Barvy v květinové zahradě

Údaje o textu
Titulek:	Barvy v květinové zahradě
Autor:	Gertrude Jekyll
Původní titulek:	Colour in the Flower Garden
Zdroj:	JEKYLL, Gertrude. Colour in the Flower Garden Online na Internet Archive
Vydáno:	1908; vydal „COUNTRY LIFE,“ Ltd. a Egorge Newnes
Licence:	PD old 70
Překlad:	Miroslav Sedláček
Licence překlad:	CC BY-SA 3.0

Bílé lilie.

Barvy v květinové zahradě

Značka pod názvem v knize.

Předmluva

Výsadba a údržba květinových lemů, s dobrým barevným plánem, není nijak snadná věc, přestože to tak bývá obvykle předpokládáno. Věřím, že jediný způsob, jakým to může být úspěšně provedeno je věnovat některé části určitému ročnímu období. Každá hranice nebo zahrada oblast je určena pro dobu od jednoho do třech měsíců. Nic se mi nezdá více neuspokojivé než jarní záhon s ukázkami několika kousků rozkvetlých cibulovin v zemi, která jinak vypadá prázdná, nebo s trsy právě rašících léčivých rostlin. Pak cibuloviny odkvetou, jejich místo, náhle uprázdněné je tedy později nevyužité. Buď zůstanou holá místa v záhonu, nebo je místo s cibulovinami zapomenuto. Pak budou možná krutě pobodány rycími vidlemi, nebo lopatkou, když toužíte něco vysadit do očividně prázdného prostoru.

Po mnoho let, jsem řešila tyto problémy ve své vlastní zahradě a došla k jistým závěrům, které mohu dále interpretovat s určitou důvěrou. Mohu se zmínit o možnostech, jak z povahy země, v jejím původním stavu částečně zalesněné krajiny a částečně holého pole, lze provést kultivace a nějaké druhy modelace tvaru terénu předtím, než bude známo, kde na něm přesně postavit dům, neboť zahrada mívá méně všeobecně jednotný vzhled, než měl je obvykle žádoucí. Poloha a hlavní forma různých částí zahrady bývají upraveny hlavně podle jejich přírodních podmínek, takže pozemek zahrady, ačkoliv v rozsahu malý, se rozpadá na různé oblasti, obecně podobné ale nikoliv jednotné.

Já důrazně soudím, že pěstování množství rostlin, ať už jsou jakkoliv kvalitní samy o sobě a jakkoliv rozsáhlý je jejich počet, netvoří zahradu, jen sbírku. Vlastnění rostlin, je ohromná věc, pokud jsou používány s pečlivým výběrem a určitým úmyslem.

Kosatce Iris stylosa.

Pouhé vlastnictví, nebo výsadba rostlin netříděných v prostorách zahrady, je pouze jako vlastnění krabice barev od nejlepšího barvíře, nebo, abych šla o krok dál, je to jako mít části těchto barev připravených na paletě. To však nepředstavuje obraz a zdá se mi, že povinnost, kterou dlužíme našim zahradám a našemu zlepšování v našich zahradách je použít rostliny tak, aby vytvořily krásné obrazy. Ty, při potěše v našich očích, by měly vždy cvičit oči k zasvěcenější kritice vjemu a uměleckého svědomí, které netoleruje špatnou nebo nedbalou kombinaci nebo nějaký druh nesprávného použití rostlin, ale v kterém je otázkou cti se vždy snažit o to nejlepší. Je jen cestou, způsobem, protože v tomto leží celý rozdíl mezi všedním zahradničením a zahradničením, které může právem tvrdit, že se řadí mezi krásná umění.

Na stejném prostoru země a ze stejného materiálu, může být zhmotněn sen o kráse, místo perfektního odpočinku a občerstvení mysli a těla, série duševně uspokojujících obrázků, poklad rostoucích klenotů, nebo mohou být materiály nesprávně použity a všechno působí rušivě a nepříjemně. K učení jak je třeba zjištění jak si povšimnout rozdílu a jak správně vnímat zahradničení jako výtvarné umění. Prakticky to znamená umístit každou rostlinu nebo skupinu rostlin s takovou promyšlenou pečlivostí a úmyslem, že vytvoří část harmonického celku a následné části, nebo v některých případech dokonce jednotlivé detaily, nabízející při pohledu série obrazů. Je třeba tak seřadit stromy a podrost dřevin v jejich liniích a hmotách, aby tvořily krásné formy a harmonické proporce, na což je třeba brát ohled, neboť je to předmětem zájmu, vnímání a poznámek. A také důvodem pochopení a prohlubování znalostí pěstování rostlin.

V tomto duchu, zahrada a zalesněná krajina, takové jak jsou, byly tvořeny. Mnohokrát jsem selhala, ale, čas od času, jsem povzbuzována a odměněna jistou mírou úspěchu. Přesto, jak jsem se v nadání stala horlivější, tak se mnou stanovené cíle zvyšovaly a rok po roce, se vždy zdálo že stanovené mety nebude dosaženo. Ale, také jsem mohla, možná, dělat více chyb ve vypracování jistých problémů a více promýšlet metodiku aranžování rostoucích květin, zvláště způsoby barevných kombinací, než běžný amatér. Myslím že může být užitečné některé z nich popsat jak je jen možné slovy, a ukázat plánem a obrázkem, co jsem zkoušela udělat, a upozornit, kde jsem uspěla a kde selhala. Musím se požádat mé milé čtenáři aby nebrali za chybu, pokud se zde zmíním, že na sebe nemohu závazek ukázat jim to na místě. Jsem osamělý pracovník. Stárnu, jsem unavená a trpím velmi špatným a bolestivým zrakem. Má zahrada je má dílna, má soukromá studovna a místo odpočinku. Kvůli zdraví a rozumné radosti ze života je nezbytné držet se zcela v soukromí a odmítat mnoho žádostí těch, kdo mi nabízejí návštěvu. Pouze moji nejstarší přátelé nyní mohou být přijati. Takže se ptám, mých čtenářů, zda mne ušetří bolestivého úkolu psaní dlouhých omluvných dopisů a vysvětlování. Úkolu který mám téměř denně v posledních letech, v letních měsících a který těžce zkouší mé slabé a bolestivé oči a přidává další k potížím pro nadbytečnou korespondenci.

Šácholan Magnolia stellata.

Kapitola I. - Březnové studium zahrady a záhony raných cibulovin

Když se březnový den se chýlí ke konci, bývá jen malý vítr ze západu nebo dokonce jihozápadu. Slunce už získalo více síly, dost na to, aby bylo příjemné posedět na zahradě, nebo, ještě lépe, v nějakém slunném koutu chráněného lesíku. Takové místo je mezi stříbrokmennými břízami, tu a tam skvostně obohacenými masou tmavých cesmín. Zbytek pozadí nad úrovní očí proteplují barvy pupenů v létě olistěných stromů, a dole, slábnoucí rez nyní téměř k zemi přitisklých vějířovitých listů loňského kapradí a stále blednoucí zanášena závějemi listů ze sousedních dubů a kaštanů. Sluneční světlo se odráží od jasně stříbrných kmenů bříz a vysazuje jejich stíny na holině, napříč přes travnatou cestu skrze zalesněnou krajinu. Tráva je dosud ještě zelená, ale má mdlou zelenou barvu zimních rostlin, zatím nerostoucích a ještě s popraškem na malém zbytku listů, minulý rok pokosených travin vřesoviště. Hnědé listy ještě visí na mladých bucích a dubech.

Kmeny jedlých kaštanů jsou slonově šedivé, což je důležité pro kontrast s neučesanými, živými úzkými korunami bříz. Nějaké skupiny raně kvetoucích bledých pyrenejských narcisů září při zemi když si razí si cestu. To je letošní první celistvý obraz účinku květin v zalesněné krajině. Místo není příliš daleko od domu, asi sto yardů od nejbližšího mlází, zde se ještě květiny zdají být více pěstované než zplanělé. V pohledu vlevo, je dlouhý hřeben a jižní strana střechy domu, která je vidět skrze bezlisté stromy, ačkoli hlavní stěna domu je zakryta cesmínami a jalovci.

Kapradiny v záhonu cibulovin.

Procházka směrem k zahradě vede další širokou travnatou cestou, na západ skrze kaštany a potom se stáčí směrem k svahu hor na severu, s odbočkou ještě skrze pěnišníky a břízy na hlavního travnatou plochu. Ale před posledním ohybem je barevně příjemná hmota ukazující se na okraji lesa na koberci zvadlých listů. Je to roztroušená skupina lýkovců Daphne mezereon (Daphne mezereum pozn překl.) se shluky červených čemeřic (Helleborus), a na přední straně, se nachází nějaké napůl spojené kousky obyčejných Erythronium (kandíků). Kombinace blízce souvisejících barev těší pohled oka s vyvinutým barvocitem. Není zde nic oslnivého. Vše je zdrženlivé, rafinované a v harmonii se zastřeným světlem, čehož dosahují květiny díky velkým skupinám cesmín a vysokým kaštanům setým a sousedním bukům. Barvy jsou všechny poněkud „smutné “ jak vhodně říkají staří spisovatelé o odvozených pastelových odstínech sekundárních barev květin. Ale je to dokonalý obraz. Přicházíte k němu stále znovu a znovu, jako ten kdo maluje nějaký obrázek, který je dobré prožívat.

Vymýšlení těchto živých obrázků s jednoduchými známými květinami se mi zdá nejlepší věcí v zahradničení. Ať už se obraz skládá ze dvou nebo tří druhů rostlin, nebo dokonce jednoho druhu v nějaké šťastné úpravě, nebo zda je kompozice uspořádáním mnohem většího množství rostlin, jako v květinových záhonech uprostřed a na konci léta, je záměr vždy stejný. Ať už je uspořádání jednoduché a skromné, či je nápadné nebo zda je nevtíravé, zda je smělé a nádherné, cíl je vždy použít rostliny s nejlepšími prostředky a inteligencí, aby vytvořily obrázky žijící krásy. To je věc, kterou vidím zřídka používanou, a je to, zdá se mi, tak důležité, že si to přeji navrhnout ostatním a dát tak představu příkladů, které jsem vypracovala, ať už jakkoliv skromným způsobem, což je účelem této knihy.

Tyto rané příklady březnových dnů jsou zvláště zajímavé, protože v těchto dnech je dosud květin jen málo. Mysl je proto méně nepozorná, než je později v roce, kdy kvete více rozmanitých druhů, a je ochotněji soustředěna na to málo, co může být uděláno a zpozorováno. Takže nezbytným omezením je dobrá příprava snadným postupem, pro širší pole pohledu, které se dostaví později. Teď my projdeme skrze temné houštiny pěnišníků a bříz, které vyráží mezi nimi. Jak jsou stříbrné kmeny, skvrnité a páskované rozmanitě hnědě a šedě v tak hlubokých odstínech vypadají jako světlé černé skvrny a pásy, mezi lesklou zelení rododendronů. Jak podivně různý je způsob růstu obou druhů dřevin. Vysoké bílé kmeny probodávají vzhůru skrze hustou temnotu masy kožených listů pevný, téměř kulatý obrys pěnišníků, svou jemnou sítí načervenalých větévek a větví jemně houpající se vysoko nad hlavou! Teď přicházíme k trávníku, jehož svah poněkud klesá k severu. Vpravo má nízkou podezdívku, jejíž vršek je rovná linie a stává se horním okrajem stezky k dalšímu, západnímu průčelí domu. Hranice a zeď jsou jeden kus, protože je to suchá zeď částečně osázená stejnými keři a polokeři, které jsou nad zemí. Musí to být potěšující pohled, pozorovat toto všechno v zimě. Příjemná šedivá vrstva sápy (Phlomis), levandule, rozmarýnu, cistu a santolíny. A na konci, kde je zeď nejvyšší, je znát koruna kdoulovce Pyrus japonica(nyní pojmenovanýChaenomeles speceosa), zasazené mezi výsadbou nahoře a dole. Již nyní se ukazují její růže - její červené květy. Na jednom místě na úpatí zdi je silný trs kosatce Iris stylosa jehož první květy se objevily v listopadu. Tato velká rostlina odvážně kvete uprostřed zimy, vždy, za jakéhokoliv počasí. Má rád slunné místo u zdi, v chudé půdě. Je-li zasazen v lepší půdě, listy rostou velmi vysoké, ale kvete jen málo.

Schéma jarního květinového záhonu.

Projdeme mezi shluky keřů a na konci narazíme na úžasný pohled, šácholan Magnolia conspicua nesoucí stovky svých velkých bílých pohárů, vonících květů. Těsně tímto bodem tvoří obraz na zahradě vysoké keře zlatice Forsythia suspensa, jejichž mnoho stop dlouhé šlahouny, vyrůstající z houští keře, jsou obaleny nákladem jasných žlutých květů. Keře jsou deset až dvanácti stop vysoké, a někdy vypadají mnohem lépe, jsou li vysázeny před pseudotsugami, duby, trnovníky, apod. Okraje svahů stoupají nahoru od cesty, svah je upraven jako jemně vystoupavý. Bylo nejdříve osázen otužilými kapradinami ve velkých skupinách. Z větší části je tvoří kapraď samec, protože není jen hezký ale i extrémně vytrvalý. Jeho vějířovité listy zůstávající zelené dlouho do zimy. Místa s kapradinami jsou ukázány v plánu úhlopříčným šrafováním. Mezi nimi se nacházejí cibuloviny s hlavním ohledem na přední část porostlou lomikamenem, Saxifragou.

Narcisy z lesní cesty.

Barevné schéma začíná růžová bergénie (Bergenia cordifolia zde Megasea ligulata), a lehce tónovanými květy dymnivky duté (zde jako Fumaria bulbosa) a kandíky Erythronium. Vzadu za nimi jsou čemeřice (Helleborus) s matně červeným zbarvením, se souladem s okouzlující barvou cibulovin. Několik bílých čemeřic je na konci. Jsou časem spíše nazelenale bílé, v době kdy kvete ladoňka Scilla amoena. Pak přichází oslnivý kousek čistě modré a bílé ladoňka Scilla sibirica a bílé hyacinty, následovaný také čistě modrými ladoňkami Scilla bifolia a ladonička Chianodoxa. A později množstvím fialově modrých modřenců. Dlouhá skupina, proud bílých krokusů následuje v kráse nejranějších dnů na okraji záhonu. Později, modrobílá Puschkinia a pak znovu čistě modrá a bílá ladonička Chianodoxa a bílý hyacint. Nyní se barvy mění na bílou a žlutou a zlaté listy s pěknými malými květy s bledou trubkou narcisů 'Consul Crawford', a za ním více žlutým ze dvou dalších malých raných druhů narcisů - N. nanus a půvabným malým N. minor, docela odlišným druhem, ačkoli tolikrát zaměňovaným s N. nanus v zahradách. S těmito jsou, i v dalších pásech a na dalších místech, směrem ke konci záhonu, vysázeny rostliny zlatolistého kozlíku lékařského (Valeriana), užitečného pro jeho jasně žluté listy rostoucí poměrně časně na začátku roku. Listy oranžové denivky jsou také bledě nažloutlé zelené barvy když se poprvé ukážou nad povrchem země a jsou použity na konci záhonu. Tyto rostliny se zlatými a bledými listy jsou také umístěny v další oblasti za plánovanou oblastí a jeví se jako vhodné, tvoří-li okraj podél záhonu a zasahují na vzdálenější místa. Před koncem záhonu se rozkládá ještě jedna skupina, proud sladěného mdle růžového zbarvení bergénií a malých rostlin dymnivky Corydalis bulbosa s bledým ranným pyrenejským narcisem, Narcissus pallidas pracox.

Cibulnaté květiny nejsou všechny v květu přesně ve stejnou dobu, ale je zde dost barev které dávají ten pravý účinek pokud je vytvořen vzájemný sled. Vyrůstající na konci, právě za kandíkem, uspořádáním a progresí barev je celek příjemná, zajímavá, a v nějakých částech živá. Čisté modrá v prostoru uprostřed může být zvýrazněna žlutými květinami a zlatým listím které následují, Během dubna a května listy cibulek vyrostou do výšky a jejich semenné lusky musí být opatrně odstraněny, aby se zamezilo vyčerpání rostlin. Do konce května kapradiny ukážou své listnaté spirály a do června se lehounké vějířovité listy rozprostřou v celé své čerstvosti. Obrostou celý svah a my zapomeneme, že jsou zde nějaké cibulky. Než červnová zahrada, jejíž západní hranice toto tvoří, vstoupí do květu, bude svah zcela pokrytým krásnými kapradinami.

Kapitola II. - Les

Deset akrů je jen malá plocha pro kousek zalesněné krajiny, přesto to může být udělaná na pohled mnohem větší promyšleným zacházením. Jak léta minou a různé části jsou pod pečlivým vedením, jsem sama překvapena počtem a úžasnou různorodostí obrazů krásy lesa,která se zobrazuje po celý rok. Já všeobecně míním rozmanitost, ale vedenou přirozenými podmínkami každého regionu, zkuste promyslet jak nejlépe mohou být udržovány a možná trochu zlepšeny.

Divoké prvosenky v lesíku, z obrazu od Henry Moona.

Jediný způsob, jakým různé druhy výhledů byly s rozmyslem vybrány v cestě zředěním přírodních porostů. To bylo les pěstovaných stromů sazenice která přišly přirozeně po starém lese borovice lesní (pozn, překl. - 'Scotch fir', skotská jedle, synonymum borovice lesní Pinus sylvestris), který byl vykácen, a zdálo se, že bude vhodné odstranit až na jeden, nebo v některých případech dva druhy stromů v několika regionech. Dokonce v tomto záměru byla zabezpečena jednoduchost spíše než rozmanitost, takže při procházení zemí by to měla být jediná věc kterou bude možné vidět a těšit se z ní. To je právě ta kvalita osamělosti nebo jednoduchost cíle, že nalézám v zahradách obecně, kde je možné vidět množství nejlepších rostlin velkolepě vzrostlých avšak žádné zahradní kompozice.

Široká lesní cesta.

Samozřejmě je třeba pamatovat na to, že je zde mnoho osob která tato potřeba uměleckého zacházení se zahradou a zalesněnou krajinou nijak nezasáhla, právě tak jsou zde někteří lidé, kteří se nestarají o hudbu nebo nemají cit pro poezii, nebo jiní, jenž nevidí rozdíl mezi sochami starých Řeků a moderních umělců, kteří nejsou obecně známi, a zase další kterým je architektonická rafinovanost jako neznámý jazyk. V případě nejpovrchnější radosti z květin někdo má náchylnost také. Pro lásku ke květinám, jakéhokoliv druhu, ať tak nebo onak plytkou, je cítění, kterým vytváří skrze lidský soucit a laskavost, samu o sobě povznášející, tak jako všechno toto, musí být zdrojem uctívání a obdivu. Úkolem této knihy je upoutat pozornost, ať tak nebo onak mírně a nedokonale, na lepší způsoby zahradničení, a upoutat pozornost na tu kombinaci obyčejné krásy a umělecké znalosti, která může pomoci upravit pozemky a rostliny k celoroční posloupnosti živých obrazů. Selský rozum, pokládám za základ, protože se brání každému druhu pošetilosti, podvodu nebo afektovanosti. Smysl pro krásu je dar Boha, pro který ti, kdo jej dostali v dobré míře nemohou být nikdy dost vděční. Živení tohoto daru, dlouholetým studiem, pozorováním, a používáním v každém ze způsobů, jakým se výtvarné umění může vyjádřit je trénink uměleckého mozku, srdce a ruky. Zlepšená lidská mysl je vycvičena k vnímání krásy. Čím více příležitosti bude nacházet ke cvičení tohoto vzácného daru, tím bude příměji veden, aby změnil dokonce i ty zcela nejběžnější záležitosti každodenního života, a vždy je změnit k jejich lepší podobě. Tak to bylo v lese z mladých sazenic stromů, kde dub a cesmíny, břízy, buky a jasany horské, vyrůstají společně v blízkém houští mladých stromků. Zdálo se dobré k zvážení, na prvním místě, jak vnést něco jako řád do takové míchanice a zlepšit vytváření, zohlednit samotné malé stromy a vidět co k ony samy k tomu mohou říci.

