Ottův slovník naučný/Blbost

Ottův slovník naučný
Blbch.	Blbost	Blboun

Údaje o textu
Titulek:	Blbost
Autor:	Karel Kuffner, Ferdinand Pantůček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. s. 157–158. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Endemický kretenismus, Demence

Blbost, slabost rozumu, nedostatek duševních schopností. 1. B. vrozená vyskytuje se v potomstvu lidí stižených chorobami mozkovými, manželstev mezi krevními příbuzenci, v potomstvu opilců, jakož i obyvatelů některých krajin, jmenovitě horských (kretinismus v Alpách, Himalájích, v Kordillerách, avšak i v nižších pohořích), dále u dětí, jejichž mozek doznal úrazu buď před narozením, nebo při porodu. B. vrozená má svůj hmotný podklad v anatomicky dokazatelných vadách ústrojí duševního. Její stupně jsou přerozmanité, avšak možno je seskupiti do dvou kategorií: v blbost a slabomyslnost. Blbec skýtá obraz života všestranně omezeného. Potřeba výživy jest mu jedinou potřebou, hlad jeho jedinou pohnutkou. Avšak i pak jest jeho počínání pudovitě nejapné tápání po prostředcící v dosahu ležících, nikoli vědomým volením a vybíráním. Ukojen-li hlad, zanikla všechna snaha, neboť pro všeliké jinaké dojmy zevnějšího světa nemá zájmu, poněvadž nemá porozumění. U apathických blbcův i sám pohlavní pud leží ladem. Lenivá zahálčivost, trvalé oddávání se naprostému klidu jest charakteristickou známkou. Na rozdíl od apathické (tupé) b-i, kerá ve svých vyznačených tvarech ponechává člověka na stupni nižším, než na jakém se nachází intelligence kteréhokoli živočicha, zastřena jest někdy vrozená b. nápadnou duševní čilostí. Jsouť blbci, kteří všeho si všímají, po všem makají, avšak čilost tato nedokazuje, že všecko dovede vzbuditi jejich zájem, neboť pozornost jejich těká s předmětu na předmět bez dojmu, nýbrž spíše svědčí, že nedovedou pro nedostatek rozvahy odolati žádnému smyslovému lákadlu. Nejlepším měřítkem k posouzení stupně b-i jest řeč. Nejen bohatství slov, nýbrž i mechanický jejich přednes (artikulace, výslovnost) bývá u blbců téměř bez výjimky vadný. Blbci nejnižšího druhu nejsou vůbec schopni projevu článkovaného a také jen s těží naučí se chápati význam výrazů nejběžnějších. Dovede-li je snaha vyučovací aspoň k jakési zručnosti ve výkonech mechanických, musí jí to býti výsledkem uspokojivým. Slabomyslností nazýváme mírnější druh vrozeného blbství. Znesnadněná chápavost jest také u slabomyslného jako u blbce základním zjevem. Ta může býti vyrovnána pečlivým vychováním a vlastní pílí, tak že slabomyslný může slušně obstáti ve společnosti. Jeho omezenost zůstane tajna, dokud se pohybuje v poměrech naučených a navyklých, dokud může napodobit cizí vzory. Avšak každá náhoda, která od něho vyžaduje samostatný čin, odkrývá rázem jeho nemohoucnost. On nedovede produkovati, čeho neslyšel, čeho neodkoukal. Má-li vědomí své nedostatečnosti, potácí se celý život v rozpacích, jest stále netroufalým; avšak slabomyslní nejsou namnoze ani s to, aby stav svůj správně posoudili. — 2. B. získaná jest výsledkem chorob ústředního nervstva, chorob náhlých i vleklých, chorob hrubě anatomicky objevitelných, ale i chorob, které všemu dosavadnímu snažení vědy jsou ve své podstatě neznámy a nepřístupny. K posledním patří valná část nemocí duševních. Kfr.

B. stářím (Dementia senilis). Podstata života spočívá v nepřetržitém vyměňování látek. Elementární částice těla (buňky) mají krátké bytí; rostou, rozplemeňují se a hynou přenechávajíce místo novým, svěžím prvkům. V mladosti má obnovování elementů převahu nad rozkladem; v dospělosti zaniká buněk tolik, co se jich rodí. Stářím nastává obrat nepříznivý: obrozovací činnost (regenerace) hasne a rozpadávání (degenerace) nabývá převahy. Je přirozeno, že nejdříve propadají starobnému vysílení tkaniva, která se v životě nejvíce namáhala: cevstvo, jímž proudí krev za dne i noci. Nastane-li zvrhlost cev, trpí výživa všechněch orgánův, ale nejsnáze dostaví se rozruch v ústrojí nejjemnějším: v mozku, orgánu duševních výkonů. Chabnutí duševních sil ve starobě jest zjevem normálním. Chápavost starcova je těžkopádna; dojmy přítomné jen mdle zapadají do nitra, následkem čehož paměť posledních dnů vykazuje nápadné mezery, třeba dávná minulost dobře v ní zůstala zapsána. K dojmům přítomným druží se jen otupělé city, obraznost pozbyla vřelého vznětu. Poněvadž stařec nevidí světa v týchž zářivých barvách, v jakých jej vídal dříve, klame se v posudku, myslí, že svět seškareděl, nechápe, že se změnil on sám. Následkem rostoucí bezúčastnosti úží se starci obzor; také jeho city objímají užší kruh; zůstávají nejpřilnavěji lpěti na jeho vlastní osobě: stává se sobcem. Pouhá taková změna povahy jest normální. Za pathologické platí její zjevy, dostavují-li se předčasně, na př. u padesátníka. Předčasná staroba nejeví se však obyčejně prostým slábnutím psychických schopností; počínající slabomyslnost bývá u ní zastřena bouřlivými namnoze obrazy duševních nemocí, z nichž melancholie (zádumčivost) a manie (potřeštěnost) jsou tvary nejobyčejnějšími. Starobná ztráta duševních sil může ponenáhlu po léta postupovati až k úplnému zblbnutí. Avšak smutný osud ten nebývá výsledkem pravidelným. Obyčejně ujde mu člověk nahodilým výpukem smrtících chorob tělesných. Kfr.

B. (se stan. právního). Blbým jest, kdo následkem slabosti sil duševních není schopen spořádaného usnesení se na určité vůli. Osoby takové jak v římském, tak i v rakouském právě úplně jsou nezpůsobilé k činům právním. Neboť nemajíce vůle nemohou žádné právní jednání před se bráti, ba ani držby věci, ani práv o své újmě nabývati. K ochraně zájmů jejich jest jim ustanoven opatrovník, jenž má za ně jednati a o jmění jejich pečovati. Za blbého může však dle práva rakouského jen ten býti pokládán, kdo za takového od soudu byl vyhlášen (§ 273. obč. zák.). Vyhlášku tu předchází vyšetření všech skutečností, jimiž má býti zjištěn chorobný stav dotčené osoby, zejména ohledání lékařské a dobrozdání na jeho základě podané. Osoba za blbou prohlášená nemůže dle práva rak. ani ve světlých okamžicích sama o sobě právně jednati; pouze poslední pořízení může v takovém světlém okamžiku platně učiniti (§ 567. obč. zák.). Pčk.