Odpověď Alberta Apponyiho na mírové podmínky odevzdané maďarské delegaci

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Odpověď Alberta Apponyiho...
Autor: CHYBA: {{Textinfo}} — Chybí hodnota parametru „AUTOR“ (autor díla)
Zdroj: Irmanová Eva, Maďarsko a versailleský mírový systém
Vydáno: Albis International Praha, 2002
Licence: Bez licence

Odpověď Alberta Apponyiho na mírové podmínky odevzdané maďarské delegaci.

Paříž, 16. ledna 1920

Vážený pane předsedo, pánové!

Dovolte mi, abych ještě jednou poděkoval, že jste nám dali příležitost na vyjádření našeho stanoviska. Zvlášť bych rád dosáhl prodiskutování této otázky, protože podle mého názoru to je jediný prostředek, který nás může vést k porozumění a ke správnému poznání těch spletitých problémů, které leží před námi. Protože však Nejvyšší rada v tomto ohledu už projevila svou vůli, musím se před ní sklonit. Přijal jsem tedy danou situací, a abych si příliš nenárokoval váš čas, přejdu přímo k věci.

Od včerejška se situace pro nás změnila: oficiálně jsme dostali na vědomí mírové podmínky. Cítím hroznou váhu odpovědnosti, která na mě dolehla v tom okamžiku, když z maďarské strany jako první musím promluvit o těchto podmínkách. Ale bez váhání otevřeně říkám, že mírové podmínky, tak jak jste nám je ráčili předat, se zdají být pro mou vlast bez podstatných úprav nepřijatelné. Jasně vidím ta nebezpečí a nesnáze, které mohou pocházet z odepření podepsat mír. Přesto, kdyby se Maďarsko ocitlo v té situaci, že by muselo volit mezi přijetím míru, nebo odmítnutím jeho podepsání, pak by vlastně bylo třeba položit si otázku takto: má se stát proto, aby nezemřelo, sebevrahem?

Naštěstí tam jsme se ještě nedostali. Vy jste nás vyzvali, abychom učinili svoje připomínky. Mezi nimi jsme si dovolili vám jich několik poslat už před převzetím mírových podmínek. Jsme si jisti, že ty naše už poskytnuté a v budoucnosti ještě poskytované poznámky vzhledem k vážnosti situace seriózně a svědomitě prostudujete. Doufáme tedy, že vás přesvědčíme. Doufáme tím spíše, protože ani dnes ani později nemáme v úmyslu pitvat naše pocity nebo reprezentovat hlediska sloužící výhradně naší obraně. Hledáme takové společné stanovisko, které umožní vzájemné porozumění. A pánové, toto stanovisko jsme už našli. Je to velká myšlenka mezinárodní spravedlnosti, svobody národů, kterou Spojenecké mocnosti tak halasně hlásaly, a dále velké, společné zájmy míru, stability a evropské obnovy.

Prozkoumejme nám navržené mírové podmínky z hlediska těchto principů a zájmů. Především nemůžeme zatajit ohromení nad nezměrnou přísností mírových podmínek. Toto ohromení je možno snadno vysvětlit!

Podmínky míru, uzavřeného s dalšími národy, které vedly válku, s Německem, Rakouskem a Bulharskem, byly na každý pád přísné. Ale z nich ani jediné neobsahovaly takové územní změny, dotýkající se existence národa, jako ty, které nám chtějí stanovit. Pro Maďarsko by to znamenalo, že ztratí dvě třetiny území a téměř dvoutřetinovou část obyvatelstva, a že zbylému Maďarsku budou odejmuty téměř všechny podmínky pro hospodářský rozvoj. Protože tato nešťastná střední část země, odtržena od svých periferií, by byla zbavena největší části svých uhelných, solných a rudných dolů, stavebního dřeva, nafty, zdrojů zemního plynu, velké části pracovní síly, vysokohorských pastvin, které vyživují její skot; tato nešťastná střední Část by byla, jak jsem řekl, oddělena od všech zdrojů a prostředků hospodářského rozvoje právě tehdy, když se od ní žádá, aby více vyráběla. Při pohledu na takovou těžkou a mimořádnou situaci se vynoří otázka, jaké hledisko výše vzpomenutých principů a zájmů vyvolalo tu zvláštní přísnost vůči Maďarsku?

Bylo to snad vynesení rozsudku nad Maďarskem?

