Ottův slovník naučný/Brod (obec)

Ottův slovník naučný
Brod	Brod (obec)	Brodarić

Údaje o textu
Titulek:	Brod (obec)
Autor:	Bedřich Bernau, J. Č., Josef Miškovský, Ľudovít Vladimír Rizner, Rudolf Sládeček, Matouš Václavek, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 731–737. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70 PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Brod (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Brod (Bosna a Hercegovina), Brod (Heřmanice), Brod (Kolinec), Brod (Příbram), Brod nad Tichou, Brod u Stříbra, Český Brod, Furth im Wald, Havlíčkův Brod, Slavonski Brod, Uherský Brod, Vyšší Brod, Železný Brod

Brod: 1) B. (Vrata), ves v Čechách, hejtm., okr. a býv. panství Budějovice (4 km sev.-vých.), fara a pošta Rudolfov, kaple sv. Václava z r. 1862, 36 d., 16 čes., 222 obyv. něm. (1880). — 2) B., Brodec (něm. Prode, Prodl), ves t., na levém bř. Labe, hejtm. Dvůr Králové, okr. Jaroměř (4 km sev.), fara Heřmanice, býv. panství Hradiště, pošta Kukus, 49 d., 246 obyv. něm., 9 čes. (1880). Na blízkém poli, kde se říká na Tamberku, stávala někdy tvrz, na níž ve XIV. stol. seděli rytířové z Tamberka. jinak z Heřmanic; kdy tato tvrz zanikla, není známo. R. 1554 při opravování mostu nalezeno mnoho lidských kostí pocházejících z tábora Prušáků, kteří zde tábořili r. 1778 a které zde morová rána zastihla. — 3) B. (lat. Pontum, něm. Bruck), farní ves tam., na potoku, druhdy městys, hejtm., okres a pošta Planá (3.5 km jižně), býv. panství Planá a Kocov, kostel sv. Jakuba apošt., již r. 1352 připomínaný, 2tř. škola, mlýn, 69 d., 440 obyv. něm. (1880). Zbytky starého hradu. — 4) B., ves t., hejtm. Klatovy, okr. Planice (7.5 km již.), býv. panství Běšiny a Kolinec, fara Kolinec, pošta Zamlekov, 19 d., 119 ob. čes. (1880). — 5) B., ves t., hejtm., okr., býv. panství a pošta Příbram (3 km jižně), fara Slivice, 19 d., 195 ob. čes. (1880). — 6) B. (okr. Skuč) viz Brdo. — 7) B., ves t., hejtm. a okr. Stříbro (9 km jihozáp.), býv. panství, fara a pošta Kladruby, škola; 37 d., 187 obyv. něm. (1880).

8) B. Český, Biskupův (lat. Broda Bohoemica, něm. Böhmisch-Brod), královské město na obou březích potoka Šembery, 32 km vých. od Prahy vzdálen, s 320 d., 3841 obyv., z nich 35 něm. (1880), a dělí se na vnitřní město, Malechov, předměstí: Tismické a Pražské. Jsou tu okr. hejtm., okr. soud, děkanský kostel sv. Gotharda biskupa (zřízený původně r. 1137), fil. Nejsvětější Trojice, kaple sv. Gotharda, radnice, 3tř. měšť. chlap., 5tř. obecná škola pro chlapce a dívky, zimní hospod. škola, opatrovna, finanční kommissařství, kasárna (z r. 1873), 49. prapor zemské obrany, pošta, telegraf, nádraží rak.-uher. státní dráhy, obč. a okr. hospodářská záložna, parostrojní pivovar pravováreč. měšťanů, spolkový cukrovar na surovinu (z r. 1884), vodní a parní mlýn. — Okres českobrodský má 27.397 čes., 85 něm. obyv. (1880); okr. hejtm. českobrodské, obsahující okresy: B. Čes., Kostelec nad Černými lesy, má 64.697 čes., 150 něm. obyv. (1880). Z historických památek se zachovalo presbyterium v děk. kostele sv. Gotharda, býv. klášter kapucínů, nyní v soukromé domy přeměněný, na hřbitově kostel sv. Trojice vedlé kostela kamenná kazatelna z r. 1560, zvonice starobylá z hrubého pískovce stavěná, radnice z r. 1547, nyní sídlo zeměpanských úřadů, kterou jim obec r. 1849 postoupila k užívání. — Pojmenování osady B. pochází zajisté odtud, že tady býval »brod« na obchodní a vojenské cestě do Čech jihovýchodních. Jméno »Český« obdržel na rozdíl od »Brodu Německého«; »Brod Biskupův«, ježto jej v prvních dobách drželi biskupové pražští. Nejstarší zprávy o Brodě zachovaly se nám v několikerých žalobných listech, které kolem r. 1303 biskup