Ottův slovník naučný/z Valdšteina

Ottův slovník naučný
Valdštein	z Valdšteina	z Valdšteina (Albrecht)

Údaje o textu
Titulek:	z Valdšteina
Autor:	August Sedláček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý šestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 335–343. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Valdštejnové

z Valdšteina (druhdy i z Valšteina, odkudž německé Wallenstein) příjmení slavné rodiny staročeské, která měla původ svůj od Markvarticův (v. t.). Prvotní erb kráčející lvici přeměnili později na lva ve skoku (zlatého v modrém) a konečně položili na štít čtyřikráte s proměněnými barvami (napřed za sebou, později proti sobě). Adamovi, předku nynějších hrabat, polepšen (20. záři 1621) tento erb tak, že položen na střed štítu bílý ovální štítek zeleným věnečkem ovinutý, na němž říšský orel, držící levicí ratolest palmovou, pravicí žl. kotvici a mající na prsou zl. korunu se značkou F II (klenot zl. a modré křídlo). Majestátem d. 16. srpna 1758 polepšen dotčený erb tak, že položeny nad štítek a pod něj dva štítky Vartemberské (polovičný, pravo zlatý, levo černý), ovinuté zelenou saní, nad štít položeny tři helmice se zl. korunami, na pravou dán modrý lev, na prostředni čtverá křídla složená, modré a zlaté a černé a zl. (černé posázeno 14 zl. srdíčky), na levou starý Vartemberský klenot (muž z polovice zlatý, z pol. černý, maje hlavu ovinutou bílou rouškou, drže veslo a stoje pod kolena v loďce). Na místě přikryvadel dán modrý kníž. plášť se zl. šňůrami a za štítonoše přidáni lvi modrý a zlatý. Od té doby píší se hr. z V. a z Vartě m berka. Předek jejich Jaroslav z Hruštice (1234 až 1269) měl syny Beneše z Dětenic, Havla z Rohozce (tohoto syn Jarek 1322—23), Voka z Rotšteina a Zdeňka, od nichž odvozovány tři hlavni větve.

I. Dětenští z V. odvozovali se od Beneše (c. 1290), jehož synem prý byl Jarek ze Šolce, avšak v listech vyskytuje se r. 1323 Vok z Dětenic. Později byli tři téže větve Beneš Černý (1356—68), Beneš Bílý (1378 až 1391) a Beneš Kadeřavý († j. 1390). Jeden z prvních dvou měl r. 1410 Letkov. Vok (Voksa) psal se i z D. i z V. (1392 až 1396, † j. 1407), jeho synové byli Čeněk (na Tuchoměřicich a Kocelovicích, 1407—10, † j. 1437), Jan (1410) a Zaviše (1407—62), jenž držel r. 1429 Roztoky. K téže pošlosti náležel také Mikuláš Šlechtic, jenž koupil okr. r. 1388 vesnice pod Troskami, {eho synem byl Mikeš, bezpochyby týž, který seděl r. 1414 na Brodci a r. 1431 na Bradlci a z manž. Kateřiny z Vartemberka zůstavil syna Mikše, jenž byl do r. 1456 pánem na Čtveříně. Bratři Beneš a Hašek psali se napřed z Dětenic a pak z v. R. 1404 byli pány na Brodci (Žel. Brodě), ale ok. r. 1411 nabyli Ostroha na Moravě. Hašek zajat od Pražanů (1. list. 1420) u Vyšehradu a učiněn pak polním hejtmanem. Držel se jich věrně, ač mu Ostroh pleněn, byl r. 1421 v prosinci u Kutné Hory, stal se ok. r. 1423 mincmistrem na Horách Kutných a r. 1427 držel pod svým poslušenstvím Horu, Kolín, Nymburk, Čáslav a Kouřim, kolísav před tím u věrnosti. Cís. Sigmund učinil jej r. 1437 hejtmanem v Kladsku a po r. 1438 zdědil Veliš, Bradu, Veselí a Hradištko po Machně z Vartemberka, což mu král Albrecht (1439) potvrdil. Od r. 1440 míval účastenství v bězích veřejných (1440 oprávce mezi Čechy a Moravany). S Benešem, jenž prodal před r. 1448 Koldštýn, držel statky nedílně, avšak r. 1452 Veliš, Bradu a Veselí prodal, když byl Beneš ok. r. 1451 zemřel. Haškova († ca. 1452) manželka byv Anna z Riesenberka. Zdá se, že oba bratří zemřeli bez dědicův mužského pohlaví. Hradištko dostalo se Skalským. II. Páni z Rotšteina pocházeli od Voka, syna Jarkova; syny Vokovými byli Jarek, Vok a Zdenek. Vok je znám z mnohých půtek, které měl s protivníky, a ze soudův o to (1318—25). Od r. 1360 připomíná se Ješek z R., jenž byl r. 1407 místopurkrabí hradu praž. († j. 1415, manž. Žofka). Jím tato pošlost vyhasla.

III. Zdeněk, syn Jaroslava Hruštického, vyzdvihl (jak se víře podobá) hrad Valdštein (vlastně Waldenstein) u Turnova, po němž jeho potomci i strýci jejich se jmenovali. Zdeněk měl šest synův, jejíchž potomstvo valné se rozmnožilo až k nerozeznáni pro nás. Odtud vznikla povést o plodnosti jednoho předka (Jindřicha? Jana?), jenž prý přivedl 24 svých synův bojovníkův králi Přemyslovi táhnoucímu do vojny. K tomu se vztahovaly i obrazy na jejich zámcích (zejména Rožďalovicích). Synové Zdeňkovi byli Zdeněk (1318—35), Heník (1318— 23), Hynek (1318—23), Albert (1304—23), Jan (1304 až 1323) a Jarek. Poněvadž otcovská zboží mezi ně rozdělena a v potomstvu se drobila, sklesli na roven vesnickým vladykám, ač panského stavu nikdy nezapřeli. Od Albrechta, jenž byl od r. 1304 hofmistrem kr. dvoru a držel Lomnici, pocházela snad Lomnická pošlost, od Jana, jemuž král Václav hrad Štěpanice potvrdil (1304), bezpochyby Štěpanická a od této se oddělili Brtničtí. O sobě se vyskytují Zdeněk (1357, † j. 1360), jehož zboží v Loučkách odemřelo, Jindřich Nistějka (1360—99), snad týž, jenž byl r. 1380 na Navarové, a Půta. Tento sice měl v l. 1362 až 1363 nějaký statek u Turnova, ale vyskytuje se již od r. 1355 na Moravě jsa ženat s Kačkou z Budčovic a skrze ni spoludržitelem Ždanic. Možná, že jeho synem byl Henik.

A. Pošlost Lomnická. Albrechtovi snad synové byli Hynek (1353, † 1363) napřed na [Hrubé] Skále, pak na Lomnici, manž. Anna z Vartemberka), Beneš (1361 farář v Olešnici, † j. 1363), Jarek (1353-76, napřed na Chlumě, pak na Skále a Lomnici) a Jan. Tento byl r. 1362 a 1363 pánem na Chlumci a snad jest týž, který držel r. 1368 Roprechtice. Hynkovi synové Jarek (1383 až 1389) a Zdeněk rozdělili se tak, že onen měl Lomnici, tento Košťálov a Olešnici. Jarek prodav Lomnici držel Železný Brod, kdež před r. 1392 zemřel. Zdeněk zemřel ok. r. 1388. Oba neměli muž. dědicův. Jarkovi synové byli Albert (1375—95) a Beneš (1391—95). Albert držel Nudvojovice a najal si r. 1375 Chotěšice a Sloveč a zemřel před r. 1406. Beneš († 1395) držel Byšičky. Po Janovi Roprechtickém zůstali synové kněz Jarek, Jan a Hynek (1393).