Vy, pánové, které vítězství přivedlo na soudcovskou stolici, vy jste vyslovili vínu svých tehdejších nepřátel, centrálních mocností, a rozhodli jste, aby nesly odpovědnost za důsledky války. Nu budiž! Ale v tom případě odveta, jak soudím, by měla být úměrná míře provinění, a protože Maďarsko je postiženo nejpřísnějšími a samu jeho existenci ohrožujícími podmínkami, bylo by možno věřit, že ze všech národů právě Maďarsko je považováno za nejzločinnější. Pánové! Aniž bych zacházel do podrobností, to učiní dokumenty, které předkládáme, především soudím, že takové posouzení není možno vynést nad tím národem, který v tom okamžiku, kdy vypukla válka, nebyl úplně nezávislý a mohl uplatňovat jen částečný vliv na záležitosti rakousko-uherské monarchie, a který, jak dokazují nejposlednější zveřejněné dokumenty, projevil nesouhlas s těmi kroky, které vyvolaly válku.

Dále nevěřím, že stojíme s úsudkem proti sobě, vždyť odsouzení předpokládá takový postup, v němž strany jsou vyslechnuty za stejných okolností, a dostanou stejnou možnost k vyslovení svých argumentů. Maďarsko ovšem dosud vyslechnuto nebylo: je tedy nemožné, aby mírové podmínky měly charakter odsouzení.

Nebo snad jde o takové uplatňování principu mezinárodní spravedlnosti, jejímž cílem je místo polyglotních státních útvarů, mezi něž patří i Maďarsko, vytvořit takové nové státní útvary, které spravedlivěji vyřeší územní otázku mezí různými národnostmi a které účinněji zabezpečí jejich svobodu? Když pohlížím na fakta, tak jsem nucen pochybovat, že toto by byl důvod takových řešení.

Především, ž 11 000 000 duší odtržených od Maďarska je 35% Maďarů, což znamená tři a půl milionu i tehdy, když vezmeme za základ z našeho pohledu nejméně příznivá čísla. Je mezi nimi ještě asi jeden a jedna čtvrtina milionu Němců, což společné s maďarstvím znamená 45% z celku. Z tohoto pohledu takový způsob uplatňování národnostního principu není přednost, nýbrž by znamenal řadu útrap. Když tedy budeme předpokládat-čehož jsem dalek-, že uplatnění národnostního principu by vytvořilo z pohledu 55% příznivější stav, než v historických Uhrách, ještě stále se tento princip nemůže vztahovat na téměř polovinu odtrhovaného obyvatelstva, nebo vztahuje-li se, tak v obráceném smyslu.

A tak soudím, že když jde o principy, je třeba je uplatňovat stejným způsobem na všechny, kterých se ustanovení smlouvy dotýkají.

Pojďme však dále a pohleďme na státy, které vyrostly na zříceninách Uher. Můžeme konstatovat, že z národnostního hlediska jsou právě tak, nebo snad spíše budou, nejednotné jako bývalé Uhry. Není mým cílem, pánové, unavovat vás vypočítáváním těch údajů, které budou zvláště obsahovat i dokumenty, které k této otázce předkládáme. Prosím vás však, abyste zatím přijali moje stanoviska, aby mohly následovat závěry, které si dovolím vyvodit. Nenahlížím, že národnostní princip, princip národní homogenity, by tímto rozhodnutím získal. Neměl by ani jeden důsledek, který se odvážím připomenout, aniž bych měl v úmyslu na kohokoli útočit. Jen si přeji prostě konstatovat fakt, že tímto důsledkem by bylo převedení národní hegemonie na takové národnosti, které v současné době většinou stojí na nižším kulturním stupni. Na podepření svých vývodů citují pár údajů.

U maďarství počet těch, co umí číst a psát, se blíží 80%, u maďarských Němců 82%, u Rumunů 33%, u Srbů téměř 60%.

