Občan demokratický

Údaje o textu
Titulek:	Občan demokratický
Autor:	Zdeněk Bořek-Dohalský
Zdroj:	Svět knih (příloha Lidových novin), roč. 39, č. 5. str. 2 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	. prosinec 1931
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Ferdinand Peroutka

Je to podivuhodné, ale Ferdinand Peroutka je tak mladý jak doba, v které žijeme: je mu přesně 36 let. Není gihtický: nevysedává u piva ani u vína, nemiluje viržinek a jeho byt je prost deček a trhacích kalendářů. Jeho anglická dýmka není gesto a jeho poměr k sportu nevybíjí se přečtením sportovních zpráv. Je to důležité podotknout o muži, o němž levý tisk, kterému dal vlastně ducha, pronáší občas ústy, obleženými v pečlivý obkladek starostlivé choti: stařičký liberál, jemuž se ještě ale nedostalo od kmetných sedmdesátníků laskavého ujištění o věku takřka nedomrlém, to jest zeleném, kteréhožto oslovení poskytuje se v našem kulturním a politickém životě i zasloužilým padesátníkům.

Pro levici je Ferdinand Peroutka zjevem obtížným, neboť ji kritisuje. Pro pravici nebezpečným, neboť jí ve všem nepohrdá. Jeho mluva je politicky nepříjemná, neboť je ano a ne a hovoří o přítomnosti. Z této libůstky vychází další touha tohoto muže: chodit po zemi a to po nohou a mít raději vrabce v hrsti než holuba na střeše. Lze proto lehce pochopit, že někdo plným právem shledal na Peroutkovi, že není ani ryba ani rak, kteréžto ujištění přijal oslovený s hlubokým porozuměním pro vtipné poznání pravé skutečnosti. Další nedostatek Ferdinanda Peroutky je převaha logiky nad taktikou. Zdá se, že si nedovede představit situaci, ve které muž, jemuž někdo přetřel tvář cihlou, řekne svému protivníkovi: »Račte dovolit, nic se nestalo!«, a ponechá si tento významný moment pro příhodnou budoucnost. V magii tajemného slova taktika je málo učenlivý a lze očekávat, že pro tuto disciplinu je navždy ztracen. Nedostatek taktiky lze vysvětlit u Peroutky osamělým životem, prostým politické příslušnosti, v níž tato vlastnost nejvíc kvete. Proto je podezírán z nihilismu lidmi, kteří v přesvědčení, že stát je budován stranami, budují horlivě svá stranická stavení ze státního materiálu.

Kdežto někteří spisovatelé považují Peroutkovu literární kritiku za omyl, prohlašují někteří politikové jeho politickou činnost za beletrii. Důvodů je mnoho. Pomineme-li osobní, zastavme se u posledního věcného, který ukazuje na kořen zla, neboť odhaluje zásadu. Tak jako přítomnost miluje Peroutka i srozumitelnost. Shledává, že je dobře psát tak, aby tomu vlastní maminka rozuměla, a cítí bezpečí důkladného dorozumění i v románu, ale protože neshledává rozkoše v nudě, nepíše ani v slohu středověkých traktátů, i když se jedná třeba o povolovací řízení pro dovoz dobytka, na základě zákona o likvidaci úřadu pro zahraniční obchod. Tato vlastnost vynesla mu opovržlivého přídomku »duchaplný« od lidí studených, kteří používajíce dobrodiní vynálezů nechápou, že byly vynalezeny vtipem.

Nevidí nebezpečí v průměru, který venkoncem považuje za něco normálního. Je zajímavé, že právě extremisté levice, kteří s revoluční udýchaností hlásají snížení buržoasní životní úrovně jako jediný prostředek k získání slušného hospodářského průměru pro kolektivum, lepí Peroutkovi marku starobylého liberalismu. I jest mezi Peroutkou a jimi asi takový rozdíl jako mezi účelem a prostředkem, při čemž v prostředcích, maje na mysli spíše zase průměr nežli fakiry, je velmi vybíravý. Zdá se, že považuje za vhodnější sednout si k práci na pořádnou židli než na rozžhavená kamna.

Nemiluje fantasie v politice, proto »nesází na kartu«. Jeho mozek je bez horeček »dalekých zítřků«. Je oddán zcela přítomnosti, pokládaje dobu, v níž žije, za rovnocennou s minulostí i s budoucností. Proto je aktuální, což se jeví prorokům jako minimum lidských vlastností. Jeho knížky se jmenují: Jací jsme, Z deníku žurnalisty, Boje o dnešek. Jeho list má název Přítomnost. Jsou to vlastně už sebrané spisy muže, jehož novinářská odpovědnost rovná se starostem pečlivého předsedy vlády. Bez patosu falešného hesla odpovědnosti všech před budoucností cítí především odpovědnost sám za sebe v době, v níž stojí oběma nohama a v které se dovedl mužně rozhodovat: Ano a ne. A to je nejenom název, ale i upřímná rada čtenářům jeho poslední knížky. Je to výběr z osobností ušlechtilých a upřímných, duchovních styků. — Zdá se, že kmotrem Ferdinanda Peroutky byl Havlíček, občan demokratický.