Ottův slovník naučný/Litkup

Ottův slovník naučný
Litkovice	Litkup	Litmice

Údaje o textu
Titulek:	Litkup
Autor:	Jan Jaromír Hanel, Karel Kadlec
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 166. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Odstupné

Litkup, zapíjení uzavřené koupě. Výraz ten pochází ze sthněm. lítcoup, wíncoup a značí původně koupi, před hodnověrnými svědky uzavřenou. Když původní význam km. lít i wín upadl v zapomenutí, hledán ve slovech těch vztah k nápoji, kterým kupec prodavače i svědky po uzavření koupě častoval, a výrazu něm. Leitkauf, dodnes se zachovavšímu, kterýž i do češtiny přešel, přikládá se již jen význam shora uvedený. –l.

L. (lat. arrha poenitentialis, něm. Reugeld, franc. dédit) znamená v občanském právě hodnotu, kterou jedna strana následkem vedlejší úmluvy zaplatiti má druhé straně v tom případě, kdyby od splnění hlavní smlouvy upustila (§ 909 ob. zák. obč.). Strana má tedy povinnost buď splniti smlouvu nebo zaplatiti l. Kdo splnil smlouvu, byť jen částečně, anebo kdo přijal to, co od druhé strany třeba jen částečně bylo plněno, nemůže již od smlouvy upustiti, ani kdvby chtěl l. zaplatiti. Od závdavku liší se l.: 1. tím, že závdavek dle § 908 ob. zák. obč. musí býti dán již při uzavření smlouvy, kdežto při l-u strana pouze slíbí, že zaplatí jistou hodnotu teprve, kdyby smlouvy nesplnila; 2. závdavek dává se na znamení, že smlouva jest hotova a za účelem utvrzení smlouvy (k dosažení větší jistoty, že smlouva bude splněna), kdežto l. smlouvu vlastně oslabuje; 3. závdavek může podržeti strana, jež nemá viny, kdežto při l-u jest lhostejno, zdali strana smlouvy splniti nechtěla či vinou svou splniti nemohla. Jen nahodilá nemožnost zprošťuje zpravidla povinnosti zaplatiti l. (§ 911 ob. zák. obč.). – Ve staré češtině užívalo se vedle slova l. jako synonyma též výrazu boží peníz. Provinciálně říká se též odstupné (srv. černohor. одуетанипа), litka (z l.). -dlc.