pražský Jan IV. králi posílal, líče v nich, kterak Hynek Berka z Dubé a jiní šlechticové se svými lidmi několikráte biskupské jeho trhové městečko B. přepadli a poplenili. Arcibiskup pražský Arnošt z Pardubic, B. Č. na město vysadiv (1360), propůjčil mu práva, jaká měla jiná města na statcích královských založená, zvl. by se mohlo zdmi a baštami hraditi. Bašty tyto počtem 16 byly o sto let později za Jiříka z Poděbrad obnoveny a z velké části až na naši dobu se zachovaly. Arcibiskupové pražští drželi panství českobrodské až do válek husitských, kdy r. 1421 úplně bylo církvi odňato. Ve válkách husitských zůstalo město s počátku samostatné a věrné králi Sigmundovi nechtíc ani 4 pražských artikulů přijmouti ani podepsati. Proto Pražané s vojskem, jehož nejvyš. vůdcem byl Hynek Krušina z Lichtemburka, nejdříve oblehli Toušeň na Labi a pak 16. dubna 1421 přitáhli k B-u Č., jehož druhý den na to v několika hodinách se zmocnili a vniknuvše do města cepy a oštěpy posádku královskou i měšťany pomlátili. Žoldnéři němečtí vidouce město ztracené utekli se do kostela a na zvonici. Ale husité zapálili kostel i zvonici, při čemž asi 200 osob zahynulo upálením, a mnozí ještě vyvedeni za město, tam zbiti aneb upáleni ve vysmolených sudech. Mezi zahynulými bylo 18 kněží s městským farářem Janem z Duban a Mikuláš Návara, slovutný někdy písař krále Václava. Ti pak, kdo na živu zůstali, musili pražské 4 artikule přijmouti, je podepsati a přísahali, že je budou hájit »až do těch hrdel i statkův«. Na to přijali Pražané město ve svou ochranu. Stav ten potrval až do bitvy lipanské; po té se město králi Sigmundovi poddalo, jenž potvrdil 4. ledna 1437 obyvatelům města a předměstí práva, jichž druhdy užívali a o něž ve válkách husitských přišli. »Měšťané i obyvatelé mohli svobodně s majetkem svým nakládali po čas života i na případ smrti spravujíce se při tom právem Starého města pražského. Zemřel-li z nich některý bez posledního pořízení a nezanechal-li přirozených dědiců, spadla pozůstalost jeho na nejbližší příbuzné, kteří však v městě bydleti musili. Ve věcech soudních měli Českobrodští spravovati se právem Starého města a tamějších konšelů v pochybných věcech za naučení žádati. Míli kolem města neměly se sladovny a pivovary zřizovali; ku potřebám obce mělo se z vozů mýto vybírati atd.« Dále 4. února 1437 vysadil císař město B. Č. na město královské. Měšťané českobrodští měli odváděti do komory královské úrok a náležeti pod soud a správu podkomořího království Českého. Dne 13. března t. r. císař Sigmund dává: »měšťanům znak městský“, jenž se takto vypisuje: modrý štít, uprostřed v něm zeď z bílého tesaného kamene, s branou otevřenou a visutou v ní mříží, věž bílá o jednom okně, s cimbuřím s červenou sedlovou střechou, již na špici zdobí dvě zlaté makovice, okolo té věže viděti jest dva štítky malé, z nichž v pravém, zlatém, jest černý, dvouhlavý, rozkřídlený orel se zlatou korunou, v levém, červeném, český lev (vyobr. č. 688.). Také dostalo se město opět v držení statkův od arcib. Konráda zastavených a mohlo též pomýšleti na zbudování městských hradeb a zdí od Pražanů zbořených. Tak za spravování Jiříka z Poděbrad r. 1451 město opět vystavěno a znovu obehnáno zdmi a baštami a třemi branami opatřeno. Roku 1444 držán tu sněm. Po dlouhém hádání usneseno a zapsáno: »Kterým během a obyčejem země Česká mohla by v jednotě a svornosti, v právích i řádech býti zachována«. Obzvláštní důraz na to se položil, by M. Jan z Rokycan potvrzen a posvěcen byl na arcibiskupa a dále »namluveno«, by králi Bedřichovi dána byla určitá lhůta, do které by mladému Ladislavovi dovolil do Čech se navrátiti, a ten pak aby zvolen a korunován byl za krále českého. Město zatím se šířilo a zvelebovalo. Král Vladislav 12. listop. 