Ottův slovník naučný/Benátky

Ottův slovník naučný
Benátka	Benátky	Benátská škola malířská

Údaje o textu
Titulek:	Benátky
Autor:	Vojtěch Jaromír Nováček, August Sedláček, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 719–722. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Benátky (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Benátky, Benátky (okres Svitavy), Benátky (Pelhřimov), Benátky (Úžice), Benátky (Ždírec nad Doubravou), Benátky nad Jizerou, Moravská Huzová

Benátky: 1) B., ves v Čechách, 50 d., 336 ob. čes., hejt. a okr. Chotěboř (2 1/2, hod. jihových.), býv. dom. Polná, obec Benátky, fara Krucemburk, pošta Chlum. — 2) B., ves t., 16 d., 130 ob. čes. (1880), hejt. Kutná Hora, okr. Uhlíř. Janovice (2 3/4 hod. záp.), býv. dom., obec, fara a pošta Sázava. — 3) B.. ves t., 85 d., 478 čes., 12 něm. ob. (1880), hejt., okr., býv. dom., fara a pošta Litomyšl (1/4 hod. již.), obec Benátky. — 4) B., ves t., 18 d., 125 ob. čes., hejt. Pelhřimov, okr. Počátky (9 km sev.), býv. dom. Cerekvice, obec Rohovka, fara Veselá, pošta Horní Cerekev. — 5) B., ves t., 13 d., 73 ob. něm. (1880), hejt. Žamberk, okr. Rokytnice (11 km severozáp.), býv. dom. Solnice, obec Malý Uhřinov, fara Velký Uhřinov, pošta Velká Zdobnice. red.

6) B. Nové, panství allod. a okr. město v Boleslavsku s 1350 ob. (152 d.) č., na pr. bř. Jizery. B. N. jsou rodištěm básníka čes. Václava Rába (* 1807 — † 1838) a spisov. Ant. Jaroši. Vrfáika Benáteckého (* 1815). — Za znak mají B. N. (viz vyobr. č. 518.) štít barvy modré a v něm stříbrnou hradbu městskou s cimbuřím a otevřenou branou a s mříží vyzdviženou. V bráně otevřené položen štít červený a v něm bazilíšek zelený, v hořejší části štítu v každém rohu pak štít červený a v něm stříbrná lilie. — Na místě nynějších B-tek snad byla za pradávna ohrada, ale na poč. XIV. stol. byl tu již holý kopec. Počátek nynějšího města byl v B-kách Starých, vesnici naproti městu ležící. Zde bývalo městečko, které pro polohu svou v rovině mnoho od nepřátel zkoušelo, a proto je Jan z Dražic (ok. r. 1340) s dovolením markrabě Karla přeložil na nynější místo a ohradil je. B. patřily od nepamětných dob ku hradu Dražicům a teprv po jeho zpuštění staly se sídlem panství. To se stalo za Bedřicha z Donína(1512—1547), známého příznivce Jednoty bratrské. Po něm držel B. syn jeho Jindřich, který pro město trhy výroční vyprosil. Synové jeho prodali B. roku 1599 králi Rudolfovi II., který se o získání statku toho pokoušel již od r. 1588. Za války třicetileté zkoušelo město mnoho od lidu nepřátelského. Ferdinand III. daroval B. (1647) generálu svému Janovi z Wörthu, který již roku 1652 zemřel. Syn jeho František Ferdinand zemřel r. 1671 v Paříži, a z té příčiny rozděleno panství (1679) mezi příbuzné jeho, sestru Lambertinu de Frentz, matku Zuzanu (vdanou opět Kábovou z Kaberka) a děti její, které měla s druhým manželem Frant. Kryštofem Hartmanem z Klaršteina. Zuzana skoupila 4 díly a vdala se po čtvrté za Arnošta Bohumíra hr. v. Schützen, který panství zcelil († 1715). Po smrti syna jeho Arnošta Jaroslava († 1720) dostaly se B. Ignáci Sigmundovi hr. z Klenového, který tu zavedl kázání německá († 1764). Syn jeho Václav nemohl B. udržeti, i koupil je r. 1769 arcibiskup Antonín Přichovský z Přichovic, jehož přičiněním panství z biskupství litoměřického vyňato a k arcibiskupství připojeno. Když zemřel Frant. Vojtěch Přichovský, poslední svého rodu, r. 1816, dědily B. šlechtičny Josefina, Marie a Eliška Mladotovny ze Solopisk, a pak dostalo se panství sňatkem a koupí Leopoldovi hraběti z Thunu, jehož rodu do nedávna náleželo. (Monografie: Město N. B. od L. Š. v Praze, 1865.) Sčk.