B. Pošlost Štěpanická. Henik, snad syn Janův, žil ještě r. 1354 drže Vysoký, Poniklý a tuším i Štěpanice. V drženi těchto zboží vyskytují se potom Zdeněk Dlouhý (1360-93), Hynek (1361 atd.) a Henik. Tento nazývá se v 1. 1369-94 z Vysoké a bezpochyby jest týž jako Henik neb Heniček, který byl od r. 1383 číšníkem markraběte Jošta, r. 1401 pánem na Koldšteině (1407 slově ze Štěpanic). Týž zůstavil z manŽ. Anny syna Hynka z Koldšteina. Tento oblíbiv si učení Husovo přišel v květnu r. 1420 do Prahy a přidal se k Pražanům. S nimi byl v říjnu před Vyšehradem. Ke konci t. r. poslán do Polska s poselstvím a r. 1421 svěřeny mu Litoměřice s klášterstvím Doksaňským a Brozany. Od té doby vyskytuje se v mnohých bězích veřejných. R. 1426 bojoval v bitvě u Ústí a sbíral pak vojsko u Lipého, odkudž hrozil Lužici. R. 1427 navázal jednáni se stranou katolickou a dostav od ní posilu vpadl dne 6. září do Prahy, ale když se úmyslům jeho nedařilo, schoval se v jednom domě a tu zabit. Zboží jeho spadlo na potomstvo Hynkovo. Zdeněk byl předkem všech potomních V-nů v Čechách a od Hynka pocházela pošlost Brtnická.

AA. Brtničtí z V. Hynek držel v L 1361 až 1370 Jilemnici společně s bratrem Zdeňkem, od r. 1384 byl pánem na Týnci (na Moravě) a dostal od markr. Prokopa hrad Rukštein, k němuž kupoval r. 1399 okolní vesnice. Starý rodopisec praví o něm, že se podpisoval: »H. z V. s železnou tabulkou (lamina, brní?), Boží přítel, všeho světa nepřítel, krále a pána svého věrný služebník«. Zemřel ok. r. 1409 a pohřben u kazatelův v Jihlavě (na sešlém náhrobku někdo četl 1212!); manž. (druhá?) Kateřina z Tepence. Dceru Markétu vdal za Sigmunda z Křižanova, který podnikl r. 1402 dobrodružný vpád z Rukšteina do Jihlavy. Kromě té měl ještě dvě dcery a tři syny. Jindřich, nejstarší syn (1409—22), ztrávil mládí v dobrodružství a zemřel před r. 1436. Henik, bratr jeho, vyženil před r. 1427 Židlochovice s Kateřinou z Valdeka a přikoupil věno tchyně své. Po strýci Hynkovi zdědil Koldštein, kterýž prodal před r. 1437 bratřím Benešovi a Haškovi. Také držel Drahotouš a Holštein a do r. 1450 účasten byl jednáni veřejných (manž. 2. Barbora z Reicbenbachu). Zdeněk, třetí syn (1421-50), seděl na Sádku, také držel zástavně Brtnici, u níž stavěl ok. r. 1438 nový hrad. Děle se r. 1444 se synovcem zůstavil si za díl hrady Brtnici a Rukštein (manž. Žofka z Kunštátu). Jindřich zůstavil kromě dcery Anežky (vd. ze Sovince) syny Václava (1436, † j. 1444) a Jana, jinak Jindřicha. Tento obdržel r. 1444 za díl hrad Sádek a kromě toho měl Tuchoměřice v Čechách. Když r. 1449 zemřel, Sádek vedle spolku učiněného dostal se Janovi z Hradce. Henik měl syny Jana († j. 1448) a Hynka a dcery Dorotu (manž. Jiříka z Kravař), Annu a Máchnu (manž. Jiříka z Landšteina), Hynek ujal Židlochovice a zemřel v 1. 1480 až 1482 nemaje mužských dědicův. Zboží jeho spadlo na strýce jeho Hynka a Jindřicha. Zdeněk zůstavil tři syny, Jan, syn nejstarší, vyženil s Kateřinou z Konice hrad a město Slavkov a Ždánice (tyto prodali) a domáhal se Sádku († j. 1466). Dcera jeho Žofka vdala se za Petra z Pecinku. Hynek (1454—81) a Václav (1459—86), bratři jeho, drželi po polovici Brtnice Tonen i Rukštein) a věrně pomáhali králi Jih, jenž iim zastavil některé vesnice duchovni. Hynek držel také Starou Říši a zůstavil syny Zdeňka (1489—1514) a Burjana (1492—1540, † j 1544, manž. Kateřina z Ludonic). Zdeněk, syn Burjanův, držel i Budějovice, byl král. radou a hejtmanem markr. Mor. († j. 1564). Z manž. Anny z Krajku zůstavil syny Hynka (* 1545) a Jindřicha a dcery. Hynek vzdělán byl od Petra Kodicilla a Jiříka Vávruše, byl do r. 1564 u cis. dvoru a v cizině, pak sloužil cis. Maximiliánovi II dada se potřebovati v poselstvích. R. 1580 vyhlášen za nejv. sudí mark. Mor. a ve 2 letech podán na úřad hejtman- ský, z něhož propuštěn pro nedostatek zdraví, ale zůstal nejv. komorníkem (1588). Zemřel nedlouho potom (manž. Kateřina z Kunštátu, dědička Levišovic). Jindřich, bratr jeho, nabyl vzděláni v Basileji a dostal za díl Sádek r. 1550 od otce koupený (manž. Zuzana Heltovna z Kementu). Zemřel 7. záři 1589. Syn jeho Zdeněk, nabyv vzdělání od Borbonia, měl po otci Sádek a po strýci Brtnici a Budějovice; také držel Heraltice. R. 1619 zvolen v Brně za direktora, byl komorníkem krále Bedřicha a pro oboje odsouzen cti, statku a hrdla (1622). Poslední zmírněno na vězení, v němž r. 1624 zemřel (manž. Majdálena z Thurnu). Zůstali po něm dva synové, z nichž jeden byl u přátel a druhý uprchl. Statky všechny přes odpor Adama z V. zabrány.

BB. Hlavní pošlost Štépanická. Zdeněk Dlouhý (1360-93), r. 1377 hofmistr králové, držel hrad Štěpanice a od r. 1383 také Želez. Brod. Statky ty držel po něm Henik (1406—18), snad jeho syn. Současné žil Vok (1415—23), jenž Loučky a jiné vesnice zapsal manž. Elišce z Uhlišť. Po nČm zůtstali synové Jan (1439-63 na Smiřičně) a Vaněk († j. 1461, na Poniklém) a Šťastným († j. 1476) a Jindřichem (ca. 1480) potomstvo Vokovo vyhaslo. Po Henikovi následovali Henik (1425—47) a Jan (1425-46). Onen drže zboží u Brodu seděl na hradě Vranově u Malé Skály, tento měl Štěpanice a Roprechtice. Henik držel též Semily a nějaký čas Frydštein, jsa manž. Elišky z Kováně († j. 1478), ok. r. 1430 nabyl též hradu Ostrého a Benešova, odkudž vedl půtky do Sas. Od císaře Sigmunda obdržel r. 1437 Svijany s vesnicemi, Šestajovice a býčkovské zboží. Jan († j. 1461) zůtstavil syny Hynka (1466—92, † j. 1510) a Jindřicha (1466-90) a tento syna Heníka. Tento dělil se r. 1492 se strýcem Hynkem, při čemž dostal Hynek zboží jilemnické a Henik Štěpanice. Oba, jak se zdá, zemřeli bez muž. dědicův. Henik Vranovský zůstavil pět synův Jana (1456—63), Beneše, Hynka (1453—79), Mikuláše (1456—74, na Rohozci) a Šťastného (1453 až 1487). Beneš byl od krále Ladislava podán na proboštstvi litoměřické, stal se r. 1458 v Praze mistrem svob. umění, také byl kanovníkem kostelů pražského, olomouckého a boleslavského, později byl také proboštem v Olomouci, ke konci téhož století biskupem kaminským. Zemřel po r. 1493 (snad 1495). Pochován byl v kostelíku na zámku Zábřehu na Moravě, kdež stál v XVI. stol. jeho náhrobek již s kusým nápisem. Jan, Hynek a Šťastný měli potomstvo (Hostinská, Libšteinská a Skalská pošlost).