Když pohlédneme na vyšší společenské třídy a vezmeme v úvahu ty, kteří skončili gymnázium a udělali maturitu, tak můžeme konstatovat, že z nich počet Maďarů, kteří dosáhli vzdělání odpovídajícího maturitě, je 84%, ačkoli ze všeho obyvatelstva je Maďarů jen 54, 5%; poměr Rumunů, kteří ukončili taková studia, je mezi 4%, ačkoli tvoří 16% celé populace, u Srbů je to 1%, ačkoli jejich poměr v celém obyvatelstvu tvoří 2, 5%

Opakuji, že tato moje poznámka není zaměřena vůči nikomu. Jediný důvod jejího uvedení je to, že y důsledku nešťastných historických událostí sousední národy později vstoupily do rodiny civilizovaných národů, než my. Je to vsak nesporný fakt. Podle mého názoru však převedení národní hegemonie na nižší stupeň není lhostejné z hlediska velkých kulturních zájmů lidstva. V tomto ohledu máme důkazy už nyní. Naši sousedé, kteří se vykazují nárokem na Část naších území, už alespoň jeden rok je dostali do své moci. Ve smyslu dohody o příměří měli právo na vojenské obsazení těchto území, ale oni si přivlastnili celý mechanismus vládnutí. Důsledky toho už vidíme. Ve zvláštním dokumentu vám ukážeme, jak velké kulturní hodnoty zajeden rok zničil i. Budete, pánové, v těchto dokumentech vidět, že dvě naše univerzity, které stojí na nejvyšším stupni kultury, univerzita v Kluži, staré sídlo maďarské kultury, a novější bratislavská univerzita, byly zničeny. Profesoři byli vypuzeni, a rád bych, abyste věděli, koho posadili na jejich místo. Vyzývám vás, abyste vyslali stálou komisi složenou z vědců, aby posoudila situaci a aby mohla učinit srovnání. Je nemožné, aby tyto univerzity a tyto fakulty, jejichž dějiny sahají daleko do minulosti, jen tak zmizely a tak se proměnily zásahem bůhví koho, kdo přišel nedávno a není schopen tato vynikající díla kultury nahradit.

Podobná situace je, pokud se týče celého mechanismu veřejné správy a vyučovacího sboru všech stupňů.

Na územích obsazených Rumuny více než dvě stě tisíc dětí vyrůstá v prachu ulice v důsledku nedostatku učitelů, protože maďarští učitelé byli vypuzeni a nahradit je nepřipustili. Pánové! Věřím, že z hlediska velkých zájmů lidstva není možno ani lhostejně, ani s uspokojením hledět na tu okolnost, že národní hegemonie bude postoupena takovým národnostem, které, i když při pohledu do budoucna vzbuzují největší naděje, přeci jen dnes ještě stojí na nízkém stupni kultury.

Viděli jsme už, že přísnost, s kterou je Maďarsko posuzováno, může pramenit nikoli ve vynesení rozsudku.

Viděli jsme, že ani národnostní princip tím nic nezískal.

Střetáváme se tedy snad s takovým úmyslem, který se řídí principem svobody národů? Zdá se, že výchozím bodem tohoto úmyslu je předpoklad, že cizojazyční obyvatelé Maďarska by raději patřili k takovému státu, v němž tvoří jeho etničtí příbuzní státotvorný prvek, než k Maďarsku, kde se uplatňuje maďarská hegemonie.

To však je jen hypotéza, a když se vydáme na cestu hypotézy, tak mohu směle poznamenat, že tato hypotéza je v obráceném smyslu uplatnitelná na těch 45% Maďarů a Němců, kteří bylí nyní připojeni k novým státům, a o nichž stejně tak právem je možno se domnívat, že by raději zůstali občany maďarského státu. Ale toto mudrování by neznamenalo nic jiného, než že výhody přemístíme na druhou stranu. Ale proč vycházíme z předtuch, a proč stavíme na domněnkách, když na konstatování skutečnosti máme velmi jednoduchý, ale jediný prostředek, jehož uplatnění hlásí tě požadujeme, abychom v této otázce měli jasno. Tento prostředek je referendum. Když toto požadujeme, odvoláváme se na velkou myšlenku, převedenou tak skvěle do slov prezidentem Wilsonem, podle níž žádná skupina lidí, ani jedná část obyvatelstva států nemůže být přemístěna proti své vůli, bez dotazování, jako nějaké stádo, pod pravomoc cizího státu. Ve jmen u této veliké myšlenky, jejímž axiómatem je zvláště střízlivý rozum a veřejná morálka, požadujeme referendum v těch částech naší vlasti, které od nás nyní chtějí odtrhnout. Vyhlašuji, že předem se podřídíme výsledkům referenda, ať bude jakékoliv. Přirozeně požadujeme, aby se referendum konalo za takových okolností, aby byla zabezpečena jeho svoboda. Referendum je nutné tím spíš, že Národní shromáždění, které je v konečném stupni povoláno rozhodnout o navržených mírových podmínkách, bude okleštěné. Obyvatelé obsazených území zde nebudou zastoupeni. Neexistuje žádná taková vláda nebo Národní shromáždění, které by z právního nebo mravního hlediska byly oprávněny rozhodnout o osudu těch, kteří tam zastoupeni nejsou. Mírová smlouva obsahuje zvláště v tomto ohledu taková vyjádření, v nichž, se ukrývají tušení takových těžkostí. „Maďarsko se ze své strany zříká činit si nárok...“, toto jsou asi slova mírové smlouvy. Skutečně se necítíme oprávněni přivézt domů taková rozhodnutí, která by uvalila ať právní, ať morální závazky také na tu část obyvatelstva, která v Národním shromáždění zastoupena nebude.

