Ottův slovník naučný/Armatoli

Ottův slovník naučný
Armarium	Armatoli	Armatura

Údaje o textu
Titulek:	Armatoli
Autor:	Konstantin Jireček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889. S. 745. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Armatolové

Armatoli sluly v Turecku jisté křesťanské milice, které byly povinny hlídati pro smyky, cesty a hranice. Instituce jejich zajisté není původu osmanského; patrně je přejata ze zřízení starých křesťanských státův na poloostrově. Jméno a. vyskytuje se poprvé v XV. stol. na Morei, kde znamenalo řeckou brannou hotovost v benátských osadách. U Turkův nejprve se zmiňují »martolosi« u Konstantinoviće z Ostrovice koncem XV. stol. co několik set pěších a jízdných strážcův hraničních. V tureckých zákonech XVI. stol. zpomínají se takoví »martolosi« na př. v sandžaku vidinském co stráž proti nájezdům loupežníkův zadunajských. Hlavní a nejdůležitější kraj »armatolův« byl v Řecku okolo Olympu, v Pindu (hlavně v Agrafě), ve staré Aitólii, Fókidě, Lokridě a Boiótii. Obce jejich čili armatoliky měly určitá privilegia (v Agrafě prý od sultána Muhammeda II.), vnitřní samosprávu i dědičné náčelníky či kapetány. Vedlé hlídání cest a. ovšem často se družili s loupežníky či klefty. Obcí armatolských čítalo se v různých dobách 10–17, ku konci asi s 10.000 mužů. Turci v XVIII. stol. začali ztenčovati práva jejich; a. podřízeni »pašovi prosmykův« (dervendži paša) v Thessalii, domácí stráže nahrazovány verbovanými Arnauty a kapitánské rody uměle štvány proti sobě. Slavně vynikli a. v době Ali paše janinského a v řeckém povstání. Revoluce ta jim učinila konec; jižní čásť jejich připadla osvobozenému Řecku, kdežto severní čásť zůstala v Turecku a tam úplně zrušena. Mnoho se pěje o a-lech v řecké národní poesii. KJk.