J. C. Andersena vybrané pohádky, povídky a báchorky pro mládež a přátele její/Rozdíly jsou ve všem
J. C. Andersena vybrané pohádky, povídky a báchorky pro mládež a přátele její | ||
Nejkrásnější růže světa | Rozdíly jsou ve všem | Bezová maminka |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Rozdíly jsou ve všem |
Autor: | Hans Christian Andersen |
Původní titulek: | Der er Forskjel |
Zdroj: | J. C. Andersena vybrané pohádky, povídky a báchorky pro mládež a přátele její. Praha: Mikuláš a Knapp, 1874. s. 166–170. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Bedřich Peška a/nebo Josef Mikuláš Boleslavský |
Licence překlad: | PD old 70 |
Bylo v květnu; ještě vál vítr studený, ale křoviny a stromy, pole a palouky ohlašovaly, že již jaro přišlo. Všude bylo plno kvítí od zahrad až k omlazenému háji, kdež máj svůj návrat oznamoval životem malé jabloně. Jabloňka byla toliko jediná ratolesť, posetá všudy a všudy růžovými poupátky, jež se rospukovati počínaly. Jabloňka dobře věděla, jak krásná byla. Takové vědomí bývá u stromu v lupení a u lidí v krvi, a proto jabloňce nebylo s podivením, když panský kočár u ní na cestě zastavil a mladá slečinka pravila, že kvetoucí jabloňka jest to nejpěknější, co oko viděti může, pravila že jaro jest nejkrásnější zjevení přírody. —
Kočí ulomil ratolesť, a mladá slečinka vzavši ji do ruky svým hedbávným slunečníkem stín jí dělala. Kočár vrátil se do zámku, v němž byly vysoké síně a pěkně ozdobené pokoje; u oken otevřených splývaly ze zlatých rámcův čisté bílé záclony, nimiž jarní vánek pohrával; krásné květiny pyšnily se v lesklých průsvitných vásách a do jedné z nich, která byla jako shotovená z nově napadlého sněhu, vsazena byla jabloní ratolesť k čerstvým větvičkám bukovým, a milé bylo na ni pohlednutí.
Jabloňka zpýchala, což slabost každého tvoru na světě bývá.
Skrze síň přicházelo a odcházelo množství všelikých osob, jež podlé své hodnosti a důstojnosti své podivení na jevo dávati směly. Někteří ničeho neříkali a někteří napovídali toho velmi mnoho. Jabloňka poznávala z toho, že v lidstvu jsou rozličné rody právě tak jako v bylinstvu, že některé rostliny rostou k potěšení a jiné k užitku; a že rostou i takové, bez nichž by svět a lidstvo býti mohly. A poněvadž jabloňka stála u otevřeného okna, z něhož i do zahrady i do polí dívati se mohla, měla příležitost viděti množství květin a bylin a přemýšleti o nich. Byly tam rostliny bohatě slíčné i velmi skromné; a několik jich bylo docela ubohých.
„O vy ubohé opovržené bylinky!“ pravila jabloňka. „Rozdíly jsou ve všem na světě! Za jak nešťastné sebe as pokládají! mají-li totiž takové rostliny tolik citu jako já a mně podobné rostliny? Ano, ano, veliké rozdíly jsou ve všem na světě. Než tak musilo býti, jinak by veškeré rostliny stejně krásné byly!“
A jabloňka s jakousi outrpností pohlížela dolů a obzvláště na některá kvítka, jichž množství nesčíslné bylo na paloucích, u plotů v a v příkopech. Nikdo z nich věnce nevil, na věnec byly příliš všední; i mezi kamením na dláždění bujně zrůstaly, plemeníce se jako nejbídnější býlí a proto jim lid dal jméno ošklivé — volské oko.
„Ubohý opovržený kvítku!“ pravila jabloňka. „Nejsi sám vinnen, že jsi tím, čím jsi, že jsi všední kvítek a že tak ošklivé jméno máš. Než rostlinstvo je jako lidstvo; rozdílu musí býti ve všem na světě.
