Drobné povídky dějepisné/První práce Antonína Canovy

Drobné povídky dějepisné Josef Flekáček
Král Jan Soběský před Vídní	První práce Antonína Canovy	Prokop Diviš, vynálezce bleskosvodu

Údaje o textu
Titulek:	První práce Antonína Canovy
Autor:	Josef Flekáček
Zdroj:	FLEKÁČEK, Josef. Drobné povídky dějepisné. Praha: Alojs Hynek, 1890. s. 67–71. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Antonio Canova

Dne 13. srpna r. 1822. zemřel v Benátkách slavný vlašský sochař Antonín Canova (Kanóva), jehož jméno zná celý vzdělaný svět. Díla jeho jsou tak proslulá a výtečná, že o nich napsány jsou mnohé spisy.

Canova narodil se r. 1757. v malé vesničce Possagno (Posáňo) v papežském státě; vesnička patřila šlechtici Falierimu.

Tento Falieri pořádal kdysi slavnou hostinu; hojně rytířů, pánů a dám bylo u něho sezváno — ký div, že v kuchyni pracovalo se o překot, aby jídla dobře upravena byla a pochvaly došla. Jako kuchtík pomáhal i tam malý Antonín; bylo mu tehdy dvanácte let. Tu mělo býti na tabuli neseno máslo. Malý Canova chopil se hroudy másla, a než malá chvíle uplynula, učinil z něho krásného lva, tak dovedně, že se v kuchyni každý podivil. Lev byl vypracován tak čistě a tak věrně dle přírody, zároveň pak tak rychle, že skutečně objevil Antonín Canova veliké nadání.

Jestliže se divili v kuchyni, tím více divili se páni při hostině, když máslový lev přinesen byl na tabuli: a to ještě nevěděli, že jest to dílo téměř okamžiku.

Hostitel, šlechtic Falieri, sotva že ustal obecný obdiv, otázal se vrchního kuchaře:

„Kdo to dělal?“

„Malý Canova,“ odvětil kuchař.

Společnosť rozjařená přála si hošíka viděti. Chlapec přišel všecek uzardělý, a pohledy všech hostů utkvěly na něm.

„Chtěl bys býti sochařem?“ otázal se ho Falieri.

Canova mlčky přisvědčil, a žhavý ruměnec polil opět jeho tváře.

„Nuž dobře, postarám se o tebe,“ řekl šlechtic.

A dostál slovu. Nejdříve učil se Canova v Bassanu a později v Benátkách, a již v sedmnáctém roce provedl krásné a veliké dílo z mramoru. Po té vykonal celou řadu znamenitých mramorových soch z řeckého a římského bájesloví a vystavěl skvostné a umělecké hrobky; tak na př. jedna ze slavných jeho prací jest náhrobek arcivévodkyně Kristiny v kostele Augustinském ve Vídni, r. 1805. zřízený.

R. 1802. jmenován byl Canova papežem Piem VII. vrchním dohlížitelem všech římských uměleckých památek a podniků v celém církevním státě a povýšen do stavu rytířského. Téhož roku povolal ho císař Napoleon I. do Paříže, aby pracoval velikou sochu jeho i matky jeho Laetitie (Letície). Obě tato díla zdařila se skvěle slavnému mistru, rovněž jako poprsí císaře Františka II. a papeže Pia VII. a socha Marie Louisy (Marie Ludviky), arcivévodkyně rakouské. R. 1816. poslal mu papež Pius VII. vlastnoruční list, nazývaje ho „velice zasloužilým o město Řím“ a jmenuje ho markýzem z Ischie (Iskie) s ročním důchodem tří tisíc skudů (asi 7000 zl. našich peněz).

Canova provedl celou řadu výtečných prací: byl neobyčejně pilný. O dílech jeho vydány jsou obšírné spisy, a kdybychom zde jen o třetině psáti chtěli, bylo by nám vydati celý katalog, objemnější mnohem, než tento spisek. Canova byl až do smrti své neúnavně činný, upřímný, přívětivý a dobročinný. Zasypán slávou a uznáním, byl sám muž největší skromnosti. Podporoval usilovně mladé umělce a vypisoval ceny, aby je pobádal k čilé práci. Zvláštní a pozoruhodné jest, že první práce Antonína Canovy byla z měkkého másla, kdežto veškeré ostatní byly z tvrdého mramoru. První práce jeho byl lev, a Canova po celý život svůj zvláště rád pracoval lvy a to tak dokonale, že byli vždy předmětem obecného úžasu a obdivu. Kdo navštíví světoznámý chrám sv. Petra v Římě a uzří hrobku papeže Klimenta XIII., každý s úžasem pozoruje tu dva veliké lvy mramorové, stojící u skupení tří soch: papeže klečícího, anděla víry držícího kříž a anděla smrti sedícího vedle rakve. Jest to slavná práce Antonína Canovy.

Canova zemřel v 65. roce věku svého a pochován jest ve svém rodišti ve chrámě, jejž byl vystavěti dal z vděčnosti a lásky ku své rodné půdě.