7) B. Staré (Alt-Benátek), ves t. na l. bř. Jizery, 127 d., 1145 ob. čes., 7 něm. (1881), hejt. Boleslav Mladá, okr. a býv. dom. Benátky Nové (1/4 hod. jihových.), fara Benátky Nové, fil. chrám Nanebevzetí Panny Marie býval v XIV. stol. farním. B. St. jsou původištěm slavné hudebnické rodiny Bendů.

8) B., ves na Moravě, okr. a hejt. Šternberk, 13 d., 96 obyv. čes. — 9) B., ves t., okr. příborský a hejtm. novojičínské, 123 d., 784 obyv. českých.

10) B. Vlaské (ital. Venezia), královna Adrie, m. italské, jedno z nejkrásnějších měst evropských, leží v lagunách, 4 km zdálí od pevniny, s níž spojeno jest mostem o 222 obloucích, 3601 m dlouhým, r. 1845 dostavěným, na 8 větších a 114 menších ostrovech, oddělených od sebe 157 kanály a spojených 378 většinou kamennými mosty a lávkami (viz přílohu). Město má podobu trojúhelníka majícího v objemu 12 km a je rozděleno na 6 okresů. Canale grande, dlouhý 3470 m, široký 45 až 72 m, dělí B. dvojitým obloukem, vinoucím se od jihových. k sev.-záp., na dvě nestejné polovice, spojené překrásným mramorovým mostem Ponte Rialto (viz přílohu), založeným r. 1588, s obloukem, jehož tětiva má 27.7 m, a dvěma mosty železnými, vystavěnými v l. 1854 a 1858. Na větší polovici leží náměstí sv. Marka, nejkrásnější na světě, na třech stranách obklopené nádhernými budovami, na čtvrté průčelím chrámu sv. Marka (viz vyobr. č. 519.); vedlé je malé náměstí (piazzetta) s palácem dožecím (viz přílohu), v němž nyní umístěna bibliothéka Marciana, obrazárna a akademie věd a umění; naproti je palác královský a stará mincovna, v níž nachází se nyní obchodní komora a bursa. Mezi chrámy benátskými vynikají mnohé výstavností a bohatstvím památek uměleckých; nejpamátnější je chrám sv. Marka (viz přílohu, na pláně F 4., č. 8.), někdy kaple dožecí, od roku 1807 kathedrála, vystavěný v létech 976 —1071 pod přímým vlivem slohu byzantského a teprv během následujících století opatřený ozdobami nádhery orientální. Půdorys jeho má tvar řeckého kříže, nad jehož středem a konci ramen klene se pět kupolí. Pilíři a sloupy jest vnitřek oddělen ve tři lodi hlavní a tolikéž příčných. Lodi ukončeny jsou apsidami, z nichž toliko hlavní vyniká na venek. Všecky plochy stěn i kleneb ozdobeny jsou bohatou mosaikou na zlaté půdě, pocházející z velké části z XI. století, která kryje plochu 4240 m²; dolejší plochy pilířův a stěn pokryty jsou velkými deskami z různobarvého mramoru. Sloupy mramorové, jichž je vně i uvnitř chrámu 500, mají hlavice různých slohů, zlata a bronzu nešetřeno, tak že celek činí dojem téměř fantastický. Také předsíň chrámová je kupolemi sklenuta a bohatě mosaikou ozdobena. Kovová křídla hlavního portálu jsou práce byzantská, nad ním je překrásné čtyřspřežení, jímž bezpochyby byl někdy ozdoben Neronův, později Trajanův vítězný oblouk; císař Konstantin dal je přenésti do Carihradu, dože Dandolo r. 1204 do B-tek, Napoleon r. 1797 do Paříže, konečně r. 1815 císař František opět do B-tek. V chrámě tom dle