Přeskočit na obsah

Moderní básníci francouzští/Měsíc

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Měsíc
Autor: Maurice Rollinat
Zdroj: Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 449–451.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

Měsíc se dívá v údolí
na domy, kůlny, stodoly,
na kterých s větry zápolí
     stesk korouhviček,
jak potápka se vyřítí
do bahen plných rokytí,
na věž se proudem zachytí,
     kde stená sýček.

Na poli pluhů ve rádle
se zhlíží jako v zrcadle,
hor skráně zjasní uvadlé,
     jež skal sbor hlídá,
blíž bouřných, horských peřejí
zář jeho padá lehčeji
na písek, kde v skále ručeji
     se blýská slída.

Svým chvěním v zářné nádheře
tak něžně v tklivé důvěře
se umí sklánět nad keře
     a nad mýtiny;
svit jeho jako pára jest,
ted chví se na dně hlubých cest,
ted po stráních jej vidíš lézt
     a za ním stíny.

Svou často mává smolnicí
nad les i řeku šumící,
již často vichry bouřící
     svým zhnětou cvalem,
ba někdy též se ponoří
pod nízký keř, kde zahoří
až v potoku, jenž hovoří
     v tmách teskným žalem.

Jak stříbro padá na hor svah,
kde hoří shnilé kmeny v tmách
a zastaví se na vrbách,
     jež v jeho plání
tak fantasticky šelestí
a jsou jak vdovy v neštěstí,
jimž vítr těžkých bolestí
     mdlé hlavy sklání.

Když klesne na vod hlubinu
nad tůní září ve stínu,
že velké listy leknínu
     se z dálky lesknou,
a křovím na hor tarasu
polibky dává topasu,
až studně jeho ve jasu
     i louže blesknou.

A jeho zář se rozptýlí
nad kláštery a mohyly
nad pole, v černém obilí
     v křepelky hnízda,
tu kmít, tu světla přívaly,
tam jako had se kutálí
po stezce holé na skály,
     kde vítr hvízdá.

Když celý vedrem propocen
setřesu můru, když můj sen
tvou bílou září porosen
     je hrůzy prázen,
když jako sova bloudívám
ve stínech noci, nevím kam,
to tím, že luno tebe mám
     rád jako blázen!

Neb tebou v letě potají
víc milující vzdychají
v krok ciganů, již těkají,
     pláš spanilostí.
Ó, paní tmy, to je tvůj jas,
že v báseň moji pel svůj střás’
pln půvabů a divých kras
     květ původnosti.