1505 povoluje městu, »by voskem červeným listiny pečetiti mohlo, na místě zeleného«. R. 1512 zastiženo město velkým požárem, při němž i hlavní kostel popelem lehl. R. 1547 stiženo město pohromou ještě větší, zabavením všech statků pro odpor proti králi Ferdinandovi. Veliká chudoba, která ve městě nastala, pohnula Ferdinanda k tomu, že mu něco za krátko navrátil, poněvadž zabavené statky náležely k vydržování rozličných dobročinných účelů, zvláště kostelů. Mimo to 14. kv. 1538 potvrdil obci majestát krále Vladislava, kterým jim povolil »na čas vybírati clo a udělil některé výhody s tím doložením, že ono clo ustavičně vybírati mohou«. Rozmnožením svobod a všelikých privilegií město se opět vzmáhalo, ba i mnohé statky kupovalo. Tak roku 1585 koupila obec šlechtické sídlo Liblici se vsí a dvorem, o něco později ves Vratkov, kterou darovala kostelu, a r. 1603 panství Tismické. R. 1598 stihla město B. Č. velká povodeň v neděli po Nanebevzetí P. Marie, voda násilně dostala se branou kouřimskou do města, při čemž na kouřimském předměstí 29 d. úplně pobořeno a vyvráceno, a co voda nepobořila, samo spadlo. Mnoho občanů přišlo tak na žebrotu. V XV. a XVI. stol. kvetlo zde velmi pivovarnictví, zvláště odbyt piva do Kutné Hory obnášel týdně 50 sudů. R. 1613 zastiženo město opět velkým požárem, který zavinilo zde tábořící uherské vojsko krále Mariáše. Za války třicetileté město B. Č. přišlo téměř na mizinu. Všechny statky až na městské zdi pro účastenství purkmistra, konšelův a měšťanů ve vzpouře proti Ferd. II. konfiskovány a prodány kníž. Karlu Lichtenšteinovi. I rybník »Zítra« obci odňat, tak že ani voda do města netekla. Městu zůstal jediný důchod, a to clo z koní a dobytka, z kterého se nemohly ani krýti potřeby na správu duchovní. Dluhy města vzrostly na 57.114 kop míš. grošů. Roku 1628 hrozným požárem město zničeno i s dvojím předměstím; k tomu musilo vydržovati posádku vojenskou. Když pak město poněkud vystavěno, přitáhl generál Torstenson se Švédy, zapálil město na čtyřech stranách, obrátil je v rum a popel, tak že i 16 městských věží při městských hradbách shořelo. Město až do míru vestfálského zůstalo docela prázdné, ze 160 obydlených domů zůstalo 46 d., 84 bylo jich pusto (1654) a teprve před prohlášením jeho vrátili se 24 sousedé do města a ve zříceninách a sklepích jeho se usadili. Dne 5. čna 1628 cís. Ferdinand II. potvrdil Č. B-u privilegia, jež jim Ferdinand I. navrátil, avšak na ten způsob, »aby jich pouze katolíci užívali. Při tom za neplatné prohlašuje všechny dluhy v čas povstání na obec uvedené a ustanovuje, že nemají ve městě nekatolíci a židé trpěni býti a že jenom měšťané mohou se ve městě zakupovati«. Majestát ten velmi přísně prováděn, proto mnoho měšťanů jako emigranti, hledalo domov za hranicemi, obzvláště v Žitavě a v okolí Fridlandu. Na místo jich přistěhovali se cizinci do města. Za války sedmileté mělo zde rak. vojsko, vedené podmaršálkem Daunem, hlavní stan. R. 1745 z nařízení císařovny Marie Terezie založen a vystavěn kapucínský klášter, jemuž město darovalo chrám sv. Máří Magdaleny, náleževší někdy řeholi dominikánské. Klášter zrušen císařem Josefem II. r. 1786. Rozkvět města a rozvoj školství spadá teprve do nynějšího století, k čemuž hlavně přispělo vystavění důležitých průmyslových závodův a spojovacích prostředkův; i populace znamenitou měrou se vzmohla. Dne 26. čna 1887 odbýván zde sjezd všesokolský, spojený se závody na počest Sokolů z Ameriky sem zavítavších. — V B-dě Č. narodilo se mnoho mužův o vlast a vědu zasloužilých. Uvedeni buďte: Jakub z Brodu (1379), Matiáš Georgius (1517), Bohuslav Jiřínský (1600), Jan Mathiades, Jan Kapito. Miš. red.

