Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Benzolová theorie

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Benzolová theorie
Autor: Bohuslav Raýman
Zdroj: Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 776. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Benzolová theorie vysvětluje chemickou konstituci benzolu C6H6 a z něho vyvozuje převážnou většinu sloučenin organických přirozených i z dehtu uměle ustrojených. Vystavil ji Aug. Kekulé  r. 1865. Sestaviv jednodušší sloučeniny uhlíkové na základě čtyřmocných atomův uhlíku (CIV) předpokládal v benzolových odvozeninách velmi stálých uzavřené šestimocné jádro o šesti atomech uhlíku (C6)IV; o atomech těch pak předpokládal, že spotřebovavše 18 jednic ke zcela symmetrické vazbě své vnitrné disponují každý jedinou jednicí valence, kteráž v benzolu nasycena jest vodíkem. Theorie ta jest znázorněna zcela symmetrickým šestihranem,

v jehož rozích jest šest skupin aequivalentných CH; skupiny ty tratí po dvou jednicích na sousedy, třetí jednice uvnitř jest spotřebována k udržení jádra. Ze vzorce plyne, že odvozenin jest možný počet určitý:
odvozenin formy C6H5A' . . (1)
» » C6H4A2 aneb C6H4AB′ (3)
» » C6H3A3 (3), C6H3A2B (6) atd.

Ač známe snad do statisíc sloučenin benzolových, kteréž přečetnými cestami z benzolu C6H6 byly zbudovány, ač křížem na kříž umíme sloučeniny ty jednu ve druhou měniti, nikdy nenalezeno forem více, než jak theorie předpokládala. B. th. jest největším triumfem strukturních názorů chemických, ona byla s přesností mathematickou doložena chemicky, a po 25 let sloužila vědě chemické štědře urychlivši i rozkvět obrovské industrie chemické. Viz o ní bližší v: Raýman-Nevole, Chemie organická díl II. a Raýman, Suplement chemie organické (Praha, 1885). Vztahy theorie té s vlastnostmi fysikálnými sloučenin benzolových jsou vytčeny v Raýmanově Chemii theoretické (Praha, 1884). Rn.