Ottův slovník naučný/Adjudikace

Ottův slovník naučný
Adjoint	Adjudikace	Adjudikovati

Údaje o textu
Titulek:	Adjudikace
Autor:	František Kropsbauer
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 207. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Adjudikace (lat. adiudicatio), soudní přiřknutí, výrok soudcův, přisuzující jakousi věc nebo právo. Výrok taký buď formalisuje právo již existující soudním uznáním aneb dává teprve právu vzniknouti (výrok deklarativní neb konstitutivní). Pouze v případě druhém jest a. způsobem nabývacím, což se naskýtá hlavně ve sporech dílčích (dle římského práva: spory o rozdělení věci společné, dědictví několika osobám připadlého a určení sporných mezí). Tu rozhoduje soudce, komu z účastníků, věci nebo práva se domáhajících, jejichž oprávnění nepochybně zjištěno jest tak, že pouze o způsob rozdělení spor se točí, náležeti má předmět rozepře, buď celý nebo některá jeho čásť, a stanoví, jaká práva má podílník, jemuž se ohledně předmětu zvláštní výhody dostalo, zříditi spoluoprávněným. (Sr. §§. 841.–9. ob. obč. zák. rak.) Zvláštní druhy jsou: přiklepnutí při soudních dražbách; pak některé případy odevzdání věci neb práva v řízení exekučním. Kr.