a) Skalská pošlost. Šťastný (1453—87) držel za svůj díl Malou Skálu a skrze manž. Anežku z Chlumu stal se spoludržitelem hradu Rychmburka. Syn jejich Jindřich (1481—1528) držel po otci Skály a po mateří († 1501) Rychmburk († 2. čce 1537). Z manž. kateřiny ze Šumburka zůstavil syny Karla a Viléma. Onen dostal při děleni Skály, jež r. 1538 prodal, ale koupil t. r. s manž. Eliškou z Postupic hrad Polnou s Přibyslavi († 1543). Dcera jejich Kateřina, dédička Polné, vdala se (1553) za Zachariáše z Hradce. Vilém dostal hrad Rychmburk, ale účastniv se povstání r. 1546—47 propadl jej. Náhradou za to dostal Bydžov jako manství. Zemřel r. 1553 zůstaviv vdovu Mandalénu z Chlumu a syny Jindřicha a Heníka Šťastného. Tito zemřeli před r. 1570 nemajíce dědicův a Bydžov spadl na krále.

b) Pošlost Libšteinská. Hynek (1453 až 1479) držel Hradišťko, byl r. 1466 hofmistrem králové, od níž obdržel zástavou hrad Potštein (ca. 1474). R. 1479 převzal hrad Volkenstem v Saších jako poručník († j. 1482). Vdova jeho Anna z Kovaně vdala se po druhé za Albrechta z Kolovrat, nejv. kancléře. Po něm († 1510) zdědila se svýmt syny prvního manželství rozsáhlá jeho zboží Libštein, Teplici, Krupku, Ostrý, Bělou. Sy- nové její Jan a Bernart postoupili r. 1493 zboží otcovské Hradištko králi Vladislavovi a obdrželi za ně zápisně klášter Hradiště. R. 1508 koupili Navarov a v ty Časy i Semily. Bernart, jenž byl v 1. 1505—10 nejv. mincmistrem, držel také Kolín (1511) a ovšem 8 bratrem společně mnoho zboží po otčímovi. Hradiště postoupil s Janem r. 1512 Janovi z Boskovic a r. J512 prodali Bělou a postoupili r. 1513 Lovosice. Také s mateří vydali kaceřov opatu plasskému. Bernart zemřel 7. září 1517 zůstaviv potomstvo z manž. Elišky ze Smiřic († 1548). Po jeho smrti Jan zase prodával, a to r. 1517 vesnice Plzeňským, r. 1521 vrchnost na klášteře pod Mělníkem, r. 1523 Krupku. Rozděliv se s synovci podržel Teplici a Libštein, a onu také prodal. Zemřel ok. r. 1530 (manž. Mandaléna z Kolovrat, † c. 1540).

aa) Větev na Libšteině. Po Janovi zůstali synové Václav (1528, nerozumný),. Vojtěch, Krištof, Bohuše a Franta (1540, † j. 1543), kteří r. 1543 rozdělili se tak, že Vojtěch dostal Libochovany a ostatní po třetině Libšteina, avšak r. 1544 i díh Václavův rozebrali. Krištof prodal od svého dílu r. 1575 Biskoupky a ostatek spadl po jeho smrti (l576) na potomstvo Vojtěchovo (manž. Amaoilie Švihovská). Vojtěch († 1562) zůstavil z manž. Elény z Rabšteina syny Jana Krištofa (na Liblíně), Jana Šebestiána (na Libodlovanech) a Jana Vojtěcha (na Liblíně), kteří statky své prodali. Jan Vojtěch držel r. 1618 dvůr v Sýcíně (u Dobrovice), který měla r. 1622 Rozina Valdšteinská z Bernstorfu. O potomstvu všech těchto není nic známo.

bb) Větev Újezdská. Albrecht a Jan, synové n. Bernartovi, obdrželi od strýce Jana za svůj díl zboží ostrské (před r. 1525), o něž se r. 1528 rozdělili; onen dostal Ostrý, tento Újezd. Albrecht prodal ok. r. 1530 svůj díl a r. 1536 Ostrý bratrovi, držel r. 1539 Pšovlky, jež r. 1545 prodal († j. 1548). Jan (1539 starší) zdědil r. 1548 Všejamy a zemřel r. 1548 (manž. Voršila ze Vliněvsi). Jan (mladší), syn Albrechtův, kr. rada, hejtman Menšího města praž., zdědil po strýci Újezd, jejž r. 1565 prodal. R. 1575 koupil Sedčice a v l. 1685—97 byl nejv. komorníkem. Zemřel ok. r. 1597 bezdětek a zboží jeho dostalo se Adamovi staršímu (manž. Marie z Landšteina, † 1689).

c) Pošlost Hostinská. Jan (1456—1506), předek hrabat nyní žijících, byl pánem na Staré, kterou v 1. 1497—1506 postoupil Janovi Rašínovi směnou za Hořice. Zemřel r. 1506 zůstaviv z manž. Anny z Riesenburka syny Jiříka, Zdeňka a Viléma, kteří všichni měli potomstvo

1. Jiřík (1510 atd) držel hrad Bradlec a zemřel ok. r. 1529 zůstaviv vdovu Barboru z Boskovic, která koupila r. 1539 Zaječice a v ty časy Jičíněves. Synové jejich byli Albrecht (mladší) a Jan, kteří r. 1533 rozdělili se tak, že vzal onen Bradlec a Železnici, tento některé vesnice. Ty prodav, Jan koupil r. 1537 Břežany, na nichi věnoval manž. Kateřině Špetlovně z Janovic (1541), ale prodal je r. 1546. R. 1560 koupil Bašt Albrecht prodal r. 1539 Bradlec a Železnici a koupil r. 1542 Tuří. Zemřel před r. 1543 zůstaviv nezletilého syna Jana, jenž zdědil po něm Tuří. Toto prodav r. 1567 koupil r. 1574 Kyšperk a od své manž. Kateřiny Andělky z Ronovce dostal Chotěšice (1585 až 1599). Zemřel ok. r. 1599 bezdětek a statek jeho dostal se strýcům.

