Den sv. Rufa

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Den sv. Rufa
Autor: Vincenc Furch
Zdroj: Google Books (jen z USA)
Vydáno: Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 128–129.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Bitva na Moravském poli, Bitva u Kresčaku, Bitva u Moháče

I. (R. 1278.)[editovat]

Na den svatého Rufa
na poli Moravském
krev česká tekla proudem,
až zrůžověla zem.

Tam české pluky stály,
Otakar vedl voj:
Ó, slavný, zlatý králi!
to poslední tvůj boj.

Král Otakar vítězný,
jenž jméno české nes'
až k moři Baltickému,
u své Moravy kles'.

Morava hučí temně,
i pláče všechen lid,
tak jak by v zemi zhynul
poslední slunce svit.

II. (R. 1346.)[editovat]

Na den svatého Rufa,
tam v zemi francouzské
u Kreščaku Jan slepý
své Čechy v bitvu zve.

»Boj ztracen, vyvedem tě!« 
Však volá slepý král:
»To nebude, by z boje
král český utíkal!

Můj kůň přivažte k sobě!
V nejhustší jeďme seč,
by dosáh' vraha jistě
slepého krále meč!« —

Jedou v nejhustší bitvu!
Mečem se máchat jal,
klesá komonstvo věrné,
naposled slepý král.

III. (R. 1526.)[editovat]

Na den svatého Rufa
tam v zemi uherské
u Moháče ku bitvě
dvoje se vojsko hne.

Je mračnem kryto nebe
a Turkem kryta zem,
zem, nebe ozyvá se
pokřiku ohlasem.

I tam křesťanský tábor —
snadno přehledný voj,
nečeká nových houfů
a započíná boj.

Ach klesá voj kresťanský,
ač slavně bojoval —
i zhynul mladý Ludvík,
Uhrův a Čechův král.