Ottův slovník naučný/z Bílenberka

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: z Bílenberka
Autor: František Vacek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. s. 56–57. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka

z Bílenberka, Matouš Ferdinand Sobek (jinak Zoubek), arcibiskup pražský r. 1668—75 (* 1618 v Rajhradě na Moravě — † 29. dubna 1675 a pochován v Broumově). Konaje přípravná studia v Broumově přijal tam (r. 1638) řeholi sv. Benedikta, načež příčinou vyššího vzdělání poslán byl do Olomouce. Po vysvěcení na kněžství zastával duchovní správu v Broumově a Polici; povýšen byl za převora kláštera broumovského, později stal se převorem v Rajhradě, odkudž důvěrou spolubratří svých povolán byl (1649) za opata kláštera u sv. Mikuláše na Starém městě pražském, maje nad to přikázáno sobě (1652) opatství u sv. Jana pod skalou, kdež i kostel obnovil. Péče o to ponukla jej ku písemnému dílu o životě sv. poustevníka Ivana, i věnoval je nově korunovanému králi českému Leopoldu I. (1656). Mladistvý vladař odměnil pozornost jeho tím, že jmenoval Sobka cís. radou a propůjčil jemu erb a titul „z Bílenberka“. Stavové zem. přidělili B-ka k nejvyšším berníkům (1656) a ustanovili jej členem kommisse ke zvelebení farních obročí v Čechách (1657). Biskupem královéhradeckým jmenován 1. kv. 1660. Dříve, nežli dostalo se mu papežského potvrzení na biskupství v Králové Hradci (10. list. 1664), zakoupil Sobek statek skalský nad Metují (1662) k vychování budoucích kanovníkův a z výtěžku panství chrasteckého získal tři domy v městě pro příští residenci. Dne 15. března 1665 byl v kostele sv. Víta posvěcen na biskupství od kardinála Harracha, který jemu (4. květ.) kraj hradecký za diécési postoupil. Sobek obrav sobě pět kanovníků zasedl na stolici biskupskou dne 29. čce 1665. Péče o dobro diécése získala mu jméno druhého zakladatele biskupství královéhradeckého. Po smrti kardinála Harracha a nástupce jeho Jana Viléma hraběte z Kolovrat († 31. května 1668) ustanovil císař Leopold I. Sobka arcibiskupem pražským (10. června 1668); dosáhnuv potvrzení papežského (v únoru 1669) ujal se řízení arcidiécése dne 4. května. Opravenému klášteru sázavskému, jenž přičiněním Sobkovým o panství byl rozmnožen (1664), navrátil arcibiskup rámě sv. Prokopa (1669) uložené před tím v kostele svatovítském. R. 1671 dokončen a posvěcen chrám sv. Josefa s klášterem karmelitek na Malé straně. Téhož léta položil Sobek základní kámen nového kláštera karmelitánského u sv. Havla na Starém městě (21. list.). Horle pro česť a lesk metropolitního kostela sv. Víta pomýšlel neustále na další stavbu jeho. Roku 1671 daroval do kaple sv. Václava mramorový hrob, šest velikých stříbrných svícnů, stříbrné sochy dvou andělův a sv. Václava. Dne 3. září 1673 položil pak základní kámen k dostavění velechrámu, avšak práce sotva počatá přerušena byla válkou tureckou. Ku poctivosti svatého Václava vyžádal si v Římě (1671), aby officium předního patrona českého konáno bylo po celém světě katolickém. Zvláštní pozornosti a podpoře jeho těšilo se také „Dědictví svatováclavské“, k vydávání spisů v obsahu nábožen. r. 1670 založené. Vac.