2. Zdeněk (1519) měl po otci Hořice, jež prodal a koupil r. 1521 Hostinný. Zde zemřel 29. srp. 1525 z&staviv vdovu Voršilu z Vartemberka († 1536) a syny Jiříka, Jana a Zdeňka. Jen prvni měl stálé potomstvo. Jan odděliv se penězi koupil ok. r. 1548 Heřmanice. Zemřel r. 1572 odkázav statek synovci Vilémovi (manž. Saloména Slavatka 1651). Zdeněk (1540—1577) obdižel za díl polovici Hostinného, kterou r. 1552 prodal. Po své manž. Lidmile Malovce z Pacova ovdovělé Zvířetické († 1566) zdědil Sobčice; kromě toho měl Pečíce. Ok. r. 1577 nabyl Králík. Zemřel před r. 1584 bezdětek a statek jeho dostal se druhé manželce Anně z Rederu († 28. srpna 1588), která se zase vdala za Bohuslava Jáchyma Hasišteinského z Lobkovic. Jiřík dostal při dělení polovici Hostinného (druhou polovici koupila r. 1552 manželka). Býval hejtmanem kraje Hradeckého a koupil r. 1665 Miletin. Zemřel 17. kv. 1584 a pohřben v Hostinném. (manž. 1. Kateřina Slavatovna r. 1552, 2. Eliška z Žerotina. 3. Alena z Lobkovic 1582, † 1589.) Zůstavil drahně děti. Kromě pěti dcer zůstali po něm synové Vilém (zakladatel pošlosti Heřmanské), Karel (zakladatel pošlosti Poličanské), Jan (ml., zakl. po 1. Albrechtické), Zdeněk, Jindřich, Hannibal, Hans Krištof a Bartoloměj (zakl. nynější pošlosti Hostinské). Při dělení 5. ún. 1590 dostal Karel Poličany, Zdeněk Rohoznici, Jindřich Borovnici, Hannibal polovici Hostinného a Sejfy, Hanuš Krištof polovici Hostinného a Bartoloměj Miletin. Zdeněk zemřel 21. říj. 1593 a pohřben v Hostinném. Jindřich založil na svém díle (Nový) zámek olešnický a zemřel 21. dub. 1600. Syn jeho Zdeněk propadl r. 1622 Olešnici, kterou mu pak strýc jeho Albrecht jako manství propůjčil. Po jeho smrti († j. 1633) ujat týž statek zase od knížete a vdově Anně Marii Libšteinské z Kolovrat dáno na čas Sloupno. Hannibal (* 1576) koupil r. 1603 Velichovky a r. 1610 Heřmanice (od strýce Albrechta). Vzdělav se ve Frankfurtě stal se r. 1607 hejtmanem hradeckého kraje a t. r. nejv. mincmistrem. Uznávaje proto potřebu často přebývati u Hory, žádal, aby mu byl postoupen Malešov. Ten ujat zase r. 1612, protože H. se věcí k úřadu svému náležitých neují mal. Složiv úřad ten upadal v závady (snad proto, že r. 1610 cisafi velikou summu půjčil). R. 1615 sahali věřitelé na Hostinný a Heřmanice, jež manželka Kateřina roz. Berkovna z Dube vykoupila; nicméně neudržela Velichovek, jichž ji manžel postoupil. H. byl milovník dějin, dal sestaviti veliký vývod své rodiny, jenž se posud spatřuje v Sejfích v kostele. Zemřel 21. dub. 1622 v Hradci Králové. Syn jeho Vilém měl od mateře Heřmanice, které po něm spadly na otce, ale ten je prodal. Hans Krištof (* 1577), dostal r. 1601 od manželky své Mandalény Sezimovny z Ústí, roz. Bořanovské, statek Rochov, koupil r. 1604 Syrovátku, r. 1607 Čermnou a r. 1609 Obědovice. Zemřel 15. dub. 1616 a jmění jeho díl uchváceno od věřitelův, díl po smrti prodán.

aaa) Pošlost Heřmanská. Vilém zdědiv Heřmanice, zapsal je sice otci, ale zase je od něho obdržel za díl (1579). Před tím se oženil s Maruškou ze Smiřic († 22. čce 1593), 8 niž měl několik dětí. Většina jich pomřela před otcem, totiž Hedvika († 1578), Adam († 1581), Mandaléna a hoch neznámého jména. Otce († 24. ún. 1595) přetrvali slavný syn Albrecht (viz níže, str. 343) a dcery Marie Bohunka a Kateřina Anna. Tato vdala se za Karla ze Žerotína (24. srp. 1604), avšak zemřela již 9. srp. 1605 a pohřbena v Brandýse n. O.

bbb) Pošlost Poličanská. Karel (* 1549) oženil se s Barborou z Knoblochsdorfu, jíž věnoval r. 1596 na Poličanecb. Maje po ně- jaký čas poručenství nad statky nedílnými, dosti se napracoval, proto napsal na konec hostinské knihy: »Aliis servio, me ipsum contero.« Zemřel 18. květ. 1604 a pohřben v Dubenci. Synové jeho Kristián Jiří a Jan (mladší) zdědili po tetě Jitce († 1606) statek Dubenec. Při dělení udělány díly Dubenec, Rohoznice a Poličany. Jan zemřel před r. 1619 a Poličany spadly na Jiříka, jenž je prodal r. 1619. Kristián byv odsouzen polovice, propadl Dubenec (1622) a obdržel od svého strýce Albrechta napřed Navarov (1624) a pak Druzcov a Chřenov pod léno, které mu r. 1636 dědičně puštěny. liří propadl Rohoznici (1622) a odešed ze země zemřel bídně v Polsku (po r. 1640). Syn jeho Karel obdržel po r. 1636 za dvě třetiny otci ponechané peníze.

ccc) Pošlost Albrechtická. Jan (mladší), syn Jiříkův, dostav od otce za díl peníze, odebral se do Slezska, kdež vyženil Albrech- tice v Opavsku s Eliškou Supovnou z Fulšteina. Žil ještě r. 1593. Synové jeho byli Jiří (1593) a Vilém. Tento držel Albrechtice napřed s mateři a později sám. Zemřel záhy, zústaviv vdovu Marii roz. Falkenhainovou (opět vdanou Skrbenskou a Oderskou). Syn jeho Jan Krištof (1617 atd.) účastnil se povstání, pročež mu všechen jeho statek zabrán. Zůstav i potom ve službách Jana Jiří, markraběte braniborského, jat jest r. 1623 a držán ve vězeni. Z něho si pomohl r. 1624, slibiv se státi katolickým. Avšak brzo sloužil Mansfeldovi a byv zajat r. 1627 při vzetí Opavy, držen ve vězení na hradě Skalách (Hrubé Skále), z něhož teprve r. 1629 propuštěn.

