Básně smíšené/U nás jináče!

Básně smíšené Boleslav Jablonský
V Pátku nad Ohří	U nás jináče!	Pěvec v cizině

Údaje o textu
Titulek:	U nás jináče!
Autor:	Boleslav Jablonský
Zdroj:	JABLONSKÝ, Boleslav, Básně Boleslava Jablonského. Online na Internet Archive
Vydáno:	Lumír č. 2. str 1-2 ( 13. 02. 1851 )
Licence:	PD old 70
Text ve Wikizdrojích je převzat z časopisu Lumír. Ve sbírce „Básně smíšené“ je doplněn podtitulek („Z části dle polského.“) a naopak chybí závěrečné „V Krakově.“.
page=1

Smutno tu, bratře! smutno v cizím kraji!
Srdci se styská, až to oko tají;
Hovor mne nudí, zábavy mne nudí,
Lidé mne nudí — celý svět mne nudí.
O smutno, smutno! srdce ke svym skáče —
U nás jináče! ach, u nás jináče!

U nás jináče! ne tak v cizím kraji!
Ani ty krásy vnad pro mne nemají,
Ani to ptáče tak pěkně nezpívá,
A když mi hrají, srdce pří tom zívá.
O smutno, smutno! srdce ke svým skáče —
U nás jináče! ach, u nás jináče!

U nás jináče! každá tvář jest jiná,
A k veselosti netřeba nám vína,
Sám český vtip rozjasní ducha více,
Než krev Burgundských žilek na Mělníce.
O smutno, smutno! srdce ke svým skáče —
U nás jináče! ach, u nás jináče!

U nás jináče! kdež jsou tu ty hory?
Kde ty skaliny, luky, řeky, bory?
Kde naše stará, stověžitá Praha,
Naše královna, matka naše drahá?
O smutno, smutno! srdce ke svým skáče —
U nás jináče! ach, u nás jináče!

U nás jináče! jaksi svobodněji!
Tam volně žijí, tu jen volně pějí;
Pán, lid, kněz, nekněz — každý jest člověkem —
Neníť druhých Čech na světě dalekém!
O smutno, smutno! srdce ke svým skáče —
U nás jináče! ach, u nás jináče!

U nás jináče! bych tak řekl: po česku!
Bez velkych poklon, bez velkého lesku,
A přec tak milo, s takou srdečnosti,
že neznám v světě sladčejších radostí!
O smutno, smutno! srdce ke svým skáče —
U nás jináče! ach, u nás jináče!

U nás jináče! tam, tam mne to táhne,
Po Milešovce, Řípu srdce práhne .....
Tu vracím všecko! hodnost, jmění, slasti,
Jen hůl mi dejte na cestu do vlasti,
Neb mi tu smutno! srdce ke svým skáče —
U nás jináče ! ach, u nás jináče!

Bože, o bože! kdybych měl umříti
A kostí svoje v cizině složiti,
Dej duši mou v tu krajinu nebeskou,
Z které bych věčně viděl vlast svou Českou,
Neb i v tvém nebi duše se rozpláče —
U nás jináče! ach, u nás jináče!

V Krakově.