Cist Cistus laurifolius na výsluní na pěšině pojmenované Fern walk

Povrch země se přirozeně sklání k severu, nebo, přesněji, nejvyšší bod je v jednom rohu a povrch je nakloněn všude úhlopříčně. Takže na počátku, na nižším konci zalesněného porostu, blízko místa kde by někdy mohl stát dům, se jako první věc ukazuje dobře vzrostlá cesmína, a dost blízko ní další. Oba starší stromy jsou více než nedávno vzrostlé sazenice. Blízko u druhé cesmíny byla mladá bříza, kmen pět palců silný a právě se pyšní ze své stříbrné kůry. To dostačovalo, aby bylo rozhodnuto, že tato část lesa by měla být tvořena stříbrnými břízami a cesmínami, takže téměř všechen další porost byl vykácen nebo vytrhán. Asi o sto yardů výše byly nějaké silné mladé duby, také nějaké buky, a, všude až k vrcholu země silně rostly mladé borovice lesní, zatímco v západní části se nacházela hrstka nadějných jedlých kaštanů.

Všechna tato přírodní seskupení byla přijata a ponechána. První probírka byla udělala jen menší úpravy dalších druhů. Ale bylo to provedeno s co nejpečlivějším sledováním, nebyly vytvořeny bylo žádné hrubé ohraničení. Jeden druh strom si podával ruce s dalším a zřetelná odchylka se změnila na obecné pravidlo. Pro růst budoucího krásného lesa to byla nejdůležitější věc, spíše než poslušnost vůči nějakému neohebnému pravidlu.

Lesní cesta mezi kaštany.

Teď, po dvaceti letech, se staly stromky stromy a převaha jednoho druhu stromu najednou dala pocit odpočinku a důstojnosti. Tu a tam se něco výjimečného vyskytne, ale způsobuje pouze zájem, nikoliv zmatek. Pět chodníků lesíkem prochází nahoru mezi stromy. Každý má svůj vlastní charakter, ovšem jeho detaily se mění během času, nikdy náhle, ale nenuceně popořádku. Jako kdyby zval tichého chodce, aby se zastavil alespoň na chvíli a aby se potěšil z nějaké malé líbeznosti v zalesněné krajině a potom jemně lákal k pokračování s očekáváním, co může následovat. A jestli smím soudit podle potěšení které tyto cesty zalesněné krajiny přinášejí některým z mých přátel, kteří chápou co zkouším udělat, a podle mého vlastního vděčného potěšení, které cítím, smím se domnívat, že moje malé lesní obrázky se staly docela správnými, abych se mohl otázat svého čtenáře zda nechtějí jít se mnou v duchu skrze některé z nich.

Lesní cesta mezi břízami.

Můj dům, velká chalupa, stojí čelem natočena trochu na jihu východ, zrovna pod les. Okna obývacího pokoje a jeho venkovních dveří bývají otevřena pokaždé v pěkném letním počasí a vyhlížejí nahoru na přímou širokou travnatou cestu. Výhled končí pěknou starou borovicí lesní s pozadím tmavého lesa. Tato stará borovice je jedna z dalších, které stojí v blízkosti jižního živého plotu, to všechno co zbylo ze staršího lesa, který tvořily borovice lesní.

Tento chodník zeleným lesem, je nejširší a nejdůležitější, je upravena odvážněji než další - se skupinami pěnišníků v oblasti dost blízko domu, a ostatní tvoří dost velkou skupinu u dvou severoamerických ostružin, bělokvětého druhu Rubus nutkanus (synonymum Rubus parviflorus – ostružiník nutkajský), a růžového R. odoratus (ostružiník vonný). Na jaře v západní oblasti vysokých jedlých kaštanů, které začínají právě za pěnišníky, je koberec narcisů typu 'poeticus' a jemně bíle opakovaně vykvétající mračna muchovníku (Amelanchier), okouzlujícího v zalesněné krajině rozkvetlých stromů, kde je jeho použití u takovýchto cest tak často opomíjeno. Z dálky, nízko nad obzorem, jarní paprsky slunce prochází s nádhernými efekty skrze mladé listoví k rozprostřeným kobercům konvalinek, jejichž shluky sladkých malých bílých zvonků bude potěšením vidět celý měsíc.

Cist Cistus cyprius na mýtince cistů.

Pěnišníky jsou pečlivě seskupeny podle barvy -růžové, bílé, a červené těch nejlepších vlastností jsou v nejslunnější části, zatímco, dobře pěstovány bez ohledu na ně, blízko vysokých kaštanů a v potěšení z jejich částečného stínu, jsou purpurová zbarvení, tak čistá a chladná purpurová jak jen mohla být nalezena mezi pečlivě vybranými sazenicemi R. ponticum a několik jmenovaných druhů které se s nimi dobře spojují. Nějaké detaily této výsadby byly dlouze popsány v mé minulé knize „Wood and Garden“. Mezi pěnišníky, v místě pečlivě naplánovaném pro dobrý efekt, buď z domu nebo z různých bodů na trávníku a cestě, jsou výrazné skupiny Lilium auratum (lilie zlatá) které dávají další obraz krásy květin na konci léta a na podzim, až do konce října. Tmavé, silné listoví ukazují lilie v největší kráse a každou jejich skupinu v nejplnější hodnotě. Další, užší cesta, poněkud východněji, je nazvána Fern walk, protože, kromě obyčejného kapradí, které ošacuje celý les, jsou zde skupiny běžných otužilých kapradin v nepravidelných políčkách, jenž jsou zde vysázeny takovým způsobem aby naznačovaly, že tam vyrůstají přirozeně. Kapraď samec, krásná rozšířená kapradina a osladič obecný pochází z naší krajiny, a bylo snadné je umístit, v některých případech pouze přidáním k přirozeně vzrostlému trsu, tak, aby vypadá úplně jako původní. Papratka samice, žebrovnice Blechnum a podezřeň. Podezřeň je vysázena v prohloubenině, jenž sbírá vodu z každé dešťové bouře.

Cisty na lesní cestě.

Na začátku všech těchto cest jsem vyvinula jisté úsilí, aby zahradnické dílo splývalo neznatelně s lesem, a v každém případě tak, aby cesty byly různé. Kde tato cesta začíná trávník končí ve skupině dubů, cesmín a cistů, s podrostem libavky Gaultheria a kyhanky Andromeda. Větší stromy jsou vlevo a malé stálezelené keře na skalnatém násypu napravo. Během několika yardů se z drnové cesty stane opravdová lesní pěšina. Právě tak by divoké zahradničení nemělo nikdy vypadat jako zahradnické zahradničení, nebo tak jako se to bohužel často dělá, jako by zahradnické rostliny zbloudily, což působí docela nemístně. Stejně tak by lesní cesta neměla nikdy vypadat jako zahradní pěšina. Nemusí mít žádné pevné okraje, ani vědomé hranice. Lesní cesta je pouze snadná cesta, které si oko jen povšimne a noha následuje. Ztrácí se pryč neznatelně po obou stranách v podrostu lesa a to je přesně takové jako v přírodě. Je pouze hladká a snadná, není zarostlá vyčnívajícími kořeny stromů, kapradím nebo ostružinami, ty jsou veškeré odstraněny, když je cesta upravena.

Libavka Gaultheria shalon, květ.

Jestli to je prostor otevřené dost na to aby dovolil růst trávě, a tráva musela být kosena, a je kosena strojem, pak člověk s se strojem ponechává linii seřezaného šikmého ostrého okraje trávy na každé straně. Stopa stroje tak nejenže tvoří ostré a nehezké okraje, ale také přináší do lesa neslučitelný pocit ukázněnosti, pečlivosti a pořádkumilovného úklidu, který patří zahradě, a který, dokonce ani tam na místě, kde je vhodný bývá často přeháněný.

Teď jsme na skutečné lesní cestě mezi duby a břízami. Rozhlédneme se, pohled je tu a tam zastaven vzkvétajícími cesmínami, ale z větší části lze vidět opravdovou cestu lesem. V dubnu je lesní půda hojně porostlá narcisy. Zde, v nejodlehlejší oblasti, jsou mimo bílých narcisů typu 'poeticus' všechny trubkovité druhy, a větší množství silně žlutě zbarvených. Narcisy na rozsáhlé ploše procházejí skrze les v obvyklém sledu druhů, což není jen nejpěknější způsob jak je použít, ale také, jak jsem často shledala, v případě lidí, kteří neznali své narcisy dobře, slouží k tomu, aby ukázal celou šířku jejich původních druhů a mezidruhové vztahy jasně a prostě. Hybridy každé skupiny mají své místo mezi mateřskými druhy a znovu následují skrze ně další hybridy vzdálenějších jasně ohraničených druhů. Jak jsou seskupeny druhy na jejich okrajích, tak nejméně dvě skupiny jsou v pohledu najednou a lekce v hlavním vztahu druhů tak snadno poslouží k výuce.

Libavka Gaultheria shalon, plod.

Rostliny jsou vysázeny, ne v políčkách ale v dlouhých proudech. To je způsob který nejen ukazuje rostlinu v dobrém počtu výhodněji, ale který je prostě zdařilý ve svém účinku v lesní krajině. To je zvláště nápadné na konci dne, kdy sluneční světlo, žloutnoucí, když se blíží k obzoru, rozsvítí dlouhé pásy rozlohy žlutých květů se zvýšením barevné síly, zatímco široké prostory jsou rozděleny stínem vrhaným vysokými stromy na velké části. Všechno je tlumené a harmonizované stejným žlutým světlem, které osvětluje dlouhý pás zlatých květů.

Na tomtéž chodníku v červnu, při pohledu k západu skrze kmeny bříz je význam pečlivého barevného schématu pěnišníků plně pociťován. Jsou asi sto yardů vzdálené, a jejich hmota je rozbita na skupiny ležící mezi kmeny stromů, ale jejich jas je ještě víc zjevný při pohledu pod korunami stromů a v žloutnoucím světle dělá zamýšlený barevný efekt ještě více úspěšný vrháním svého teplého tónu přes celek kompozice.

Nejbližší pěšina kapradinové cestě které říkám Fern walk má své vlastní malé kompozice. Brzy v létě jsou to kousky Trillium (trojčetka, zřejmě Trillium grandiflorum pozn. překl.), bílé lesní lilie v chladných mezerách mezi kapradinami, a, asi dvacet kroků odtud vyrůstá další, širší skupina stejného druhu. Mezi oběma, rozšířena skrze mechový svah, v mimo to i mezi kapradinami a přímo dolů k cestě, vedle skupiny z bukovince osladičovitého je okouzlující malá bílá květina. Její neuspořádané kořeny se proplétají cestou pod mechovým kobercem, a po každých pár palcích vyrazí nahoru úpravný malý stonek a je korunován hvězdou, květem, nejněžnější bílou čelenkou. Je to sedmikvítek Trientalis, původní v našich nejsevernějších kopcovitých lesích, nejelegantnější ze všech lesních květin. Vpravo i vlevo, bílé náprstníky (Digitalis) vyrážejí vzhůru mezi hasivkou orličí (Pteridium aquilinum). Když je semeno náprstníku zralé, vzpomeneme si na ty místa v lese, kde pařezy byly vymýceny minulou zimu. Právě v těchto místech může být roztroušeno trochu semen a zahrábnuto. Mezitím bude všechno zapomenuto a o dva roky později tam vyrůstají květy vznešeného náprstníku. Je dobře vidět jejich silné špice pevných květů vyrůstající šest až sedm stop vysoko, a potom znovu shlédnout na nízký porost, kde se bělá Trientalis, povšimnout si jak nabízí malé květy, připravené na své nitkovité stopce, držící si vlastní zájem a význam. Dále nahoru cestou Fern walk, blízko horní skupiny Trillium, jsou nějaké kousky rostliny s téměř kulatými, atraktivními listy. Je to severoamerický kopytník, (Asarum virginicum). Zvláštní voskovitě hnědá a nazelenalá květina, podle obyčeje svého druhu, je nízká a skrytá pod řapíky listů. Blízko, vyrůstající nízko nad povrchem země, v trsech tmavozeleného mechu, je zajímavá rostlina - smrkovník plazivý Goodyera refens, pozemní orchidej. Někdo by ji mohl snadno minout, pro její zvláštně světle žilkované listy napůl skryté v mechu. Špička jeho bledého, nazelenalého bílého květu není viditelná, ale vím, že tam je. Nikdy neprojdu bez toho abych poklekla, obdivujíce jeho krásu a chráníce jeho komfort pečlivým vyjmutím trochy mechu tu a tam, kde hrozí příliš těsným objetím.

Bílý irský vřes, dabécie Daboecia cantabrica

Nyní přicházíme na místo, kde je Fern walk přerušena, nebo spíše mění charakter. Konec jedné z širokých zelených cest kterou nazýváme Lily path, se zde připojuje vpravo, a ihned za tím stojí druhá velká borovice lesní zbytek staršího lesa. Kmen pěti stop od země má obvod devět a půl stopy. Barva drsné kůry je kouzelná milými tóny chladné šedé a zelené, a svítivě hnědé v puklinách a prohloubeninách. Kde jsou vnější vrstvy sloupány je teple načervenale šedá kůra, kvality, která je skoro jedinečná. Tato ohromná stromová puklina vede do koruny stromu asi sedmdesát stop vzhůru, daleko nad okolní listoví dubů a bříz. Blízko u jeho kmene, a v pohledu za ním jak vede nahoru cesta Fern walk, jsou cesmíny a jasany.

Tento bod je spojnicí několika cest. Napravo široká zelená cesta Lily path, pak ještě směřující, úhlopříčně doprava, jedna z cest do oblasti s azalkami a cisty, potom přímo kolem mohutných stromů vede lesní cesta v kobercích borůvek a dál prochází celou borůvkou oblastí pod duby, cesmínami a buky, aby se posléze stala pokračováním cesty Fern walk.

V pohledu podél ní, si někdo povšimne, že malá cesta před ním, je sevřena stínem stromů, z větší části dubů, a před nimi, na pravé straně kde pozvolně stoupá svah, je pokrývka z jasně zeleného listoví, hustě pokrývající svah v květnu uspořádanými špičkami bílých květů. To je Smilacina bifolia, jinak známá jako Maianthemum bifolium. Pěkná malá rostlina se zde ujala způsobem, který udělá radost srdci pěstiteli přírodních zahrad. Spojuje se v dokonalém souladu s přirozeně zde vyrůstajícími nízkými borůvkami na pozadí půvabných vějířovitých rozeklaných listů kapradě samce, vypadající jako kdyby zde samovolně rostly. Teď cesta prochází velkými cesmínami, které skrz naskrz prorůstá divoký zimolez. Stonky zimolezu stoupají do korun stromu a připomínají ohromné lanoví, když množství malých konců visí v sprškách z korun stromů a přes cestu, jako spletitý závoj drobného provaznické zboží.

Cesta se neustále zvedá a nyní je vzestup poněkud strmější. Charakter stromů se mění. Duby ustupují skotské jedli. Právě tam, kde tato změna začíná, je svah vpravo a vlevo pokryt čerstvou, vitální zelení libavka Gaultheria Shallon. Asi před dvaceti lety zde bylo několik malých kusů vysázeno. Dnes už je zde hmota zapojeného zeleného porostu sahající do výšky dvou až tří stop a dlouhého třicet kroků v rozsahu několik yardů do lesa vpravo i vlevo. V světlé, rašelinné půdě, jako je například tato, je to nejlepší nízký podrost. Je v plné kráse olistění přes celou mrtvou zimu, zatímco na začátku léta přináší shluky laskavých květů podobných planice (Arbutus). Ty jsou následovaný pěknými tmavými bobulemi, téměř tak velkými jako je černý rybíz, pokrytými modrošedým ojíněním. Právě teď cesta kříží další ze širokých drnových cest, ale zde je drn je tvořen z vřesu. V srpnu je to čtrnáct stop dlouhá, široká cesta šedorůžových květů. Nyní jsme v nejvyšší oblasti jenž je pokryta borovicí lesní, s podrostem borůvek.

Lesní cesta stoupá téměř přímo vzhůru, středem pozemku. Zde začíná v jiném místě malý trávník dalšího domu, a prochází nejprve travnatou cestou skrze oblast pokrytou kopečky malých keřů mezi pečlivě umístěnými kusy místního pískovce. Kyhanka, skimmie, a pěnišník rezavý (Rhododendron ferrugineum - zde Alpenrose) jsou rozrostlé do spojených porostů tak, že skalnaté hřebeny jsou viditelné již jen místy. A když moji přátelé říkají, „A jak chcete změnit tuto plochou skálu která zde vystupuje přirozeně ze země,“ cítím žhoucí teplo vnitřního úsměvu a pomyslím si, že možná ty kameny nebyly až tak špatně umístěny.

Blízko středu zalesněného pozemku byl prostor vymýcen dostatečně rozsáhle, aby byl slunný převážnou většinu dne. To bylo tak učiněno pro růst cistu. Je jedním ze zadostiučinění ze zahradničení, že na nejchudší půdě rostou tyto nádherné keře, pouze s přípravou prokypření písku a pro mou půdu není nic lepšího. Druhy které jsou nejvhodnější pro zalesněnou krajinu jsou C. laurifolius a C. cyprius. Cistus laurifolius je více otužilý, C. cyprius je krásnější, se svými tři a půl palce širokými květy nejněžnější bílé barvy s výraznou červenou, purpurovou skvrnou na bázi každého okvětní lístku. Jeho růst je také volnější a elegantnější. Tento druh cistu je obvykle prodáván jako Cistus ladaniferus a kvete v červenci. C. laurifolius je keř se spíše poněkud hustším habitem, ale nese hojnost květů, ovšem spíše menších než C. cyprius a bez barevných skvrn. Ale když zestárne, a některé stonky se stávají převislými, anebo porůstá okolí jako plazivý keř. Jeho habitus se mění a získává volnější a malebnější charakter. Tyto dva vzrůstnější druhy cistu jsou obdivuhodně vhodné pro výsadby na slunných okrajích lesa. Ilustrace (str. 16,17) ukazují jejich použití, nejen na jejich vlastním záhonku, ale také po stranách travnaté cesty a v oblasti, kde lesní cesta prochází z trávníku. Na chráněném a osluněném místě cist projasňuje podrost divokých vřesovišť, které jsou zde původní, ale jen velmi málo jiných vřesovištních rostlin zde bylo přidáno. A to vřesovec Erica ciliaris a vřesovec těkavý (Erica vagans zde jako Cornish Heath), a ty jsou dobrým spojením dvou malých travnatých pásů bílé odrůdy irského vřesu (zde uveden jako Daboecia cantabrica).

