Pověsti a báchorky/O černokněžníkovi

Pověsti a báchorky
O Majdalence	O černokněžníkovi	O třech pocestných

Údaje o textu
Titulek:	O černokněžníkovi
Autor:	František Ladislav Popelka dle vypravování An. Polívkové
Zdroj:	Pověsti a báchorky sbírkou Fr. L. Popelky. Polička: Nakladatelství F. L. Popelky, 1888. s. 71–73. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Byl jednou král a měl překrásnou dceru. Byla tak spanilá, že se jí žádná princezna na světě nevyrovnala. Na tom ona si ale také velice zakládala. Tak také prohlásila, že žádného jiného nechce, než toho, kdoby měl zlatý zub.

Ale ženich se zlatým zubem dlouho se nevyskytnul. Bylo mnoho bohatých a krásných rytířů, kteří se o ni ucházeli, mnohý i takový, že se princezně zalíbil; ale co naplat: žádný neměl zlatý zub.

Jednoho dne přijel na hrad nějaký pán. Nebyl ani hezký ani příjemný, ale ta náhoda: měl zlatý zub.

Jak to princezna zvěděla, hořce želela své hrdosti a domýšlivosti, nebylo ale nic platno — juž si ho musila vzít.

I slavily se oddavky a hostina trvala celé tři dny. Tu jí pravil ženich, že musí každý pátý den od ní odejíti; ale proč, to neřekl. Princezna chtíc nechtíc k tomu svolila.

Tak žili spolu mnoho let ve svornosti, ale jí bylo přece divno, proč její muž každý pátý den odchází a kam asi chodí.

Jedenkráte šla potají za ním; šel přímo na hřbitov. Muž vešel do zámecké krypty, pustil se do mrtvých těl.

To když ona spatřila, leknutím div že neomdlela a zapřisáhla se, že ho více nechce ani viděti.

Vida, že žena ho pozoruje a o všem ví, umínil si, že ji sprovodí se světa.

Byltě černokněžníkem i proměnil se v podobu její matky. Žena došla domů, nalezla tam matku i stěžovala si: „Ach drahá, kdybyste věděla, jakého to mám muže. Každý pátek chodí do hřbitovní krypty na člověčinu.“

V tom již černokněžník se jí uchopil — a roztrhal na kusy: „To odměna za tvoji pýchu a domýšlivosť, že’s jiného nechtěla, než se zlatým zubem.“