„Rozdíl ?“ pravil paprslek sluneční líbaje i kvetoucí jabloňku i žluté volské oko na poli a všickni bratříčkové paprslkovi celovali jako on i chudé i nádherné květiny.
Jabloňka nikdy nerozjímala o neskonalé lásce Páně ke všem jeho tvorům; nikdy neuvažovala na své mysli co neskonale krásného a užitečného a v jakém množství v skrytosti díti se může. A to je také slabost každého tvoru na světě.
Paprslek slunečný, syn světla, znal to lépe.
„Daleko nevidíš,“ pravil. „Nevidíš jasné a zřetelně. — Kdež pak jest opovržená rostlinka, s níž tak velikou outrpnost máš?“
„Tam — toto volské oko,“ odpověděla jabloňka. „Nikdo je u věnec nesplítá; lidé je nohama šlapou; je ho převeliké množství, a padá-li z něho semeno, lítá jako pýří vlněné po cestách i necestách a věšívá se i na oděv lidský. Je býlí ošklivé a býlím má zůstati. Raduji se a jsem tomu povděčná, že nejsem z toho rodu, z kterého jest oko volské.“
Co jabloňka takto rozprávěla, přihnal se po louce veliký zástup dětí; nejmenší z nich bylo ještě tak slabé na chůzi, že je ostatní nésti musily. Jakmile bylo usazeno do trávy mezi žluté kvítí, radostí se usmívalo, v trávě se kutálelo a trhajíc žlutá volská oka v nevinnosti své je celovalo. — Větší dítky trhaly kvítky se stonků zažloutlých, dělaly z těchto obloučky, dávaly jeden do druhého jako článek do článku a upletly z nich dlouhé pletence, jež sobě kolem krku, na ramena, kolem pasu a na klobouk navěsily, takže byly samý žlutý řetěz. Nejstarší děti odkvětlé kvítky pozorně trhaly, a držely je v ruce za stonek, na němž sedí korunka semenitá z lehkých a tenkých vláček, dílo umělé z nejtenčích pírek a vláken. Potom držíce volská oka před ústy svými foukly do nich, aby korunky s nich spadly. Komu se to podán, dostane prý ještě ten rok nové šaty, tak aspoň babička říkávala. —
Tímto způsobem stal se z opovrženého kvítka prorok dokonalý.
„Vidíš-li pak,“ tázal se paprslek sluneční, „jakou krásu a moc má tento kvítek?“
„Ano, u dětí,“ odpověděla jabloňka.
Než v tu chvíli přicházela po palouku stařena. Ihned vytáhla z kapsáře zlomený dlouhý nůž, odhrabávala jím zem kolem kořenů ubohých žlutých kvítkův a vytahovala je ze země. Několik kořínků chtěla usušiti a pak jako kávu[1] upražiti, ostatní mínila speněžiti, protože je lékárníci jakožto potřeby lékařské pro léky kupují.
„Ale krása je předce něco mnohem vznešenějšího,“ pravila jabloňka. .Jenom vyvolené přicházejí do království krásy. Jsou rozdíly v bylinstvu jako v lidstvu.“
Avšak paprslek sluneční velebil hlasitě neskonalou lásku Páně ku všem jeho tvorům a pravil, že všechny věci co do času i co do věčnosti rovnou měrou rozděleny byly.