9) B. Německý něm. Deutsch-Brod), král. a okr. město v Čechách nad Sázavou 485 m n. mořem, 447 d., 5294 čes., 123 něm. obyv. (1880), v diécési kralohradecké. Město samo skládá se z vnitřního města a Horního a Dolního předměstí. Jest tu okresní hejtmanství, okresní soud, děk. kostel Nanebevzetí P. M., znamenité stavení pův. gotické a až do válek husit. kommenda německých křižovníků, fil. kostel Nejsv. Trojice, na hřbitově sv. Vojtěcha ze XVI. st., nemocnice s kaplí sv. Kateřiny, býv. augustiniánský klášter od r. 1674 s kostelem rodiny boží, kdež nyní c. k. gymnasium, radnice r. 1668 nově vystavěná, fara a děkanství, pův. klášter praemonstrát., 3tř. měšť. a 5tř. obec. dív., 5tř. obec. chlap, a průmysl, pokračovací škola, finanční kommissařství, pošta, telegraf; nádraží české sev.-záp. dráhy a rak. sev.-záp. dráhy, četné průmyslové závody: pivovar, 2 parní mlýny a vodní, pila, továrna na škrob pšeničný a zemákový, přádelna na mykanou přízi, tkalcovna, 2 tiskárny, spořitelna, stanice meteorologická v gymnasiu, pěkný kamenný most nedávno vystavěný přes řeku Sázavu. Samota: Špitálský dvůr. Znak městský (vyobr. č. 689.): Modrý štít, v něm městské hradby s branou dokořán otevřenou, se zavěšenou mříží mezi dvěma kulatými věžemi, mezi nimiž nad branou korunovaný štít červený, jejž drží dva lvové; na štítě bílým pasem přepásaném písmena F. III. Na pečeti (vyobr. č. 690.) města B-u Něm., kteráž zavěšena jest na listině z r. 1304 v cís. knihovně chované, zobrazeny jsou dvě ostrve Hronoviců křížem přeložené. — Okres čítá 22.790 čes., 2406 něm. obyv. (1880); okr. hejtmanství německobrodské, k němuž přiděleny jsou okr. soudy B. N.. Humpolec, Polná a Štoky, čítá dohromady 74.750 obyv., z nichž 12.121 obyv. něm. (1880). — Dějiny. V krajině pokryté hustým lesem, kudy šla od dávných časů silnice z Čáslavě přes Habry k moravskému pomezí do Jihlavy, povstalo během XIII. století při »brodě“ přes Sázavu město, kterému s počátku Brod Smilův (Brod Smilonis) se říkalo podlé Smila z Lichtenburka, jenž na založení jeho zajisté měl hlavní podíl, a které napotom (poprvé roku 1308) jmenovalo se B-em Něm. (Broda Theutunicalis) na rozdíl od B-u Českého. Město to povstalo ze starší osady, jež usazováním se horníkův a řemeslníků hlavně z Jihlavy záhy se rozmáhala a zároveň německý ráz přibírala. Půda, na které stálo, jakož i pozemky k němu přiměřené, byly původně zajisté »královstvím«, t. j. majetkem králů českých, a králové činili k nim i napotom nároky, poněvadž se tu dolovalo a oni dolování na rudy stříbrné považovali za svůj regál královský; avšak záhy pánové z rodu Hronovců, kteří na blízkém hradě Lipnickém sídlili, nabyli v těch stranách nějakých práv, z nichž i právo vrchnostenské nad městem odvozovali. Následkem toho vznikaly záhy mnohé o to spory, komu vlastně město B. N. náleží, zda králi anebo držitelům panství Lipnického. Nejstarší zpráva o vzniklé tu osadě hornické pochází z r. 1234, kdež se jmenuje v B-ě královský urburéř, jenž zasedal též na horním soudě jihlavském. Když král Václav I. a syn jeho Přemysl r. 1249 potvrdili měšťanům jihlavským a »horníkům kdekoli po království usedlým« právo městské i horní, týkalo se toto potvrzení zajisté též brodských horníků. Dle těchto práv připadaly dvě desetiny z výtěžku hor králi a jedna desetina obci městské; avšak r. 1257 Smil z Lichtenburka. pán na Lipnici, osoboval si desátek ze stříbrných dolů kolem B-u, neboť jej mínil postoupiti třem klášterům. Skoro současně jsou tyto doly z moci mincmistrů jihlavských vyňaty a pod moc král. mincmistrů v Čechách postaveny; kdežto Smil nejspíše na správu vlastní městské obce vykonával rozhodující vliv. Tím dostal se do sporu s Přemyslem Otakarem II., jenž odmítaje nároky jeho k městu a horám odňal mu mnohé statky a r. 1269 i výnosný sklad zboží z B-u do Jihlavy přeložil. Po smrti Smilově († 1269) synové jeho Hynek, Smil, Oldřich a Remund, držíce hrad lipnický, obnovili nároky k B-u a král Otakar II. dle všeho přiznal jim i nějaký podíl na důchodech z města a hor; avšak jakmile octnul se ve sporu s králem Rudolfem, páni ti uživše nesnází jeho snažili se státi se neobmezenými držiteli města. Vydaliť 8. června 1278 měšťanům B-u Něm. jako svým