Ottův slovník naučný/Advent

Ottův slovník naučný
Ad valvas curiae	Advent	Adventisté

Údaje o textu
Titulek:	Advent
Autor:	Jan Ladislav Sýkora
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 239–240. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Advent

Advent (lat. adventus), příchod, jest předhodí vánoční či doba určená k tomu, aby věřící připravili se v ní k náležitému oslavení narození Kristova. Za starodávna jmenoval se tak svátek narození Páně. Slavení a-u počalo se v V. st. ve Francii v diécési toursské. Odtud šířilo se dále a koncem VI. st. zavedeno i v Římě. Původně trval a. 40 dní, jak posud v církvi řecké se slaví, kdežto v římské jen 4 adventní neděle jsou, jichž první počíná rok církevní. A. měl pouze ráz kajícnosti. Věřícím přikazoval se přísný půst (v některých krajinách nejedli masitých pokrmů po celý a.), a služby boží konaly se podobným řádem jako v postě. Nejstarší zprávu o tom máme od Řehoře Toursského. On vypravuje, že toursský biskup sv. Perpetuus r. 462 nařídil věřícím své diécése, aby od svátku sv. Martina do svátku narození Páně postili se třikrát v témdni. Roku 581 ustanovila synoda v Maconě pondělky, středy a pátky adventní (od sv. Martina do narození Páně) za dni přísného postu a přikázala, aby po celý ten čas konaly se služby boží jako v postě. V XI. století bylo ustanoveno, aby a. trval 4 neděle na památku doby, která uplynula do Kristova narození. Od toho času nabýval a. vedlé rázu kajícnosti též významu radostné tužby po Kristu. A. byl již od VI. stol. v církvi katol. zákonně ustanoven za dobu, ve které uzavírání manželstev nebo pouze slavnostní svatby byly zakazovány. Sbor tridentský zakázal jen tyto a jich požehnání církevní. Avšak mnozí biskupové zakazovali na základě obyčeje v jejich okršku platného a sborem tridentským nezrušeného vůbec uzavírání manželstev v a-ě; takový zákaz vydán též na př. na synodě pražské r. 1605; v případech těchto jest i k pouhému tichému uzavření manželství potřebí prominutí biskupského. Na platnost manželství zákazy tyto vůbec vlivu nemají. Poněvadž jest a. doba kajicnosti, zakazuje se v ní svatební a hlučné veselí, přikazuje se přísnější půst, služby boží konají se v rouše fialovém, vynechává se Gloria in excelsís a Te deum, v epištolním a evangelním čtení povzbuzuje se ku pokání a polepšení. Poněvadž jest a. doba radostné tužby po Kristu. slouží se mše sv. »Rorate« ke cti vtělení Krista a ke cti P. Marie, v níž se spolu vyjadřují toužebné vzdechy proroků po Kristu, v epištolním a evangelním čtení povzbuzuje se k radosti z blízkého příchodu Páně. K tomu směřují i svátky, které slaví se v a-ě: svátek neposkvrněného početí P. Marie, jež jest prvním tajemstvím, kterým počalo se uskutečňovati vykoupení, svátek očekávání P. Marie ku porodu (18. pros.), jenž stojí nejblíže k slavnosti narození Páně, a svátek sv. Tomáše, jenž učí věřiti v božství Kristovo. Sa.