Jarní zahrada z bodu D. „Near rock“ je vlevo.

Kapitola III. - Jarní zahrada

Jak se moje zahrada přirozeně dělí na různé části, odlišné od sebe zvláštními úpravami, zjišťuji, že je vhodné věnovat určitá místa určitému období, někdy především, někdy ale úplně, květům jednoho období v roce. Existuje tedy jedna část zahrady, která je kompletně věnována jarním květinám. Již od konce března zde rozkvétají některé z rostlin, ale hlavní sezóna je zde v měsíci dubnu a tři týdny v květnu. Na mnoha místech na jarní zahradu navazuje na letní zahrada, což je plán, který značně omezuje výběr rostlin, a nutně vylučuje některé z nejkrásnějších květin rozkvétajících na počátku roku.

Moje jarní zahrada leží na konci pozemku a za vysokou zdí. Ta je ochranou velkých záhonů s letními květinami před větry ze severu a západu. Linie zdi pokračuje jako tisové keře udržované v téměř stejné výšce, asi jedenáct stop. Na vzdáleném konci je pás tisových keřů obrácen vlevo tak, aby jako živý plot kryl jarní květiny z východu a skryl některé přístřešky. Prostor je také uzavřen některými záhony dřevitých pivoněk a skupinami trav do zhruba kruhového tvaru, asi osm yardů napříč, což je zhruba uprostřed dubů, cesmín a lísek. Plán ukazuje svoje možnosti. Nemá žádný zvláštní vzhled, prostor je upraven podle vlastních podmínek, uspořádán nejjednodušším způsobem jak bylo možno a s barvami je zacházeno velmi opatrně. Je opravdu nejhezčí ukázkou jarních květin jakou si lze přát vidět.

Plán jarní zahrady.

Nejdůležitější množství barev je v hlavním záhonu. Kruhy označené „V“ a „M“ jsou silné rostliny kýchavice (Veratrum) a čechřice vonná (Myrrhis odorata). Zahrady jarních květin jsou všeobecně tenké a skromné, pro nedostatek rostlin s výraznějšími listy. Většinou vypadají, jako provizorní úprava. Zdálo se důležité, aby v tomto malém prostoru, který je vyhrazen téměř výlučně jarním květinám, nebyl tento nedostatek dovolen. Ale bylin, které by růstem byly již poměrně velké a s hezkými listy v dubnu a květnu není mnoho. Nejlepší z nich jsou podle mého mínění kýchavice černá, čechřice vonná a nejnověji pryšec Euphorbia characias subsp. wulfenii (zde Euphorbia wulfenii). Čechřice je „Sweet Cicely“ ze starých anglických parků. Je to okoličnatá rostlina s velkými, kapradinám podobnými, listy. Tyto listy vyrůstají časně a rostliny kvetou už na začátku května. Za tři roky jsou dobře pěstované rostliny vysoké a široké více než yard (0,9144 m). Poté, v případě, že rostliny nejsou nahrazeny mladými, stávají se vzrůstem příliš velkými, ale mohou být udrženy pod kontrolou pomocí pečlivého odstranění vnějších listů a prořezem celé koruny, když rostlina začíná růst. Kýchavice, s velkým, hluboce plochými, nedělenými listy, které jsou výrazné značným kontrastem k oběma předešlým druhům rostlin ve skupinách. Jak plán ukazuje, výsadby širokolisté formy bergénie (Megasea cordifolia) a velkého pryšce (Euphorbia wulfenii) se skupinami čemeřice postačí k příjemnému dojmu stálosti a zřetelné odlišnosti, která obvykle tak žalostně chybí v zahradách jarních květin.

Kapradině podobná čechřice.

Před mnoha lety jsem dospěla k závěru, že u všech záhonů květin je lépe rostliny soustředit v dlouhém pásu nežli v bloku ve tvaru skvrny. Tato výsadba má nejen malebnější účinek, ale tenká dlouhá výsadba nezanechává nevzhledný prázdný prostor, když květiny odkvetou a listy možná zatáhnou. Slovo „drift“ vhodně popisuje tvar který mám na mysli a já jej běžně používám pokud hovořím o těchto dlouhodobých tvarovaných výsadbách. Takovéto drifty jsou zobrazeny slabě v plánu, jsou omezené co do počtu a zjednodušené ve formě, ale slouží k zobrazení obecného způsobu pěstování. Je samozřejmě mnoho rostlin, které vypadají nejlépe v různých shlucích, nebo dokonce jsou jedině vhodné, například u třemdavy Dictamnus, a krásné bledě žluté pivoňky Paeonia Wittmanniana, jediná rostlina, která je označena „W“ blízko hlavního záhonu.

V prvních sedmi nebo osmi metrech, v přední a střední části, jsou rostliny primulí jemné světlé barvy, mitrovnička Tiarella, světle žluté narcisy, světle žluté rané kosatce, světle citrónový trýzel Erysimum, plnokvětý huseník Arabis, bílé sasanky a nejsvětlejší z lila tařiček (Aubrietia), také krásný bledě fialový kosatec, jeden z hybridů 'Caparne', s dlouhými trsy bílých a světle žlutých tulipánů. Nic tmavšího odstínu, než je elegantní tulipán Tulipa retroflexa. Na pozadí záhonu jsou barvy tmavší, fialově kvetoucí rostliny trýzele Erysimum a velké temně červené plnokvěté fialové tulipány tak nesmyslně nazvané 'Bleu Celeste'. Tyto procházejí mezi a za prvními shluky kýchavic. V polovině délky záhonu je vhodný poměr jemných proporcí a světlého zbarvení, jako v přední části, bílé prvosenky a narcisy, bledě žlutý čípek Uvularia a hlaváček Adonis vernalis, ale tyto jsou sytějších barev. Tulipán 'Chrysolora' je žlutější, stejně jako žlutý trýzel, vysoké kamzičníky Doronicum, a směrem dozadu je několik míst se žlutými řebčíky (Fritillaria imperialis). Pak se zase vpředu, s plnějšími huseníky je krásné bledě modrá pomněnka Myosotis dissitiflora a Mertensia virginica, s listy jako nahloučenými podobně jako mitrovnička Tiarella, jemně růžová srdcovka Dicentra eximia a růžové a červeně rudé tulipány.

Jarní zahrada z bodu „E“. Further rock je nedaleko napravo

Na zadní straně se k nim připojují šarlatové tulipány, majestátní krémově bílá forma ladoníku Catnassia leichtlinii a odvážné chomáčky kokoříku a pak oranžové tulipány, hnědé zimní fialy (Cheiranthus cheiri -Wallflowers), řebčík královský a vyšší šarlatové tulipány skupiny Gesneriana. Intenzivní zbarvení se opakuje za křižovatkou cest, kde jsou vidět skupiny paznehtníku Acanthus, s oranžovějšími tulipány, hnědými fialami, oranžovými řebčíky a velkými zářícími šarlatovými tulipány Gesneriana.

„Further rock“ z bodu „Q“ na plánu.

To vše se ukáže decentně na pozadí tmavých tisů. Na úplném konci, kde se tisový plot obrací vpřed do pravého úhlu, je tento bod je zdůrazněn kopcem trojúhelníkového tvaru se suchý zídkami a lehce zahnuté vpřed a lehce zahnutý vpřed na straně směrem k hranici pohledu. Vzadu je mladá rostlina juka (Yucca gloriosa), aby ukázala svou krásu v příštích letech a v přední části vzrůstný pryšec Euphorbia wulfenii,jedna z největších a nejvíce malebných rostlin které jsem nejnověji získala pro zahradní použití.

Paznehtník (Acanthus) a juky jsou samozřejmě rostliny středního a pozdního léta, mezi nimiž jsou některé rostliny Tritomas (Kniphofia). Tyto rostliny jsou zde proto, že jedna z nejčastěji používaných v zahradě komunikací prochází bodem C, který je obloukem se silnou pokrývkou růží a plaménků, a při pohledu z tohoto úhlu orámovaný blízkou zelení. Tvoří výraznou část ve střední vzdálenosti kompozice v barvách pozdního léta.

Další místo označené Further Rock je skloněný svah, kde cesmíny stojí poněkud na vyšším terénu. Zde rostliny prorůstají mezi, a přes, skalnaté hřebeny. Další velké cesmíny, a rozšíření do středu skalního ostrohu, jsou opět v barvách intenzivní červené a hnědé, s doprovodem bronzově červených listů dlužichy Heuchera 'Richardson' (nyní Heuchera hispida). Kontrast dávají místu masy tmavě zelených koberců iberek (Iberis) se studeně bílými květy, a nedaleká cesta, kamejka (Lithospermum prostratum), květiny, jejíž barva květu se mění od bílé na modrou a namodralou, pomněnka (Myosotis) která mile promlouvá před tmavolistými kamejkami. Na nejvyšších místech, vedle velké koruny balvanů je obyčejný modrý kosatec a jeden další, se světlejším květem z krásné šlechtěnce Caparne. Pak dole na cestě, začíná zase drift modravě šeříkové plamenky Phlox divaricata, a naproti křižovatce vyrůstají některé šperky z novějších světle žlutých tařic Alyssum sulphureum. Toto skalní rameno také vypadá působivě přirozeně, ale velmi pečlivě je třeba zvážit výsadbu bílých tulipánů, které procházejí oblastí s modrou a červenou.

V rohu označený „Near Rock“ je také mírně zvýšený svah. Tmavé tečky jsou ořechy, tečkovaná čára mezi tím, jsou závěsy popínavých plaménků Clematis montana, jehož liány prorůstají mezi mezi ořechy. Jeho girlandy klesají dolů a téměř dosahují některých květů světle růžové dřevité pivoňky. Otevřené prostory nad a pod závěsy větvích ořechů poskytují záblesky pohledů na vzdálená místa, kde byl plánován nějaký záměr navržený pro potěchu oka, jako jsou svahy kousek vlevo od posezení, kde jsou dvě malé ryby připomínající pásy nejsvětlejší tařička Aubrietia v husté šedé výsadbě rožce Cerastium.

„Further rock“ z bodu „H“ na plánu.Iberis, plamenka Phlox stellaria, Phlox divaricata, bílé tulipány a modré kosatce.

Místo „Near Rock“ vedle cesty ladí opačnými barvami, ale také má své vlastní rysy, nízké šedé kociánek Antennaria, jemně lila-růžové vybrané tařička Aubrietia Moorheimi přecházející vlevo od plnější růžové plamenky Phlox amcena, a zejména přes odstín barvy tařička Aubrietia a novější silně fialové, kterou nabízí rozmanitost kultivarů Dr. Mules.

Na levé straně, směrem k dubům je zbarvení většinou fialové, se silnými chomáčky hrachoru jarního (zdeOrobus vernus nyní Lathyrus vernus), trsy fialových fial, a pod a za ořechy, fialové měsíčnice 'Honesty' (Lunaria annua). Tenké proudy bílých tulipánů se mísí s jinými proudy růžových tulipánů, tvoříce hřeben svahu v záplavě klesající opět na hlavní cestu mezi hřebeny plnokvětých huseníků (Arabis), bílých iberek a mračen pěkně bledě žluté dymnivky žlutavé (Corydalis ochroleuca), která se šíří jako široké koberce pod dřevitými pivoňkami a liánami plaménků.

Dál, téměř na mýtině pod ořechy, jsou některé záhony srdcovky nádherné (Dicentra spectabilis), jejíž elegantní oblouk vyrůstá přes nižší růžové tulipány a ladí s okouzlujícím růžovozeleným listovím dřevitých pivoněk hned za ním. Růžové tulipány se zde nacházejí v takovém množství, které směle vtéká do tůní bledě modrých pomněnek, s dalšími iberkami, tam, kde je obraz požadován nejsilnější, s nejhlubší zelení, anebo s množstvím dymnivky tam, kde budou lepší měkčí, šedivější odstíny.

„Near rock“ z bodu „F“ na plánu. Aubrecie, plamenka, bílé a růžové tulipány.

Místo označené „Shade“, vždy ve stínu ořechů a dubů, je osázeno poměrně velkou plochou hezky bíle kvetoucí kyčelnice (Dentaria), elegantní severoamerickou rostlinou čípek Uvularia grandiflora, vypadající jako malý kokořík, ale se žlutými květy mnohem většími v poměru k čechřici (Myrrhis), a s fialovou měsíčnicí v pozadí a listy mařinky vonné (Sweet Woodruff Galium odoratum) na přední straně. Tam jsou dřevité pivoňky v dlouhém pásu výsadby a dvě další. Je obtížné je pěstovat v mé horké a suché, písčité půdě, ikdyž jsem, aby měly příjemnější pocit, přidala kompost, což si myslím, že se jim bude líbit. Všimla jsem si, že jsou nejlepší, když jsou zastíněny jinou vzrůstnější rostlinou. Ve dvou v záhonech jsou zde některé Mme. Alfred Carriere Roses, které jsou vyvedeny do oblouku na konstrukci tak, aby chránily a podpořily pivoňky. Tyto záhony jsou nepravidelně lemovány čistcem (Stachys lanata), jednou z nejužitečnějších rostlin tvořící šedé tóny. Přes něj prorůstají bílé tulipány jako nepravidelné skvrny.

Dlouhý záhon výsadby má také dřevitá pivoňka vysazená asi dva a půl metrů od okraje. Částečně tak dá záhonu jakousi páteř, a částečně dřevité pivoňky ukrývají několik keřů hebe (Hebe traversii či Veronica brachysiphon zde určena jako Veronica traversi) a jeden nebo dvě rostliny leycesterie krásné (Leycesteria formosa). V polovině délky je trs lilií (Lilium giganteum) a poměrně velké seskupení srdcovky.

Všechno podél vnější hranice jsou výsadby a dlouhé roztroušené skupiny pěkných trpasličích kosatců druhů Iris pumila, Iris olbiensi a Chamaeiris (poslední dva druhy jsou synonymum pro druh právě nyní označovaný taxonomy jako Iris reichenbachii), s ostatními stejné třídy, výšky a habitu. Veškeré okolní prostory jsou naplněny fialami a měsíčnice v barvách, které jsou v souladu s obecným uspořádáním. Úzké záhony, většinou záhony malých keřů, dřišťálu a tak dále, tvořící jedinou hmotu s živým plotem vlevo, který se skládá z dvojité suché zídky asi metr vysoké, se zemí mezi tím a hustým porostem na jejím vrcholu z dřišťálu, růže karolínská (Rosa lucida, dnes označovaná Rosa carolina) a růže bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia, zde Scotch Briers). Kromě dřišťálů zde nekvetou jiné rostliny v době jarní zahrady, ale celek je výborný jako pozadí.

Červené primulky jsou v úzkých záhonech u stěny. Tato zeď je zde mnohem nižší než jiná, více vpravo. Primuly jsou seskupeny s červenolistými dlužichami Heuchera hispida, oba druhy spolu tvoří bohaté barevné harmonie. Za nimi jsou šarlatové tulipány. Malý stín okolo tohoto záhonu a jeho pokračování napříč k blízkému konci hlavní výsadby, to jsou pevné modřínové opory podporující silně rostoucí růže Rose Mme. Alfred Carriere a plamének Clematis montana. Tyto rostly spolu pevně se neustále proplétajíce, cesta k „C“ projde pod nízkým obloukem z jejich spojených větví. Vysoká zeď na pravé straně je také pokryta květy, jenž se objevují na počátku roku, višeň (Prunus cerasus zde Morella cherries), ostružiník Rubus deliciosus a plamének Clematis montana některé z těchto rostlin již ztékají i druhou strany stěny.

Primulová zahrada.

Zeď je část, asi třetina délky z vysoké zdi, která chrání velké záhony letních a podzimních květin od severu, a tvoří dělící hranici mezi rajskou zahradou a vlastní pracovní zahradou za ní. V plánu jsou písmena se šipkami odkazující na ilustrace. Značka dopisu je na místě, kde stojí fotoaparát, šipka ukazuje do středu obrazu. Jedna fotografie je vzata z bodu „D“ a ukazuje dvě třetiny nejdelší cesty s koncem velké stěny a živého plotu tisů, který prodlužuje linii na pravé straně a ukazuje keř lísky na levé straně. Zbarvení na pravé straně je světle fialová aubrécie a plnokvětý bílý huseník, s bledými narcisy, a v pozadí skupina sírově žlutých řebčíků.

Vzdálenější zbarvení je hnědá fiala (chejr), červený tulipán a světlé mahagonové barvy řebčíků. Obrázek z „E“ je proveden jako zobrazení řad červené a silně žluté a s pohledem do bodu „C“, a dále skrze oblouky růží a plaménků k pivoňkové zahradě za nimi. Další obrázky ukazují skupiny zbarvení podrobněji. Jedna fotografie z „F“ zobrazuje „Near Rock“ z jedné strany. Nad šedivým čistcem a mléčně bílými tulipány je vidět množství květin světlých a tmavých odstínů lila, růžové a fialové s listy šedé, korunované růžovými a bílými tulipány u paty ořechu.

Schody do Skryté zahrady v bodě 3 na plánu.

Obrázek z „G“ je pohled na kousek svahu nazvaného „Further Rock“ s velkým kusem pískovce, který vypadá, jako by byl přirozeně vystupující ze země. Zde je množství mrtvých bílých iberek s tulipány měkce bílé, a pak fialově bílé barvy plamenky Phlox stellaria a modravě šeříkové plamenky Phlox divaricata.

Obrázek z „H“ byl pořízen o několik dní později. Ukazuje na další plamenky Phlox divaricata ve větší míře rozkvetlé a mezi nimi bílé tulipány nahoře, docela bledé šeříkově modré hybridy kosatce a některé vyšší stvoly obyčejného Blue Flag kosatce právě přicházejícího do květu. Tento obrázek ukazuje hodnotu tmavého pozadí tisu pro květiny. Jen na pozadí květinového svahu jsou cesmíny a pak živý plot. Ten ještě není ve své úplné výšce a horní obrys stále vypadá otrhaný, ale za dva roky už bude mít konečný tvar. Primulová zahrada je na zvláštním odděleném místě mezi duby a lískami. To je pro moji lásku k velké žluté a bílé spoustě primulí, dnes už ve stavu dobré kvality a rozvoje systému pomocí pečlivého výběru semen, který byl proveden před více než třiceti lety.

Plamenka Phlox divaricata a písečnice Arenaria montana.

