Ottův slovník naučný/Aetiologie

Ottův slovník naučný
Aëtiáné	Aetiologie	Aëtión

Údaje o textu
Titulek:	Aetiologie
Autor:	Ferdinand Pečírka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 312. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Etiologie

Aetiologie (řec.), nauka o příčinách nemocí, jedna z nejdůležitějších nauk lékařských. Neboť známe-li přesně příčinu choroby a můžeme-li ji z těla odstraniti, léčíme tím i nemoc a zamezivše příčinu zabraňujeme i vzniku choroby. – Jako všude v přírodě každý zjev příčinu svou má, tak i každé porušení organismu, každá choroba dostatečnou, přirozenou příčinu míti musí. Organismus, co těleso nestejné v jednotlivých svých částech i co těleso se vyvíjející, nepodléhá pouze vlivům vnějším, ale i působení sil vnitřních, a resistence jeho na různých místech jsouc rozdílna i v různých dobách se mění. Velmi málo jest absolutních příčin (causae sufficientes) a nemocí, jsou to jen nejhrubší pohromy a úrazy, kteréž vždy a všude chorobu mají v zápětí. Značnější jich počet účinkuje teprve za určitých nahodilých okolností, jichž soubor větší neb menší disposicí či praedisposicí k chorobě zveme. Toť jsou tak zvané causae proximae. Z příčin v organismu samém obsažených vzniká někdy i t. zv. immunita (nedotknutelnost) proti příčinám jinde neb jindy chorobu v zápětí majícím. Mezi vnitřní příčiny chorob neb praedisposice nutno především řaditi: a) Různost tkaní i nestejné jejich umístění v organismu. Pokožka jsouc relativně velmi tuha a tekutinami neproniknutelna neonemocní tak snadno jako sliznice. Útroby jemné jsou v těle okolím pevným před úrazy chráněny (mozek i mícha). b) V různém věku organismus nestejně k chorobám jest náchylen. Od počátku života až k úplnému vývoji projde řadou stadií a v každém z nich reciptivita ohledně vnějších vlivů i způsob reakce po nich následující jsou různy. c) Nedostatek látek k vývoji nutných zřejmě chorobu má v zápětí. d) Různost pohlaví disponuje k ochuravěním různě. Nehledíc k chorobám spojeným s fysiologickými výkony útrob pohlavních nutno uznati, že sféra pohlavní na celý organismus účinkuje a k jistým onemocněním spíše mužové, k jiným ženy náchylny jsou. e) Dědičně bývají vrozeny buď slabost či dráždivost jistých orgánů aneb určitých výkonů těla a tím dědičnost stává se příčinou určitých chorob. f) Posléze moment, zda člověk již některou nemoc přestál neb ne, rozhoduje buď kladně neb záporně ohledně disposice k téže chorobě. Ku vnějším příčinám chorob počítáme výkony mechanické, účinky tepla, světla, elektřiny, tlaku vzduchu, vliv lučebnin a mocnou činnost parasitů. Působením příčiny na určitém místě vzniká nejprve choroba omezená, lokálná, aneb příčina, a to zejména infekční, organismy se rozšíří po celém těle i nastane onemocnění celkové. Peč.