Ottův slovník naučný/Benzol

Ottův slovník naučný
Benzoin	Benzol	Benzolová theorie

Údaje o textu
Titulek:	Benzol
Autor:	Bohuslav Raýman, Josef Reinsberg
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 775. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Benzen

Benzol náleží k nejdůležitějším uhlovodíkům z dehtu kamenouhelného; jeho složení chemické jest ${\textstyle {\ce {\mathit {C6H6}}}}$ (vře při 80,4°, mrzne při 5,42°, taje při 4,84°). Destillací dehtu přivádí se do obchodu b. více méně s jinými součástmi dehtu smíšený (50-, 90procentový), výtečnými apparáty moderními dovede však technika vypraviti b. úplně čistý. Jest to látka aromaticky páchnoucí, ve vodě slabounce rozpustná, sama však rozpustidlo výborné pro tuky, pryskyřice a přečetné sloučeniny chemické. Surový slouží ku karburování svítiplynu, časem jakožto prostředek v nemocech kožních, dále jakožto rozpustidlo tuků pryskyřic, gutaperči, kaučuku i alkaloidů. Jelikož na vzduchu se chemicky nemění, navrhli jej na místě silice terpentinové ku přípravě některých lakův a fermeží. Na předním místě jest však b-u v ohromných množstvích používáno k výrobě nitrobenzolu i anilinu. Rn.

Otrava benzolová. Brzo po objevení b-u seznáno, že jest to látka jedovatá, která ničí hmyz a jiná nižší zvířata, a r. 1854 zjistil Reynal, že b. otravuje i ssavce. Otravy b-em nastávají nejen jeho požitím, ale i vdýcháním par jeho. Účinek b-u jest jako u alkoholu, aetheru a pod. jedův omamující (narkotický); i po něm pozorovati jest nejdříve rozčilení s bolestí hlavy, hučením v uších, zvýšenou dráždivostí, urychleným pohybem srdce a dýcháním, zúžením zorniček, načež nastává chabost s obleněným tepem a dýcháním, porušenou citlivostí, třesením údů, bezvědomí, dušnost, ochrnutí cevohybných ústrojův a ústředí dýchacího. Při otravách ve vzduchu parami b-ovými nasyceném nastává buď za předcházejících bolestí hlavy, závrati a pitomosti nebo i náhlé bezvědomosti dušnost, třesení údův a v krátké době smrť, odstraní-li se však otrávení záhy ze zhoubné atmosféry této, možno je na živě zachovati, neboť se benzin rychle vyměšuje, a to částečně dechem, hlavně ale ledvinami. Anatomické změny záleží v mírném nebo větším překrvení sliznice žaludeční, bylo-li b-u požito, a ve značném překrvení a oedemu plic i větším nahromadění krve v žilách; obyčejným nálezem jsou podlitinky krevní ve sliznicích a serosních blanách a neschází zápach po b-u. K lučebnímu důkazu otravy benzolové jest nutno části těla podrobiti destillaci; sebéřeme-li kapky b-u v překapané tekutině plovoucí a přidáme-li dýmavé kyseliny dusičné, povstává při zahřívání směsi po hořkých mandlích páchnoucí nitrobenzol, jenž ve způsobě těžkých, žlutých, olejovitých kapek ke dnu klesá. Způsob přispění otráveným jest různý dle způsobu otravy: použito-li b-u, nutno rychle žaludek vypláchnouti a vyčerpati, načež se podává dráždidel, jako odvaru kávy a pod. Při otravě parami benzolovými nutno ihned přenésti otráveného na vzduch a zavésti umělé dýchání; v obou případech přikládáme ledové náčinky na hlavu. Doposud je sporno, existuje-li také chronická otrava b-em. Hirt ji popírá neshledav ve velké továrně benzolové v Glasgowě ani u dělníků, kteří již 12 let s b-em pracují, nejmenších známek chorobných; jiní však tvrdí, že dělníci, kteří jsou ve stálém styku s parami benzolovými, trpí vleklou otravou benzolovou, jejíž příznaky jeví se v porušení čivovém. Rg.