Bráhmani (kmen bráhmana-, i brahman-), méně správně brahmíni, bramíni a pod., slují členové nejvyšší kasty indické, kasty kněžské. Jméno b. odvozeno od brahmana označuje vlastně osoby, jež s pobožností a jejími výkony mají se obírati; v Indii samé vykládá se jako »potomci Brahmanovi«. Odvozují pak rozličné rodiny bráhmanské původ svůj od 7 nebo 8 prapředků, kladených v doby báječné, kteří rozličnými vybájenými rodokmeny uváděni jsou ve spojení buď s bohem Brahmanem nebo i s jinými bytostmi božskými. I u b-nů, jako u všech jiných institucí indických, zdánlivě tak ustálených a nehybných, sledovati lze vývoj, řízený momenty přirozenými i nahodilými. Vyvinula se indická kasta kněžská ze stavu kněžského, jenž přirozeným způsobem v dobách šeré minulosti stával se stavem dědičným jako jiná povolání životní, jakmile výkony jeho vyžadovati počaly rozličných méně snadno přístupných vědomostí. Z přirozeného však úkazu, že povolání kněžské dědilo se v téže rodině od kolena ke kolenu, který s počátku zajisté nevylučoval možnosti, aby buď člen rodiny jiné rovněž se stal knězem, aneb aby člen rodiny kněžské oddal se povolání jinému, teprve nenáhle vyvinuly se názory o nepřestupné výlučnosti kastovní, nedovolující ani cizím přístupu, ani členům kasty odloučení: kdy však názory tyto dospěly přísnosti, již shledáváme v době květu bráhmanismu v Indii, jest nesnadno říci, a mezi indology posud spornou otázkou. V době védské, v době nejstarších literárních památek indických, stav kněžský jest již velmi určitě zorganisován; nalézáme již v nejstarších hymnech védských nepochybné zprávy, že byly rodiny, v nichž dědilo se umění kněžské, jichž členové pravidelně spolu žijíce, vykonávali velmožům svým rozličné obřady náboženské; v nejstarších těchto dobách kněží nejmenováni však ještě b-ny, nýbrž nejčastěji vipry (km. vipra-). V dobách nejstarších shledáváme často i veliký antagonismus mezi jednotlivými rodinami kněžskými samými, na př. zpěvy a průpovědi obětní, vytvořené předky, udržovány zprva velmi žárlivě jako majetek rodinný v lůně rodiny samé. Úplná výlučnost kastovní brzy byla faktem nepochybným: zdokonalení a rozkvět její hledati asi smíme v době, jíž bohužel nelze určitě datovati, kdy po bojích, jež kmeny árijské, vniklé do Indie, vedly o nová sídla s domorodci indickými a mezi sebou o nadvládu, vznikla konečně v poříčí Gangu veliká, ustálená říše. V poměrech ustálených ztrácel bývalý antagonismus rodin kněžských ostří, přirozeného v dobách, kdy rozličné rodiny často sloužily i rodům velmožů mezi sebou válčících. Urovnáním poměrů vnějších přirozeně vyvinulo se v členech různých rodin kněžských vědomí stavové jednotnosti. Vznikaly i školy kněžské, kruhy, jejichž střediskem byli zvláště vynikající členové stavu kněžského, přístupné i členům jiných rodin kněžských, v nichž zejména drahocenné dědictví po otcích, hymny i průpovědi obětní a znalost obřadů, vůbec slučováno nenáhle v jediný celek. Obřady náboženské staly se předmětem nejpečlivějšího badání, a doplněny tisícerými podrobnostmi v soustavu, jíž bychom marně hledali rovné kdekoli jinde: také symbolika obřadů vypracována zde s podrobností a důsledností úžasnou. Tato činnost jest zejména pro význam b-nů v Indii tím důležitější, že obřady náboženské dle názorů tehdy v Indii běžných nebyly pouhými symboly k uctívání