| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Alkman |
| Autor: |
František Krsek |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 891. Dostupné online |
| Licence: |
 PD old 70 |
| Související: |
Autor:Alkmán |
 Heslo ve Wikipedii: Alkmán |
Alkman (Ἀλκμάν), jinak Alkmaión, vynikající lyrický básník řecký. Životem svým sahá do stol. sedmého př. Kr. Zván bývá tvůrcem lyriky sborové, již s nejedné stránky pěstil se zdarem velikým. V písních jeho stýkají a prostupují se zvláštnosti dvou různých kmenů: bujná živost uhlazeného Lyďana leckde proniká vážným tónem a přísnou formou nářečí dórského. Bylť A. rodem z Lydie, ale ve Spartě zdomácněl. Stránka prvá však nabyla při něm rozhodné převahy; odtud jarý, lehký půvab a veselý vtip z písní jeho dýšící, odtud nádech sentimentálnosti v některých jeho písních milostných a jemná vnímavost k životu přírodnímu. A. poesii lyrickou, jež dosud měla hlavní význam v bohoslužbě, z ní vyprostil a učinil ji přístupnou vztahům osobním. Ve Spartě od starodávna byly v obyčeji dívčí tance, zvláště k poctě Apollóna a Artemidy. Zde měl A., »básník bohyně Artemidy«, volné i úrodné pole, jež se zdarem jal se vzdělávati. Psal pro takové dívčí sbory písně (παρθενεῖα) a sám zpěvu i tanci učil, při čemž pomocna mu byla mladistvá básnířka Megalostrata. Pěknou stránkou těchto zpěvů bylo, že A. uprostřed celého sboru umisťoval někdy také solové písně pro jednotlivé panny. Mimo partheneia, jež obyčejně flétnou byla provázena, psal A. také hymny s průvodem kithary a četné písně milostné, jež provázel obyčejně lydský nástroj magadis. V rhythmice A. získal si zásluhy veliké; stopy a verše známé dokonale ovládal, nové pak útvary veršové důmyslně sestavoval. Strofy A-ových písní jeví značný pokrok; od prostého řadění veršů přešel k umělejšímu sestavování strof až i čtrnáctiveršových. Svým individualismem, směrem erótickým i skladbou strof stal se A. předchůdcem Alkaia, Sapfy i Anakreonta. Zásluha jeho tím je větší, že na půdě tak nepřiznivé a v době tak časné směle počal pěstiti lyriku subjektivní. V činnosti své soustředil A. umělecké směry, jež před ním označeny jmény: Terpandros, Archilochos, Thalétas a Polymnastos. Písně A-ovy psány nářečím dórským, což asi také poněkud bylo na závadu rozšíření jeho slávy básnické, a staly se vítanými některým grammatikům, kteří v nich viděli vzor místní mluvy spartské. Avšak některé aiolismy a tvary epické přece v nich jsou. O A-ovi již ve starověku psali mimo jiné Filochoros, Sósibios a Alexandros Polyhistor. — O osudech a životě A-ově víme velmi málo. Pocházel jistě z Malé Asie a narodil se v Sardech asi r. 690 př. Kr. Byv snad nejprve zajatcem válečným dostal se za otroka urozenému Sparťanu Agesidovi, s nímž přišel do Sparty. Zde strávil větší čásť života svého jsa zprvu otrokem, pak svobodným. Dosáhl, jak se zdá, věku vysokého. Jméno A. obdržel snad teprve, když byl na svobodu propuštěn. — Přední a nejčetnější čásť spisův A-ových tvořila partheneia a vlastní písně milostné, vedlé toho psal také hymny, paiany a zpěvy svatební. Z hymnů nejslavnější byly na Dia Lykajského, na Dioskury, Artemidu, Héru a Afroditu. Pro chlapce a muže psal A. písně sborové ku gymnopaidiím. Celkem udává se básní jeho knih šestero (snad hymny, partheneia, hyporchémata, paiany či gymnopaidia, erótika a hymenaioi). O A-ovi jakožto básníku pojednal mimo jiné Flach, Gesch. d. gr. Lyr. Zlomky písní, buď celkem nebo částečně posoudili a sestavili mimo jiné: Schneidewin (Delect. poet. iamb. et melic. Graec. Gottinky 1839) a Bergk (Poët. lyr. Gr. edit. IV. Lipsko 1878, 1882). Nový zlomek z partheneií nalezl r. 1860 v Egyptě Mariette; papyrus se zlomkem tím chován je v Paříži. Ksk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Alkmán