ddd) Pošlost Miletinská. Bartoloměj, nejmladší syn Jiříkův, koupil r. 1600 Rodov a r. 1616 díl Litiče. Zemřel r. 1617, zůstaviv vdovu Mandalénu, roz. Bohdaneckou z Hodková (po druhé vdanou Míčanovou z Klinšteina), která koupila r. 1620 polovici Hostinného. Miletín a Rodov koupil r. 1625 Albrecht z V., ale po jeho smrti ponechán Mandaléně do smrti († 1654). Synové jejich byli Hannibal (1637 na Dobré Vodě), Hans Krištof, Jiří Adam (1623) a Albrecht Pertolt (1623). Poslední dva, tuším, záhy zemřeli. Hans Kr. obdržel r. 1628 od knížete Albrechta statek Sejfy v manství a r. 1638 puštěn mu dědičné. Také držel Blansko, Čechovice, Hlušce a r. 1650 koupil Rožďalovice a Dětenice. R. 1632 dosáhl hraběcího stavu se všemi členy tohoto rodu († 1655). S manž. Lidmilou Markétou Kunšovnou z Lukovec vyženil Hlušce. Starší syn jeho Oktavián Ladislav obdržel r. 1672 za díl Dětenice, Hlušce a Arnsdorf a koupil r. 1699 Čermnou († 16. bř. 1717). Manž. jeho Marie Anna Frant. roz. z V. držela Židlochovice, které se po ní († 23. čce 1689) dostaly dcerám M. Anně Františce (vd. z Paaru) a Rosině Kat. Isabelle (napřed Löwensteinové a pak Sinzendorfové). Třetí dcera Anna Barbora dědila Dětenice a Mcely a vdala se napřed za hrab. Küenburka a pak (1723) Karla hrab. Batthyány. Leopold Vilém, druhý syn Jana Krištofa, držel za díl Rožďalovice a Sejfy a r. 1686 koupil Drahenice († 1691). Z manž. Elišky hr. Khuenové z Lichtenberka zůstavil několik dcer a syny Frant. Karla, Ferd. Rudolfa, Leopolda Viléma, Jana Antonína a Václava Josefa. František Karel držel po otci Drahenice a zemřel r. 1701, zůstaviv z manž. M. Lidmily Libšteinské z Kolovrat dcery Marii Frant. (manž. od r. 1716 Vilém Krakovský z Kolovrat), Annu Marii Elišku (manž. od r. 1718 Josefa hrab. Serenyi) a Žofii. Leopold byl pánem na Arnsdorfu a zůstavil syny Arnošta, Kašpara a Antonína Jana. Jan měl manž. Annu Kateřinu z V. a zůstavil kromě pěti dcer syny Jana Karla, Jana Antonína († 1781), Emanuela Arnošta a Pertolta Viléma. Emanuel (* 1. čce 1716) byl kanovníkem a svět. biskupem v Praze, děkanem v Staré Boleslavi a konečně od r. 1760 biskupem litoměřickým. Jsa milovník věd, zřídil si nádhernou knihovnu a drahocennou sbírku numismatickou. Jeho působením došlo k sepsáni a vydání díla A. Vojgta o českých mincí, jehož I. díl (1771) biskupovi připsán. Zemřel 7. pros. 1789. Václav, nejmladší syn Leopoldův, měl po otci Rožďalovice. Zemřel 6. list 1731 a zůstavil vdovu Barboru, ovd. hrab. Pálffy († 1769), která Rožďalovice r. 1760 prodala. Synové jeho byli František a Otto Václav (žil 1786). Poslední této větve byli Josef Vincent († 4. čna 1839) a syn jeho Albrecht († 1886), kteří žili v Uhrách

Z těchto dvou pošlostí (bezpochyby Libšteinské) pocházeli snad Jindřich na Stuparovicích († 1586) a Adam starší. Tento byl r. 1589 panatýrem u cís. dvora a později číšníkem, dědil panství sedčické, jež v letech 1598—99 rozprodal a koupil za to Žehušice (1601 i Bučice a Brloh). Zemřel před r. 1617, zůstaviv z manž. Veroniky Trčkovny z Lípy (vd. 1597) syna Burjana Ladislava. Tento byl c. k. nejvyšším, dědil Žehušice a maje po mateři práva k Opočnu a Smiřicům a dílem za odměnu od císaře vykázanou, obdržel v l. 1636—38 Světlou nad Sázavou († 1645, manž. Anna Marie hr. ze Starhemberka). Pro mnohé závady sáhli věřitelé na Světlou a Žehušice r. 1661 prodány. Synové jeho byli Maximilián Adam, Ferd. Rudolf, Pertolt Vilém a Julius Arnošt. Pertolt ženil se s Kateřinou Eliškou roz. z V., která koupila r. 1669 Bělohrad a jej manžela odkázala († 1681). K tomu koupil r. 1692 Lukavec, r. 1701 Staré Buky, Maršov a Syrovátku a měl také dvůr ve Lhotě Šarovcově. Býval hejtmanem kraje hradeckého a zemřel 31. říj. 1724, maje 87 let svého věku. Statky jeho dostaly se dcerám.

3. Pošlost Hrádecká a Hradištská. Vilém (starší), nejmladší syn Janův a bratr Jiříka Bradleckého a Zdeňka Hostinského, držel Štěpanice a Lomnici a zemřel r. 1557 (jak se zdá) u vysokém věku (manž. Apolona Černčícká z Kácova). Synové jeho byli Jan (předek všech nynějších hrabat z V.), Bedřich, Jindřich (zakladatel pošlostí Dobrovické), Zdeněk a Václav. Bedřich vzav r. 1557 při děleni peníze, koupil r. 1558 Úlibice, jež r. 1568 zase prodal a zemřel 13. čce 1569, nemaje muž. dědiců (manž. Mandaléna Žehušická z Nestajova). Zdeněk obdržel r. 1557 při děleni Štěpanice a Jilemnici a koupil r. 1573 Dymokury. Zemřel r. 1574, zůstaviv vdovu Marii z Martinic († 1606), dceru Annu a syna Viléma. Tento bydle na Branné (novém zámku od otce vyzdviženém), vychováván od Adama z Vinoře, pod jehož dozorem přeložil první knihu spisu O potupeni marností světských; ostatek dodělal Adam. Zemřel r. 1594. Máti jeho postoupila r. 1594 Štěpanice a vesnice u Křince bratrancům zemřelého a ponechala si Dymokury do života a Městec Králové dědičně. Václav dostal při děleni r. 1557 Lomnici a vsi klášterské u Hostinného. K tomu koupil r. 1567 Tuři a r. 1574 Hubojedy. Zemřel 20. srp. 1579, zůstaviv z manž. Elišky z Martinic († 1605) dcery Apolonu († 1631, manž. Jan ze Šternberka † 1595), Ižaldu (manž. Jiřík z Oprštorfu), Marii (vd. Slavatovou) a Elišku († 1650, manž. Kašpar Melichar z Žerotína). Statky jejich Lomnice a Tuři dostaly se koupi dílem Adamovi, dílem Albrechtovi a naposled tomuto.

a) Pošlost Dobrovická. Jindřich (* 1517), třetí syn Vilémův, dostal při děleni Všejamy, brzo potom získal Dobrovici a přikoupil r. 1559 několik blízkých vesnic, r. 1560 Cachovice, r. 1566 Struhy, r. 1572 Mikovice a r. 1575 Kancberk s Křicem. Také držel Charvatce a Pečice. Zemř. 9. pros. 1579. (manž. 1. Anna z Vartemberka, 2. Maruše z Lobkovic † 1616) Synové jeho byli Vilém Vok a Henik. Za jejich nezletilosti prodány r. 1580 Čachovice, r. 1582 Strohý. Vilém ujal otcovské statky ok. r. 1592 a r. 1594 po n. Vilémovi bratranci vsi u Křince a Štěpanice. Zemřel nedlouho potom. Henik nabyv po něm všech statkův otcovských, koupil r. 1599 Týnec, ale postoupil Štěpanic r. 1599 Adamovi a zdědil Chotěšice. Býval hejtmanem bolesl. kraje. R. 1610 zřídil si tiskárnu v zámku dobrovickém, a to vytiskl t. r. tři své spisy (viz Jirečkovu Rokověť II., 305) a později přijímal do tisku i díla jiných spisovatelův. Nespokojen jsa s během věci, jak se vyvíjely po r. 1611, sočil na tehdejší vládu a proti ni podněcoval. Vstoupil okolo r. 1614 ve spojeni s Václavem Majrlí ze Sobíšku prokurátorem, a ovocem toho byl spis o událostech posledních dob, jenž tištěn v Dobrovici. R. 1616 byl první díl úplně a druhý bezmála celý vytištěn. Dílo to způsobilo nelibost u dvora, protože tu byly potupy na císaře Rudolfa a Matiáše, též pomluvy, hanění a utrháni úředníkův zemských a dvorských. Pro to věc obesláni Heníka a Majrle před císaře a tiskař Ondřej Mizera vzat do vězení na hrad pražský. Majrle sčítal všechno na Heníka a tento na Mizeru. Mizera byl potom propuštěn na rukojemství, aby jej zase Heník stavěl. Tento chtě zbaviti se hlavního svědka, dal jej na Dobrovici do těžkého vězení za ruce a nohy ukovati a pak času nočního beze všeho obviněni stíti. Pronesl se pak v tom, že z vězení utekl, ale brzo usvědčen ze lži, když přišli kommissaři z Prahy a na popravišti tělo Mizerovo vykopali. Heník obeslán proto r. 1617 znova, ale uprosil císaře a složil znamenitou pokutu. Aby se z vin na něho sčítaných očistil, sepsal apologii, která r. 1618 pod smyšleným jménem Jana Pravdy Litovanského byla vytištěna (»Osvěta«, 1878). Ač k povstání r. 1618 podněcoval, přece činně nevystupoval. Po bitvě Bělohorské zůstal v Dobrovici až do února r. 1623. Když však slyšel, že propadl všechno jmění, ujel s rodinou do Drážďan. Tam zemřel ještě t. r. v květnu (manž. 1. Marie z Lobkovic, 2. Kristina Nybšička z Holtendorfu, † 1623). Syn jeho Jindřich zastřelen v Drážďanech maje 18 let věku svého.