bohů, nýbrž byly skutky závažnými, jež v zápětí míti musily určité výsledky: obřad konaný k dosažení účelu některého způsobem ve všech podrobnostech náležitým, nemohl se dle názorů těchto minouti s cílem. Bráhman znalý obřadů mohl, dle vůle své, osobě, jež jej požádala za konání obřadů (ba i osobě kterékoli bez jejího vědomí), nejvýše prospěti i uškoditi, ba i bohové musili se podrobiti vůli jeho. Zejména tyto názory, vytvořené k těmto důsledkům ovšem b-ny samými, učinily b-ny bytostmi vyššími nad třídy ostatní: hrdé slovo, dle něhož b. jsou pozemskými bohy, nebylo dle názorů tehdejších přepínáním. Nepřátelství, nebo dokonce kletba některého bráhmana byla neštěstím, před kterým nejen smrtelníkům, i nejmocnějším králům, nýbrž i bohům samým bylo se třásti; nesčíslné pověsti, jež zachovaly se zejména v Mahábháratě, hlásají tuto moc b-nů. B. v této době patrně též dovršili zřízeni hierarchické: dle něho rozeznávati jest b-ny v užším smyslu slova, kněze, jimž slušel vrchní dozor při obřadech, kontrolování a napravování rozličných chyb a pod. (obyčejně připadal úřad tento puróhitovi, domácímu, stálému knězi a rádci rodiny velmožské); hótary (zvatele), jimž slušela recitace hymnů zvoucích bohy k obětem; adhvarjuy (obětníky), vykonávající ruční výkony při obětech; čhandógy, pěvce určitých zpěvů. Třídy tyto pravidlem dědily se opět v jednotlivých rodinách: ovšem byli i kněží, jimž vyhledávati bylo výživu rozličnými jinými výkony drobnějšími. Život bráhmana doby této byl z pravidla velmi šťastný: když mu bylo 8–12 let, uveden k některému knězi, kde studoval při životě zdrželivém řadu let texty a obřady svého povolání. pak se oženil a plnil povinnosti svého stavu, spočívající ve vykonávání náboženských obřadů v rodině i mimo ni, a v recitování svatých textů, jsa stále předmětem zbožné úcty a péče svého okolí. Na sklonku života b. často se uchylovali do lesů, kde ve zbožných pokáních, rozmluvách a rozjímáních očekávali smrť. B. zvláště učení a vynikající požívali úcty nejvyšší: byli hostmi vzácnými při dvorech velmožů, dostávalo se jim nejvzácnějších darův i poct, zvláště při schůzích b-nů, konaných zvykle při větších slavnostech, při nichž bývaly vedeny i učené rozpravy a hádky. V této době tvořili b., jak řečeno, kastu přísně uzavřenou; i za ženy pojímali pravidlem dcerky z rodin bráhmanských, ač se vyskytují i manželství se ženami jiných rodů. Vedlé výkonů kněžských neobírali se b. doby této takořka ničím jiným: jen skrovné polní hospodářství a stádečko krav, obstarávané pravidelně od žákův, obracelo myšlénky jejich i k jiným věcem. – Tento ideální stav b-nů nezůstal ovšem beze změny v dobách pozdějších: celá řada momentů přispěla k jeho porušení. Veliký význam v příčině této přičísti sluší hnutí náboženskému, jež asi v VIII. a VII. stol. př. Kr. počalo se jeviti v Indii, a jež vrcholu došlo v buddhismu: názory nové znamenitě otřásly privilegovaným postavením b-nů, a zejména i čistota jejich kasty byla velmi porušena. I rozmnožování členů kasty této samo přiváděti musilo rozličné nepravidelnosti: případy, že bráhman pro nedostatečné schopnosti nebo píli nestal se způsobilým k vykonávání kněžského povolání, že i z nouze chápal se jiných pramenů výživy, dříve neslýchaně vzácné, zajisté se množily více a více. Kmen indický mimo to rozšiřuje se stále po Přední