Sama idea si žádá, abychom tento náš požadavek předložili mírové konferenci. Když naše argumenty, přednesené v zájmu našich někdejších území, historických Uher, nebudou ve vašich očích dostatečně rozhodující, pak navrhujeme, abychom se dotázali dotyčného obyvatelstva. Předem se podřídíme jejich soudu. Když ovšem my zaujímáme toto stanovisko, a když naši odpůrci se své aspirace a požadavky neodváží předložit rozhodnutí lidu, tak v čí prospěch mluví domněnka?

Ještě z jednoho hlediska můžeme pohlížet na právo na sebeurčení. Riskantní by bylo stanovisko, že by snad práva národních menšin byla na území nových států zabezpečena lépe, než jak tomu bylo v Maďarsku.

Při této příležitosti nechci obhajovat ten postup, ke kterému v Maďarsku došlo v ohledu údajného útlaku nemaďarských ras. Omezím se jen na konstatování, že bych byl velmi rád, kdyby na územích od nás odtržených měli naši maďarští bratři stejná práva a výhody, která měli v Uhrách občané nemaďarské národnosti.

K této otázce budu mít příležitost ještě se vrátit. V tomto okamžiku nejsem povolán o tom mluvit, už jen proto ne, že nemám k dispozici nezbytné dokumenty. Ale jsem připraven kdykoli a s kýmkoli tuto otázku zevrubně prodiskutovat. Mohu si však stát na tom, že kdyby národnostní politika bývalých Uher byla ještě i mnohem horší, než to konstatují naši nejrozhořčenější nepřátelé, pak i tehdy by byla mnohem lepší než poměry, které nastolili naši sousedé a jejich jednotky na obsazeném území.

Předložíme, pánové, celou řadu dokumentů, zvláště ve vztahu k těm událostem, které se děly v Sedmihradsku. Přísně jsme prozkoumali všechna hlášení, která v tomto ohledu přišla, a ačkoli důvěryhodnost těchto dokumentů potvrdili vedoucí představitelé tří sedmihradských křesťanských církví, katolické, kalvínské a unitářské, ani tehdy nechceme dát kredit pouhým našim konstatováním, neboť proti jedněm deklaracím mohou stát jiné deklarace. Žádáme vás však, abyste prozkoumali události na místě činu, abyste před konečným rozhodnutím vyslali na místo komisi sestávající z odborníků a tak se mohli přesvědčit o těch skutečnostech, ke kterým na vzpomínaném území dochází. My sami, pánové, požadujeme, aby se mlha, která události zahaluje, rozptýlila, my sami usilujeme o taková rozhodnutí, která budou vycházet ze správné znalosti otázky.

