Ruch (almanach 1868)/Chátra

Ruch (almanach 1868)
Myšlenky	Chátra	Na hřbitově (Martinec)

Údaje o textu
Titulek:	Chátra
Autor:	Jaroslav Martinec
Zdroj:	Sládek, Josef Václav. Ruch : básně české omladiny, vydané roku 1868 k upomínce na založení národního divadla. Praha: 1868. Str. 82-84. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1868
Licence:	PD old 70

Těch mnoho jest, jimž s tuhou prací
i trampot dáno za podíl.
A kůrkou chleba jim se splácí,
jíž boháč hrdě pohodil.
A nikdo nezná jejich muka,
a nikdo nezná jejich žel;
neb štědrou bývá sotva ruka,
kde soucit v prsou oněměl.

Vy díte, že to sprostá chátra
a znemravnělá, zhýřilá;
leč zřídka vaše moudrost pátrá,
jak by ten lid usmířila.
Vám snadno kázat půvab ctnosti
a mrav stavět na odiv;
vždyť málo znáte povinností
a svět vám není na protiv.

Kdo ale zrozen v utrpení
a pracně chleba dobývá
kdo tráví noci v polosnění,
co jiný spánkem okřívá,
kdo poklid sotva zná dle jména
a lásku sotva z pověsti,
jíž plesá duše opojená —
to kněz je v chrámě bolesti.

Zda možno zápal probuditi
pro vyšší lidstva účely,
kde každý břeh se trhá, řítí,
kam stoupá kročej nesmělý!
A rozhled chmurou obestřený
zná děsivé jen příšery;
a nikde zásvit vytoužený,
ni úsměv blahé důvěry!

Vy díte, že to sprostá chátra,
a znemravnělá, zhýřilá.
Leč zřídka vaše moudrost pátrá,
jak by ten lid usmířila.
Neb útisk, hlad a lopot denní
v tom lidu zbudil zášť a hněv.
Jim přejte život bez úpění,
a vztýčí smíru korouhev!