b) Pošlost Hrádecká. Jan, nejstarší syn Vilémův a předek všech nyní žijících, seděl r. 1544 na Peruci a získal t. r. Točník a Žebrák. Prodav r. 1552 tyto koupil před r. 1554 Komorní Hrádek s velikým statkem zápisným a od otce dostal za díl Štěpanice, které r. 1557 zase bratřím vydal. Potom získal r. 1558 Tryskovice, r. 1568 Chvatěruby, r. 1571 Kozomín a platě dluhy za Haugolta ze Šlejnic, dostal r. 1574 Lovosice. Jan jsa vychován ve staré víře podobojí horlivě se snažil o její udržení, ač marně. (Viz Jirečkovu Rukověť II., 305—307). Byl nejv. sudí v l. 1554—70 a pak nejv. komorníkem až do smrti. V prázdných chvílích bavíval se opisováním modliteb a řeči pobožných, které po jeho smrti tiskem vydány. Zemřel 15. čna. 1576 a pohřben v Choceradech. (Manželka 1. Eliška z Krajku ovd. Lobkovská spravovala Peruc jako poručnice a v 1. 1548—55 držela Toužetín, † 24. dub. 1565; 2. Mandaléna z Vartemberka koupila r. 1574 Ostředek a vdala se po druhé za Jana z Lipého na Krumlově.) Synové Adam (mladší) a Karel vychováni byli katolicky, kromě nich bylo několik dcer. Adam dosáhl let po r. 1584 a prodal r. 1590 s bratrem Chvatěruby. O novém roce 1591 stal se číšníkem cís. Rudolfa a r. 1592 rozdělil se s bratrem dav mu za díl Hrádek a ponechav sobě Lovosice a Tryskovice. Když pak Karel 14. září t. r. zemřel, zdědil Hrádek. R. 1594 dědil díl Štěpanic, k němuž získal r. 1599 díl Heníkův ponechav mu (Chotěšice) dědictví po Janovi Kyšperském. R. 1596 stal se cís. komorníkem, pak radou, koupil r. 1598 Mrač, ale prodal r. 1601 Kyšperk a r. 1606 panství Štěpanické a Svojžice. (O jeho sporu s Litoměřickými strany vysazeni Lovosic za městečko v »Pam. arch.« VI.) R. 1606 získal Dymokury, r. 1608 Běrunice a Veltruby a v 1. 1609 až 1615 držel i Sluhy. Stav se žtolbou a mar- šálkem kr. dvoru (1605—08), byl pak v 1. 1608 až 1611 nejv. sudím a v 1. 1611—19 nejv. hofmistrem. R. 1609 koupil Vchyrnice, r. 1611 Nepokojnice, dosáhl r. 1611 dědičně klášterství Sázavského, jež drženo ke Hrádku, a r. 1615 obdržel zápis na Židlochovice. Ač byl upřímném katolíkem, přece byl snášenlivý a před r. 1618 nic ke drážděni stavův podobojí nepodnikal. Za následujících bouři odjel do Budišína a tu do r. 1621 dosti nuzně jsa živ přebýval. Za odměnu věrnosti polepšen mu erb (20. záři a 13. pros. 1621), dán mu titul vysoce urozený a dosazen zase do úřadu hofmistrovského. O hrabství se neucházel, chtě zemříti jako český pán. Konfiskace vydatně využitkoval. Koupil r. 1622 všecky statky po Václavovi starším Berkovi, z nichž podržel si jen Loučen, Chotomíř, r. 1623 vyměnil si za statky Berkovské Dobrovici, Pečice, Kuncberk s Křincem, Semčice, Rožďalovice, Nový Ronov, Dětenice a Újezdec, koupil Vinařice, Ledce, Budenice. Od r. 1627 do smrti byl nejvyš. purkrabím. Zemřel 24. srp. 1638 a pohřben u sv. Víta (1. manž. Eliška Brtnická z V., † 1614. 2. Johanka Emilie z Žerotina na Lomnici vd. 11. ledna 1615). Kateřina, sestra Adamova, byla vdána napřed za Smila Osovského z Doubravice († 1613) a po druhé (od r. 1614) za Karla z Žerotma († 1636). Po prvním manželu zdědila Třebíč s rozsáhlým panstvím, jež ustanovila (6. ún. 1637) nápadním statkem pro nejstaršího z potomstva Adamova. Zemřela nedlouho před svým bratrem (po vánocích r. 1637 ještě žila; zajímavé její listy uveřejnil Fr. Dvorský). Adamovi synové byli Rudolf, Maximilián (předek nynějších), Pertolt († 1632 u Lützenu), Jan Viktorin a Karel Ferdinand.

1. Rudolf ujal Třebíč a dostal r. 1638 za díl Židlochovice. R. 1638 stal se dvorským maršálkem a zemřel r. 1640 zůstaviv z manž. Zdislavy ze Sezimova Ústi syna Františka Adama, jenž zemřel r. 1666. Po jeho smrti přešla Třebíč na nejstarší z větve Hradištské a Židlochovice dostaly se dceři M. Anně Františce († 13. čce 1689) vdané za Oktaviána Ladislava z V.

2. Karel Ferdinand obdržel r. 1638 (jsa nezletilý) za díl Lovosice s připojenými statkv, Rožďalovice, Dětenice a dům ve Velvařích. Máti jeho prodala r. 1646 Chotomiř, on sám r. 1647 Trnovany, r. 1650 Rožďalovice a Dětenice, též Vinoř a r. 1655 Lovosice. Za to koupil r. 1655 Chroustovice a Zaječice, ale prohospodařil tyto (1661) a jedině Chroustovice si udržela manž. jeho Alžběta Barbora Berkovna z Dube, ale prodala je již r. 1663. Byl c. k. nejv. vachtmistrem.

3. Větev Hrádecká. Jan Viktorin (jsa nezletilý) obdržel r. 1638 při děleni Komorní Hrádek se Sázavou, Kuncberk a Nový Ro- nov. Z těch přišel r. 1648 o Mrač pro dluhy, prodal r. 1650 Kuncberk a r. 1663 Sázavu; za to koupil r. 1663 Hradenín. Zemřel před r. 1673. Synové jeho byli Adam Maxim i- lián (nejv. vachtmistr), Jan Karel a Ferdinand Karel († 1696, rytíř řádu sv. Jana). Prostřední z nich ujal r. 1673 Hrádek a Hradenín, ale prodal r. 1693 Ostředek. Týž zůstavil z manž. Anny M. Švihovské dcery Annu Kateřinu († 1745, manž. Jan Ant. z V.) a M. Rosalii a syny Jana Václava a Karla Podivína. Onen (kanovník olomoucký a probošt staroboleslavský) ujal Hrádek, jejž r. 1713 prodal.