Indii, přicházel stále v těsnější styky s různými domorodými národy indickými a docházel porušení, jež bez následků nemohlo ani b-ny minouti. Vpády cizích národů, Řeků, měrou hojnější však Indoskythů, zejména však muhammedánův a v době nejnovější evrop. národů nenáhle úplně zvrátily bývalé ryzí zřízení Indie. To vše způsobilo v kastě b-nů skutečný úpadek, hledíme-li k její prvotnímu významu; a dnešní b. jsou pouhým stínem toho, čím bývali jejich otcové před půl třetím tisíciletím. Jen velmi skrovná čásť žije způsobem svých předků pouze výkony náboženskými; veliká většina od staletí oddána jest rozličným zaměstnáním světským, rolnictví, obchodu, řemeslům, službě soukromé, vojen. i úřednické atd.; jen vědomím svého původu, jež dodává jim jakéhosi šlechtictví, a rozlič. domácími zvyky a obřady liší se od ostatních krajanů. V době nové v některých krajích (tak zejména v Guzeratě) i evropská osvěta stává se pramenem výživy b-nů: domorodí úředníci, professoři, učitelé, literáti, ba i knihtiskaři a sazeči téměř naskrze jsou v Indii původu bráhmanského. B. dnešní dělí se na mnoho tříd, z nichž některé mezi sebou ani connubia nepřipouštějí. Nejdůležitější jest rozdělení na 10 tříd, s četnými pododděleními, z nichž 5 jest t. zv. gáurských, 5 drávidských. B. dělí se dále dle svého zaměstnání i na láukiky (světské), váidiky (theology) a bhikšuky (žebravé), mimo rozdělení jiná. Jazykem liší se b. rozličných krajův i kmenů dosti znamenitě od sebe, jsouce v této příčině vždy shodni s obyvatelstvem svého kraje, mluví tedy rozličnými jaz. indickými i domorodými, v Indii běžnými, v Kášmíře na př. i perským; b-nům učeným (panditům) ze kteréhokoli kraje jest sanskrit jakožto jazyk literární i obcovací (užívá se ho na př. i v obchodní korrespondenci) velmi hojně užívaným pojítkem duševním. Národopisně rozličné rodiny bráhmanské nejsou rázu zcela stejného – mísilyť se zajisté i rodiny bráhmanské způsobem rozličným a rozličnou měrou s kmeny cizími – celkem však možno říci, že se typ árijský (zejména na př. u b-nů kášmírských) zachoval u nich mnohem ryzeji než u jiných tříd indických původu árijského. Význam b-nů v osvětovém vývoji Indie jest nesmírný: oni po všechny doby byli a jsou jeho předními představiteli. Literatura indická od dob nejdávnějších až po dnes se skrovnými výjimkami jest ovocem jejich činnosti; všechny obory vědění, pokud vůbec v Indii byly pěstovány, byly pěstovány téměř výhradně jimi, rovněž všeliká umění. Filosofie indická, vývoj náboženských názorů v Indii téměř naskrze jsou dílem jejich; ani buddhismus, ač jeho původce nebyl původu bráhmanského a hrot jeho namířen jest proti základům moci kasty bráhmanské, nebyl by mohl vzniknouti, kdyby mu nebyla činnost samých b-nů připravila bezpečnou půdu, kdyby nebyla vytvořila všechny duševní podmínky jeho vzniku. Podnes b. jsou v prvních řadách osvětových činitelův Indie, stará osvěta indická podnes nejbezpeč nější sídlo má u dědiců slávy bráhmanské. Srov. R. Roth. Brahma und die Brahmanen (Zeitsch. d. D. Morgenl. Gesellsch. I.); A. Weber, Indische Studien 9.; J. Mair, Original Sanskrit Texts (Londýn, 1868, 1.); M. Haug, Brahma u. d Brahmanen (Mnichov, 1871); J. Campbell, The Ethnology of India (Londýn, 1866); A. Ludwig, Rigveda (Praha, 1878, 3.). Ztý.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Bráhmana