poddaným obšírné sepsání práva měst. a horního uživše k tomu listiny jihlavské z r. 1249, a v tomto sepsání potvrdili měšťanům sice mnohá práva, kterých posud požívali; avšak zároveň vyhradili sobě některá práva nad nimi, jež jim pánům do té doby zajisté nepříslušela. Ostatně i sama forma potvrzení práv městských a horních byla v ten čas zasaháním do práv král., ano zjevným jich rušením. Přes to po pádu Otakarově správce zemský Otta braniborský potvrdil jim (7. pros.) 1278 statky a práva, která Přemysl Otakar II. otci jejich Smilovi byl odňal, žádaje toliko, aby prokázali, že mu byly proti právu odňaty, zároveň dal svolení k hrazení města B-u Německého a k opětnému v něm zavedení skladu zboží kupeckého. Zdali za Václava II. páni z Lichtenburka neobmezeně vládli B-em anebo zdali i král za spoludržitele byl uznáván, nevíme; jisto je toliko, že urbura a mincovna v B-ě zůstávaly napořáde v rukou královských. Město hradilo se ještě za krále Jana, a v těch časech měšťané brodští musili mnohá příkoří snášeti od služebníkův a manů pánů lipnických, tak že r. 1310 vymohli sobě na Remundovi z Lichtenburka a jeho synovi Hynkovi Krušinovi, že jim netoliko stará jejich práva potvrdili, nýbrž i soudu jejich městskému částečnou pravomoc nad služebníky panskými přiznali. Napotom král Jan koupil roku 1319 polovici města B-u Německého od Remunda z Lichtenburka za 2500 hřiven a postoupil ji nejv. maršálku Jindřichu z Lipé, jenž též byl z rodu Hronovců, za město a kraj žitavský, a pán tento ukoupiv nejspíše i druhou polovici města, potvrdil r. 1320 měšťanům jejich práva a obdržel rok na to od krále i polovici důchodu z tamější mincovny. Syn pak jeho Jindřich ml. z Lipé vymohl r. 1333 na králi Janu, že přiznal městu jeho B-u Něm. táž práva, jakých užívají měšťané král. měst. Když pak potomci jeho a též Jindřicha staršího z Lipé rozdělili se r. 1346 o statky zděděné, tu B. připadnul Čeňkovi z Lipé, nejv. maršálku a komorníku král. Českého, kterému r. 1351 Karel IV. ještě čásť důchodů z polovice urbury a mince v B-ě do konce jeho života postoupil výslovně k urbuře počítaje mnohé důchody městské, jako z rychty, šrůtky, měny, z krámů chlebných a masných, lázní atd. Čeněk vládnul tu do r. 1363 prokázav městu mnohá dobrodiní; jmenovitě postaral se o to, aby město trvale bylo vodou zásobováno sváděním jí po rourách z horských pramenův a písčin. Nemaje synů poručil B. svému synovci Jindřichu z Lipé; avšak císař Karel IV. neuznávaje posledního pořízení ani dědičných nároků tohoto připojil B. ku počtu král. měst. Přiznalť jmenovitě r. 1372 tamějším obyvatelům právo svobodného nakIádání s majetkem a právo dědičné v téže míře, jako obyvatelům ostatních měst královských. Avšak r. 1376 viděl se nucena zastavili zámek Lipnici s městem B-em ve 4000 kopách Bočkovi z Poděbrad a jeho nedílným příbuzným s tou výhradou, že od měšťanů smějí jenom ty platy vybírati, které doposud do král. komory odváděli, a od té doby B. nevycházel ze zástavy považuje se za město ochranné, k panství lipnickému přináležející. Pokud známo, držel je r. 1386 nejv. hofmistr Jindřich Škopek z Dubé, napotom páni Vítek a Vilém z Landšteina a po smrti tohoto r. 1398 nejv. purkrabí Čeněk z Vartemberka, který měl dceru jeho Kateřinu za manželku. Pán ten přilnul k vyznání husitskému; avšak město B. přidrželo se císaře Sigmunda, který utíkaje od Hory zastavil se zde s vojskem svým. Po opětné porážce vojska cís. dobyli husité pod Žižkou 9. června 1422 města a způsobili zde strašné krveprolití, tak že sedm let pusto stálo. Následkem toho dolování na stříbrné rudy kolem města zcela přestalo a když se město znova osazovali začalo, obyvatelé jeho náleželi vesměs české národnosti. Potomci Čeňka z Vartemberka († 1425) prodali je s hradem Lipnicí na sklonku válek husitských za 4000 kop Mikuláši Trčkovi z Lípy, jenž měšťanům r. 1442 všechna jejich práva a výsady potvrdil. Potomci tohoto bohatého rytíře vládli tu napotom až do r. 1561 a přiznávali se jako jejich poddaní měšťané brodští ke straně podobojí, pročež s katol. Jihlavany mnohé půtky mívali. Někteří z pánů Trčků stojíce v čele strany šlechtické, která za Jagelloncův usilovala o pokoření měst a o porobení lidu selského, snažili