4. Pošlost Hradištská. Maximilián, druhý syn Adamův a předek všech nyní žijících, zalíbil se strýci svému knížeti Albrechtovi, jenž jej obmýšlel učiniti svým nástupcem. R. 1624 dal mu v léno Hradiště, Svijanv. Studénka a Zvířetice a r. 1627 mu je dědičně postoupil. Byl kr. radou, komorníkem a mladého krále štolbou a získal r. 1627 Vršovice, majestátem d. 18. ún. 1628 povýšen na říš. hraběte a jiným majestátem 21. řij. 1628 dostal se všemi bratřími hrabský stav pro Čechy. R. 1633 koupil od strýce Albrechta Grabštein. Ten a předešlé statky (mimo Vršovice) jemu po zavražděni knížete ponechány a za jiné své nároky dostal Skály (Hrubou Sk.). Postoupiv Grabstein císaři dostal za to r. 1638 Milotice, dům Valdšteinský v Praze a r. 1646 Dřevohostice. Při dělení otcovské pozůstalosti dostal Dobrovici a Vinaříce s přip. statky a Loučen. S druhou manž. vyženil Duchcov. Zemřel 19. ún. 1654. (Manž. 1. Kateřina z Harrachu, 1628, 2. M. rolyxena z Talmberka, vdova a dědička po Frant. Josefovi z Lobkovic, † 1651, 3. Maximiliána ze Salmu a Neuburka.) Synové jeho byli Ferdinand Arnošt, František Augustin, Karel Ferdinand, Jan Beřich (a dcery). František držel za díl Dobrovici, v 1. 1666-84 Třebíč a po Zbynce s V. roz. z Kolovrat zdědil Libkovice a Lubenec (1681). Byl hejtmanem nad hačíři, pak dvorským maršálkem a zemřel r. 1684. Jan (* 1644) oddav se stavu duchovnímu dostal za díl Duchcov. R. 1668 jmenován biskupem hradeckým, r. 1675 stal se arcibiskupem. Po bratra zdědil Libkovice, jež r. 1693 prodal. Zemřel 3. čna 1694, zřídiv svěřenství z Duchcova a Hor. Litvínova. Od jeho bratří pocházely dvě větve:

a) Karel Ferdinand (* 1634) držel Hradiště, Svijany, Loučen a Velký Újezd a v 1. 1684 až 1702 byl držitelem Třebíče. Získav Benešov prodal r. 1675 Hradiště synovci. Byl říš. dv. radou, štolbou, pak nejv. hofmistrem u císařovny vdovy Eleonory (až do r. 1686), pak nejv. hofmistrem u panující císařovny, r. 1678 tajným a r. 1690 konf. radou, vyslancem v Anglii a Polsku (1683) a r. 1676 vyznamenán řádem zl. rouna. Zemřel ve Vídni 9. dub. 1702 (manž. M. Eliška z Harrachu † 1710). Syn jeho Karel Arnošt (* 1661) byl pánem na Svijanech a v 1. 1702—13 držitelem Třebíče. Býval r. 1689 říš. dv. radou, mimořád. vyslancem ve Španělích, r. 1693 v Savojsku, r. 1695 v Braniborsku, jmenován r. 1697 tajným radou a vyznamenán r. 1698 řádem zlatého rouna. R. 1703 jmenován ministerským vyslancem ve Francii a odebrav se do Portugalska pracoval tu o spolky proti Francii a o sňatek následníka s některou arcikněžnou. Vraceje se zajat jest od Francouzů a držán ve vazbě (Vincennes) po 10 měsicův. R. 1704 stal se u dvora nejv. maršálkem, r. 1708 nejv. hofmistrem císařovny Viléminy, r. 1709 nejv. komorníkem a konfer. radou. Zemřel 7. led. 1713; manž. M. Terezie hrab. z Losensteina (od 1686). Jediný jeho syn Jan Josef zemřel nedlouho po r. 1712 a Sviiany dostaly se sestrám Eleonoře (vd. z V.), M. Josefě (vd. 1. Thunové, 2. Laguaskové) a Karolíně, které je r. 1714 prodaly.

b) Větev Hradištská. Ferdinand Arnošt, nejstarší syn Maximiliánův, stal se c. k. kom. a appellač. radou, byl c. k. vyslancem k uzavřeni Vestfálského míru, r. 1650 jmenován soudcem zemským, pak byl říš. dv. radou a praesidentem nad appellacemi, stal se r. 1651 nejv. sudím a r. 1652 nejv. komorníkem a místodržícím král. Českého. R. 1652 koupil Valečov, maje již od otce Zvířetice a Studénku, r. 1654 Kněžmost a po otci dostal Skály. Vyzdvihl znova klášter v Turnově a zemřel 21. květ. 1656 (manž. 1. Filiberta z Modruz 1644, 2. Eleonora z Rottalu 1650). Ze tří synův jeho dosáhl plnoletosti jediný Arnošt Josef, ujal (1674) po otci Hradiště, Studenku, Valečov, Kněžmost, Skály s Turnovem a dům v Praze a po mateři Běškovice a Stiřín. R. 1675 koupil Hradiště, r. 1678 Bělou, Cetno a Dol. Malobratřice, r. 1680 Doksy a Bezděz (prodav Běškovice), r. 1685 Křivoklát a Nižburk, t. r. zdědil Dobrovici (po Frant. Augustinovi). Z toho prodal r. 1693 Cetno, r. 1695 Zásadku a Kocňovice. Byl c. k. radou, kom. mistodržícím, r. 1692 druhým kommissařem sněmovním, r. 1708 (necelý měsíc) nejv. hofmistrem král. Čes. Zemřel v Praze 27. čna. 1708 (manž. M. Anna z Kokořova vd. 1679, † 26. list. 1687). Syny zůstavil dva. Mladší syn Jan Josef (* 1684) dědil r. 1694 po arcibiskupovi Duchcov s Litvínovém a z otcovského statku dostal se mu Křivoklát s NiŽburkem a přip. statky a v letech 1713—31 držel seniorát třebíčský. Byl c. k. radou, kom. nejvyššími děd. kráječem, od r. 1720 nejv. maršálkem král. Čes., r. 1728 princip, kommissařem sněmovním. Zemřel 22. dubna 1731 (manž. od r. 1706 Eleonora z V.)- Skrze dceru jeho M. Annu dostal se Křivoklát v drženi manž. jejího Jos. Viléma z Fürstenberka (žen. 1723, † 1762). Frant. Josef, starší syn Arnoštův (* 1680), držel Hradiště, Zvířetice, Doksy, Bělou, Skálu, Kom. Hrádek a Svijany, v 1. 1713—19 také Byšice. Byl c. k. radou, kom., v 1. 1714—19 dvorským sudím král. Čes. a místodržícím, od r. 1719 hejtmanem zemským na Moravě. Zemřel 24. ún. 1722, manž. M. Markéta Černínka z Chudenic (* 1689 — † 1736). Skrze syny jeho vznikly dvě nové větve:

I. Hradištská větev. František Arnošt, starší syn (* 1706), držel Hradiště a statky v Boleslavsku, v 1. 1731—48 byl také pánem na Třebíči a zemřel r. 1748 (manž. M. Eliška lantkr. z Fürstenberka † 22. led. 1767). Vincent, syn jeho (* 1731), obdržel majestátem d. 16. srpna 1758 pro sebe a strýce svého právo, aby erb a jméno pánů z Vartemberka připojil ke svým. Kromě statkův otcovských držel v 1. 1775—97 Třebíč. Byl c. k. tajným radou a zemřel 10. dub. 1797 (manž. Žofie hr. ze Šternberka † 16. led. 1803). Skrze jeho dva syny vznikly dvě větve nové.

