O dobršské zvonici

Údaje o textu
Titulek:	O dobršské zvonici
Autor:	Adolf Heyduk
Zdroj:	Zpěvy pošumavského dudáka II. Zvěsti 1887–1890 Souvislosti 1996/2–3, str. 115
Licence:	PD old 70

Na Dobrši v mladém lese
starodávná stojí věž,
třeseš se – i věž se třese –
na vrchol kdo vylezeš,
s vrcholu však mnohou míli
vidíš v žírnou šíř i dál,
že bys tady – krásou zpilý –
v dumách z jitra v soumrak stál.

Ve zvonici z dávné doby
vážný zvon je zavěšen,
na něm staré skvostné zdoby
s řadou skvostných českých jmen
jako velmož se tu hostí,
ale jeho mužný hlas
zvučí z ňader hlubokosti
ve svátečný pouze čas.

Přišel jiný lid; i dali
nad zvon velký menší již,
dvojí řečí na něm psali,
cizí výš a rodnou níž;
zvoní se jím na obřady „
a těch u nás hodná směs „
mnoho za hlas jeho všady
platí vůkol česká ves.

Ale nejvýš zvonů obou
třetí, malý sobě sedí,
s cizím nápisem i zdobou,
klepneš-li naň, ˙pí hned;
třikrát za den volá, křičí
v západ, sever, východ, jih,
na své sténající příči
domýšlivé: „Herr bin ich!“

Hýbe, klátí se a kroutí,
píská, vříská, tropí ryk,
že by měl vším právem slouti
vřeštilem svůj za povyk;
jinak-li však zvonek křtili,
nežli k prvnějším byl dán,
měl by křikloun zarputilý
tak být aspoň biřmován. –

V oněch zvonech obraz malý,
vlasti má, tvých lidí mám,
již zde byli, jež jsme vzali
a již vedrali se k nám;
nejníž Češi, vážné tváři;
zadumaná země stráž,
pak dvojatí prospěcháři,
a ti třetí… vždyť je znáš!

Ku severu jen se kloní
odvážlivou srdce hrou,
umíráčkem krajům zvoní,
do všech chat se mocí trou;
prostřední, ti s nimi v spolku,
z půle ryby, žáby z půl,
vědíť, že kdo na vrcholku,
vždy má plný sklep i stůl.

A ti staří, vážných hlasů,
mlčí, krčí se; Ž žel!
znikla sláva dávných časů,
znikli orli z klenby čel;
chabě jako lvové v kleci
choulí se vždy níž a níž,
snášejíce na svém pleci
chlebařův a štváčů tíž. –

Vzmuž se, lide, nechať srší
z oka blesk, hrom z ňader již,
nebuď jako na Dobrši
zvon cizáckých zvonů níž;
zvuč, až vědomím se zjaří
nejkrásnější země lán:
„Ticho, lháři, pleticháři,
já jsem základ, já jsem pán!“