Kapitola IV. - Mezi jarem a létem

Když odkvétají jarní květiny a před červnovými dnů přicházejí s velkými květy kosatce a vytrvalé druhy máků, je čas druhů vykvétajících v mezidobí. Pokud to lze, část pozemku by jim měla být také vyčleněna. Mám místo, které říkám „Hidden Garden“ (Skrytá zahrada), protože tyto části zahrady jsou v rohu, kde mohou být snadno přehlédnuty, pokud člověk neví, kde je hledat. Žádná důležitá cesta k nim nevede, ačkoli dvě cesty je míjí ve vzdálenosti asi deset metrů na obou stranách. Tvoří jakýsi druh palouku mezi cesmínami. Tři malé pěšiny zde jsou nevyzpytatelně vedeny a sotva viditelné zvenčí. Nejdůležitější z nich je označena číslicí 1 na plánu, prochází mezi některými skupinami v nichž dominuje bambus a dále přes krátký zakřivený tunel tisu a cesmíny. Další, označená číslicí 2, je spojením mezi dřišťály pod velkou břízou a ostře se stáčí kolem vysokého cypřiše velkoplodého (Cupressus macrocarpa). Třetí se stáčí od jedné ze stinných lesních mýtin a vstupuje do malé zahrady některými z hrubých kamenných schodišť.

Plán ukazuje jednoduché uspořádání, cesty jsou vedeny podle nejpřirozenější linie, kterou lze na místě předpokládat. Hlavní chodník vede dolů nějaké po plochých, hrubých kamenných schodech se slunnou strání na levé straně a skalnatým kopcem na pravé straně. Kopec je korunován malými keři, pěnišníky (Rhododendron hirsutum) a kyhankami (Andromeda). Mezi nimi na levé straně svahu je několik úseků hrubé suché zídky vedle cesty v nejnižší části. Malý křivolaký chodník se stáčí a z pravé strany se spojuje s významnější cestou. Chodník směřuje ven ze zahrady znovu po hrubých kamenných schodech. Mechovitě vyrůstající písečnice Arenaria balearica se těsně přimyká ke kamenům na jejich chladnější tvář a vějířovité výhony kokoříků visí na straně jako vhodná předehra k tajemství široké zelené lesní cesty za ním. To je zahrada posledních dnů května a prvních dvou týdnů v červnu. Procházejíce tunelem vrb, vidíme malé místo překypující očividně dobrými efekty. Co je nejvíce překvapující, je krása modrofialové plamenky Phlox divaricata a dvou keřů dřevitých pivoněk, růžové 'Baronne d'Alfes' a světle lososově růžové 'Comtesse de Tuder'. Malá zahrada, se svým poklidným prostředím tmavého listí, zakazuje použití silného zabarvení, nebo snad někdo by řekl, že navrhuje omezení barevného schématu jemnějšími tóny.

Kapraď samec ve Skryté zahradě.

Zdálo se, že tady není správné místo pro nádheru orientálních máků, ale i ony jsou nejlepší v částečném stínu, mimo nějaké ostře žluté, které potřebují širší prostor a jasnější slunce.

Dřevité pivoňky jsou rozděleny do dvou skupin dvou druhů jen, což se zdá dost pro tak omezený prostor. V popředí pivoněk Comtesse de Tuder je skupina host sieboldových, jejichž namodralé listy jsou v nádherně harmonii s barvou listů pivoňky. Vedle nich je v rohu lesknoucí se tmavě zelený kopytník Asarum. Žádné jiné květy jakékoliv velikosti nejsou poblíž, ale jsou zde křehké žluté květy a světlé listy dymnivky Corydalis ochroleuca, od bíle kvetoucích mařinek vonných a světlezeleně olistěné škornice Epimedium, a mezi nimi trsy čemeřice východní Helleborus orientalis, také s mladými listy a na pozadí měkoučkých lístků papratky a velkých kokoříků. Se svěšenými girlandami plaménků Clematis montana visí nepravidelně nějaké silné větve tisů jako pozadí, a buky oděné mladými křehkými listy.

Hroznovec Exochorda grandiflora.

Nedaleko úpatí kopce je růžový mrak lomikamenů Saxifraga x urbium (London Pride). Vyráží mezi a těsně za bílými paradisiemi (Paradisea liliastrum). Za touto krásnou malou lilií, připomínající bělozářku je opět o pár metrů dál, skupina kosatců Iris cengialtii, jednoho z nejmodřejších kosatců. Na zadní straně kopce jsou některé z jemně barevných kosatců, Caparne hybridy, dvě stopy vysoké, světlé barvy lila, stoupající z řad tmavolisté, bíle kvetoucí iberky a další cestu zkrášluje velkokvětá maceška, která téměř předčí kosatce.

Ale pýchou kopce je dlouhý úsek modravě-lila plamenek Phlox divaricate, jejichž barva se opět zopakuje v menší části na slunném břehu ke konci. Zde je seskupen se světle růžovými růžemi, světleji žlutými dymnivkami a trávnička alpská převažující se hmotností bílých květů. Na konci svahu se barva plamenky Phlox divaricata zintenzivňuje o svazky ladoníku Camassia esculenta, které jej přerůstají.

Plán skryté zahrady.

Celá zadní část tohoto svahu je volně osázena vznešenými světle zbarvenými orlíčky s dlouhými ostruhami, zahradními odrůdami, které se tak snadno pěstují ze semen, a které byly původně odvozeny od některých druhů severoamerických. Jsou světle žluté a teple bílé, některé vnější části květu slabě fialové, podobně jako bývá někdy opravovaná stará, často praná bavlněná deka.

Tmavé stromy na pravé straně mají pod sebou plazivý podrost růží 'Paul's Carmine Pillar' a himálajské růže Rosa brunonis. Červená růže není květina který by byla tady tak přirozená, jako na slunci, ale její stonky šplhají vysoko do cesmín a květy se ukazují v tenkých přirozených girlandách, které jsou příjemnější oku umělce než množství jiných květin. Na úpatí cesmín rostou bujně kapradiny v stálém stínu. O něco dále je několik shluků lilií a mezi nimi vyrůstá krásná růžová Lilium rubellum, jemné žluté Lilium szovitsianum a Lilium testaceum.

Na levé straně, za slunečnou strání, šlahouny růží prorůstají tisy a některé výhony starého keře jediné růže Rosa polyantha, se rozšířily do obvodu sto a padesát metrů, rostou skrze cesmíny. Cesmíny však kolem rostou rychle, a o mnoho let později zarostou malou zahradu a ta bude pak příliš stinná pro blaho květin, které zde nyní vyrůstají. Zahrada poté změní svůj charakter a stane se kapradinovou zahradou. Veškeré zahrady se neustále mění. O to více lesní kompozice. Mladé lesy, jako jsou ty moje, se stále mění. Naštěstí, každý nový vývoj ukazuje novou krásu nebo nové možnosti správné údržby, tak jako správné ošetření a následné vedení, má z následek lepší stav, než byl původní.

Zatím je jen málo stromů, které by nepřidávaly zahradě její vlastní klidné kouzlo. Zdá se, že radost z charakteru skryté zahrady je příjemným překvapením, že její náhlý objev provokuje. Mezi ni a jejich majitelem je vždy málo hrané předstírání že nejsou zahradou, a je velkým překvapením a radostným zjištěním, nejen to, že jsou, ale že jsou docela hezké. Skryté zahrady jsou tak malé, a jejich záhony jsou už tak dobře srostlé, že zde neexistuje žádný prostor pro mnoho krásných věcí pro toto roční období.

V květnu je čas kvetení nejdůležitějších z našich známých kvetoucích keřů, šeříků, kalin, také janovec Cytisus multiflorus, zlatý déšť, okrasné hrušně a jabloně. Ale je jeden keř, tak krásný, jako každý z nich, snadno pěstuje, avšak, jak se zdá, je zapomenut. Je to hroznovec velkokvětý (Exochorda grandiflora), příbuzný tavolníků. Pro své perleťové pupeny dostal název perlový keř (Pearl Bush), ale pro své krásné květy by měl mít zajištěno místo v každé dobré zahradě.

Každý zná kaliny (Viburnum opulus) s kulatými bílými koulemi květů, ale divoký keř, který je pěstován jako zahradní odrůda, je také cenný okrasný keř a neměl by být zanedbáván. Jedná se o divokou rostlinu, rostoucí na vlhkých místech, jako jsou křoviny vlhkých luk a okolí vodních toků. Jeho anglické jméno je Water Elder. Jeho kvality jako zahradního keře neleží, na rozdíl od zahradního kultivaru kaliny, v jeho květu, ale v jeho mimořádně krásných plodech. Na podzim se celý keř obalí červenými zářivými plody. Pěstovaný v sušší zemi než je jeho přirozené prostředí získává užší, kompaktní formy. Janovec kvete od poloviny května do druhého červnového týdne.

Je zde jemný květ kosatců sytě purpurové barvy s názvem 'Purple King'. Je dobré je pěstovat v přední části některých mladých keřů janovec. Pokud jsou zde také hybridní kosatce bledé barvy lila, barevné efekty keřové růže budou překvapivě krásné. Růže která zde kvete je bujněji rostoucí asijský ekvivalent naší růže (R. spinosissitna), se stejnými nažloutle bílými květy.

Pokud jsou vysazeny takové skupiny jenž obsahují bílý janovec, je třeba připomenout, že tendence janovce větší vzrůst a vytvářet kmínek. Snese prořezávání, ale je dobré naplánovat jej jako rostlinu do pozadí. Po několika letech, jsou-li pokud rostliny v popředí odkvetou či zatáhnou, mohou být ty v zadní části přehnuty a upevněny kolíky tak, aby jejich koruna přišla na požadované prázdné místa. Je to jeden z mnoha způsobů, kterými mohou být hezké kompozice zachovány z roku na rok o zásluhou trochy přemýšlení a vynalézavosti. Podrost této skupiny může být kokořík (Polygonatum biflorum) v pozadí a je-li svah, nebo záhon na slunci, z nižších půdokryvných trvalek štěničník (Iberis) a dymnivka žlutavá (Corydalis ochroleuca), nebo je-li ve stínu, mitrovnička (Tiarella), mařinka nebo sasanka (Anemone sylvestris). Mezi těmito rostlinami, pro své jemné zelené olistění, může být i čípek velkokvětý (Uvularia grandiflora) a škornice zpeřená (Epimedium pinnatum).

Euphorbia wullfenii.

Zázračnou rostlinou se v květnu stává velký pryšec Euphorbia wulfenii (označovaný nyní Euphorbia characias nebo Euphorbia characias ssp. wulfenii). Je vhodný pro mnoho způsobů použití, ikdyž pro obrovské žlutozelené květenství působí nejlépe v květnu. Ale rostliny jsou stále malebné i v červnu a červenci. Jejich temné šedomodré listy se nám ukazují v plné kráse po větší část roku. Pryšec je cenný a výrazný pro uspořádané květinové záhony, a má svůj vlastní výraz mezi keři střední velikosti, ale vždycky nachází své nejlepší využití jako nejvýraznější druh ve skalce.

Jednou z mých tužeb, které nikdy nemohou být splněny, je skalní úbočí na plném slunci, tak strmé, aby bylo téměř kolmé, se stěnami z holé skály, jen s římsami, jenž ji lemují a které mohou být vysazeny rostlinami. Já bych postavila přímo proti nebi velké skupiny juky (Yucca) a jiných v skalní stěně, a nějaké keře tohoto skvělého pryšce a pouze několik málo dalších rostlin, všechny s poměrně velké a šedé barevným účinkem: sápa (Phlomis), levandule, rozmarýn a cist, s othonnou (Othonna) jejíž visící listy pokrývají holou tvář teplé skály. Byla by to skalka na vysoké úrovni, vysazená jako přírodní rostliny, s nemnoha různými věcmi současně. Omezení na několik druhů rostlin, by vytvořilo dojem přirozeného porostu a efektu velikosti, svobody, přirozenosti, kterých je tak zřídka dosaženo umělou výsadbou. Kromě přírodních svahů, by takto mohly být osázeny staré lomy, nebo okolí rekreačních areálů na mnoha místech našich ostrovů, kde by takový způsob výsadby bylo cenné provést.

Kosatce a vlčí boby v červnové zahradě.

Kapitola V. - Červnová zahrada

Za trávníkem a pásem španělských kaštanů mám malou chaloupku, která je známá jako Hut. Žila jsem v ní dva roky, když se můj dům stavěl. Možná bude obydlena znovu, kvůli doplnění přetěžované pokladny, je ideální pro invalidního obdivovatele květin, nebo nějakého velmi klidného letního nájemce, kterému bych povolila přenechat drahý domov na pár týdnů, což by představovalo druh Providence. Zatím je stále vhodný k používání pro různé účely, jako je sušení semen, příprava pot-pourri, a podobně. Zahrada před touto budovou i za ní je především zahradou června.

Její součástí jsou pivoňky, kosatce, vlčí bob, a jiné z nejlepších květin tohoto období a několik později kvetoucích. Vstup do Hut je přes tisy, tvořící oblouk nad hlavou. Nedaleko odtud vpravo vyrůstá vysoká cesmína s plaménkem (Clematis montana) v horní části převisajícím dolů.

Část popínavých růží na rohu.

Prostor v zahradě nalevo, má jakési hlavní rozdělení dvojitou řadou z růží vedených na kruhové opoře nebo nízkých obloucích, zvedá se z rozkošně zelených rostlin kapraď samec a kapradinám podobným čechřici nazývané Sweet Cicely (Myrrhis odorata). Tato hezká rostlina (čechřice vonná) je velmi užitečná v mnoha ohledech. Roste všude, a její listy se objevují poměrně brzy na začátku roku. Trvá dva roky, než naroste dobré velikosti a své velké, masité, aromatické kořeny zapustí hluboko do půdy. Koncem května, když už odkvétá a listy jsou plně vyrašeny, mohou být zcela seřezány až k zemi, kdy rostliny zároveň vytvoří nové listy, které zůstanou čerstvé po zbytek léta. Hlavní použití rostliny jsou okrasné listy. Čechřice jsou pěstovány pro zeleň, doplnění kompozice, nebo pozadí pro květiny, pro vyplnění prostoru pod keři, které vypadají nohaté, odspodu vyholené, nebo pro vyplnění jinak nepoužitelného, nebo prázdného prostoru, a to zejména ve stínu. Mezi kapradinami a čechřicí na zadní straně východních záhonů vystupují bílé náprstníky, velký bílý orlíček, nazývaný Columbine (Aquilegia vulgaris) a vysoké stonky bílých broskvolistých zvonků.

Blíže k přední straně jsou shluky pivoněk. Ale protože tato stezka, jenž je jedna z nejnavštěvovanějších. vede podél východního záhonu, bylo nejlepší myšlenkou, neomezovat se zde pouze na květiny června, ale přidat i některé kvetoucí v pozdějších měsících. Všechny volná místa jsou proto plné dračíků (Pentstemon) a hledíků (Antirrhinum majus), které se předvádí v průběhu letního období, když v prvních dnech července rozkvétají shluky starých zahradních růží, damascénské a Provence (Rosa gallica). Celý jihozápadním roh je osázen dobře udržovanými popínavými růžemi, které se každé léto zdobí půvabnými závěsy květů. Nikdy nebyly vyvazovány, nebo prořezávány, vyrůstají jako přírodní fontány květů, větve nejsou ani zkracovány.

Jediná péče, které se těmto keřům dostává, je, že každé tři nebo čtyři roky bývá staré, mrtvé, dřevo vyřezáno, když keř se zdá na jaře chystat do nového života. Při průchodu tímto rohem a vcházejíce po cestě vedoucí do dveří v malém kameny dlážděném dvorku, je místo pod besídkou tvořenou tisy, v přední části a růží 'Dundee Rambler' popínající se po hrubých dřevěných trámech. Na pravé straně vedle dlažby, jsou dvě velké standardní růže s korunami, keře vysoké přes tři až čtyři stopy. Jsou to staré zahradní růže, upravené u chaty způsobem jako by byly běžnými šípkovými růžemi. Jednou z nich je 'Celeste', jenž má nejmilejší z jemných růžových barev. Její široké namodralé listy dokazují svou příbuznost k Rosa alba, a druhé bílé odrůdě, 'Mme. Plantier'. Tato stará růže, s bohatými hrozny čistě bílých květů, se mi vždy zdá být jednou z nejkrásnějších pro starší typy zahrad. Poroste téměř cokoliv, a je nádherná všude. Jako dominanta, jako živý plot, jako keř, jako ozdoba obrůstající chatu, nebo v záhonech na začátku léta mezi květinami.

Růže Rosa gallica na vrcholu suché zídky.

Stejně jako Blush Gallica (také nazývaná Blush Damask), která je v době kvetení o něco pozdnější, je jednou ze starých malebných růží. Obě by měly být ve větším množství v každé zahradě, a přesto jsou pouze zřídka vidět. V dalším záhoně, nedaleko dlážděného chodníku, jsou trsy staré zahradní pivoňky (P. officinalis). V době, kdy se čas nachyluje ke konci června, jsou skupiny raných oranžových lilií 'Herring Lilies' již v plném květu. Silné a poměrně vysoké živé plůtky ze zimostrázu tvoří elegantní okraje těchto živých plotů, a přispívají k dojmu venkovské zahrady, která zapadá do okolní krajiny. Zadní část tisů, které tvoří altán, jsou současně jedním z okrajů skryté zahrady. Procházejíc po cestě, se dostáváme k další části z červnové zahrady za malým domkem. I zde je rozšířený prostor rozdělen uprostřed dvojitou záhonů rozmarýnu, který je udržován řezaný tak, aby nemohl přerůst a tak zabránil přístupu k záhonům na každé straně.

Na straně vedle chaty jsou většinou květiny barvy lila a fialové s bílou. Bledě šeříkové kosatce, včetně jemné barvy Iris pallida dalmatica a růžově fialové odrůdy vlčího bobu 'Queen of the May'. Bílé, namodralé a fialové šeříky, jedny z nápadných a vzácných tmavě červenofialových extrémně bohatých bez sebemenší vady kvality barev, z nichž lze obdivovat zejména silně vínově zbarvené, fialové a pak shluk měkoučkých, bílých keřů Spiraea aruncus (nyní Aruncus vulgaris - udatna lesní), velké Spiraea latifolia, které jsou tak jemné, a pochází až z Alp. Tam jsou také některé z masově růžových pivoněk 'Albiflora' a nižší porosty šanty kočičí, a velké modrofialové kakosty, Geranium ibericum platyphyllum, s bílými a světle žlutými kosatci španělskými, které ve štědrých trsech vyrůstají mezi nimi. Na rohu, téměř naproti holubníku kvete růžový mrak 'London Pride' ( Saxifraga x urbium), za ním bledě žlutá viola s dalšími bílými španělskými kosatci, což vede k šťastné kombinaci modrých kosatců Iris cengialti (Iris pallida subsp.cengialtii) a hustých aster 'Olearia Gunni', obsypané bílými hvězdami květů. Raně kvetoucí kosatec s názvem 'Chameleon', je téměř shodný barvou s I. cengialti, je nejmodřejší z těch kosatců, které znám, a je vysazen mezi oleariemi a kolem nich jako součást barvy kompozice.

Španělské kosatce.