pověsti odpočívá evangelista sv. Marek, r. 828 z Alexandrie sem přivezený. Naproti chrámu na náměstí sv. Marka stojí čtyřhranná, 98 m vysoká zvonice, r. 911 založená, roku 1511 opravená. Z ostatních chrámů budtež jmenovány: San Francesco della Vigna (G 3., č. 1.) o jedné lodi, jehož vnitřek r. 1534 zbudoval Sansovino, průčelí v l. 1568—72 A. Palladio, s krásnou kaplí Giustiniani a obrazy od P. Veronese, G. Belliniho, sochami od Al. Vittoria. S. Giacometto di Rialto (E3., č. 5.), krátká basilika s kupolí, nejstarší chrám benátský, vystavěný okolo r. 520. San Giorgio Maggiore (G 5., č. 2.) o třech lodích s kupolemi na křížových ramenech, od Palladia z r. 1560, průčelí od Scamozziho z r. 1575, s obrazy od Bassana, Tintoretta a j., krásné vyřezávanými stolicemi v kůru a zvonicí, s níž je nejkrásnější pohled na město a laguny. S. Giovanni Crisostomo (F 3 č. 6) ve slohu renaiss. roku 1483 od Tullia Lombarda a Seb. da Lugano zbudovaný, s obrazy od G. Belliniho, Seb. del Piombo a j. S. Giovanni e Paolo (FG 3., č. 7.), krásný trojlodní chrám gotický, 94 m dlouhý, 40 m široký, po chrámu sv. Marka nejznamenitější, zbudovaný pro dominikány v l. 1240 — 1430. Ve chrámě je mnoho krásných náhrobků, mezi nimiž vytknouti sluší A. Vendraminův († 1478), dílo A. Leoparda, as nejkrásnější náhrobek benátský, a jiné. Před chrámem tím roku 1496 postavena jezdecká socha Bart. Colleoniho. S. Giovanni Elemosinario z r. 1527 od Scarpagnina, s obrazy Tizianovými, Pordenonovými a j. S. Maria dell Orto (E 1., č. 9.), původně S. Cristoforo, z konce XV. st., s bohatým průčelím, provedeným ve slohu pozdní gotiky, r. 1850 obnovený; vnitřek o třech lodích má překrásné oltáře a obrazy od Cimy, Palmy starš., Tintoretta, A. Vittorie aj. S. Maria della Salute (E 5., č. 10.) na vých. konci Velkého kanálu v l. 1631—82 vystavěný od Longheny z bílého mramoru na základě slibu učiněného senátem v době moru r. 1630, s obrazy od Tiziana a j. Sloupy, které nesou klenbu kůrovou, vzaty z římského chrámu v Pulji. S. Maria gloriosa dei Frari, got. chrám, dostavěný r. 1338 od N. Pisana, jeden z největších v B-kách, bohatý památkami uměleckými, s náhrobky mnohých vynikajících mužů, mezi nimi Tizianovým († 1576), zřízeným nákladem císaře rak. r. 1852 a j., s obrazy od Tiziana, Belliniho a j. V sousedním bývalém klášteře františkánském umístěn královský archiv, vlastně 872 archivů republiky benátské, obsahující v 298 místnostech okolo 14,000.000 listin, z nichž nejstarší jsou z roku 883. S. Pietro di Castelo (J 4., č. 11.) na jihových. konci města, do r. 1807 farní chrám patriarchy. Il Redentore (viz Architektura tab. IX.; E 6., č. 28.), na ostrově Giudecca zbudovaný jako votivní chrám po moru r. 1577 od Palladia, jehož nejvýtečnějším dílem jest S. Rocco (D 3., č. 13.) z konce XV. st., s obrazy od Tiziana, Tintoretta a j.; vedlé chrámu toho Scuola di S. Rocco, dům bratrstva založeného roku 1415 z první polovice XVI. stol., s přebohatým průčelím, krásným schodištěm