Ottův slovník naučný/Aigues

Ottův slovník naučný
Aigueperse	Aigues	Aiguille

Údaje o textu
Titulek:	Aigues
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 531–532. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Aigues-Mortes

Aigues [ég]: 1) A.-Bonnes [bon] a A.-Chaudes [šód] viz Eaux-B., Eaux-Ch. – 2) A.-Mortes [ég mórt], Aquae Mortuae (mrtvé vody), kant. město ve franc. dep. gardském, arr. nîmeském, na pobočce dráhy montpelliersko-arleské a na čtyřech průplavech (radellském, beaucaireském, grand-robinském a bourgidonském), 4 km od Středozemního moře, uprostřed solných bahnisk, s mořskými lázněmi, kteří zabývají se výrobou sody, dobýváním rašeliny, rybařením a čilým obchodem se solí z nedalekých soliváren peccaiských. Až do XVI. stol. patřily A.-M. k nejdůležitějším městům již. Francie a těšily se zvláštní přízni králů franc., zejména Ludvíka Sv., jenž je nevšedně zvelebil, přístav rozšířil a r. 1218 odtud křižáckou výpravu podnikl. Jeho syn Filip III. (Smělý) opatřil město pevnými hradbami na způsob zdí damiettských, a ty až po dnešní den téměř úplně se zachovaly (viz vyobr. č. 118.), rovněž i věž sv. Konstancie, dílo Ludvíka Sv., jemuž na hlavním náměstí vztyčen pomník. R. 1538 byla zde schůze Karla V. s Františkem I., jež byla základem potomního jejich smíření. Časem zaneseny jsou průplavy a přístav pískem a tím nastal i úpadek města.