Za touto skupinou, a odděleny od ní pouze nějakými bledě žlutými kosatci, jsou dvě rostliny Dropmore Anchusa (Anchusa azurea), označené na plánu, čistě světle modrou barvou a vedle trs Spirea aruncus, označená „S“, a jedna z dobrých čistě bílých lupin, s několika vysokými jasně žlutými kosatci a bílými náprstníky. Nyní se zbarvení mění, jak můžeme pozorovat při procházení skupinou či dvěma bohatými na polotóny kosatců sekce Squalens k trvalkovým mákům Papaver rupifragum nejbližší cestě a vedle ní, P. pilosum, sytě meruňkové barvy.

Pozadí za nimi tvoří skupina větších hybridů, které se téměř vždy se vyskytují v zahradách, kde jsou mezi P.rupifragum a P. orientale. Ve srovnání vzhledu je P.orientale menší ve srovnání se silnějším P.rupifragum v olistění. Jako zahradní rostlina má výhody které se vážou k jeho střední velikosti, má dlouhé období kvetení, kvality bezpochyby zděděné od P.rupifragum, které kvetou víceméně po celé léto, pokud jsou semenné lusky odstraněny. Rostliny východních máků barvy oranžové, šarlatové, a jak vím, červené barvy a některé sytě oranžové lilie tvoří tyto silně barevné skupiny.

V severozápadní skupině, kde jsou některé trnité stromy a dvě túje, je dominantou velký keř ze staré zahrady popínavých růží, které vypadají, jako by jejich původ byl někde mezi sempervirens a arvensis. Já si ani nemohu vzpomenout, kde jsem k nim přišla, ani z jaké školky pochází. Nachází se téměř naproti oknu do kuchyně v Hut, a když je v plném květu vlastně sluneční paprsky prosvítají květy do místnosti. Říkám jí Kitchen Rose. Průměr keře je ještě větší, než plán ukazuje, neboť přerůstá nejbližší túji a rozrůstá se přes trní, a mnoho z jeho výhonů dosahují k cestě. Zbytek této skupiny je osázen vyššími rostlinami, velkou diviznou (Verbascum orientale), obřím bolševníkem (Heracleum) a bílými náprstníky.

Plánek výsadby kolem domu 'Hut' majitelky Gertrude Jekyll.

Tento plán ukazuje, jak se záhony nejranějších cibulovin, které jsou popsány v minulé kapitole (dnes množství vytrvalých kapradin, jak je uvedeno na str. 7), se nachází ve vztahu k této části zahrady. Tam je také velké množství orientálních máků a oranžové lilie v polostínu na druhé straně cesty, kde v ohybu je lemován dřišťálem. To zdůrazňuje pěkné efekty zářivých barev v pohledu ze severozápadu od jižního konce záhonu cibulovin.

Velmi jsem si přála, abych mohla mít nějaké jiné záhony kvetoucí v červnu, pro lepší využití kosatců, ale nemám vhodně upravený volný pozemek, abych si to mohla dovolit, ale jediné místo, kde takové záhony mohou být jsou školky, které rostliny prodávají. Ale ačkoliv tím popírám svoje potěšení, chtěla bych navrhnout ostatním, aby proto plánovali dva záhony různých barev. Nebylo by velkou škodu i pokud by to byly kontrastní a na opačné straně barevného schémata, by mohly působit spíše lépe než pokud by byly viděny jednotlivě a navzájem odděleně.

Schéma výsadby.

Je třeba si uvědomit, že ve všech případech při pěstování záhonových květin nelze očekávat, že se rostliny ukážou v celé své kráse rok po výsadbě. Kosatce dají několik květů první sezónu, ale nejsou v plné kráse do svého druhého a třetího roku. Čínské růže musí mít čas vyrůst. vlčí bob stromovitý (Lupinus arboreus) musí být vysázen mladý, a ačkoliv rychle vyroste, také nemusí vyplnit svůj prostor až do třetího roku. Vlčí bob Somerset je vynikající hybrid, není docela správný vlčí bob stromovitý, dřevina má poloviční růst. Jeho nejlepší barva je jasná, živě světle žlutá, ale velmi se rozrůzňuje při generativním množení až po bělavé nebo lehce nachové odstíny. Vzhledem k tomu, že sazenice často kvetou již první sezónu po výsevu do záhonu, mělo by být zaznamenáno a označeno, některé z lehce fialových mají hezké odstíny, s výraznějšími znaky než staré stromy stejné barvy. U některých ze stromů a hybridních druhů může být prodloužena životnost - pokud nejsou speciálně upravované, což je činí krátkověkými - soudným prořezáváním. Po odkvětu by měl být proveden zpětný řez. Nestačí ale, aby byly odříznuty kvetoucí výhony, ale každá větev by měla by být zkrácena o dvě třetiny, jakmile kvetení je u konce a začínají se tvořit lusky.

Plány ukazují dvě schémata zbarvení. Horní je bílé, lila, fialové a růžové s šedými listy, bílé, žluté, bronzové a žluté, většinou části se sytě zelenými listy. Vyskytují se hlavně jako kosatce a lupiny v záhonech, a jsou určeny pro zobrazení krás těchto dvou velkých rostlin kvetoucích na počátku léta. Druhy kosatců jsou pečlivě zvažovány, co do jejich výšky, času kvetení a barevné hodnoty.

Bílý vlčí bob stromový.

V žlutém záhonu je jedna skupina z čistě světle modrými Dropmore Anchusa, v seskupení s bledě žlutou a bílou. Ve fialovém záhonu jsou některé významné skupiny v popředí záhonu tvořené krásnou šantou kočičí (Nepeta mussini), rostliny, která může jen těžko být přehnaně vychválena. Obrázek ukazuje část přední strany záhonu, jenž má kvést v srpnu. Pro pěkné tři týdny v červnu činí tento záhon pěkným místem, ale jen šanta kočičí zde kvete. Pouze s bílošedou skupinou pokrytého jako by vlnou čistcem (Stachys byzantina) a zde pěstovanými šater Gypsophila a levandulemi a jinými rostlinami s šedavými listy, není kompozice v žádném případě úplná. Jejich masy květů, při pohledu proti teplé žluté písčité cesty, budí mimořádně silný dojem, a přesto příjemně působí jemnými barvami.

Barva sama o sobě je středně fialová, uprostřed mezi světlou a tmavou, v příjemné kvalitě. Jakmile vykvetou nejlepší z květů, pečlivě ořežu rostlinu a boční výhonky těsně pod vrcholem hlavního květu. Pak se kvetení opakuje na tomto záhonu v nejlepší kvalitě ještě i v srpnu. Další dvojitý záhon, který je tvořen většinou v září kvetoucími astrami (Michaelmas Daisies) mezi nimiž je šanta kočičí (Catmint) seřezávám o něco později. Jednou z radostí června je krása janovců. Na jižní straně domu jsou fíky a vinná réva, rozmarýn a čínské růže, cestu a pak se několik jednoduchých kamenných schodech, které vedou k pásu trávníku asi padesát metrů širokému, okraji lesa. Vpravo a vlevo od schodů, a na stejnou délku v průčelí domu jsou keře těchto půvabných růží. Jsou většinou bílé a poloplné, ale některé jsou růžové a další i žluté. Když není období květu, je příjemné vidět množství jejich malých listů, a i v zimním období po opadu listů je zajímavý pohled na spleť jejich úzkých větviček teple hnědého vzhledu. Vypadá příjemně v blízkosti domu. Červen je také období pro některé z nejlepších popínavých rostlin a křehkých keřů, které porůstají zdi a lze je použít jako popínavé rostliny, například lilek Solanum crispurn, mračňák Abutilon vitifolium a vytrvalý plamének Clematis montana. Několik poznámek o nich bude následovat v další kapitole. Některé z nich jsou používány pro dobré kombinace barev květů, které poskytují nebo z nich mohou být složeny. Kromě jiných i takových, které jsou uvedeny v plánech a které byly zaznamenány jako vhodné pro červen: mezi skalničkami, malá čínská růže 'Pompon de Paris', také křehká růžová 'Fairy Rose' se světle lila violkami a řebříčkem Achillea umbellata. Pěkně světle růžový trpaslík 'Rose Mignonette', s lila zbarvenou šantou kočičí (Nepeta mussini) a šedobílým listím čistce a starčeku přímořského Cineraria maritima. V chladném, zastrčeném místě v křoví záhonu, mimo jiné květiny, kouzelné červeno-šedofialová žluťucha Thalictrum purpureum a teple bíle načechrané květy udatny. Na výrazné skalce, množství jemně barevné skupiny kultivaru kozlíku lékařského s hlubokou šarlatově rudými hledíky. Je to úspěšná ukázka vzájemně pronikajících textur stejně jako barev, textur, které mají vhodnou kvalitu, srovnatelnou někdy s kvalitou starého italského sametu.

Šanta v červnu v šedém srpovém záhonu.

Kapitola VI. - Hlavní trvalkové záhony

Hlavní záhony jsou asi dvě stě metrů dlouhé a čtrnáct stop široké. Jsou chráněné ze severu pevnou pískovcovou zdí asi jedenáct stop vysokou, pokrytou z velké části keři - vavříny a kalinou nazývanou Laurustinus (Viburnum tinus), choisií (Choisya), cistem a mišpulemi. Ty se ukázaly jako hezké pozadí kvetoucích rostlin. Jsou v tři a půl metru širokém záhonu vysázeny u úpatí stěny, takže je zde úzká alej, není vidět při pohledu zepředu, ale umožňuje pohodlný přístup ke stěně keřům a práci na zadní straně záhonu.

Je nemožné, aby jakékoliv záhony byly plně ozdobeny květy po celé léto, tak, jak si představuji, že by zde mohly být v celé své kráse do pozdních letních dnů. Nezkouším mít záhon plně kvetoucí již v červnu. Další oblast náleží do období června, takže do této doby velký záhon zdobí pouze několik dobrých květů, ačkoliv povrch země se rychle pokrývá porostlými plochami, většinou tři až pět let starých později kvetoucích trvalek. Ale již v začátkem měsíce jsou zde některé trsy krásného kosatce Iris pallida dalmatica se šedými listy, a nádherně modrofialově kvetoucí kakost Geranium ibericum platyphylum, a také nejlepší z velkých kakostů a pomalu rostoucí třemdava bílá Dictamus Fraxinella (dnes Dictamnus albus) (bílá odrůda) a tavolníky Spiraea latifolia, bílé a růžové, náprstníky a zvonek zahradní Campanula medium (zde nazývaný Canterbury Bells) a na přední některé oblíbené odrůdy iberek Iberis sempervirens, které rostou právě na chodníku. Velké juky, Y. gloriosa a Y. recurva předvádějí své obrovské kvetoucí výhony, které nyní vyrážejí a krášlí zahradu již nyní, ačkoliv ve skutečnosti pokvetou až v červenci a květy na skupinách úžasného pryšce Euphorbia Wulfenii. Přestože tyto pryšce kvetly v květnu, jejich téměř žlutá barva se až nyní mění na zelenější, jsou stále nápadné a ozdobné. Také rostliny ve středu stěny, Choisya ternata a plamének Clematis montana jsou stále plné bílých květů a i kaliny jsou ověšené svými velkými bílými koulemi. Mám ráda kalinu Viburnum opulus (zde Guelder Rose) a plaménky Clematis montana sesazené dohromady. Nic neozdobí lépe severní a východní stěny, a je příjemné vidět, jak plamének porůstá svými elegantními šlahouny nad a skrze tuhé větve kaliny.

Růže Rosa pimpinellifolia.

Nejúžasnějšími plochami ve velkém červnovém záhonu jsou barevné skvrny orientálních máků, seskupené s šaterem (Gypsophila), který pokryje místo, když odkvetou rané kultivary lilií Lilium croceum tmavě oranžových barev, téměř se blížící červené. Během prvního červnového týdne na nějakých prázdných místech lze vytvořit záhon s dvouletkami a letničkami, z nichž některé můžou být osázeny takovými rostlinami, jako jsou pelargonie, salvie, dmuloret (Calceolaria), begónie, gazánie a verbeny. Otužilé letničky jsou aksamitníky, sytě oranžové a světle žluté, čistě bílé petůnie, vysoké nestařec Ageratum, vysoké pruhované kukuřice, bílá krásenka (Cosmos), žluté slunečnice, plamének Phlox Drumondi, lichořeřišnice (Tropaleum majus) a zvonečkovec modrý Trachelium caeruleum. Jiřinky byly vysazeny v květnu, a dříve ještě proskurník (nazývaný také topolovka a slézová růže, Alcea syn. Althaea), velmi mladé rostliny kvetou v srpnu a září, jako první byly vysázeny ty dříve kvetoucí. Záhony byly dobře vyčistěny od plevele, než byly rostliny vysazeny, a brzy potom byl celý záhon pokryt dobrou mulčovací směsí napůl rozloženého listí a napůl rozložené pařeništní země. To slouží k dvojímu účelu, udržení půdy v dobrém stavu a poskytuje postupně výživu, pokud je dodána voda.

Výsadba záhonu je určena podle schématu barevného uspořádání. Na obou koncích je základ ze šedého a šedavého listí, čistec, santolína, starček Cineraria maritima, katrán přímořský (Crambe maritima zde Sea Kale) a ječmenice písečná (Leymus arenarius), s tmavšími listy, také jsou zde kvalitní šedivé juky, plamének Clematis recta a routa. Za tímto, na bližší nebo západní straně jsou květy čistě modré, šedé, modré, bílé, bledě žluté a bledě růžové. Každá barva je částečně přítomna v různém množství hmoty a částečně jsou vzájemně seskupeny. Zbarvení pak prochází v silnější žluté, oranžové a červené. Potom lze uprostřed prostoru záhonu dosáhnout barvy syté a nádherné, ale protože je v dobré harmonii, nikdy to není výstřední. Pak barev síla ustupuje v inverzním pořadí do oranžové a sytě žluté až bledě žluté, bílé a po nejsvětlejší růžovou, s modro-šedými listy. Na východním konci, je ovšem namísto čisté modré fialová a lila šeříková.

Geranium ibericum platyphyllum, nejkrásnější z kakostů.

Při pohledu z cesty trochu dopředu je široký prostor pro trávník umožňující pohled z kterého lze celý záhon chápat jako jediný obrázek. Chladné zbarvení na koncích zvyšuje barevné proteplení sytých barev uprostřed. Pak při průchodu podél, cestou vedle záhonu jsou hodnoty barevného uspořádání ještě více zřejmější. Každá část se nyní stává obrazem sama o sobě, a každá z nich je tak zbarvena, aby co nejlépe lahodila oku, v souladu s přirozeností, v přirozeném sledu. Postojíce na chvíli před koncem, v oblasti na konci záhonu, laděném v šedé a modré barvě lze do nasycení pohlížet na maximální kapacitu těchto barev, vyznačujících mimořádným vztahem k úspěšné kombinaci se žlutou. Tyto barvy se mísí v příjemném souladu s červenou a purpurovou, krvavě červenou, vínově červenou a pak směrem ke žluté. Nyní jsou oči opět nasyceny, tentokrát bohatým zbarvením. Podle pravidel doplňkových barev zde lze silně vyžadovat šedé a fialové barvy. Lze se tedy domnívat, že jasné barvy by neměly být použity bez přípravy, předpokládající použití doplňkové barvy.

Jsou známé vědecké pomůcky, které ilustrují tento zákon. Věnujte krátkému slovu, vytištěnému velkými červenými písmeny, pohled na půl minuty. Pokud oči zavřete, obraz slova se znovu objevuje, ale písmo je zelené. Mnoho takových experimentů může být provedeno v otevřené zahradě. Zářivě oranžové africké aksamitníky mají listy poněkud jednotvárně zelené barvy. Ale dívejte se neustále na květiny třicet vteřin na slunci a pak se podívejte na listy. Listy se zdají být jasně modré!

I když je některým záhonům věnována zvláštní sezóna, jak to činím já, ty, které kvetou v době od poloviny července do října, nemohou být plně zaplněny, aniž by se pěstitel neuchyloval k různým důmyslným řešením. Jednou z nich je i výsadba některých rostlin, které bude následovat v období květu a které mohou být pěstované s takovými úpravami, aby si navzájem vyměnily místa. Každá rostlina šateru Gypsophila paniculata když plně doroste, pokrývá prostor dobře čtyři stopy široký. Na každé straně tohoto porostu, v rozumné vzdálenosti od kořene, jsem vysadila orientální máky. Jejich listy raší brzy, rostliny kvetou na začátku léta, když šater teprve začíná vegetaci. Vlčí máky zatáhnou v době, kdy je šater zcela vyvinut a ten pak zaplní prázdné místo. Po odkvětu plodenství hnědnou a ačkoliv trochu tohoto zbarvení nevadí na podzimním záhonu, není žádoucí ve velkých plochách. Z tohoto důvodu rostou na jeho úpatí, nebo v dosahu, nějaké lichořeřišnice a jsou vedeny tak, aby pokrývaly větší část hnědých semen výhony.

Květinové záhony v pozdním létě. Juka, hortenzie, hledíky, lilie, astry se šedými listy starčků, santolínou a pýrovníkem.

Stračky, které jsou nezbytné pro červenec, ponechávají holé stonky s rychle žloutnoucími listy, když odkvetou. Lze za nimi vysadit rostliny bílých hrachorů širolistých, a opět za nimi plamének Clematis Jackmanni. Když stračky odkvétají, jsou řezem odstraněny rychle se tvořící stonky s plody a omezeny jen na správnou výšku a bílé hrachory jsou upraveny nad nimi. Když hrachory rozkvétají v polovině srpna, plamének se rozrůstá přes ně. To trvá několik let, tyto dvě rostliny, se už zde zavedly jako vhodný příklad, který popisuji

Hrách je již vysázen čtyři nebo pět let a plamének sedm. Nelze spěchal v mé zahradě, je těžké se přesvědčit plamének aby rostl vůbec. Ale dobré zahradnictví znamená trpělivost a odhodlání pracovat usilovně na cíli. Možná i s mnoha chybami a ztrátami, ale bez nich a stálé snahy nelze dosáhnout ani odměny úspěchu. Ti, kteří to nevědí, si mohou myslet, že pěstování zahradních trvalek nejlepších druhu je snadné. Není vůbec jednoduché. Trvalo mi půl života jen abych zjistila, co je nejvhodnější, a většinu z další poloviny zkouším rozluštit jak to udělat.

Kromě těchto tří rostlin, které zde rostou přes sebe jsem se přidala čtvrtou, v září-kvetoucí plamének Clematis flammula. Nelze předpokládat, že je lze pouze přehrnout jeden přes druhý, jejich olistění se bude vzájemně dusit. Je třeba je vždy hlídat, a kousek po kousku první výrůstky odstraňovat, jakmile rostlině bude lépe bez nich.

Křižovatka rozdělená květinovým záhonem: juky, bergénie, hortenzie, čistec.

