Herodot

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Herodot
Autor: Václav Royt
Zdroj: BARTOŠ, František. Česká čítanka pro druhou třídu škol středních. Brno: Winiker, 1883. s. 85–87.
Licence: PD old 70
Související: Autor:Hérodotos

Paměti o dávných příbězích dochovávány jsou prvotně u všech národů pokolením pozdějším od básníků v písních, které však nesouce se více k tomu, aby posluchače rozkochaly radostí a roznítily v nich nadšení, nezvěstovaly hodnověrně, co se sběhlo v dobách minulých. Hodnověrné zprávy o pamětihodných národech a osobách, jakož i o pamětných příbězích Herodot nejprve jal se sbírati a je zapisovati a nazván jest proto otcem dějepravy.

Herodot narodil se r. 484. př. Kr. v řeckém městě Halikarnassu v Malé Asii. Aby poznal země a národy a poučil se o jejich minulosti, dal se na daleké cesty a prošel tehdejší svět od Sicílie až do Medie a od hranic nubijských až k severním břehům černomořským.

Na cestách svých v Asii bral se do největšího té doby města Babylona. jehož objem na dvanáct mil zeměpisných udává, pak do Sus, sídla králů Perských a do medského města Ekbatan, ano zašel i k soukmenovcům svým do Arderikky, kde byl král Darius na statcích svých usídlil zajaté Eretriany po bitvě marathonské, a až do Ampy nedaleko zálivu Perského, kam byli již dříve Mileťané po vyvrácení města svého od Peršanův odvedeni do zajetí. Z asijských měst viděl také Tyrus ve Foinikii a popsal tamní nádherný chrám, Herakleovi (Melkartovi) posvěcený.

Na jiné cestě Herodot zabral se do Egypta, později i do Kyreny. Památnou zemi Egyptskou procestoval od ústí Nilu až po Elefantinu a, váže poučení z hovoru tamních kněží, vylíčil dějiny země té a popsal obyčeje a velikolepé stavby její. Veliké udivení vzbudily v něm pro svou ohromnosť zvláště labyrint a jezero Moirisovo. „Tato stavba,“ tak vypravuje o labyrintě, „kterou jsem sám viděl, zhola převyšuje všeliké líčení; nebo kdyby někdo všechny hradby a budovy Řeků spočítal, shledalo by se, že dohromady méně práce a nákladu stály, než labyrint sám o sobě, ač i chrám v Efesu a na ostrově Samu památny jsou. Labyrint, jenž i pyramidy předstihuje, má dvanáctero krytých dvorů, jichž brány proti sobě stojí, a to šest k severu, šest k jihu obrácených a souvisících; jedna zeď je vně otáčí. Komnaty jsou tam dvojí: jedny podzemní, druhé přízemní, nad oněmi stojící; obojích jest po 1500, všech dohromady 3000. Přízemní komnaty jsme sami viděli a prošli, i mluvíme o nich z očité zkušenosti; podzemní jsem poznal jen z hovoru; nechtěli mi jich nikterak dozorci okázati, pravíce, že tam jsou hrobky králův, kteří tento labyrint založili, a posvátných krokodilů. V horních komnatách, díle to takořka nadlidském, vzbudily ve mně podivení nesmírné průchody, z komnaty do komnaty vedoucí, a přerozmanité křivolaké chodby, táhnoucí se všemi dvory, tak že jsem ze dvora přicházel do komnat a z komnat do kobek, z kobek do jiných komnat a z komnat opět do jiných dvorů. Strop jo všude z kamenů, rovněž jako stěny; tyto pak jsou plny vrytých obrazů. Každý dvůr jest z bílého, co nejlépe spojeného kamene a sloupením obklíčen; u samého pak úhlu, kde labyrint přestává, stojí čtyřicetisáhová pyramida s velikými vrytými obrazy zvířat; do vnitř pyramidy jest pod zemí chodba učiněna.“ Tak popsal Herodot největší budovu své doby.

Na jedné z posledních svých dalekých poutí Herodot doplavil se břehů černomořských a poznav ústí Dunajské sbíral pak v městech tehda obchodem kvetoucích, jako v Olbii, Kolchidě a j. Zprávy o Skythii, jak za té doby severně od moře Černého ležící, nyní ruské krajiny se nazývaly. Ač do Skythie samé nepřišel, nabyl přece z hovoru tamních pomořanů mnoho zpráv o řekách černomořských a o národech přebývajících v onom rozlehlém prostranství. Herodot se tam dověděl také o dvou národech, Budinech a Neurech, kteří náležejíce k veliké čeledi Slovanské mezi vrchoviskem Dněstru a horním Dněprem obývali.

Vykonav Herodot takové daleké cesty, tak že jej i prvním velikým cestovatelem zváti sluší, vrátil se do svého rodiště Halikarnassu. Tam však nebylo na dlouze pobytu jeho: sváry občanské zapudily jej odtud; i odebrav se do Řecka, jež dříve již jakož i Makedonii a Thrakii procestoval, předčítal prý tam mnohé věci, které byl vyskoumal, veřejně v Thebách, Korintě a v Olympii ve dny velikých slavností tam konaných. Největšího uznání a cti došel v Athenách, slavného toho času města, jehož osudy tehda uměn a věd milovný Periklos řídil. Když i tam Herodot některé části svého díla veřejně přečetl, dáno mu vedle snesení lidu deset talentů v odměnu.

Opustiv Atheny zašel do jižní Italie, aby tam v Thuriích, v městě od Atheňanů na místě vyvráceného města Sybaris založoném, s novými tam přibylými osadníky přebýval. Procestovav ještě jižní Italii a Sicilii na větší cestu se již odtud nevydal. Do Říma nepřišel. V Thuriích dokončil své památné dílo, v němž, co byl na svých cestách o rozmanitých národech vyskoumal a pak první veliký zápas mezi Asií a Evropou, perské války, vylíčil, „aby,“ jak sám dí, „co se na světě přihodilo, časem nevešlo v zapomenutí a veliké i podivuhodné činy slávy nepozbyly.“ Umřel v Thuriích, kdež na trhu, na němž byl pohřben, postaven pomník s nápisem hlásajícím památku otce historie.