Ottův slovník naučný/Bachofen

Ottův slovník naučný
Bachmut	Bachofen	Bachor

Údaje o textu
Titulek:	Bachofen
Autor:	Josef Václav Frič, Vojtěch Jaromír Nováček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. s. 92. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Bachofen von Echt (německy)

Bachofen (Bachov, Bachoff) von Echt, rodina povýšená císařem Karlem V. r. 1525 do stavu šlechtického, která původně sídlila pří Rýně nedaleko Kolína, později však jsouc protestantská nucena byla vystěhovati se do Durynska. Z rodu toho jako právníci jsou známi: 1) Reiner či Reinhart B. nar. v Kolíně r. 1544, byl později purkmistrem v Lipsku, odkudž však r. 1594 jsa stoupencem učení Calvinova vyhnán, načež žil v Heidelberce, kde i zemřel 7. ún. 1614. Zanechal rukopis: Catecliesis Palatinatus testimoniis Scripturae ac sententiis Patrum, qui primis 100 a C. N. annis in ecclesia claruerunt, exornata. — 2) B. Reiner, syn předešlého (* v Lipsku 1575 – † 1640), stal se r. 1613 professorem v Heidelberce, zbaven však zavřením university r. 1620 toho místa. Když r. 1629 v Heidelberce opět otevřena a sice jako ústav katolický, přestoupil B. ke katolictví a stal se zase professorem. Ale r. 1633 Heidelberk dobyt Švédy, a většina katolických professorů zahnána; B., aby zachoval si místo, přestoupil opět k církvi reformované a působil pak v Heidelberce jako professor do smrti. Spisy jeho vynikají důkladnou znalostí práva a ostrovtipem; velká jich čásť je rázu polemického. Nejdůležitější jsou: Notae et anmadversiones ad Treutleri disputationes (Heidelb., 1617 až 1619); De pignoribus et hypothecis (t., 1627); Commentarius in Institutiones (Špýr, 1628); Commentarius in primam partem Pandectarum (t., 1630). — Ve službách gothských vynikli někteří členové toho rodu jako 3) B. Joh. Friedrich (* 1643 — † 1726), císařský říšský dvorní rada a první ministr gothský, jemuž obnoveno šlechtictví r. 1683. — Jeho syn 4) B. Johann Friedrich zemřel r. 1736 jako skutečný císařský říšský dvorní rada a kancléř gothský. — Syn tohoto 5) B. Ludwig Heinrich (* 1725 — † 1792) vstoupil do služeb dánských a byl vyslancem v Madridě, Drážďanech a Řezně. Byl přítelem a znalcem věd a se zdarem pokusil se i jako básník, složiv asi 20 ód a písní duchovních, jež vydal pod titulem Versuch in geistlichen Oden und Liedern (1774). — Do Čech dostal se rod ten 6) B-em Abundem (* 1777 v Treviru – † 1853), který, protože náležel k německému, Francii nepřátelskému spolku ctnosti (Tugendbund), popudil na sebe velitele francouzského, takže stihán jsa zatykačem utéci musil z Německa. Uchýliv se do Čech, obdržel místo arcibiskupského nadlesního v Rožmitále a od r. 1821 žil na odpočinku v Praze, zabývaje se lučbou a starožitnostmi. Byl to bratr Marie Reissové, matky paní Joh Fricové, Karol. Staňkové a Antonie Čelakovské. — Dědicem jeho byl bratrovec jeho 7) B. Kliment (* 1819 v Olde ve Vestfálsku — † v Praze 30. září 1888), vynikající průmyslník, kteréhož Abund k sobě povolal a za vlastního syna přijal. Přišel do Čech r. 1840, založil továrnu na škrob, později měl účastenství ve správě nčkterých cukrovarů, z nichž dva (v Líbeznících a Nových Dvořích) od r. 1854 byly jeho majetkem. Od roku 1851 byl členem obchodní komory pražské, od r 1561 zasedal také na sněmě českém, kamž jej vyslal nejprv volební okres warnsdorfský, pak obchodní komora pražská, konečně ústavověrné velkostatkářstvo, k němuž náležel od r. 1863 koupiv za 325.000 zl. zemský statek Svinaře se Lhotkou v okrese berounském. Hlasoval vždy s krajními Čecho-Němci. — Znakem rodu jest štít po pravé straně vykrojený, v jehož modrém poli stříbrný beránek kráčející na zelené půdě; nad štítem koruna, stříbrná přílba korunovaná zlatou korunou, nad níž v klenotu beránek stříbrný hořejší polovicí těla; přikryvadla stříbrnozelená. (Viz vyobr. č. 410.)^{[red 1]} Frič. Nk.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Obrázek v použitém zdroji chybí; místo toho viz např. ukázku v německé Wikipedii.