Ovšem je způsob, jak položit vysoké rostliny, jejichž přirozený růst je vzpřímený. Na zadní straně žlutého záhonu jsou některé rostliny Helianthus orgyalis, vedené dole, jak je popsáno dále na str. 69. Ale s ostatními rostlinami múže být zacházeno stejně, s vysokými třapatkami Rudbeckia Golden Glow (Rudbeckia laciniata 'Hortensia'), jiřinami a astrami. Vysoké hledíky mohou být vedeny jako plazivé a pokrýt překvapující prostor prázdné plochy kvetoucími boční výhony. Vzhledem k tomu, že je takto ještě možné tu a tam zabránit vzniku prázdné plochy v kompozici, zobrazené jako na obraz, může být žádoucí nějaké zvláštní zdůraznění nebo zbarvení a proto napěstovat zásobu rostlin v květináčích a vysadit tam, kde je právě třeba. To, na čem záleží, je, aby v tom kterém období, záhony byly plné a krásné. Bez ohledu jakým způsobem to bude učiněno. Na tom nesejde ani v nejmenším. Pro tento druh práce jsou jedny z nejužitečnějších rostlin hortenzie, lilie Lilium longiflorum, L.candidum a L.auratum a zvonky Campanula pyramidalis, bílé a modré, a pro zeleň hosty Funkia grandiflora, F. sieboldi a vytrvalé kapradiny. Důležitou věcí je přidržování a podporovat oporami. Pravidlo, které si troufám vyslovit je, že použité tyčky a kolíky nikdy nesmí být vidět. Musí být uspořádány tak, aby byly potřebnou podporou, přičemž rostlina má mít svoji přirozenou svobodu, opora přitom musí zůstat neviditelná. Jediná doba, kdy se toleruje, je týden nebo dva, pokud byly použity pro jiřiny, než jsou rostliny ještě vzrostlé na jejich pokrytí. Astry jsou vysazovány ke kolíkům s velkou péčí v červnu, s pevnějšími rozvětvenými větvičkami dubu nebo kaštanu mezi porosty a pod jejich přední část. Na konci června také zakracujeme růstové vrcholy některých rostlin tak, aby se změnil obrys. Tam jsou dva záhony aster, ranější druhy, které kvetou v září a jiné kvetoucí v říjnu. Jsou v místech, která nemusí být často navštěvovaná mimo sezónu kvetení, proto lze umožnit, aby byly podpěry viděny, v období než rostliny vyrostou.

Východní konec květinového záhonu lilie Lilium longiflorum, bělotrn, clematis, zvonky, Lochiflora, listy katrán přímořský,santolína a starček.

Ale již brzy v srpnu, v případě zářijového záhonu a začátkem září v případě říjnového, jdeme kolem a upravujeme rostliny, jejich polohy mezi tyče do jejich definitivní, konečné úpravy. Když je toto uděláno, každý kousek vyčnívajícího výhonu je odříznout zahradními nůžkami. Myslím si, že by nic, co je nevzhledné, nemělo být v zahradě vidět. Přístřešek pro tyče a kolíky je úzký, až na jednom konci stodoly, která je vidět ze zahrady. Střecha musela být upravena na velmi nízkou úroveň, a nebyla z vhodné střešní krytiny, ale z pozinkovaného plechu. Ale do výšky čtyř centimetrů na ni byla navrstvena rašelina, na železo, a nyní je zahradou skalniček a jiných rostlin, které rostou v mělké půdě v horké slunné poloze.

Aby nedocházelo k nežádoucímu zklamání, měli by být těm, kteří chtějí krásné květiny a záhon, jejichž nadšení je větší než jejich znalosti, třeba připomenout, že v případě záhonu k výsadbě pro malebné efekty, je nemožné udržet efekt a mít prostor dobře vyplněný pro každé období delší než tři měsíce, a i během této doby bude třeba použít úpravy, jenž byly popsány. Je také třeba připomenout, že v dobrém trvalkové záhoně nelze vše provést najednou. U mnoha z těchto nepostradatelných trvalek trvá dva, tři, nebo i více let, než se objeví ve své síle a kráse. Nejlepší způsob, je rostliny umístit na záhon podle určitého plánu. Tak, aby každá skupina rostlin byla na místě, jako když bude plně rozvinuta. Během prvního roku či dvou by měl být použit větší počet letniček a dvouletek, které bude nakonec potřeba použít k vyplnění volného místa, jenž ještě nebylo zaplněno trvalkami. Nejlepší z nich jsou dračíky a hledíky. Hledíky jsou pěstovány jak letničky a dvouletky, takže po delší období je kvetení zajištěno. Pak by měly být africké a francouzské aksamitníky, menší roční slunečnice, cínie, nevadlec, čínské astry, letní fialy, náprstníky, divizny, nestařec, plamenka Phlox drummondi a Spigelia marilandica, i odolné letničky, máky několika druhů, kopretiny Chrysanthemum coronarium, jemné růžové rostliny čeledě Malvaceae, černucha (Nigela damascena), lichořeřišnice nebo jakékoli jiné, které jsou oblíbené.

Schéma květinového záhonu.

Kapitola VII. - Záhony v červenci

Ke konci července se velké záhony začínají probouzet ve své skladbě. Do té doby, ačkoli v byly dobře zaplněny rostoucími rostlinami, nedošlo k žádnému pokusu ukázat celý záměr, který teď začíná být zřejmý. Dva konce, jak již bylo popsáno, jsou pokryty šedým listovím, na bližším konci vykvétají bledě modré, bílé a světlé žluté květy. Vysoké stonky bledě modré stračky nyní odkvétají, a nyní jsou nahrazeny elegantními šedomodrými květy zvonků Campanula lactiflora, které stojí těsně před velkým stračkami Delphinium. Na zadní straně je bílý hrachor, vysazený před čtyřmi roky, nyní roste vysoký a silný. Odkvetlé květy straček byly odstraněny, ale jejich stonky byly ponechány jen správnou výšku pro podporu růstu hrachory, který jsou nyní vedeny nad nimi a ladí se světle modrobílý zvonek.

V přední části je pás vysázené routy, který poskytuje potěchu krásného efektu slabé šedé barvy a změkčuje stín, což je korunováno kalichy světle žlutých květů, které téměř všechny narůstají do stejné úrovně. Opět v přední části se rýsuje velké modravé listoví katránu přímořského. O něco dál, více směrem zpět, je keř žlutého ptačího zobu (Ligustrum ovalifolium), navazující na bledě žluté květy routy, a tvoří jakýsi základ pro skupinu divizen Verbascum phlomoides nyní plně vzrostlých.

Boží výsadba - zvonek Campanula persicifolia.

Těsně pod ní je trs tužebníku jilmového s oblakem teple bílých květů. Ve skupině s nimi jsou tenké vysoké hledíky, bílé a bledě žluté. Pak vepředu světle modrozelené čepele kosatce Iris pallida dalmatica, které kvetou v červnu. Jsou jedny z mála kosatců použitých v záhonu, ale jsou zde, protože mají kvalitu, vzácnou mezi svým druhy, uchovávají své velké listy krásné až do konce roku. Docela vepředu jsou nižší z pěstovaných rostlin, nejčistší modré astry spišské (Agathea Coelestis syn. Aster amelloides, Cineraria amelloides) a modré lobelky.

Nyní míjíme poměrně velkou skupinu máček Eryngium oliverianum, hezký druh, který je běžně, ale nesprávně nazýván E. amethystinum. Jedná se o hluboce kořenící trvalku, u které trvá tři až čtyři roky než se ukáže v plné kráse. V přední části jsou některé světlé a tmavší modré podeňky (Tradescantia virginica), jenž jsou nejvýraznější v oblačném počasí. Na zadní straně je žluťucha Thalictrum flavum, jejíž kvetení je trochu ranější, ačkoli ještě nyní ukazuje některé své květy, jemně světle žluté. Dále procházíme k silnější žluté. Ve středně velké skupině dobré domácí formy krásnoočka Coreopsis lanceolate vyrůstají naproti trsu zápleváku Helenium pumilum. Za Coreopsis jsou řebříčky Achillea, sadec Eupatorium a žluté Carinas.

Pečlivá výsadba, astry.

Nyní je barva silnější o červenou meduňku, nebo bergamot, seskupené se starčkem Senecio artimisiafolius, rostlinou málo známou, ale vynikající v kvetoucím záhonu. Několik pozdních oranžových lilií má téměř stejnou barvu jako gazanie vedle cesty. Sytost barev je nyní udržována smolnička Lychnis volbadonica, červenými šalvějemi, Lychnis haageana (hezká rostlina, která je hodně opomíjena) a trpasličími lichořeřišnicemi v nejjasnějších červených barvách. Po tomto se postupně vracíme do šedomodré, bílé a světle žluté, s dalším velkým trsem máčky Eryngium oliverianum, bílými hrachory, dmulorety Calceolaria a vnímáme nádherné listy, hustě olistěné, široké a vysoké rostliny pryšce Euphorbia wulfenii, které se s doprovodem juk, tyčí vysoko nad hlavu. Procházejíc mezi chomáči juk na jedné straně křižíme cestu vedoucí klenutou bránou skrze zeď. Záhon za ní je kratší a celý povrch země je zde pokryt šedými listy čistce, šanty, pýrovníku Elymus, starčku Cinerária maritima a katránu přímořského.

Pak další skupina routy, s šedomodrými listy a světle žlutými květy, se ukazuje blízko nejzazšího konce proti plné zeleni mladých letošních listů altánu tisu, který leží na konci záhon. Znovu na tomto konci je vysoký zvonek Campanula lactiflora. Blíže středu je velké množství fialových plaménků Clematis vedených na opoře, s hustými šlahouny a začíná ukazovat své nádherné barvy, zatím co za ní, a vypadající nejlépe v tlumeném světle oblačného rána, v němž jsou psány tyto poznámky, vyrůstají divizny Verbascum phlomoides, deset stop vysoké, ukazující velký chumáč květů zbarvený čistě světle žlutě. Má svoji svou sílu, aby se sama vysévala, nikdy nepřesazovaná. Místo toho, aby pouze kvetoucí klas, jak obvykle bývá u těch které jsou vysazeny, tyto mají bohaté boční větve. Nemá ráda výsluní, jen se rozšiřuje ve stínu, nebo když je celý den a k být dešti. Blízko nich stoupá po zdi, do výšky celých jedenáct stop, cist Cistus cyprius, obalený množstvím velkých bílých květů s temnou červenou skvrnou ve spodní části každého plátku.

Bílé popínavé růže a za nimi šedivá výsadba.

Ačkoliv je tady zatím málo kvetoucích rostlin v tomto ohledu je obraz záhonu kompletní a uspokojující. Pohybující se hmota listoví na rostlinách, sama o o sobě krásná, způsobuje, že poměrně dobře vypadají. Je tady také, jako příslib bohaté krásy květin, takže mysl je naplněna radostným očekáváním, kromě pocitu spokojenosti v současné doby s tím, co předcházelo. Je zde jeden kus barvy, které působí pro zkušené oko obzvláště příjemně. Je to hustý keř plaménku Clematis recta, nyní odkvetlého. Nachází se mezi převislým fialovým plaménkem a bližší skupinou starčku Cinerárie maritima a santolínou (Santolina). Jejich listy jsou mnohem hlubšího tónu barvy, než je odstín olověné modři, ale zbarvený, jeho obě části světlem a ještě více v tajemném stínu, jsou v nejvyšší možné míře uspokojivé a je pro mě dlouhodobou, pro ceněnou přítomnost vzácných nemnoha přátel, kteří jsou umělci, jak na plátně tak na svých zahradách, a především u těch, kteří jsou teď mrtví, ale komu dlužím, s hlubokou vděčností, vzácné vzpomínky na čtyřicet let užitečné a soucitné vedení a podporu H.B. Brab^uon, v oblasti pozorování a studia barevné krásy.

Nikdo nemůže psát o zahradě v červenci beze slova o růžích. Kromě hustých zahradních růží, a druhů se zvláštním kouzlem, jako jsou růže z Damašku, Provence, mosschatos a čínských, se tato slova týkají téměř většiny zahradních odrůd pro krásu a malebný účinek nesrovnatelný s pnoucími růžemi, které kvetou v chomáčích. V práci „Růže pro anglické zahrady“, jsem se zabývala obšírně mnoha způsoby jejich využití, a zde uvedu pouze jeden nebo dva z těchto způsobů. Ale chtěla bych připomenout mým čtenářům velkou hodnotu těchto volně rostoucích růží prorůstajících skrze takové stromy jako tisy a cesmíny v oblastech, kde se na zahradu navazují lesy, a také zmínit jejich velkou užitečnost pro tvorbu obloukových treláží a girland, a jako ohrazení některých uzavřených prostor. Takto jsem vytvořila ohraničení na obou stranách zahrady pomocí dlouhých záhonů, přičemž další dvě strany tvoří sedm stop vysoká zeď a zadní strana příslušenství domu. Hned za obloukem na obrázku (str. 60), rozdělujícím malou zahradu ve dví, je krátký kousek dvojitého záhon, který je věnován srpnu.

Další dlouhé záhony v této oblasti jsou určeny pro zvláštní kombinace, některých z květin července. Oranžové lilie jsou s krásným plaménkem Clematis recta, rostlina je ale málo známá, ačkoli se snadno pěstuje a je jednou z nejlepších letních květin. Jeden záhon je modře zbarven se šedými listy. Roztomilá je stračka Delphinium belladonna, s květy zbarvenými čistě modře, více než všechny ostatní rostliny tohoto krásného druhu. Nikdy nevyroste vysoká a ani silná, ale působí robustněji, a to, co chybí v síle více než vynahradí v okouzlující rafinované kráse celé rostliny.

Plamének Clematis recta.

Ve stejném záhonu jsou jiné čisté modré květy, vzácné sibiřské stračky, a jedinečné spojení druhů stračky Delphinium grandiflorum, se Salvia patens, osteospermum (zde Cape Daisy), felicie kapská Agathea celestis (dnes nazývaná Felicia amelloides). Mezi shluky stračky jsou keře bílé levandule, a celek je pokryt kobercem a lemován bílými listy pelyňku Artemisia stelleriana, docela otužilou rostlinou, která je dobrou náhradou za jemný starček Cineraria maritima.

Mezi nejlepší květiny července, které mají své místo v této zahradě loni vysázené hledíky. Pěstujeme je znovu z řízků každý rok na podzim, a vysazujeme v dubnu. Nejsou to sice zrovna trvalky a špatná zima může zničit všechny loňské rostliny. Ale pokud je lze zachránit, kvetou už v červenci, zatímco ty zasazené na jaře loňského roku kvetou až později. Takže chráním starší rostliny jedlovými, větvemi a obecně jsem v tomto snažení úspěšná. Staré rostliny hledíků v současné době kvetou. Jsou trochu choulostivé v otevřeném prostoru, ale bezpečné na suché zídce s kořeny chráněnými před mrazem a korunami v suchu mezi kameny.

Hodně se využívá trpasličí druh levandule, která patří rovněž mezi nejlepší z květin července. Celá velikosti rostlin je asi jedna třetina to běžného druhu, květy jsou tmavší barvy a doba kvetení je nejméně o měsíc ranější. Má různé využití v zahradnictví, jako květiny, bývá hustější a má temnější odstín, čímž tvoří výrazné barevné efekty. Kromě použití na záhony je rostlina vhodná na suché stráně, skalky a suché zídky.

• 
  Ostrožka Delphinium formosum.
• 
  Zahradní zvonky.
• 
  Popínavá růže na stříbrné cesmíně.

Kapitola VIII. - Květinové záhony v srpnu

V druhém týdnu v srpnu se velké květinové záhony blíží k svému nejlepšímu období. Na západním, šedavém konci, jehož hlavní výsadbou jsou třapaté juky modravým listovím, katrán, starček, routa, pýrovník, šanta, čistec, a právě nyní kvetoucí juka Yucca flaccida. Tato elegantní, malá juka je jedna z odrůd příbuzných Y. filamentosa. Je vynikající rostlinou konce léta. Osvědčené skupiny nabízejí pohled na množství květních stvolů, které mají velmi dekorativní charakter, jenž činí nejlepší z těchto jemných rostlin tak cennými.

Bílý hrachor, vysazený odsud asi tři stopy více v pozadí, je vyvázán na pevnou oporu na místě kde dříve kvetly stračky a tavolníky, trochu popínající i keř žlutého ptačího zobu. Tento ptačí zob je jeden z mála keřů, vyrůstajících v záhonech. Jeho čistá, veselá, jasně žlutá, vyzařuje jen správnou barvou po celé léto. Také svým působením vhodně kontrastuje půvabným liniím listoví trsům velkých japonských travin, pruhovaná 'Eulalia' (Eulalia japonica - ozdobnice čínská, dnes nazývaná Miscantus sinensis šlo patrně o kultivar 'Zebrinus'), která stojí pár metrů do něj, sedm metrů vysoká, vyrůstající v svislých stéblech, ale s konci listů zatočenými.

Hledíky, vysoké bílé a žluté, vyrůstající až pět stop vysoko, jsou v zde zřejmé návaznosti na předchozí náprstníky. Na zadní straně je pěkná růžová jiřina, se sírově žlutými a světle růžovými slézovými růžemi. O něco dál, vysazené ve shlucích divizny Verbascum Chaixii, které byly tak jemné na konci června, je jiřina Dahlia Mrs. Hawkins, bledě žlutá s lehkým růžovým nádechem. V popředí je skupina dračík nejsvětlejší růžové barvy pojmenovaný 'Spitzberg', pocházející z Messrs. Barr's nursery a shluk nebo dva bledě modrých podeněk, a docela vepředu, na místě všude kde může být mezi šedým listovím lobelka „Cobalt Blue,“ a vyšší Lobelia tenuior, a pěkné, malé, modrokvětý osteospermum a felicie kapská.

Máčka Eryngium oliverianum.

Pozadí celého záhonu tvoří kamenná zeď jedenáct stop vysoká, nyní oděná keři a rostlinami, které mají své místo v barevném schématu, buď pro odstín květu, nebo množství listí. Například červenolistá réva Vitis vinifera 'Purpurea' nazývaná 'Claret Vine' je vhodná jako pozadí sytě červené plochy a akát Robinia hispida je žádoucí pěstovat tam, kde jeho růžové květenství osloví správně. Choisya a cist Cistus cyprius, zase tam, kde jejich tmavé olistění a bílé květy budou mít hodnotu. Rovněž šedavá zeleň a bohatství světle fialových květů mračňáku Abutilon vitifolium v šedé a fialové oblasti a světle zelené listí opadavých šácholany Magnolia conspicua se ukazují jako vhodné pozadí pro něžně modré okouzlující světlé stračky Delphinium.

Keře a rostliny na stěně nejsou všechny vzácné a drahé a ne všechny potřebují ochranu zdi, i když některé z nich jsou za ni vděčné, ale protože poskytují pozadí, které buď harmonizuje v detailech s tím, co je před nimi a pomůže obohatit nebo dát obecnou soudržnost malebné kompozice. Na přední straně záhonu některé důležité listoví dává zřetelné zdání modré barvy. Jednou z nejvýznamnějších je katrán. Květinové stonky jsou silně seřezány na začátku léta, a nyní mají krásné čerstvé listy. Dále vzadu je jemné modré listoví pýrovníku (Elymus arenarius), rostliny našeho pobřeží, ale s vysokou hodnotou pro modré efekty na zahradě.

Vysoké zvonky Campanula pyramidalis a C. lactiflora v šedých záhonech.