„Tak míníte vy,“ pravila jabloňka, a v tu chvíli přišli do pokoje lidé a přišla tam i mladičká hraběnka, která jabloňku do průsvitné vásy vsadila a na místo postavila, jež paprslkové sluneční osvěcovaly. Přinesla květinu anebo co to bylo, čtyřmi velikými listy chráněnou jako kornoutem, aby jí povětří anebo průvan neublížily. Nesla skrytou květinu s takovou opatrností a pozorností, jaké se hebounké jabloňce nikdy nedostalo. Polehounku sundavala s ní veliké listy, kterýmiž skrytá květina chráněna byla a ejhle: objevila se tenkovláknitá korunka opovrženého žlutého kvítka — volského oka. Mladičká hraběnka s převelikou opatrností utrhla volské oko, opatrovala a chránila je s velikou pečlivostí, aby na zmar nepřišel ani jediný z okřídlených šípků, jež lehounce k sobě se vinouce, jeho mlhovou korunku dělají. Pomíjející hlavinku opovrženého kvítečka přinesla tam s plnou její krásou obdivujíc její podobu, vzduchovou její jasnost, divumilý její útvar a celou její krásu, což vše za malou chvíli lehounkým větérka vanutím pominouti mělo.
„Patřte! Patřte!“ volala, „jak podivukrásně stvoří tvůrce všehomíra tuto květinovou korunku! Obraz její a malé jabloňky budu malovati. Jabloňka je zrakům všech nesmírně milá; než i tento ubohý kvítek od tvůrce svého obdařen jest jinými znamenitostmi. Jsou byliny sobě zcela rozdílné, ale obě jsou dítky jedné matky, nejsvětější matky přírody!“
A paprslek sluneční dal polibení vláknité korunce ubohého oka volského a políbení ruměnné jabloňce, jejíž listečkové tím políbením červenati se zdály.
- ↑ Z kořínkův pampelušky, jenž jest odrod rostliny caltha, po česku blatouch, čili žluták, také mazanec a oko volské nazvané, dělají v Dánsku kávu, obecný nápoj obyvatelstva Kodaňského. Téměř v každé domácnosti usušené kořeny se smelou a do upražené opravdové kávy se přimíchávají.
- Monitoring:NavigacePaP/TITUL/=název kořenové stránky
- Monitoring:NavigacePaP/ČÁST/=název podstránky
- Monitoring:NavigacePaP/AUTOR/=(nevyplněno)
- Monitoring:NavigacePaP/AUTOR2/=(nevyplněno)
- Monitoring:NavigacePaP/AUTOR/ nepřítomný
- Monitoring:NavigacePaP/AUTOR2/ nepřítomný
- Monitoring:NavigacePaP/DALŠÍ/ vyplněný
- Monitoring:NavigacePaP/PŘEDCHOZÍ/ vyplněný
- Monitoring:NavigacePaP/TITUL/ vyplněný
- Monitoring:NavigacePaP/TOP/ nepřítomný
- Monitoring:NavigacePaP/ČÁST/ vyplněný
- Monitoring:Wikidata:TITUL souhlasí
- Monitoring:Textinfo/TITULEK/=název podstránky
- Hans Christian Andersen
- Monitoring:Textinfo automaticky kategorizující stránku neobsahující kategorii autora
- Monitoring:Kramerius/nkp
- Licence:PD old 70
- Monitoring:Textinfo/LICENCE/PD old 70
- Monitoring:Textinfo/LICENCE-PŘEKLAD/PD old 70
- Monitoring:Textinfo/AUTOR/=odkaz Autor s textem (stejné)
- Monitoring:Textinfo/AUTOR-UVEDEN-JAKO/=(nevyplněno)
- Monitoring:Textinfo/PŘELOŽIL/=více odkazů/2
- Monitoring:Textinfo/AUTOR/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/AUTOR-UVEDEN-JAKO/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/EDICE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/IMAGE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/IMAGE-PAGE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/INDEX/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ISBN/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/JINÉ/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE-PŘEKLAD/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE-PŘEKLAD2/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE2/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ONLINE/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/ORIGINAL/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/PODTITULEK/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/POPISEK/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/POPISEK-IMAGE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/PŘELOŽIL/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/SOUVISEJÍCÍ/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/TITULEK/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/VYDÁNO/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA-DALŠÍ/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA-HESLO/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/WIKISLOVNÍK-HESLO/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ZDROJ/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo @ 290474-260558
- Monitoring:Forma/1/proza
- Pohádky