se obyvatele brodské přivésti do poměru tužšího poddanství k sobě; naproti tomu měšťané nepřestávali dopomínati se bývalého svého poměru ku králům českým obdrževše potvrzení i rozmnožení privilegii svých roku 1453 od krále Ladislava, r. 1461 od krále Jiřího, roku 1480 a roku 1488 od krále Vladislava, r. 1520 od krále Ludvíka a r. 1544 od krále Ferdinanda I. Konečně r. 1561 prodali Burian; Ferdinand, Jaroslav, Zdeněk a Mikuláš bratří Trčkové z Lípy hrad Lipnici se všemi právy k městu B-u Něm. za 16.000 kop Františku hraběti Thurnovi, a měšťané brodští užili této proměny, že od nové vrchnosti vymohli sobě znamenitých práv, jimiž se v ten čas ani král. města chlubiti nemohla. Osvobodilť je Thurn r. 1565 »od dědičné poddanosti a pravého člověčenství«, tak že se mohli svobodně z města stěhovati, sami do obce sousedy přijímati a s majetkem svobodně nakládati jako obyvatelé král. měst, a synové jeho Martin, Jeroným Václav, Hanuš Jakub a Hendrych Mates hrabata z Thurnu skoro ode všech práv vrchnostenských nad nimi upustili, když se zavázali ročně jim 1000 kop ochranného platiti. Listem ze dne 8. čce 15S8 postoupili jim k obci jmenovitě právo patronátní ku kostelům, právo k odúmrtěm a pokutám, důchody ze živností městských, jakož i právo obnovovati si radu a dosazovati rychtáře a úředníky městské. B. stal se tudy svob. městem ochranným. Když pak mladí Thurnové o statky otcovské se rozdělili, připadlo panství lipnické s B-em Martinu hrab. Thurnu, který je roku 1595 prodal za 15.500 kop potomku prvního držitele z rodu Trčkova, Janu Rud. Trčkovi z Lípy. Pán ten sice v čas povstání českého ostal věren cís. Ferdinandu II. a podržel panství své; avšak když 25. ún. 1634 syn jeho Adam Erdmann zavražděn je v Cbebu a on jsa ze spoluviny obviňován 29. září t. r. v B-ě zemřel, připadly statky jeho a tudy i B. »pro těžké jeho rebellské přečinění« fisku. Císař Ferdinand II. postoupil je generálu Breunerovi na srážku odměny 60.000 zl. za služby válečné, ačkoli 24. srpna 1635 měšťanům byl potvrdil stará jejich privilegia uznávaje vděčně, že prý mu »za těchto roztržitých časů« věrnost zachovali a též k víře katol. přistoupili. Teprve syn jeho císař Ferdinand lil. pečuje o opětný vzrůst měst povolil B-u, aby se vyplatil 20.000 zl. ze zástavy, a když se tak stalo, povýšil je na královské město přiznav mu majestátem ze dne 27. června 1637 netoliko práva, kterých užívala král. města, nýbrž i ta, jež mu bývalí pánové jeho byli povolili. Měli Brodští užívali hlasu a místa na sněmích, neměli nikdy býti více zastavováni, šlechtici proti jejich vůli nesměli se ve městě usazovati, nekatolíkům a židům ostávalo město zapověděno, a erb městský ozdoben jest korunou císařskou. Za to byli povinni platiti do komory královské komorní plat a posudné a podkomořímu obvyklé platy jako jiná král. města. Bohužel domohl se B. tohoto dávno vymáhaného postavení, jež mu ještě r. 1782 císař Josef II. a roku 1795 císař František II. potvrdili, teprve v době, kdy politická váha měst úplně poklesla, a kdy válečnými událostmi celá země na mizinu přicházela. Neostal v tom ohledu nikterak ušetřen; nýbrž leže na hlavní silnici trpěl velmi, zvláště vojenskými pochody. Švédové po dvakráte se ho zmocnili r. 1639 a 1645 vyplenivše jej a i městské zdi v něm pobořivše; r. 1649 zemřelo zde 1400 lidí morem; r. 1662 zničil velký oheň polovici města, mezi jiným radnici a jiné domy obecné; r. 1742 řádili zde Prušáci ukládajíce výpalné obyvatelstvu atd. Tím vším upadnul B. do chudoby, z které teprve od sklonku předešlého století jakž takž se zotavovati začal. Nemalou o to zásluhu mělo školství, jmenovitě gymnasium, jež více než půldruhého století vzdělání v té krajině šířilo. Vzalo svůj původ v štědrém nadání, které měšťanka Kateřina Kolsová r. 1730 učinila a jež cís. Karel VI. r. 1735 přikázal klášteru augustiniánskému, aby ve městě studia humaniora zařídil. Ze škol těch vyvinulo se nižší gymnasium, jež želivští praemonstráti spravovali, napotom vyšší reál. gymn. obecné, jež r. 1886 bylo převzato do správy státní. — Zde narodil se protivník M. J. Husa Michal de Causis, historik J. F. Beckovský, slavný houslista a sklad. Jan Karel Stamitz, archivista Jan Hulakovský. J. Č.