Nyní je také čas začít používat naše rezervy rostlin v květináčích. Z těch jsou nejužitečnější hortenzie. Jsou vhodné do všech volných prostor, více či méně ve skupinách, v obou koncích záhonu, kde je šedé olistění, světle růžové zbarvení v souladu s tímto místem. Jejich vlastní listoví je poměrně jasně zelené, ale my je můžeme upravit tak dobře, aby dobře kvetly, ale jejich několik listů nebylo vidět, což zajistíme tak chytře, jak jen můžeme. Měly by být více či méně skryty okolními namodralými listy. Stojíc opodál, plánuji vytvoření skupin s ohledem na jejich tvar ve vztahu k záhonu jako celku.

Juka Yucca filamentosa var. flaccida.

Řeknu-li zahradníkovi, že chci hortenzii na takovém místě, řeknu mu, aby našel nejbližší místo, kde může být vysazena. Někdy zahloubení hrnkové rostliny musí být provedeno takovým způsobem, že květináč bude částečně zanořen, což záleží na tom, jaké má která rostlina vlastnosti. Pokud se jedná o hluboko kořenící trvalku, která roste tři až čtyři roky než dosáhne své plné síly, jako máčka Eryngium nebo štětka Dictamnus, je samozřejmě třeba se vyhnout zásahu do kořenového systému. Ale pokud jsou to všechno rostliny, které kvetou sezonu poté, co jsou vysázeny, a kterých držím mnoho v záloze, jako rmen, podeňka, nebo záplevák, obětuji část skupiny rostlin s vědomím, že je lze snadno nahradit. Ale v srpnu se mnoho rostlin již velmi rozrůstá a je prostoru méně. Lilie L.longiflorum v květináčích se používá stejným způsobem a ve většině případů v tomto modrém konci záhonu, ačkoli jsou také některé i v dalším, fialovém konci a stejně tak najdeme i záblesk jejich bílé krásy ve středu, v oblasti syté červené.

Šedé záhony: Čistec, šater, lilie, řebříček a slézová růže.

Aby bylo možné používat jak modré a fialové barvy na květinové záhony, pak správně západní, šedě olistěný konec, má být modrý a východní konec fialový. Ačkoliv jsem chtěla použít barvu především v harmonickém spojení spíše než v kontrastech, cítím nechuť k spojování modré a fialové. V tomto smyslu proto, že květiny jsou čistě modré stračky, piláty, salvie, felicie kapské a lobelie 'Cape Lobelia' (snad Lobelia siphilitica), a tak pouze tehdy, když je hlavní hmota modrá, stračky a pilát převládají, takže přítomnost bledě šedomodrých zvonků Campanula lactiflora by mohla být tolerována. Nedaleko přední části je další světle šedomodrý plamének Clematis davidiana, jenž ukazuje jen několik květů, které ale nejsou ještě plně rozvité.

Nyní, což je příjemný odpočinek a občerstvení pro oko po modré a šedé, je dobře tvarovaný pás světle žlutých aksamitníků. Bylo předpokládáno, že jde o trpasličí kultivar, ale když vyrostl dva a půl stopy vysoký, byl stažen dolů, tak jak rostl. Něco z toho pak přesáhlo nějakým způsobem přes okraj chodníku cesty, kde nyní příjemně narušuje běžnou přední linii a ukazuje své dobré jemné zbarvení. Pěstujeme jen světlé barvy a dobrou formu nádherné oranžové. Nějaké střední, plnokvěté žluté aksamitníky, jsou pro mé oko tak surové kvality, takže se jim ráději vyhnu a vybírám rostliny, které dávají silně žluté barvy lépe. Nyní na zadní straně jsou některé rostliny ibišků Hibiscus ficifolius, bílé a světle žluté, připomíná spojené silnější žlutou, barvy regionu, který právě opouštíme. Jsou částečně seskupeny s vynikajícími třapatkami Rudbeckia 'Golden Glow', s dlouhou životností a vhodnými pro různé druhy použití.

Levandulové keře.

Nyní se dostáváme ke skupině trvalkových slunečnic, dobré odrůdě Helianthus multiflorus před a za ním velkým druhem stejné rostliny. Na straně těchto je poměrně velká skupina zahradní formy H. orgyalis. To je jedna z vytrvalých slunečnic, která je obvykle považována za nepříliš dobrou, pro nároky na péči a ze zkušenost v zahradnictví. Roste velmi vysoko a nese nevelkou skupinu žlutých květů na vrcholu. Kdyby to byla možné, nebyla by v mých květinových záhonech. Ale před ní roste skupina pěkných kopretinovitých řebříčků Achillea filipendulina (zde uvedeny jako Achillea eupatorium), a před nimi opět široké rozšířená skupina máčky Eryngium oliverianum, která je krásná po celý červenec. Po odkvětu těchto vysokých slunečnic jsou vysoké rostliny svedeny a staženy dolů, jako v případě mnoha dalších rostlin, takže opět budou obrážet dalšími kvetoucími výhony z paždí každého páru listů, aby v září se celá tato věc byla obalena květy. Takže rostlina, která by byla sotva stála za místo v záhoně při svém hlavním kvetení, se stává jednou z nejjasnějších ozdob zahrady. Jiné rostliny, které jsou před slunečnicí, mohou také vytrvat po odkvětu, jsou to zavinutka (zde jako Scarlet Bee-balm) a velmi užitečná skalnička starček Senecio artemisiafolius. Dále hrají významnou skupinou velkolisté dosny (Canna), jejichž nejkrásnější zeleň v záhonech je dobře vidět, když je slunce za nimi a světlo prochází listy.

Také zde, na zadní straně, je skupina slézových růží, jedna skupina velmi tmavých, téměř bordó červených a jemně sytě červených. Ty vysoké skupiny květů poblíž nich jsou jiřiny, tmavě červená 'Lady Aidilaun', temná červená 'Cochineal', světle nachová 'Fire King', a různé oranžové kultivary 'Fire King', nyní nejkrásnější z barevných v zahradě. Cesta vede k nádhernému shluku plamenek 'Coquelicot', červeným dračíkům, oranžovým aksamitníkům, červeným mečíkům, a na přední straně vyrůstá krásná zakrslá červená salvie, záplevák Helenium pumilum a rudá a oranžová trpasličí lichořeřišnice. Tu a tam se v tomto množství jasných barev jsou skupinky pěkných sytě žlutých krásnooček Coreopsis lanceolata, rostlin které dlouho kvetou, nebo spíše s květy, jenž dlouho postupně kvetou, protože pokud jsou zvadlé květy odstraněny, jasně pokvete dobré tři měsíce. Vzhledem k těmto záplavám nádhery zabírajícím velký prostor na květinových záhonech, jsem si myslela, že by bylo dobře upravit to tu a tam oblaky šateru Gypsophila paniculata. Pět let staré rostliny tvoří narůstající mraky vegetace s mlze podobnými květy. Jsou nyní čtyři stopy široké a stejně tak vysoké. Tato působivá záplava šedé barvy mezi masami barev má značnou malebnou hodnotu. Vzhledem k tomu, že šedé plochy, ke konci měsíce, změní barvu na nahnědlý tón, některé z vysokých lichořeřišnic mohou porůstat nad keři šateru.

Jírovec Aesculus macrostachya a Olearia haastii.

Teď jsme se dostali za střed délky záhonu, a barva se změní opět na jasnou a světlou žlutou, a pak znovu na šedé listoví jako na začátku. Pokud k tomu dojde, pak o něco více než v druhé třetině cesty podél záhonu, je to v místě, kde protíná cestu, která vede přes obloukovou bránu ve stěně uzavřené dveřmi do zahrady za ní. Tato křižovatka, je lemována skupinami juky, mírně zvýšenými, jak uvidíme na některých ilustracích. Juky jsou všechny jako zvednutý kopec a rostou v dobré zemině, která je zde, stejně jako na obou koncích záhonu. Žádné rostliny nemohou vytvořit hezčí závěr na jakémkoliv schématu zahrady. Šedavá úprava kompozice se skládá z dvou kopců juky vpravo a vlevo od křižovatky, další šedé rostliny jsou jako předtím - starček Cineraria maritima, šanta, čistec, katrán a routa, ale na tomto konci kromě některé rostliny s bílou, růžové a nejsvětlejší žluté barvy, jiné květiny nejsou modré, ale fialové, světlé a tmavé. Mezi nimi je velmi užitečný nestařec, ne jeho nízký kultivar, ačkoliv je také vhodný na správném místě, ale obyčejný Ageratum mexicanum, rostlina, která vyroste asi dvě stopy vysoká.

To je také místo pro jedny z prvních aster, které pokvetou v září, tak jako Aster acris a A. shortii. V pozadí jsou jiřiny, bílé a světle žluté, bílé a sírové slézové růže, a ve středu tohoto prostoru, světle růžové mečíky, mydlice lékařská Saponaria officinalis a světle růžové dračíky. V pozadí také najdeme skupinku bělotrn (Echinops) a vzrostlý plamének Clematis Jackmanni, jenž kvete následující období, a částečně je tvarován přes, bílý hrachor, jenž v počátku léta byl vytvarován k zakrytí odkvetlé a zatahující červeno-oranžové lilie, která zde kvetla v červnu. Je tam také krátký dvojitý záhon, speciálně věnovaný srpnu, stejných vlastností, i když není tak zcela rozvinutý jako ten, jenž bude popsán v další kapitole, jako Šedá zahrada (Grey Garden).

Zde je jen malý prostor, určený speciálně pro omezenější období. Schéma zbarvení má jako základ šedé listy, s růžovými, bílými a světle a tmavě fialovými květy. Další chodník zdobí stříbřitě bílé čistce, starček a pelyněk Artemisia stetteriana, s šedými listy a podruhé rozkvétající slabé fialové květy šanty kočičí. Pak křovité skupiny levandulí a šateru, a mezi nimi lilie Lilium longiflorum, zářivka velkokvětá Double Rose a bílé dračíky. Za a mezi těmito skupinami jsou čistě bílé řebříčky 'The Pearl', a fialové kulaté hlavy bělotrnu. Tu a tam se tlačí dopředu, máčka (Eryngium giganteum). Na pozadí vyráží vzhůru růžové slézové růže, jsou jedním z domácích druhů rostlin, známý jako 'Pink Beauty'. Tmavě zelený fíkovník, který zakrývá horní část domu a vnější kamenné schody do podkroví, je vynikající pozadí pro vytváření jemných šedých srpnových záhonů. Bohužel, hlavní skupiny růžové slézové růže, by měly být napřímené a vysoké a být tak vidět skrze okno avšak zklamaly v minulé sezóně. Ve skutečnosti, všechny slézové růže byly ubohé a zakrnělé, takže že důležitá součást zamýšleného účinku byla ztracena. Mám v zahradě živé ploty z levandule, je jich několik, různého věku, v různých částech zahrady. Levandule by neměly být seřezány dříve, než ve věku čtyři nebo pět let, ale pro malebný účinek keře mohou být mnohem starší. Když dorostou vyššího věku, je dobrý plán vysadit bílé a fialové plaménky tak, aby mohly být vedeny volně přes ně.

Existuje jen hrstka keřů, které kvetou v podzim, takže je docela příjemné překvapení najít skupinu kvetoucích keřů. Na obrázku je takový úspěšný účinek skupiny jírovce Aesculus macrostachya (dnes Aesculus parviflora) a Olearia Haastii. Bylo by to také vhodné použít některé rostliny s krásnými modrými květy, jako perovskie lebedolisté (Perovskia atriplicifolia). Pro podzimní květ lze pěstovat perovskie a ořechokřídlec (Caryopteris mastacanthus dnes Caryopteris incana) v popředí, ale v době výsadby jsem nevěděla o ořechokřídleci (Caryopteris) a neznala perovskii. (Viz str. 75).

Srpen je měsíc astry čínské. Vím že mnoho lidí se vyhýbá těmto hlavním rostlinám, snad proto, že směsi, jenž jsou obyčejně pěstovány, obsahují poměrně křiklavé a kontrastní barvy, snad také proto, že má velmi mnoho druhů, vyšlechtěné zakrslé odrůdy, vypěstovaných tak, aby se vešly do květináčů a záhonů jsou příliš ostrých barev, než aby se daly použít vhodně v běžném zahradničení. Takové druhy vždy budou mít své využití, ale to, co je očekáváno v moderním zahradnictví, je volnější habitus. Mám však málo místa, takže jsem použila výhradně čínské astry. Často jsem měla tu čest ukázat je některým osobám, které tvrdily že k nim cítí odpor a s velkým uspokojením jsem slyšela říkat, se skutečným obdivem: „Ach, neměl jsem ale představu, že čínské astry mohou být tak krásné.“

Je to jen otázka výběru. Druhů je nyní tak mnoho a barev tak různých, že čínské astry jsou vhodné pro libovolný vkus a použití. Já mám slabost pro ty čistě fialovo-purpurové a levandulové barvy s bílou, a na výsadby s těmito jasnými a čistými odstíny je moje zahrada aster omezena. I na jiných místech pěstuji některé něžně růžové, dobré rudé a jasné světle žluté, ale ty jsou zřetelně odděleny od fialových. Vybrané druhy jsou ze skupin 'Giant Comet'(Komety), 'Ostrich Plume' (Pštrosí pero) a 'Victoria', všechno jsou to rostliny s dlouhými stonky, poněkud volnějšího růstu.

Něco raných aster.

Po několik let mi hodně bránil v získání požadovaných barev nesprávný popis v seznamu semen. Nakonec jsem se pokusila navštívit jedno z našich významných semenářství a viděla všechny druhy a barvy a udělala své vlastní poznámky. Nemohu ale myslet, že správný popis barev, místo nějakého vymyšleného, pomůže i zákazníkům a obchodníkům se semeny. Je to tak, že zákazník, za účelem získání požadované květiny, se musí naučit kód. Často jsem pozorovala, v porovnání mezi francouzskými a anglickými popisy, že Francouzi se snažit co nejvíce popsat barvu přesně, ale v angličtině výrazy, které jsou použity někdy ani nepopisují barvu, ale zdá se, že jsou bezcennými eufemismy. Takže, když chci 'Giant Comet' té krásně světle stříbřitě levandulové barvy, snad nejkrásnější barvy, které čínská astra může mít, musím požádat o „azurově modrou“. Pokud budu chtít sytě lila, musím si objednat „modrou“, v případě sytě fialové je správný termín „tmavě modrá.“ Pokud chci silně, sytě fialově purpurovou, musím se na pozoru, abych nepožádala o fialovou, protože jsem se dostala strašnou magenta, čímž bylo jeden rok zkaženo celé barevné schéma mé zahrady aster. Nelze říci, že angličtina nemá dostatek výrazů pro správné barvy, jazyk je na tato slova bohatý - fialková, levandulová, lila šeříková, fialová, purpurová, - což, s mírným doplňky, může posloužit k popisu celé palety falešně modrých barev. Slovo „modrá“ by však nemělo být používán vůbec v souvislosti s těmito květinami. Žádné modré čínské astry totiž neexistují.

Diagram ukazuje jednoduché uspořádání pro malou zahradu aster fialové a bílé barvy. Seznam jmen semen je použít k identifikaci doporučeného druhu. Živý plůtek z levandule obklopuje celek, cesty jsou lemované čistcem Stachys lanata. Použijte seznam Messrs. Sutton's list a k porozumění přeložte pojmenování barev do obvykle užívaných, odstíny jsou: Azurově modrá - světle levandulové lila. Modrá- světle fialová. Tmavě modrá - tmavě fialová.

Jsem velmi ráda, že Messrs.Sutton uvažují o revizi některých z těchto podivných názvů barev.

• 
  Schéma malé zahrady čínských aster.
• 
  Zářijová zahrada, nižší konec.
• 
  Zářijová zahrada.

Kapitola IX. - Květinové záhony v září

Hlavní květinové záhony ukazuje v září podobné aspekty jako v srpnu. Ale začátkem měsíce uprostřed zeleně je jasnými barvami výrazný mnohokvět hroznatý Kniphofia a nejzářivější jsou bohatě kvetoucí jiřiny. Husté listoví dosny vyrůstá a předvádí zamýšlený účinek. Tvoří jeden z nejvyšších bodů záhonu. Nepokouším se o to, aby veškeré pozadí rostlin zůstaly vysoké, naopak, mnoho z těch rostlin, které byly nejvyšší, jsou staženy dolů aby vytvořily barevnou úpravu středního vzrůstu. Účinek je pak mnohem malebnější, když rostliny v pozadí vzrůstají jen tu a tam až do výšky devět nebo deset stop, vyrůstající postupně. žádném případě ve stejné vzdálenosti. Spíše jako forma zvedajícího se hřebenu pohoří. Diagram ukazuje, jak tomu bývá v případě mého záhonu v září. (Viz str. 52). Dosti blízko vpředu, vyrůstají husté porosty šateru, které byly před měsícem stříbřitě šedá, jenž se nyní mění na nahnědlou barvu. Rostliny jsou částečně pokryty vrcholy lichořeřišnice, ale části z hnědého mraku šateru, získávají i odstín červené, která je v jejich blízkosti. V pozadí této oblasti tmavé bordó, krvavě červené slézové růže a červené jiřiny stále ukazují množství nádherných květů. Jejich nejbližší sousedé jsou vysoké ohnivé mnohokvěty hroznaté, a před nimi nějaké zakrslé mnohokvěty hroznaté (kniphofie), které jsou s oranžovo-červenými květy poněkud měkčích tónů. Pak přijdou červené mečíky, široká skupina nádherných červených dračíků, a na přední straně, lemování a částečně pokrývajících shluk silných, krátce rostoucích rostlin jednoho z kultivarů salvie Salvia splendens.

Rané astry a Chrysanthemum uliginosum.

Po této silné červené přichází pruh zářivě oranžových afrických aksamitníků, jedněch z nejvíce diskutovaných rostlin ročního období. Žluté barvy střední síly, jsou tam některé trvalkové slunečnice, mezi nimi i ta, která se zdá být formou slunečnice Helianthus orgyalis, jenž jsou popsány v poslední kapitole. Tento a některé další jsou vyvazovány ke krytí odkvétajících rostlin. Jemné dvojité třapatky nazvané Golden Glow jsou upraveny stejným způsobem. Ve skupině s nimi jsou vhodné světlé formy slunečnice Helianthus latiflorus, které zdobí svou barvou, když třapatka odkvétá.

Schéma výsadby.

V bližším konci oblasti modrošedých listů kvetoucího plaménku Clematis davidiana, je také i našedlá modrá, ale barevné kvality, která je téměř jedinečná, tónem nádherně ladícím se svými nejbližšími sousedy listy a květy. Asi zde jsou některé květináče olovníku Plumbago capensis zapuštěny, jejich rozsáhlé větve, místo toho, aby strnule vyvázány, jsou vyvedeny na některé husté rostliny modrolisté routy. V blízkosti této, a částečně vyrážející vzhůru přes některé stejné úpravy, jsou hroty krásného mečíku světle, hezky růžové barvy, tolik ceněného dárku Amerických přátel milujících zahradu. Jeden a půl metru vysoké bílé hledíky ukazují svou nádheru jemně mezi ladně převisajícícmi listy modré ječmenice písečné Leymus arenarius. Za nimi je skupina lilií Lilium auratum a ve větší vzdálenosti vpředu, světle sírově žluté aksamitníky, právě nyní se ukazující v největší kráse. Další konec záhonu, kde jsou také šedé listy jsou jasně růžové hortenzie, bílé a růžové dračíky, bílé jiřiny, fialové plaménky, lilie Lilium auratum a astry Aster acris. juky Yucca flaccida je stále krásná.

