Patery knihy plodů básnických/Dědeček

Patery knihy plodů básnických
Guslar	Dědeček	Uhlíři

Údaje o textu
Titulek:	Dědeček
Autor:	Rudolf Pokorný
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	BÍLÝ, F.: Patery knihy plodů básnických. Telč: Emil Šolc, 1892. s. 336 - 337.
Licence:	PD old 70

Hoj, dojíždí na hory bohatýr,
och dojíždí na bílém koni;
však nikdo ho jaktěživ nespatří,
jen slyšet, jak podkůvky zvoní.

Oj, nezvoní, nezvoní podkůvky:
to větřík nám v okénka zvučí,
a ve vzduchu běloučkých květů hned,
jak z jara kdy v zahradách pučí.

A na zemi plno hned sedmikrás,
že běloučkým povlakem všecka,
a při krbu choulí se dědeček
a kol něho družinka dětská.

»Ach, povídej, povídej, dědečku!«
I přemýšlí dědeček bílý
a povídá o svojí babičce;
však nemůže o ní dál chvíli…

A povídá o krásné princezně,
ba o vrchu celičkém ze skla,
a každému dítku se na očku
hned skleněná perlička leskla.

A povídá o švarném rytíři,
o zlatém a stříbrném lese,
a každému dítěti v hlásku se
hned stříbrný zvoneček třese.

A povídá dědeček bez konce,
až vypoví po třetí všecko,
až očka mu zavírá na klíně
to poslední miloučké děcko.

I zdřímne si dědeček na chvilku,
a sen jeho plný krásy:
ó, vidí svou bývalou chaloupku
a rozmilou babičku asi!

(Pod českým nebem.)