a sály, v nichž je 56 obrazů biblických od Tintoretta a Tiziana, mezi nimi mistrovské dílo Tintorettovo Ukřižování Krista z r. 1565. S. Salvatore (F 3., č. 14.), dokončený r. 1534, nyní obnovený, se třemi plochými kupolemi za sebou, v něm oltáře a pomníky od Sansovina, obrazy od Tiziana, Carpaccia a j. S. Sebastiano (C 4., č. 15.) z l. 1506—18 ozdobil Paolo Veronese, který v něm pochován, mnohými krásnými obrazy. S. Stefano (E 4., č. 16.), got. chrám o třech lodích ze XIV. stol. Mezi světskými budovami vyniká palác dožecí (palazzo ducale, E 4. č. 24.), který byl původně zal. r. 809. ale později pětkrát rozbořen a vždy s větší nádherou vystavěn. Nynější podoba jeho (viz přílohu) pochází ze XIV. stol., kdy počato se stavbou dle plánů Filipa Calendaria, v níž pak po dvě století pokračováno. Záp. průčelí jeho, 75 m dlouhé, je na malém náměstí, 71 m dlouhé průčelí jižní obráceno k molu. V přízemí tvoří nízké sloupy, spojené mohutnými lomenými oblouky, otevřený ochoz, nad ním je loggia, rovněž otevřená s dvojnásobným počtem sloupů, která tvoří přechod k patru hořejšímu, jehož zeď plná pokryta střídavě bílými a červenými deskami mramorovými, prolomena na každém průčelí toliko šesti gotickými okny, mezi nimiž uprostřed jsou veliké dvéře bohatě řezbami zdobené a s cimbuřím vysoko nad střechu vyčnívajícím. Bohatě dekorovaným portálem, zvaným »porta della carta«, vchází se do dvora, obklopeného se všech stran nádhernými průčelími a ozdobeného dvěma kovovými nádržkami na vodu z l. 1556 a 1559. Ze dvora vchází se do prvního patra po mramorových schodech (scala dei giganti), na jejichž nejhořejším stupni mezi obrovskými sochami Marta a Neptuna dožové bývali korunováni. Vnitřek paláce je skvělou památkou umění benátského. Mezi množstvím nádherných místností je 11 velikých sálův, ozdobených skvostnými obrazy malířův italských, obzvláště Tintoretta, Palmy ml. a Paola Veronese, k nimž vstupuje se schodištěm zvaným »scala d’oro«, bohatou ornamentikou zdobeným, roku 1577 ukončeným, jehož užívati povoleno jen nobilům, jejichž jména zanesena byla ve zlaté knize. Ze sálů největší a nejnádhernější je sál vysoké rady (sala del Maggior Consiglio) 52 m dlouhý, 22 m široký, 15.4 m vysoký, v němž nyní je uložena bibliothéka Marciana (130.000 svazkův a 10.000 rukopisů). V jiných sálech umístěna sbírka numismatická a starožitností. Prostorů pod střechou krytou olovem užíváno za dob republiky jako vězení (pověstné piombi), tak zvaný most vzdychajících (ponte dei sospiri, viz přílohu), vystavěný v l. 1512—97, spojuje palác dožecí se státním vězením, které od něho jest odděleno kanálem. Naproti paláci dožecímu na malém náměstí je stará bibliothéka sv. Marka, jejímž stavitelem je Sansovino, snad nejkrásnější budova věnovaná účelům světským v celé Itálii, vystavěná v první polovici XVI. st., která spolu se sousedními novými prokuratoriemi proměněna v palác královský. V jihovýchodní části města leží arsenál r. 1104 založený, r. 1304 přestavěný, později