Žádáme dále i to, aby v tom krajním případě, kdy budeme nuceni k územním změnám, byla obrana práv národnostních menšin zabezpečena účinněji a podrobněji, než jak je obsažena v návrhu míru, který nám byl předložen. Podle našeho přesvědčení plánované záruky nejsou dostačující. Požadujeme pevnější záruky, které i my sami budeme připraveni uplatnit vůči obyvatelstvu cizího etnického původu, které zůstane na území Maďarska. V tomto ohledu jsme dospěli s jejich zmocněnci k úplné shodě. Myslíme si však, že se u našich sousedů dosažení pevnějších záruk setká s těžkostmi, protože jejich předpojatost vůči našim rasovým sourozencům je mnohem větší. Také svědectví minulosti nás nutí k domněnce, že v této oblasti se setkáme s houževnatým odporem. V otázce stažení rumunských jednotek na demarkační Čáru, které jsme mnohokrát žádali a které naše vláda si položila jako podmínku pro vysláni naší mírové delegace do Paříže, Spojenecké mocnosti vystoupily tak energicky u rumunské vlády, že se zdálo nemožné, aby se přání Spojeneckých mocností nevyplnilo. A přesto se tak stalo. Myslím, že tedy, pánové, chápete naše obavy pokud se týče našich bratří, kdyby se dostali pod cizí nadvládu. Připomněl jsem, pánové, principy, které u stanovení mírových podmínek mohly přicházet v úvahu, a mohu konstatovat, že jsem nedokázal najít takové uplatněni principu mezinárodní spravedlnosti, národní a národnostní svobody, které by potřebně osvětlilo pohnutky nám navrhovaného míru. Snad vás inspirovaly zájmy, které jsem připomněl úvodem svého výkladu, velké zájmy míru, stability a rekonstrukce Evropy?

Pánové! Maďarský problém není tak malinká část všeobecného problému, jak by se mohlo zdát na základě hrubých statistických údajů.

Toto území, které tvoří Maďarsko, a které právně i dnes je Maďarsko, po staletí hrálo v Evropě mimořádně důležitou úlohu, zvláště pokud se týče udržování míru a bezpečnosti ve střední Evropě. Ve staletích předcházejících příchodu Maďarů a jejich přijetí křesťanství zde chyběly klid a bezpečnost. Střední Evropa byla vydána všanc útokům nejrůznějších barbarských národů. Jistota vznikla až od toho okamžiku, kdy se vytvořila maďarská obranná linie. Ze všeobecného hlediska stability a míru bylo mimořádně důležité, aby hlavní semeniště východoevropských nepokojů nezískala další prostor a nerozšířila se do srdce Evropy. Když turecká okupace na Balkánském poloostrově přerušila náš historický vývoj, rovnováha tam se ještě stále neobnovila. Dej Bůh, aby byla zavedena co nejdříve. Ale dnes je mimořádně důležité, aby se tyto zmatky, které tak často ohrozily mír v Evropě a které nás mnohokrát zavlekly na sám práh války, odtamtud nešířily dál.

Historické Uhry plnily úkol, že udržujíce takový stát, v němž vládla rovnováha a bezpečnost, chránily Evropu před nebezpečími, které ji bezprostředně ohrožovaly z východu. Toto poslání plnily po deset staletí, a pro to byla kvalifikována jejich organická jednota. Cituji slova velkého francouzského geografa, Recluse Elisého, podle nichž tato země tvoří takovou dokonalou jednotu, která je v Evropě ojedinělá. Systém řek a údolí, které vycházejí z pohraničí a směřují do centra, tvoří takový celek, který je možno spravovat jen prostřednictvím jednotné moci. Hospodářská závislost jejich částí je rovněž nejúplnější; zatímco střed tvoří jeden mohutný hospodářský podnik, okraje obsahují všechny zdroje nutné z hlediska hospodářského vývoje. Historické Uhry tedy disponují v Evropě ojedinělou přírodní, zeměpisnou a hospodářskou jednotou. Na jejich území nikdy nemohou být vytyčeny přírodní hranice a ani jedinou jejich část není možno odtrhnout bez toho, aniž by ostatní neutrpěly. Toto je příčina toho, že dějiny po deset staletí tuto jednotu uchovaly. Vy můžete odmítnout slova dějin jako princip při budování jedné právní konstrukce, ale svědectví dějin, které zaznívalo po tisíciletí, je třeba brát v potaz. Není to náhoda, nýbrž zde promlouvají slova přírody. Maďarsko (Uhry) disponuje všemi podmínkami pro organickou jednotu, vyjma jedné, a to je jednota rasová. Ale ty státy, které ve smyslu mírové smlouvy by byly vybudovány na zříceninách Uher, by rovněž nedisponovaly rasovou jednotou. Jednota mateřského jazyka chyběla jako jediná mezi podmínkami jednoty Uher, a dodávám k tomu, že nově vytvářené státy nebudou mít základní princip jednoty ani jediný. Vytvářené nové státy by přerušily přirozené zeměpisné hranice, zabránily by užitečné vnitřní migraci, která umožňuje dělníku najít příznivější pracovní příležitosti, protrhaly by ta tradiční pouta, jež po staletí sjednocovala spoluobčany, kteří prožili tytéž události, tutéž slávu, vývoj a utrpení, ve společné mentalitě. Jsou tedy oprávněné naše obavy, že zde místo vyzkoušeného sloupu stability budou vyvstávat nová semeniště neklidu? Nesmíme se oddávat iluzím. Tyto nové útvary by podminoval iredentismus, a to v mnohem nebezpečnější formě, než se v Maďarsku někteří domnívají. Toto hnutí, i když existovalo v Uhrách mezi částí vzdělanější třídy, nikdy neovlivnilo velké masy lidu. Nové útvary by vsak podminoval iredentismus takových národů, které by nejen pociťovaly vládu cizí moci, ale i hegemonii národa kulturně

