Dr. František Kahlík zemřel

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Dr. František Kahlík zemřel
Autor: neuveden
Zdroj: Moravská orlice, ročník 46, číslo 34., s. 2-3. Dostupné online.
Vydáno: 11. února 1908
Licence: PD anon 70
Související: František Kahlík

Dr. František Kahlík zemřel. V Zábřeze skonal klidně v sobotu dne 8. února o půl 4. hodině odpolední ředitel gymnasia Matice zábřežské, zeměpisný a historický spisovatel phil. dr. František Kahlík v 54. roce svého věku. Řed. dr. Kahlík byl před krátkou dobou raněn mrtvicí a přes všechno úsilí lékařů nepodařilo se jej pri životě udržeti. Působil v Opavě při založení Matičního gymnasia od r. 1883 do r. 1897, kdy povolán na Matiční gymnasium v Zábřehu jako vynikající pedagog český pro ústav na půdě vydané prudkým nájezdům německo-nacionálním. Za jeho vedení ústav zábřežský stejně jako opavský zkvetl netušeně. Ve prospěch Matice školské vydal »Kytici« (1891—1893), jež rozlétla se po českých zemích a autor její sám rozšířil četné výtisky také mezi Čechy v pruském Slezsku, na něž vždy pamatoval. Vynikal jako znatel slovanských řečí, překládaje z řečí těch, jakož i z frančiny. Napsal četná vědecká pojednání do »Historického Sborníku« a »Zeměpisného Sborníku«; pečlivě si všímal nových a starých zeměpisných výzkumů, zvláště v Asii, Africe a Austrálii, rovněž sociálních poměrů v státech evropských. Byl neobyčejně vzdělaný a všeobecně oblíbený a vážený. Povahy byl milé a ušlechtilé. Dr. Kahlík narodil se 29. ledna 1854 v Poličné u Valašského Meziříčí, gymnasium vystudoval v Kroměříži, studia filosofická vykonal v Praze, kde stal se učitelem při českém pedagogiu, odtud dostal se do Opavy. »Byl mužem neúnavně činným na poli národním, vychovatelském i vědeckém; byl duší ústavu, jejž řídil od těžkých začátků s neochabující a obětavou láskou po dvanáct let; sboru byl laskavým představeným a ochotným rádcem, studující mládeži nezapomenutelným učitelem a otcovským přítelem.« Tak ho vyličují jeho kollegové z ústava, kde působil, na úmrtním oznámení. A není v těch slovech jistě ani slova nepravdivého, neboť život zesnulého ředitele jest otevřenou knihou, v niž možno všem číst jen věci nejlepší. Věčná buď paměť jeho památce!