10) B. Vyšší (Hohenfurth), okr. městys český v hejtm. kaplickém, na pr. bř. Vltavy, která zde splavnou býti počíná, se 157 d. a 1434 obyv. něm. (1880); diéc. budějovická, vik. B. V.; okr. úřad, pošta, farní, pův. gotický chrám sv. Bartoloměje, radnice, škola. Opodál (10 minut sev.) na skalnatém návrší nad Vltavou vyšebrodské opatství cisterciácké, skládající se z mnohých budov zdí obehnaných, nad které se vypíná gotický chrám se štíhlou, roku 1860 postavenou věží. Třílodní tento chrám Nanebevzetí P. Marie, 54 m dlouhý a původně z XIII., ale většinou z XV. století pochodící, byl péčí nynějšího opata A. Vackáře vhodné obnoven a chová v sobě vzácný obraz matky Boží z druhé pol. XIV. století, náhrobky Voka z Rožmberka a Jana Zrinského z r. 1612, dva staré křídlové oltáře a jiné památky. Opatství samo bylo v rozličných dobách zbudováno; nejzajímavější část jest kapitulní síň ze XIII. a křížová chodba s refektářem ze XIV. st. Knihovna klášterní čítá 43.000 svazků, mezi nimi mnohé vzácné tisky a rukopisy; v obrazárně chová se mimo jiné Madonna od Tomáše Mutiny zdoby Karlovy a 9 tabulových obrazů ze XIV. století a několik obrazů Brandlových, ve sbírce starožitností části skvostného náhrobku Viléma z Rožmberka, z Krumlova sem přeneseného. Poklad klášterní má jako největší vzácnost byzantinský kříž přeskvostné práce, 3' vysoký, stříbrný a zlatém pokrytý, jejž dle podání již v XV. stol. známého sem daroval Záviš z Falkenšteina, v klášterním chrámu pochovaný. Z někdejšího opevnění kláštera některé zdi a věže branné posud se zachovaly; v ohrazení tom nalézá se i lékárna, pivovar, mlýn, dvůr poplužní a jiná stavení. — Opatství vyšnobrodské založeno Vokem z Rožmberka a strýci jeho Budivojem a Vítkem z Krumlova blíže osady farní, již tehdáž stávající; první mnichové (12) uvedeni sem z kláštera vilherinského v Rakousích, a kostel klášterní 1. července 1259 pražským biskupem Janem III. vysvěcen. Cisterciáci pod ochranou mocných Rožmberků kolonisovali lesnaté okolí a založili mnoho osad, jichž panství klášterní konečně 111 čítalo. Dne 24. května 1424 klášter od táborů vypálen, avšak nedobyt; pozdější zhoubné návštěvy sirotků r. 1433 uchránil klášter ochranný pán jeho Oldřich z Rožmberka složením výpalného, když byl již dříve zastavil poklady klášterní. V potomních náboženských bouřích stranil opat Tomáš králi Jiřímu a stíhán proto i s konventem tresty církevními; v XVI. století pak rozmohl se v území klášterním protestantismus, který přispěním Viléma z Rožmberka r. 1588 násilně byl potlačen. Značné škody způsobeny požáry r. 1530, 1690 a 1709; roku 1691 obdržel opat jako infulovaný prelát hlas a místo na sněmích českých. Konvent obsazuje 12 far duchovními; všech řehol, bratrů jest asi 50. — Dějiny městyse jsou chudé na události; opat Krištofor Knoll udělil r. 1524 měšťanům právo odúmrti a jiné svobody, Jan z Rožmberka r. 1528 znak (štít červený, v něm dvě věže stříbrné s hradbou městskou, nad kterouž spatřuje se mezi věžemi znak rožmberský; vyobr. č. 691.) a pečeť, Petr Vok z Rožmberka konečně potvrdil r. 1608 veškeré svobody, udělil právo vaření piva, osvobodil měšťany všeho poddanství a vydal řemeslníkům řádné zřízení cechovní. — nau.

11) B. Železný (lat. Ferrobroda, něm. Eisenbrod), okr. město t., na pr. bř. Jizery, čítá 304 d., 2664 čes., 34 něm. obyv. (1880), hejtm. Semily, býv. panství Rohozec Hrubý, farní kostel sv. Jakuba větš. ze XIV. stok, r. 1769 obnovený od Karla hr. Desfoursa, kaple sv. Jana Nep. s hrobkou rodinnou hr. Desfoursů, starobylá dřevěná radnice, náměstí dosud s dřevěnými domy, při nich dřevěná podloubí s pěknými ozdobami, 5tř. obecná škola pro chlapce a dívky a soukromá 2tř. něm. (nákl. »Schulvereinu«), pošta a telegraf, stanice jiho-sev.-něm. spoj. dráhy. Stávaly zde 3 mlýny, v nichž nyní jsou postaveny brusírny. Tu i v okolí provozuje se silně broušení a sekání skla a vyrábění skleněných korálů. Jest zde veliká přádelna na bavlnu (54.370 vřeten), barvírna a bělidlo, výroba sukna, punčoch a soukenných bačkor. Na blízku vápenice a lomy na břidlici, která se odtud ku krytí střech po Čechách a za hranice rozváží. Přes řeku Jizeru krásný, nově vystavěný železný most. Ve městě se odbývá 7 výročních trhů. — Znak města představuje (vyobrazení č. 692.) modrý štít, v němž spatřuje se starobylá stříbrná brána s cimbuřím, branou otevřenou a s mříží zdviženou. Nad hradbou městskou a cimbuřím jsou dva štítky; na pravém český lev a na levém káně s pozdviženými křídly v poli bílém. — Jméno »Brod« vyskytuje se teprve ve XIV. st.; pojmenování »Železný« pochodí od železných hamrů a hutí, ve kterých se až do XVII. stol. pracovalo, a k jichž ochraně také tvrz na levém bř. Žernovníku původně postavena. Původně bylo městem ochranným a kol do kola dvojím válem obehnané. Dle urbáře z r. 1608 bylo sídlem rychty, k níž mimo město samo náleželo 20 sousedních vesnic a čítalo 30 d., kostel, faru, železné hamry, 2 mlýny a pilu. Za války 30leté mnoho utrpělo od vojska švédského; tak r. 1643. Švédové město vydrancovali a zapálili, při čemž i městský archiv shořel. Ostatně viz Fr. Mizera, Popis okr. hejtmanství semilského.