méně vyspělého než ony. A zde musíme konstatovat organickou nemožnost. V každém případě můžeme předpokládat, že i národnostní menšina stojící na vyšším kulturním stupni je schopna uplatňovat hegemonii vůči většině, stojící na nižším stupni ale aby menšina nebo skutečně nepatrná většina stojící na nižším stupni kulturního vývoje mohla uplatňovat hegemonii, mohla dosáhnout dobrovolné podřízenosti a morální asimilace vůči národnosti, která je na vyšším kulturním stupni, to je, pánové, organická nemožnost.

S oblibou jsme byli obviňováni z takových úmyslů, že pro nás nepříznivé vyřízení otázek budeme revidovat násilím. Takové dobrodružné plány, pánové, jsou nám vzdáleny. Naše naděje jsou postaveny na morální síle spravedlnosti a těch principů, o které se opíráme, a čeho nebudeme umět dosáhnout dnes, uskutečnění toho budeme očekávat od mírové akce Společnosti národů, jejímž jedním z úkoluje zjednávat nápravu v těch mezinárodních otázkách, které by mohly ohrožovat uchování míru. Deklaroval jsem, abyste v mých slovech neviděli dětské a zbytečné hrozby. Ale deklaroval jsem i to, pánové, ze s takovým vykonstruovaným uspořádáním, jaké obsahuje mírová smlouva, není možné v této z hlediska všeobecného míru tak důležité a tak mnoho zkoušené části Evropy vytvořit mírovou politickou situací. Střední Evropu proti nebezpečím přicházejícím z východu může jedině chránit stabilita historického maďarského území.

Evropa potřebuje hospodářskou rekonstrukci. Rozvoji hospodářství však nejspíš budou bránit nové útvary. K této situaci nutně dojde ve zbylém Maďarsku. Ale podobná situace nastane i v odtržených částech. Tato území se dostanou pod administrativu nižšího stupně, odtržena od ostatních Částí organické jednoty, a zatímco ve spojení s nimi by se znovu mohla rozvíjet, bez nich budou předurčena jen ke stagnaci nebo úpadku.

Evropa potřebuje sociální smír. Vy znáte lepe ta nebezpečí, která tento smír ohrožují. Vy víte lépe než já, že důsledky války narušily duch a podmínky hospodářského života a narušily jeho rovnováhu. Ze smutných zkušeností minulosti víme, že úspěchy podvratných živlů jsou důsledky všeho toho, co podkopalo morální sílu společnosti, tedy všeho toho, co oslabilo národní cítění, ale především způsobilo bídu nezaměstnanosti. Když v této části Evropy, která ještě stále je tak blízko ohnisku bolševismu, jsou ztěžovány podmínky pro práci, ztěžováno je započetí práce, tím se jen oživují všechna nebezpečí ohrožující společenský smír. Obranné valy jsou proti epidemiím, a zvláště proti morálním epidemiím, bezmocné.

Proti všem těmto teoriím vy můžete vynést jako rozhodující skutečnost vítězství a práva vítěze. Uznáváme je, pánové. V politických otázkách uvažujeme dosti realisticky, abychom s tímto faktem patřičně počítali. Známe naše dluhy vůči vítězům. Jsme připraveni za naši porážku zaplatit výkupné. Ale to by byl jediný princip obnovy?. Násilí by bylo jediným základem obnovy? Materiální násilí by bylo jediným soudržným prvkem té konstrukce, dříve než by byla stavba dokončena? Budoucnost Evropy bude v tomto případe skutečně smutná. Nevěříme, pánové, že toto by byla mentalita vítězných mocností, tyto principy nenacházíme v těch prohlášeních, v nichž jste proklamovali ty myšlenky, za jejichž vítězství jste bojovali a v nichž jste vyhlašovali cíle války.

