L. Quinctius Cincinnatus

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: L. Quinctius Cincinnatus
Autor: Václav Royt
Zdroj: BARTOŠ, František. Česká čítanka pro druhou třídu škol středních. Brno: Winiker, 1883. s. 169–170.
Licence: PD old 70

V horním úvodí řeky Aniena za oné doby, když Římané zakládali panství své v Latii, obýval bojovný národ Aequů, jenž po delší dobu byl velmi nebezpečným nepřítelem vzmáhající se moci římské.

Léta 458. př. Kr. Aequové zvolili sobě Graccha Cloelia vůdcem a neopověděvše ani války Římanům vtrhli v území jejich a poplenivše je položili se táborem na hoře Algidu, asi tři míle od Říma vzdálené. Římané vypravili do táboru jejich poselstvo, žádat náhrady za učiněné škody; avšak vůdce Aequů dal jim v odpověď, aby vzkaz senátu římského vyřídili onomu dubu — stálť totiž podle stanu jeho vysoký dub — on sám že má nyní jiné starosti. Po návratu poslů do Říma senat ihned dal jednomu z konsulů, L. Minuciovi, rozkaz, aby se vypravil s vojskem na zpupného nepřítele. Konsul však potkav se polem s nepřítelem a přemožen byv od něho ustoupil do táboru, který pak Aequové jali se kolkolem ohrazovati náspem, aby nepřítel nemohl vyváznouti z rukou jejich. Než ještě násep kolem táboru byl dokonán, podařilo se pěti jezdcům uprchnouti do Říma, kdež zpravili senat o nehodě, jež zastihla konsula a vojsko jeho. Jako jindy za dob nebezpečných, tak i tehdy jmenoval konsul, té doby Nautius, jednoho věhlasem vynikajícího muže diktatorem. Tenkráte to byl L. Quinctius Cincinnatus, jenž došel této nejvyšší hodnosti v Římě.

Cincinnatus, ač rodu patricijského, byl tehda tak zchudlý, že neměl než toliko chaloupku a čtyři jitra role za Tiberem. Tam, an právě pracoval na poli, zastalo jej poselstvo k němu vypravené, jež zvěstujíc mu, že přichází z rozkazu senatu římského doložilo spolu, aby vyslechl v rouše důstojném nařízení senatu. Poslové teprve, když Cincinnatus se byl oděl v togu, pozdravili jej jakožto diktatora a dobrořečíce jemu provodili jej k lodi, jež byla již přichystána, by jej převezla na druhý břeh. Tam jej uvítali tři synové jeho a ostatní příbuzní, pak přátelé jakož i mnoho patriciů, rovněž i liktorové očekávavše ho kráčeli před ním, an se bral do příbytku svého.

Nový diktator svolav druhého dne branný lid na pole Martovo, vypravil se večer s mocí válečnou z Říma a o půlnoci stanul již u Algida. Když byl pak kolem ležení nepřátelského rozestavil své vojsko, učinilo toto veliký pokřik, jenž rozléhaje se až do táboru konsula od Aequů sevřeného, byl mu znamením, že pomoc z Říma jest mu na blízce. Konsul udeřil ještě za temna nočního na nepřítele, an zatím Cincinnatus dal na rychlo dělati násep kolem nepřítele, kterýmž on, když se klonilo na den, byl již všecek otočen. Tak Aequové jsouce tištěni obapol od Římanů musili se jim vzdáti a k rozkazu diktatorovu, aby patrno bylo, že byli na dobro potřeni, podejíti pode jho, učiněné ze dvou kopí do země vražených, na kteréž bylo nahoře třetí napříč položeno. Spoutané náčelníky Aequů Cincinnatus odvedl do Říma, kdež vítězný diktator za zásluhy vlasti prokázané oslaven jest triumfem. Hodnosť diktatorskou, na šest měsíců sobě propůjčenou, Cincinnatus složil již šestnáctý den a odebral se zase do své chudičké chýže za Tiberem. Ještě v pozdních dobách pozemek, který za dávna L. Quinctius Cincinnatus vlastníma rukama vzdělával, nazýval se lučinami Quinctiovými (prata Quinctia).