Ottův slovník naučný/Ammonaté sloučeniny

Ottův slovník naučný
Ammon	Ammonaté sloučeniny	Am Mond

Údaje o textu
Titulek:	Ammonaté sloučeniny
Autor:	Bohuslav Raýman, František Farský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 174–175. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Amonné soli
Související články ve Wikipedii: Fosforečnan amonný, Chlorid amonný, Dusitan amonný, Dusičnan amonný, Síran amonný

Ammonaté sloučeniny, t. j. soli ammoniaku s kyselinami jsou v přírodě velmi rozšířeny, byť i ne ve množstvích velikých. Setkáváme se s nimi ve vzduchu, neboť dusan ammonatý tvoří se při vypařování vody na vzduchu ze svých součástí dusíku a vody (N₂ + 2H₂O = NO₂ . NH₄); taktéž při elektrických bouřích atmosféry vznikají soli ammonaté, neboť kyslík a dusík slučujíce se v kysličníky dusíku víží vezdy ammoniak nalézající se v atmosféře. Proto meteorické srážky: déšť, sníh, rosa i kroupy vždy obsahují soli ty. Ammoniak však tvoří se i při rozličných processech chemických ve vzduchu i při rozkladech dusíkatých látek v zemi, a proto stýkáme se se solmi ammonatými ve vodách pramenitých i minerálných, v říčných i mořské, ve hlíně, prsti i v rezovitém železe. I při prudkých spalováních fosforu a při vytrvalém spalování pozvolném vytvořuje se vždy něco solí ammonatých. Soli ammonaté, kteréž v italských suffionech sprovázejí kyselinu bórovou, vznikly zde bez pochyby rozkladem bórodusíku horkou vodou ve vnitru zemském; nalezl alespoň Warrington látku tu podlé kyseliny bórové a salmiaku v kráteru ostrova Volcana. V továrnách vyrábějí ve velkém soli ammonaté, nasycujíce ammoniak získaný z vod plynárnických kyselinami, nebo destillujíce za sucha a jinak spracovávajíce kosti, krev, maso, moč a jiné zvířecí odpadky chovající dusík. Soli ammonaté jsou obyčejné látky bezbarvé, krystalické, ve vodě, někdy i v líhu rozpustné; vaříme-li jejich roztoky vodné, tratí částečně ammoniak; jsouce za sucha zahřívány těkají beze zbytku, je-li kyselina s ammoniakem spojená látka o sobě těkavá. Rn.

Ammonatý fosforečnan nalézá se v nevyloužených guanech, jejichž cennou součásť tvoří. Guano peruanské tají as 6% této sloučeniny. Fý.

Ammonatý chlorid, salmiak, vyskytuje se jen po řídku v půdě, ve slíně, šťávě žaludeční a potu. Užívá se ho při výrobě šňupavého tabáku. Dusan a dusičnan ammonatý vznikají ve vzduchu při bouřce, také vypařováním vody a při hoření dříví, uhlí a p. Ze vzduchu odvádí je voda dešťová, ale zvláště sníh a kroupy do půdy, kde dusan přechází v dusičnan, ale i tento opět v dusan se mění podlé toho, má-li vzduch volný přístup a kolik půda drží humusu. V našich poměrech dostává se půdě tímto způsobem asi po 12^·5 kg dusíku ročně na hektar. Fý.

Ammonatý síran = SO₄(NH₄)₂ nalézá se ve přírodě v malém množství jakožto minerál maskagnin, u větším množství vedlé kyseliny bórové v sufionech v Italii. Jelikož se ho valně užívá k účelům hospodářským (jako hnojiva), vyrábí se v továrnách buď nasycováním vod ammoniakálných z plynáren, nebo shnilé moči kyselinou sírovou komorovou, nebo podvojným rozkladem týchže ammoniakálných pramenů sádrou, síranem sodnatým nebo železnatým. A. s. jest nejdůležitější solí ammonatou, neboť jest časem východiskem ku přípravě čistých solí ammonatých: salmiaku, karbonátu a j., dále slouží k výrobě kamence ammonatého. Taktéž bylo navrhováno užívati jí k impregnování látek, tkanin a j., aby bezpečny byly proti ohni. Podlé zkoušek provedených továrníkem Fr. Šeborem jest sůl tato v příčině té nad jiné působivá. Rn.

A. síran jako strojené hnojivo je znám hospodářům jménem »ammoniak«. Výhodně se ho užívá ke hnojení půd poměrně lehčích, v těžkých půdách a při pozdním rozmetání se tak neosvědčil. Z plynáren koupený bývá všelijak zbarven, nejvíce šedě, a nebyl-li očištěn, tají rhodanid ammonatý, sloučeninu to rostlinám jedovatou. Bylo-li však hnojivo záhy rozděláno, netřeba se báti ani rhodanidu. Peruánské guano drží též a. s. Fý.