Opakuji, nevěříme, že toto by byla mentalita vítězných národů. Neberte ve zlém, že nyní pominu nástin vítězné Francie, Anglie a Itálie, abych připomněl jen evropské národy, ve prospěch té druhé Francie, která vždy byla předvojem velkodušných snah a mluvčím velkých idejí, té druhé Anglie, rodné matky politických svobod, a té Itálie, která byla kolébkou renesance, umělců a duchovního rozvoje. A když bez horšení se uznávám právo vítěze, tak vůči druhé Francii, Anglii a Itálií pociťuji něco jiného. Skláním se před nimi s díky a ochotně je přijímám jako naše mistry a učitele. Dovolte, pánové, abych udělil radu: neohrožujte tu nejlepší část vašeho dědictví, tu mravní převahu, na kterou máte právo, uplatňováním zbraně násilí, kterou dnes držíte, vy, ale kterou zítra může uchopit někdo jiný.

Přesvědčeni o síle těchto idejí, navzdory všem těžkostem, které nás obklopují, vší zlé vůli a všem překážkám, které se na naší cestě nahromadily, s důvěrou nastoupíme tu cestu, která se nakonec před námi otevřela, abychom se mohli podílet na práci na míru. Věříme v upřímnost těch idejí, které vy hlásáte. Bylo by to nespravedlivé vůči vám přemýšlet jinak. Věříme v sílu mravních faktorů, s kterými se ztotožňujeme, a přeji vám, pánové, aby slávu vašich zbraní překonala sláva vytváření míru, kterým vy podarujete celé lidstvo.

Jen ještě pár slov, pánové, bych rád poznamenal k jisté dílčí otázce. Jak jste mohli nahlédnout, nemohl jsem se dotknout podrobných otázek týkajících se míru, který je nám navrhován. Zabýval jsem se samotnou územní otázkou, protože ta v sobě obsahuje další. Rád bych obrátil vaši pozornost ještě na několik bodů, jejichž vyřešení je podle mého názoru mimořádně naléhavé.

Především před námi stojí jedna humanitární otázka válečných zajatců.

Podle slov mírové smlouvy k návratu válečných zajatců do vlasti dojde až po ratifikaci míru. Prosím vás, pánové, odhlédněte od takového formalismu, kvůli kterému by mohlo trpět tolik nevinných rodin.

Ve věci nešťastných sibiřských válečných zajatců jsme se obrátili ve zvláštním podání k Nejvyšší radě. Pokud se týče vyřešení této žádosti, odvolávám se na vaše lidské cítění; tak smýšlejí ti, kteří i v době války musí stát nad politikou. Ještě jednu poznámku si přeji učinit ve vztahu k finančním usnesením.

Podle mého názoru mírová smlouva nebere dostatečně v potaz zvláštní postavení Maďarska. Maďarsko muselo přežít dvě revoluce, čtyřměsíční běsnění bolševismu a několikaměsíční rumunskou okupaci. Za takových okolností je nemožné, abychom finanční a hospodářská usnesení, která jsou plánována ve smlouvě, mohli uskutečnit. Když úvěry, uvolněné pro nás prostřednictvím občanů vítězných mocností, budou výpovědi tělně v okamžiku podepsání míru, tak jak se mluví v návrhu, bude to znamenat platební neschopnost, krach, jehož zpětný účinek vítězné mocnosti bezpochyby pocítí. Ve vašich zemích je skutečně mnoho našich věřitelů. Úvěry mohou být zpětně splatné, když nám na ně bude poskytnut Čas, ale nebudou mocí být zpětně splatné, když je budete od nás požadovat okamžitě.

Dále se od nás požaduje - a Í to potvrzuje, nakolik užitečnější by bylo nás vyslechnout už dříve -, abychom my dopravovali Rakousku železnou rudu. Protože sami jsme v té situaci, že musíme rudu dovážet, toto opatření nemůžeme splnit.

Podobná situace je, pokud se týče stavebního dříví.

Vzhledem k těmto částem žádám vás o projevení dobré vůle, jak už částečně naznačili vaši zástupci.

Dříve, než ukončím svůj projev, rád bych vyslovil, pánové, svoje díky, že jsem dostal příležitost vyjádřit svoje stanovisko, a že jste přijali mou řeč s dobrou vůlí a stálou pozorností.