častěji rozšiřovaný, který zaujímá celý ostrov a byl někdy chloubou republiky; bývaloť v něm zaměstnáno až i 16.000 dělníků (nyní okolo 2000). Vchází se do něho krásným portálem z r. 1460, před nímž stojí 4 mramoroví lvi, přenesení sem roku 1687 z Peiraia athénského. Arsenál má bohaté sbírky modelů lodí z různých dob, mezi nimi i skrovné zbytky a model Bucentora, dále krásnou sbírku zbraní a trofejí. Ze 6 divadel je nejkrásnější Fenice (E4., č. 36.), přestavěné roku 1836, do něhož se vejde 3000 diváků. Z četných paláců, ležících namnoze při Velkém kanále, sluší vytknouti palazzo Vendramin Calergi (D2., č. 35., viz Architektura tab. XI.), vystavěný r. 1481 P. Lombardem, nejkrásnější ze všech paláců benátských, ozdobený obrazy Palmy ml., Tintoretta, Bordona a j.; palazzo Emo Treveo, v němž nalézají se poslední práce Canovy, velké sochy Hektorova a Ajantova; hlavní celnice (dogana di mare), roku 1676 vystavěná od Benoniho; palazzo Corner della Cà Grande (E 5., č. 21.), r. 1532 od Sansovina vystavěný, s prostranným dvorem, nyní sídlo prefektúry; palazzo Pisani (D4., č. 33.), nyní dívčí škola; palazzo Grimani, mistrovské dílo Sammicheliho z pol. XVI. st., nyní soudní dvůr appellační; palazzo Manni (E 3., č. 31.) s průčelím renaissančním od Sansovina, palác posledního dože benátskeho Luigi Maniniho, který 14. kv. 1797 před příchodem Francouzů vládu složil, nyní »Banca nazionale«; palazzo Contarini Fasan (E45., č. 19.), malá budova ve slohu gotickém ze XIV. st., jejíž arkýře a římsy jsou vzory dobrého vkusu; palazzo Dario Angarani (E 5., č. 23.) ve slohu lombardském založený r. 1450 a hojně zdobený mramorem; palazzo Foscari (D 4., č. 27.), jeden z největších v městě, v němž za dob republiky ubytováni bývali cizí panovníci, kteří dleli v B-kách návštěvou; palazzo Contarini delle Figure (D 4., č. 20.), renaissanční z l. 1504—64, jehož průčelí zdobeno štíty a trofejemi; Fondaco dei Tedeschi, skladiště a byt kupců německých (jako někdy Týnský dvůr v Praze) atd. — B. jsou sídlem katolického patriarchy a arménského arcibiskupa, prefekta, nejv. soudního dvoru, soudu appellačního. kvestury, ředitelství pošt. a telegraf., generál, velitelství a četných konsulátů. Z ústavů pro vědy a umění sluší vytknouti akademii krásných umění: obrazárna akademie má hlavně díla benátských mistrů, mezi nimiž vyniká obraz Tizianův »Nanebevzetí P. Marie«, také sbírka soch je značná; s akademií spojena škola pro jednotlivé odbory umění. Vůbec pokud se umění týče, zaujímají B. po Florencii a Římě přední místo; památky umělecké nejsou však soustředěny ve sbírky, ale velikou jich většinu třeba hledati po celém městě. Mezi ústavy vzdělávacími a humanitními sluší vytknouti: 3 gymnasia, školu technickou, obchodní akademii, nemocnici o 1600 postelích, nalezinec, 2 sirotčince, ústav polepšovací pro padlé dívky atd. Počet obyvatelstva v době zrušení republiky (1797) obnášel 200.000, později klesl na 96.000, nyní vzrostl na 134.610 (1884). Nk.