Boruhrádek, městečko v Čechách na Tiché Orlici, v hejtm. rychnovském, v okrese kosteleckém (1 ½ hod. jihozáp.), v okolí zvané také Borohrádek, Bolehrádek, nebo jen prostě Hrádek, panství fideikommissní od r. 1861 v držení hrabat z Lützova. Čítá 1663 obyv. a 217 domů (1880). Městečko má pěkné náměstí v podobě čtverce, kostel sv. Michala archanděla z r. 1673, vystavěný Ferdinandem hrabětem Kolovratem Libšteinským, se skvostnou alabastrovou sochou P. Marie, zámek z r. 1816 s pěkným parkem na místě bývalé tvrze, radnici, pivovar, výstavnou budovu školy čtyřtřídní, stanici dráhy státní, mlýny. Po Orlici provozuje se živá voroplavba. Znak B-dku jest štít modrý a v něm na zelené půdě stříbrná věž, mající gallerii s cimbuřím nad branou otevřenou; po stranách brány viděti vrata. Věž má střechu cihlovou se zlatými makovicemi, kolem níž vine se též gallerie s cimbuřím (viz vyobr. č. 634.). V pečeti městské z r. 1651 spatřují se na štítě ještě četné hvězdy pětirohé, barvy snad zlaté nebo stříbrné. Bývalá tvrz boruhrádecká patřila k nejstarším tvrzím českým. Památkou po ní jest pojmenování rybníka »Tvrzník « zvaného a pojmenování místa bašty. Na počátku XIV. stol. byla tvrz v držení pánů z Potšteina a ještě r. 1633 počítán byl B. mezi hrady (Pavla Stránského Res. pub. Bojema, str. 29.). Roku 1308, když okolí Pardubic a Litomyšle velikých těžkostí od Braniborců trpěli nechtělo, sebrali se obyvatelé měst i osad okolních původem Ctibora Zámrského z Uherska a Jaroslava z Boruhrádku, a tu v bitvě svedené mezi Opočnem a Turovy Němce na hlavu porazili, Jaroslav pak půl třetího sta vězňův odvedl s sebou na B. Zboží toto držel bezpochyby Mikuláš z Potšteina, jehožto manželce, Elišce, připadly městečko i tvrz Hrádek po smrti manželově k užívání. Po nějakém čase seděl tu Matěj ze Třence a po něm držel zboží to Půta z Častolovic (1379—89) a potom Matěj House z Hrádku. Vladyka tento prodal B. Lickovi z Ryzemburka asi v l. 1411—15, jehož potomci B. po více než jedno století měli v držení. Roku 1544 byl pánem na B-dku vedlé Licka Otík z Hokova, snad jeho zeť. Špatným hospodařením synův Jana Licka, bratří Sigmunda, Alexandra a Adama, kteříž zůstali v nedílu jenom krátkou dobu, moc rodiny vůčihledě klesala, až konečně Sigmundovi po odprodání tvrze Rokytnice a vesnic ležících za Kostelcem k panství potšteinskému zbylo toliko zboží boruhrádecké v nynějším svém objemu. Dne 12 října 1582 prodali bratří B. Krištofovi Betengelovi z Najenperka za 12.600 kop. Zboží to obsahovalo: tvrz Boruhrádek se dvorem při ní a městečkem, dvory světelský a v Hořením Žďáře, vsi Zdelov, Šachov, Božetice, Moravsko, Chotiv a Žďáry Nižší. Památkou po Sigmundovi jest Boruhrádeckým darování lesa »Kohoutova», jejž jim byl daroval pro »věrnou poddanost«. Před svou smrtí odporučil město Rychnov i tvrz B. bratru svému Eustachovi a synu jeho Krištofovi. Osudná bitva bělohorská dotkla se i rodiny Betengelovské. Krištof mladší Bet., jenž byl podporoval stavy odbojné, propadl statky svými, načež r. 1623 koupil je Vincenc Muešinger z Gumpendorfu za 105.000 zl. rýn. Po něm prodala dcera jeho Marie Kateřina, manželka Petra Ernesta z Mollartu, roku 1629 Rychnov a B. Vincenci Zucconovi, biskupu rosonskému, jenž zprostředkoval manželský sňatek Ferdinanda II. s Eleonorou, kněžnou mantovskou, jíž také panství rychnovské (s B-dkem) odkázal. Avšak tato již r. 1640 prodala Rychnov, B. a Zámrsky Albrechtovi Libšteinskému z Kolovrat za 190.000 zl. rýn., jehožto rod byl v držení B-dku až do roku 1861, kdy hrabě Frant. z Lützova zdědil B. s Vamberkem jako příbuzný posledního pána z roda Libšteinských, Františka Antonína. Lšk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Borohrádek 