A. Arnošt Filip, starší syn Vincentův (* 1764). držel statky v Boleslavsku a v letech 1823—32 také Třebíč. Byl c. k. kom., skut. taj. radou a majorem a zemřel 13. srp. 1832 (manž. Antonie hr. Desfours). Syn jeho Kristián (* 1794) měl po otci statky v Boleslavsku, zdědiv již r. 1816 panství Šťáhlavské. Byl c. k. kom., skut. tajným radou, praesidentem Musea král. Čes., ces. spolku lesnického, vyznamenán byl velikým křížem řádu Leopoldova a zemřel 24. pros. 1858 (manž. Marie hr. z Thunu vd. 14. kv. 1817, † 20. led. 1861). Kromě několika dcer zůstavil syny Arnošta Frant., Kristiána Josefa Arnošta (* 1824, FML., člena panské sněmovny do života). Arnošt ujal otcovské statky a podle cís. svolení (1858) otci daného zřídil rodinné svěřenství z Hradiště, Bělé, Nového Beršteina a Šťáhlav s přip. statky a domu Valdšteinského na Malé straně (1860). Kromě toho držel v Uhřích (kdež byl magnátem) panství a statky Boros-Sebes, Manyasza, Szelesan a Ravnou. Byl c. k. kom., tajným radou, rytířem zl. rouna, dědičným členem panské sněmovny. O zvelebeni svých statků jak ve příčině zemědělství a lesnictví, tak i ve příčině průmyslu na Šťáhlavsku horlivě pečoval. Zemřel r. 1904 (manž. 1. Anna kn. Ze Schwarzenberka vd. 14. kv. 1848, † 11. ún. 1849, 2. Marie Leopoldina kn. ze Schwarzenberka vd. 23. čna 1851). Synové z obojího manželství Arnošt Karel Kristián (* 4. ún. 1849), Karel (* 1861, † 3. čce. 1884 při jízdě ve vlaku sev. od Tábora), Adolf (* 1868).

B. Emanuel Frant. (* 1770), mladší syn Vincentův, byl c. k podplukovníkem a zemřel 12. čce 1803. Starší jeho syn Vincent (* 1800) držel Třebíč a získal r. 1829 statky Proseč, Obořiště a Vlasenici, jež prodal r. 1837 manž. své Vincencii roz. hrab. Fuchsové († 1866). Zemřel 16. bř. 1867; zůstaviv (kromě dcery) syny Emanuela Arnošta (* 1827, † 16. led. 1880) a Albrechta (* 1832, † 12. dub. 1894), z nichž onen měl potomstvo (syn Ferdinand * 1874). Adam Emanuel (* 1803), mladší syn Emanuelův, byl c. k. kom. a plukovníkem a zemřel 28. list. 1849. Synové jeho byli František (* 1834, † 30. dub. 1887, pán na Úholičkách, c. k. kom. a major), Josef (* 1836) a Emanuel (* 1840, † 13. list. 1894), pán na Češticích a Dřešínku. Po všech zůstalo mužské a ženské potomstvo. Zdeněk (* 1862), syn Františkův, držitel Úholiček, byl poslancem na sněme král. Čes.

II. Duchcovská větev. Frant, Josef Jiří (* 24. dub. 1709), c. k. skut. tajný rada,, obdržel za díl otcovský Skálu s Turnovem, Kom. Hrádek (tento prodal r. 1733), Loukovec, Loučky, Záluží u Mostu, držel svěřenství duchcovské s H. Litvínovem a seniorát třebíčský. Dne 24. dub. 1729 oženil se s M. Josefou hrab. z Trauttmansdorffu, která zdědila po svém otci Litomyšl. Když tato 12. říj. 1757 zemřela, ujal na krátký čas Litomyšl pro svého syna, ale vstoupil r. 1760 do řehole kapucínův. Zemřel 6. ún. 1771. Kromě dcer zůstavil syny Emanuela Filiberta (* 1731) a Jiří Kristiána (* 1743).

1. Emanuel, c. k. skut. tajný rada, držel Duchcov, po otci za díl Skálu a Svijany s Loukovcem a Sychrovem a v 1. 1760—76 držel také Třebíč. Zemřel 26. květ. 1776 (manž. M. Anna kn. z Liechtensteina vd. 21 kv. 1754). Synové jeho byli Karel Josef neb Josef Karel (* 1755), Jan Bedřich (kanovník v Augšpurce a Kostnici), Frant. Adam (* 1759) a Ferdinand (* 1762, rytíř Něm. řádu, f 26. kv. 1823). Nejstarší ujal Duchcov a statky otcovské a v 1. 1802—14 držel také Třebíč. Byl c. k. kom., generál pol. vachtmistr a zemřel neženat 17. bř. 1814. Jmění jeho spadlo všechno na Františka. Tento byl rytířem maltézským a oddav se vojenství, bojoval v 1. 1787—89 v turecké válce a stav se rytmistrem, vystoupil z vojska. Ve francouzských válkách po dvakráte sloužil zase vojensky (naposled jako podplukovník). Se zálibou pěstoval botaniku a v té příčině cestoval po Uhrách s Kitaibelem, s nímž vydal dílo: Descriptiones et icones plantarum rariarum Hungariae (Víd., 1802 až 1812, 3 sv). Zdědiv r. 1814 všechen statek po bratrovi, prodal r. 1820 Svijany s Loukovcem a Sychrovem a r. 1821 Hrubou Skálu, podržev si ovšem Duchcov a Třebíč. Zemřel r. 1823. Duchcov spadl po něm na bratrance.

2. Jiří Kristián ujal r. 1765 Litomyšl, došed let, byl c. k. kom., skut. taj. radou a zemřel 6. list. 1791 (manž. Alžběta Korficova z Ulfeldu † 27. led. 1791). Kromě čtyř dcer přečkali jej synové Jiří Josef (* 1768), Emannuel Jan (* 1773) a František Josef (* 1776). Nejmladší oddav se vojenství, bojoval r. 1796 ve Vlaších a tu 2. záři padl. Jiří vstoupiv do c.k. vojska, bojoval v 1.1788 až 1789 v Uhrách. Vystoupiv ujal r. 1792 Litomyšl, k níž zdědil r. 1823 Duchcov a Litvínov. Zemřel 26. dub. 1825 (manž. Františka z Hohenfeldu vd. 1792, † 27. čna 1831). Jediný jeho syn Antonín (* 1793) držel Duchcov a Litomyšl a od r. 1832 také Třebíč. V mladších letech účasten byl válek francouzských, jsa naposled c. k. majorem. Zemřel r. 1848 (manž. Kajetána z Fünfkirchen vd. 1817). Syn jeho Jiří (* 1818) držel Duchcov a zemřel 6. čce 1854 (manž. Antonie Boudová, držitelka Liblic, zase vdaná od r. 1868 za hr. Albrechta, † 1894). Synové Jiřího byli Vladislav (* 1850) a Jiří (* 1853) a onoho syn Jiří Jan (* 1875). Emanuel (* 1773, † 1829) měl syny Alberta (* 1802, c. k. kom. a generálmajora) a Jana (* 1809). Tento držel Třebíč a v Uhrách Nagy Megyer, byl dr. phil. et jur., c. k. kom. a taj. radou a praesideniem kr. uherské kommissí pro výtvarná umění. Zemřel bezdětek 3. čna. 1876. Rodině hrabat z V. náleží úřad děd. kráječe v král. Čes., jenž jim byl udeřen od cis. Ferdinanda III. po Sezimách z Ústi. Sčk.