Údaje o textu |
---|
Titulek: |
Abatyše |
Autor: |
Kamil Henner |
Zdroj: |
Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 21–22. Dostupné online. |
Licence: |
PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Abatyše |
Abatyše (abbatissa, priorissa, praepositissa, archimandritissa) jest představená v ženských klášteřích a ústavech církve římské. O právním postavení a. rozhodují v první řadě pravidla příslušné řehole a druhdy též kapitulace volební. Ustanovení práva obecného jsou tato: v dobách prvních a. k úřadu svému povolávány byly volbou konanou řeholnicemi příslušnými, načež zvolené potřebí bylo stvrzení biskupského. Za říše francké bývaly a. při klášteřích královských jmenovány králem, ovšem s přivolením biskupa, který nade všemi a.-mi měl dozor; při řeholích biskupských a. i na dále voleny bývaly. Ačkoli za Karla Velikého někdy, za Ludvíka pak Pobožného vůbec svobodná volba všech a-ší byla uznávána, přece v dobách pozdějších přes odpor strany církevní, odvolávajicí se k opačným předpisům církevním, valně jí šetřeno nebylo: než usilovné namáhání strany hierokratické i zde zvítězilo nad vlivem státním, vždy více ochabujícím, a od XII. století lze již svobodnou volbu a-ší, ovšem s některými výjimkami, považovati za pravidlo. Právo a. voliti mají všechny řeholnice, které slib řeholní vykonaly. Za a-ši může býti zvolena pouze řeholnice vlastností vynikajících: musí býti pannou, pocházeti z manželství řádného, míti věk určitý a býti určitou dobu v životě řeholním. První dvě podmínky může představený volbu řídící pominouti, poslední dvě podmínky během času se měnily. Řehoř Vel. ustanovil totiž 60. rok za nutný k nabytí hodnosti abatyšské, Bonifác VIII. rok 30. a sbor tridentský konečně stanovil, že volitelnou jest pouze řeholnice, která má nejméně 40 let a která strávila nejméně již 8 let v klášteře; není-li takové řeholnice, zvoliti lze řeholnici vlastností vytčených z jiného kláštera téže řehole, ač nezdá-li se volba taková představenému volbu řídícímu býti nepříhodnou; v tomto případě, jakož i kdyby se v jiném klášteře řeholnic takových nenašlo, voliti lze řeholnici z kláštera příslušného nejméně 30 let starou, která alespoň již pět let v klášteře žila; k jiným odchylkám potřebí jest papežského prominutí. Volbu a. řídí při klášteřích z moci biskupské nevyňatých biskup právem vlastním, při klášteřích moci papežské přímo podřízených biskup jako zmocněnec papežský, a při klášteřích vyšším řeholním představeným podřízených příslušný představený. Volba děje se tajně. Za zvolenou pokládati sluší tu, která dostane ⅔ hlasův, jichž docíliti lze též akcessem (viz t.). A. bývaly prvotně voleny jen doživotně, později, zejména od stol. XVI. na dobu určitou, nejčastěji na dobu tří let. Nejdéle do roka ode dne volby obdržeti musí každá a. stvrzení, doživotně zvolená i žehnání pravidlem od toho představeného, který k řízení volby jest oprávněn, načež bývá též slavnostně uvedena v držení veškerých svých práv. Odznaky hodnosti abatyšské jsou berla a pektorále (kříž náprsní). A. jsou povinovány bdíti nad zachováváním řehole a oprávněny udělovati řeholnicím v mezích řeholí příkazy o životě klášterním, provinilé řeholnice kárati a majetek klášterní spravovati. Pouze zmocněním papežským nabyti mohou práva, udělovati beneficia klášteru přivtělená a uváděti beneficiáty v úřad; dále mohou míti právo, vyřknouti trest suspense nad řeholnicemi a zprošťovati je závazků plynoucích ze slibů řeholních. Abatyše. mívaly dříve též právo zasedati a hlasovati na synodách, zejména v Anglii. Ve všech záležitostech, ve kterých ženské podlé práva kanonického nemohou samostatně jednati, které však přece a-šim jest vyřizovati a které snad síly jejich přesahují, měly a. již v dobách prvních kněze za rádce a zástupce, který se přeměnil během času v jejich officiála. Jako představené klášterů mají a. zachovávati sídelní povinnost, jejíž prominutí jim uděliti mohou jen duchovní jejich představenstva. — Představené ženských klášterův u orientálů sjednocených a nesjednocených nazývány jsou ἡγουμενίσσαι; právní jejich postavení neliší se valně od postavení a-ší římsko-katolických; zvoleným jen potřebí jest pravidlem stvrzení vládního. Na Rusi jsou jmenovány svatým synodem. — A. nazývány též představené ústavů ženských katolických i protestantských, jichž členové nečiní žádných slibů. Hnr.