12) B. Uherský, město moravské na pr. bř. Olšavy; 641 d. s 4435 obyv. (1880), z nich 646 židů; sídlo okr. hejtm. a soudu, něm. školy měsť., něm. 4tř. a utr. obec. 5tř. Farní chrám z r. 1733, klášter dominikánů z druhé pol. XIII. stol., zámek hrab. Kounice, pivovar a cukrovar. — Město má jméno své od brodu na Olšavě a založeno bylo nejspíše od uher. krále Ondřeje r. 1049. Ondřejův nástupce Šalomoun postoupil osadu tuto knížatům moravským a bratřím Konratovi a Otovi, synům Břetislavovým, kteří ji r. 1068 zdmi a náspy obehnali. Záhy se vyvinulo z celního místa město, jemuž král Přemysl Otakar II. r. 1272 propůjčil hlubčického práva, dav mu zároveň rozsáhlé trhy. Roku 1426 bylo husity dobyto a pleněno. Po bitvě bělohorské drancovalo zde cís. vojsko, r. 1624 vyhnáni jsou všickni nekatolíci, r. 1626 mnoho domů popelem lehlo, a téhož roku plenila zde vojska Mansfeldova i Valdšteinova, r. 1643 a 1645 Švédové, načež mnoho obyvatelů do Uher se vystěhovalo: toť příčiny, proč město pokleslo ve svém blahobytu. R. 1663, 1683 a 1709 navštívili Turci a Uhři opět nepřátelsky město a r. 1742 Prušáci, kteří je tři dni drancovali. V době novější opět se zvětšilo a k rozkvětu přišlo; k tomu napomáhá nemálo místní železná dráha r. 1882 z Uher. Hradiště tam vystavěná a silnice z B-u průsmykem starohrozenkovským do Uher. Vck.

13) B. nebo Brád, něm. Tannendorf, městečko v Uhrách u Bílého Köröše, v župě hunyadské, dle něhož i okres pojmenován, má 2433 rum. a maď. obyv. (1880), řecký nesjed. a ev. reform. farní chrámy, 3 školy, rum. nižší gymnasium a nižší reálku, telegr. a poštovní úřad a zlaté doly. Obchod zvláště s obilím značný. R. 1784 dne 2. list. vypuklo zde rumunské povstání, a r. 1849 stala se tu srážka mezi Rumuny a Maďary. Rz.

14) B. chorvátský (Moravica), město v Chorvatsku, okr. Delnize, na stoku Kupy s Kupicí, s 3793 ob. (1880); důležitá křižovatka hlavních silnic do Krajiny, Přímoří a Chorvátska. Na blízku ložiska rudy železné a vápna.

15) B. Bosenský též B. Turecký (tur. Bitsud), pevnost na pr. bř. Sávy v okr. derventském, sídlo expositury, má 1400 obyv. s polovici muhammedánův, ostatní pravoslav. a katol. Přes Sávu vede železniční a silniční železný most 480 m dl., u něhož vypíná se pomník zřízený na památku první návštěvy císaře Frant. Josefa I. v Bosně (1885). V B-ě končí se trať uherské státní dráhy Dalja–B. a počíná úzkokolejná dráha brodsko sarajevská. R. 1697 princ Eugen Savojský při svém vítězném pochodu na Sarajevo přeplul zde Sávu a 29. čce 1878 hlavní sbor okkupačního vojska rak. pod pol. zbrojmistrem J. svob. pánem Philippovichem první vstoupil zde na půdu bosenskou. RS.

16) B. bavorský (Furth im Walde), město v bavor. horní Falci, okr. koubském (Cham), na řece Koubě a na železniční trati plzeňsko-norimberské, se 4926 obyv. (1885); má soud, 2 kostely, výrobu hraček, plechového nádobí, zrcadlového skla a leštění skla.