Ottův slovník naučný/Phaseolus

Ottův slovník naučný
Phascum	Phaseolus	Phasianidae

Údaje o textu
Titulek:	Phaseolus
Autor:	Josef Podpěra
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 676. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Fazol

Phaseolus, fazol, rostlinný rod čeledi motýlokvětých (Papilionaceae), obsahující celkem asi 150 druhů v teplejších územích obou polokoulí. Jsou to byliny s lodyhou otáčivou nebo přímou, listy trojčetnými. Kvétenství hroznovité, květy barvy bílé, lilákové neb načervenalé. Kalich zvonkovitý neb krátce trubkatý, hoření dva úkrojky jsou srostlé nebo volné. Pavéza okrouhlá, vzhůru obrácená nebo trochu zakřivená, na zpodině více méně ouškatá, křídla obdélně vejčitá, řidčeji podlouhlá, většinou otočená; člunek čárkovitý s dlouhým zobanem, na stranách někdy s pytlovitým vyboulením. Čnělka na levo spirálně točená, závity souhlasně doprovázeny spirálním stočením nitek tyčinkových a člunku, jehož oba lístky jsou srostlé ve spirální trubici, na konci kyjovitě ztlustlá, pod bliznou se sběracími chlupy. Zařízení to slouží oplozováni hmyzem. Rod dělí se v 6 sekcí, z nichž do prvé, Euphaseolus, obsahující as 30 druhů, náležejí i známé fazole (Ph. lunatus L. a Ph. vulgaris L.), z nichž druhý pěstuje se asi v 70 odrůdách, všech možných barev semen. Semena (fazole, boby) jsou následkem bohatství leguminu a škrobu moučného velmi výživna, ale těžko stravitelna. Slouží hlavně na lodích za stravu a jsou následkem toho důležitou plodinou obchodní. I mladé lusky (zelené fazole) jedí se často jako zelenina a salát; poslazené mladé lusky slouží k okrašlováni dortů, jídel atd. Mouka sloužila dříve k obkladům a jest součástí líčidla. Domovem jest Ph. vulgaris L., jak Wittmack dokázal, v Již. Americe, kde se pěstují i příbuzné druhy. Ph. multiflorus Willd. (fazol turecký neb ohnivý) s velikými semeny a květy šarlatově červenými pěstuje se v loubích na okrasu. -ě.

Ph. v ohledu hospodář. viz Fazol.