Moderní básníci francouzští/Nina

Moderní básníci francouzští
Co bych rád	Nina	Hlas Boha

Údaje o textu
Titulek:	Nina
Autor:	Émile Zola
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 534–536. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Ty, druhu, vzpomínáš na černý hrob
na kraji aleje půl skrytý v kvítí,
nás dlouho jal a dlouho nechal sníti;
jest celý ohlodán od větru, deště zlob.
Tam tiše spí a pod travou se tají
to děvče veselé kdys v slunném máji.

Tam pod travou spí od mnohých juž dob
a více nezradí těm, jenž kol spějí,
než potosmyté „Nina“ ten hrob její.

Ó svoje tajemství si podrž, kameni!
Ať bratrů tvých se jinde pyšní sláva,
prach slavný že snad kryjí věnčení,
tvé ticho víc dí než jich slova lhavá.
Mám dost těch, na hřbitovech pohřbeni
již v hlučném pláči krátkou žijí dobu,
věř, na tobě já miluju stud hrobu.

To bledé děvče slulo kdysi Nina.
Rci, kolik polibků jí vtiskla vesna v ret?
Ký sen to byl, který ji věčně spíná?
Kdo politoval jejích patnáct let?
To neví nikdo. Dítě spí a země
mu rubáš cudný z mechu stkává jemně,
a hrobu ptáš-li se, dí hlasem truchlivým:
Že slula Nina, vím, jen toto jméno vím!

Však srdci básníka to stačí zcela.
To jméno veselé a láskou vonné jest,
snů, úsměvů svět on v něm vidí kvést,
smrt zmládne, hrobu řeč když oněměla.
Snad nedávno spí teprve v tom vřesu,
na cudném čele ještě věnec z plesu.

Ó nech, ať urvu hrobu kořist jeho!
Nech, desko chladná, pod níž dřímá ona,
chci čekat do rána, až tvoje clona
se otevře, chci s retu studeného
jí slíbat úsměv, chci ji milovat,
má zlaté vlasy mít, zrak černý, ústa malá,
chci, aby na polo se z hrobu vzpjala,
jak sestru v čelo chci ji zulíbat!

Jak sličná jest, my snili, příteli!
Jak často, byť i rety mlčely,
děl pohled náš a v sledním vzdechu lkal:
„Ó Nina žila by, jen kdybych ji byl znal!“