Popínavá růže na okraji lesa.

Támhle je další řada dvojitého záhonu vyhrazená pro měsíc září. Vede dolů středem zelinářské zahrady a prochází oblouky štědřence (Laburnum). Její pozadí na každé straně tvoří habrový plot asi pět a půl stopy vysoký. Tento záhon je hlavně pro rané astry, které kvetou v prvních třech týdnech v měsíci. Šedivé listy ve velkém množství tvoří popředí. Cesta dál vede mezi skupinami pelyňku Artemisia stelleriana, velmi otužilými rostlinami, které tak dobře napodobuje starček, jsou zde také čistec. Dále se mezi květy rozrůstají závěje šedomodré ječmenice, některé šedé trsy sápy a stříbrolisté vrby, udržované ve vhodné velikosti pečlivým prořezáváním. Schéma zbarvení pozůstává ze šedého listí a bílých, fialových, světle fialových a růžových květů, a rozdělení tohoto zbarvení na dvě nebo tři různá místa, květy bledě žluté a nažloutlé bílé vhodné jako doplňkové listoví. K dispozici je také, v docela jiné části zahrady, později záhon dalších aster, které budou kvetení. Ale u zářijových záhonů lze pozorovat velmi odlišný vzhled, protože jejich květy jsou růžové a žluté barvy, které chybí v tomto pozdějším období roku.

Žluté květy jsou bledě žluté africké aksamitníky a světle žluté a bělavě žluté vysoké dračíky se skupinami pestrolistého podbělu, a řimbaba obecná Chrysanthemum parthenium které již mohou kvést. Růžově zbarvují záhon velkými květy rozchodníku Sedum spectabile, růžové japonské sasanky a pár světle růžových mečíků. Bílé jiřiny 'Constance' a 'Patrick Henry', kopretina Pyrethrum uliginosum, půvabné vytrvalé astry 'Colerette Blanche', vyšší bílé nebo žlutobílé astry se silnými stonky a tuhými listy známé jako Aster umbellatus. Kvetou zde také bílé japonské sasanky, bílé dračíky a bílé čínské astry velké, pozdně kvetoucí druhy s dlouhým stonkem, které byly dříve známy jako Vick's, ale nyní jsou nazývány Mammoth. Mezi šedými rostlinami na záhonu jsou skupiny trpasličí nestařců Ageratum, což jsou jedny z nejlepších nabízených rostlin kvetoucích v září, jenž vynikají svým šedým olistěním. Šedé rostliny v záhoně se však neomezují pouze na ohraničení, ale obecně před jako pokryv půdy a zasahují až metr do šířky záhonu.

Rdesno a bergénie na okraji lesa.

Begonie jsou v největším rozkvětu během měsíce září. Záhony samotných begónií se mi nikdy nezdály docela uspokojivé. Neexistuje žádná možnost pro jejich pěstování v záhonech, ale mám je v poněkud úzkém záhonu, který je na pozadí keřů, ale držím je stále constantly enriched. Výsadba velkolisté formy bergénie Bergenia cordifolia (syn. Megasea cordifolia) je umístěna tak, aby se obklopovala různě velké skupiny begónií, skupiny od pěti do devíti rostlin. Zdání tuhého listoví zlepšuje vzhled begonií a díky své světlým květům vypadají živěji. Následují v tomto pořadí zbarvení: žluté, bílé, bledě růžové, plné růžové, růžové, tmavě červená, tmavě růžové, lososově růžové, červené nebo spíše oranžově červené, červené a oranžové. . Velmi mne mrzí, že nejlepší druhy jiřin pro zahradní úpravy ztratily přízeň školkařů, takže je nyní obtížné, ne-li nemožné, získat nejvíce žádoucí druhy.

Jedná se o výběr těch, které byly nejprve nazývány jehlicovité jiřiny, rostliny mnohem více rozvolněných tvarů, než staré jiřiny, ale s okvětními lístky, které nejsou tak jemné jako jsou v moderní odrůdy těch druhů nazývaných kaktusovité jiřiny. Mnohé z nich mají pěkné i když dosti jednotlivé květy a jsou velmi ozdobné, ale k mají malé použití v zahradě, zatímco staré druhy - 'King of the Cactus', 'Cochineal', 'Lady Ardilaun', 'Fire King' a 'Orange Fire King' patří mezi nejkrásnější z našich květin září. Ve stejné třídě jsou: 'Mrs. Hawkins' nejsvětlejší citronově žlutá s růžovým nádechem, 'William Pearse' jasně žlutá, 'Lady M. Marsham' světle měděná, 'J.W. Standling' oranžová, (poslední dvě jsou asi čtyři stopy vysoké), a dva dobré bílé odrůdy 'Constance' a 'Patrick Henry'. Tyto všechny jsou podle mého názoru nezbytné druhy, avšak pouze 'Fire King', pokud je mi známo, přežívá v současných seznamech obchodníků se semeny.

Lilie a hosty ve výsadbě keřů

Kapitola X. - Okraje lesa a křovin

Příležitosti pro dobré zahradnické úpravy jsou přehlíženy tak často, že bych ráda upozornila na některé z těch, které jsou nejčastěji zanedbávány. Když zahrada přiléhá k lesu, pozemek často vykazuje znaky náhlého přechodu, les končí ostrou linií, někdy s cestou podél okraje, jenž ještě více zdůrazňuje vady. Když je les výsadbou stejnověkých borovic stává se monotónní prázdnotou zdůrazněnou nahotou kmenů a holou zemí. Ve volné přírodě jsou charakteristická rašeliniště, a mají svou krásu, ale mohou být i milou součástí zahrady, pokud je pohled pouze do zahrady a z ní. Když cesta vede podél okraje lesa, bez jakékoliv snahy spojit harmonicky les se zahradou, pak se stává monotónní obtěžující a náhlý přechod je nepříjemně vnímán. Bohatá udržovaná zahrada a prázdný les mezi sebou nemají žádným druh souvislosti, kterou by vykreslil souvislý malebný prostor.

Lilie a kapradiny ve výsadbě na okraji lesa.

Bylo by lepší, kdyby počátek zahrady nebyl v příliš těsné blízkosti lesa, a pak, aby prostor mezi nimi, asi dvacet pět až čtyřicet stop, bylo osázeno tak, aby byl vytvořen soulad. V případě cesty by ale polovina pozemku mezi zahradou a lesem měla být vysázena tak, aby byla stejně adekvátní pro zahradu i les. Stromy by pak přijaly své přirozené krycí a ochranné funkce. Je lépe tyto úpravy plánovat dříve, než je nutné získávat prostor kácením stromů na okraji lesa, protože stromy na okraji lesa bývají zpravidla nejlépe zavětvené. Místo na stinné straně borového lesa by bylo vhodným stanovištěm pro chodník s pěnišníky, a azalkami a odděleně pěstovanými kalmiemi.

Šater a bergénie a na okraji lesa.

Borovice lesní indikuje přítomnost světlé rašelinné půdy, která je vynikající, ale velmi opomíjenou pod keře libavky Gaultheria shallon. To je jedna z mála rostlin, které rostou přirozeně pod borovicemi, ne snad v nejhustší části starého lesa, ale kdekoliv na jeho okraji, nebo kde světlo dopadá na mýtinu nebo na okraji cesty pro povozy. Když už jednou zapustí kořeny, šíří se stálým dorůstáním a postupně dalším a dalším tvořením podrostu lesa. Fotografie květu a plodů již byly ukázány na str. 18-19. Pěnišníky jsou obvykle vysazeny příliš blízko u sebe. To je velká chyba, neboť by neměly být blíže než osm až deset stop (1 stopa = 30,48 cm), či ještě dále od sebe, a to zejména v případě pěnišníku Rhododendron ponticum a některých vzrůstnějších druhů. Je běžnou praxí vyplnit okraje připravených míst sbírkou vřesovištních rostlin. Půda bezpochyby vyhovovuje vřesovištním rostlinám, ale nikdy jsem to ani nedoporučovala, protože mám pocit, že tím pravým místem pro vřesoviště je poměrně otevřené prostranství, a jsou jiné rostliny, které myslím, vypadají lépe s mladými pěnišníky.

Podle mého vlastního vkusu jsou zde nejlepší vytrvalé kapradiny kapraď samec a papratka samice a rozšířená kapraď rozložená Dryopteris dilatata, se skupinami lilií: L. longiflorum a krásnými růžovými L. rubellum předsazenými vpředu, a L. auratum více vzadu. Některé z kyhanek, především Leucothoe axillaris, jsou vhodnými rostlinami pro toto použití. Kromě lilie je několik dalších kvetoucích rostlin, vhodných pro skupinu s pěnišníky. Jsou to bílé náprstníky, bílé orlíčky Aquilegia, bílé vrbovky Epilobium angustifolium, trojčetka Trillium, škornice Epimedium pinnatium, uvularie velkokvětá Uvularia grandiflora, kyčelnice Dentaria diphylla a hořec Gentiana asclepiadea. Ve stejné oblasti, a také částečně jako okraje ke skupinám pěnišníků, jsou vhodné malé keříky jako jsou Rhododendron myrtifolium, R. ferruginium a vonný rojovník Ledum palustre.

Kde se zahrada rozkládá na slunné straně lesa s výsadbou by to mělo být úplně jinak. Zde je místo pro cist, pro odvážnější skupiny nejlépe C. laurifolius a C. cyprius, na pozadí s výsadbami tamaryšků, planika Arbutus a janovec Cytisus, s tu a tam volně rostoucími růže takového divokého druhu, jako je například růže R. polyantha a R. brunonis. Pokud jsou větve borovic nízko, na dosah divokého plaménku (C. vitalba) může být na ně vyveden. Brzy popne strom, zaplní jej docela listovím a hojností květů v srpnu. Cisty potěší jako podrost vřesoviště, divoký vřes vypadá stejně dobře kterýkoliv, ale pokud jsou použity šlechtěné druhy, mělo by být ve vhodném množství použit jeden kultivar ve skupině. Nikdy jako trvalky na okraji, ale vždy jako volné koberce, jako pokryv větší plochy půdy. Pro okraje z jiných druhů lesních rostlin lze použít volně rostoucích růží. Je vždy krásné když cesmína vyrůstá na přední straně, a na ní růže jako Dundee Rambler ('Dundee Rambler' Rose), nebo Garland Rose. Divoký plamének je na místě i zde, a také stínomilné rostliny již zde jmenované. V listnatých lesích je pravděpodobně nějaký podrost lísek, nebo ostružiní a divokého zimolezu. Bílé náprstníky by měly být vysázeny na okraji a na nějaké vzdálenější místa lze vysázet narcisy pro květ v období, kdy listy dosud nevyrašily, a konvalinky, jejíž okouzlující květy a zářivá zeleň přicházejí s mladými listy v květnu.

Tam kde les přichází do těsné blízkosti domu oddělen jen trávníkem, je dobré mít skupinu kapradin a lilií, která vytváří místo jako zahrada s pozadím keřů, menšími druhy rdesna Polygonum, jako jsou P. compadum. Prostory více či méně široké mezi velkými keři a trávníkem jsou vhodnou příležitostí pro geniální úpravy. Jsou to právě tato místa, jenž jsou nejčastěji zanedbané, nebo v každém případě ne dost dobře zvážené. Mám vždy radost z jejich úpravy uspokojivým způsobem. Zdá se, že je žádoucí mít zde mimo trávy, nějaké listoví poměrně odlišné a významné velikosti nebo tvaru.

Pro toto použití jsou neocenitelné bergenie, jedny z nejvíce obecně vhodných a osvědčených. Je pěstováno velké množství variet bergenie M.cordifolia. Hosty jsou také krásné, ale jejich listy přicházejí později a zatahují s prvními mrazy, nebo ještě dříve, zatímco u bergenií přetrvávají po celý rok, což je obecně více žádoucí. Rostliny pro výsadby okrajů se vyskytují ve většině záhonů, a je třeba vymyslet zvláštní úpravy každého záhonu. Dvě ilustrace s přední výsadbou hosty Hosta sieboldi jsou dva sousední záhonky, jeden ukazuje okouzlující keřovité astry Olearia gunni v polovině června, další některé skupiny lilií Lilium longiorum, v květu na začátku srpna. Byly vysázeny v listopadu o rok dříve.

Někdy jediná rostlina šater Gypsopila paniculata naplní celou jednu z prohlubní a prostor mezi většími keři. Hortenzie Hydrangea paniculata je další vhodná rostlina pro výsadbu zde, s trvalkovými fuchsiemi mezi nimi, i když ve skutečnosti jsou to dřevité keře, jsou seřezávány každou zimu a ošetřeny jako byliny. Pouze zřídka jsou pěstovány víceleté astry, nebudu doporučovat žádné konkrétní jméno, ale viděla jsem v nějaké americké knize divoké druhy květin označené jako divaricata a znám je tedy pod tímto jménem. Připadá mi, že ve spojení s bergeniemi, jsou jednou z nejcennějších výplní pro okraje míst, které jen chtějí něco pěkně nepravidelně vystupujícího, ale nejsou dostatečně široké pro něco většího. Stejné skupiny byly vyfotografovány dva roky po sobě. První rok byl květ trochu silnější dole, ale druhý rok byly myslím, stále lepší, ikdyž se částečně vtrousily mezi spodní větve zanice (Weigela), které rostly za touto skupinou. Malé tenké hvězdovité květy jsou bílé a je vyrůstají v rozvětvených soukvětích, listy jsou kopinatého tvaru a ostře špičaté. Ale když jsou rostliny zkoumány blíže, jejím nejvýraznějším rozlišovacím znakem jsou drátům podobné stopky, hladké a téměř černé, jsou jim vlastní vyčnívající hranaté větvičky.

Toto je jen velmi málo příkladů toho, co může být rovněž provedeno mnoha jinými způsoby. Chtěla jsem aby toto posloužilo k upozornění na ty obecně opomíjené keře okrajů, což může být ku prospěchu v mnoha zahradách. Především tam, kde je místo pro dobrou skupinu rostlin, jenž by měly být určité velikosti a vlastností, jako je stromový vlčí bob, pivoňka, paznehtník, udatna lesní, větší trvalkové kapradiny, ostružiny Rubus nutkans nebo rostliny takové podobné velikosti a charakteru. Nízké rostoucí bambusy Bambusa tessellata jsou významnými křovinami vhodnými pro okraje lesa.

• 
  Lilie a kapradiny na okraji lesa nedaleko trávníku.
• 
  Nízké astry na okraji lesa druhý rok po výsadbě.
• 
  Nízké astry na okraji lesa třetí rok po výsadbě..
• 
  Berkheya purpurea, zeď Šedé zahrady, osluněné místo.
• 
  Olearia gunni, hosta a kapradiny ve výsadbě keřů.

Kapitola XI. - Zahrady speciálních barev

Je velmi zajímavé vypracovat zahrady, v nichž některé speciální zbarvení převládá, a na ty, kteří jsou z přírodního původu nebo pečlivé vypěstovány, jenž byly vedeny uměleckým cítěním, barvocitem vytříbeného oka, což otevírá zcela novou řadu zahrad potěšení. Uspořádání tohoto druhu jsou někdy zkoušeny, protože občas jsem slyšela o zahradě rostlin, modré nebo bílé zahradě, ale myslím, že takové nápady jsou ale jen vzácně připraveny s nejlepšími znalostmi. Mám v mysli celou řadu zahrad s omezeným zabarvením, ačkoliv nemám, bohužel, ani místo nebo prostředky pracovat na nich, a musím být spokojena s až příliš krátkou délku dvojitého záhonu se šedým barevným schématem. Ale kromě mé malé šedé zahrady moc chci další, a zejména zlatou zahradu, modrou zahradu a zelenou zahradu, i když počet těchto přání by mohlo být snadno znásoben.

Je to zvláštní věc, že ​​lidé mohou někdy zkazit nějaký zahradní projekt kvůli slovu. Například v modré zahradě, na kráse může přidat skupina bílých lilií, nebo něco bledě citronově žlutých, ale to není dovoleno, protože se to nazývá modrá zahrada a nemohou být žádné jiné květiny v ní, mimo těch, s modrými květy. Nevidím v tomto žádný smysl, zdá se mi to jako hloupé a sebeomezující okovy. Jistě může být provedení modré zahrady stejně krásné, jako je modrá barva krásná sama o sobě. Můj názor je, že by krásná zahrada měla být především krásná a pak teprve modrá. Což může být v souladu s nejlepšími možnostmi krásy. Navíc, každý zkušený malíř ví, že modrá bude vypadat více jasně modrá právě se správně umístěnou doplňkovou barvou. Jak to může být provedeno je zřejmé z plánu, protože, nemohu-li mít tyto zahrady sama, bude útěchou je navrhnout těm, kteří je mohou realizovat v souladu s mými radami, jak mají být úpravy provedeny.

Šedá zahrada je tak nazvána, protože většina rostlin, které zde rostou má šedé listy a všechny rostlinné koberce a sousední rostliny jsou šedé nebo bělavé. Květy rostlin, které zde rostou jsou bílé, lila, fialové a růžové. Je to zahrada převážně pro období měsíce srpna, protože srpen je doba, kdy je větší počet vhodných rostlin v plném květu, ale šedá zahrada by také mohla být zahradou pro měsíc září, nebo dokonce října, protože je zde velký počet aster, které budou moci být takto použity. Plán je dán spojením série zahrad zvláštního zbarvení. Z důvodu větší názornosti jsou zde uvedeny v co nejjednodušší formě, jak je to jen možné, avšak stejné barevné schéma by mohlo být přizpůsobeno jinému důležitějšímu designu a většímu rozsahu.

• 
  Šedé záhony: slézové růže, bělotrn, šater, otočník (Heliotropium).
• 
  Zářijové záhony aster.
• 
  Šedé záhony: růžové slézové růže, bělotrn, řebříček, šater, čistec.
• 
  Celkové schéma barevné zahrady.

Zlatá zahrada je vybrána na střed, částečně proto, že obsahuje větší množství trvalých keřů a je jasná a veselá po celý rok. A to částečně proto, že je nejlepším souladu s přirozenými barvami, vhodně, pro radost z částí zahrady na obou stranách. Předpokládá se, že dům je kousek dál na sever, a s takovou zahradní úpravou, jenž je blízko k té, která by mohla nejlépe vyhovovat jeho stylu a vlastnostem. Pak by mohly být vysázeny keře a stromy. Stín a jejich mohutné koruny by daly odpočinout a osvěžit oku i mysli, takže by byly více připraveny se radovat z barevné zahrady. Vstup do zlaté zahrady, a to i v ten nejnudnější den, bude jako příchod do sluneční záře. Skrze křoviny je také cesta k pravé a levé paralelní dlouhé ose barevné zahrady, s cestou otáčející se na jih na obou koncích, spojujících zakončení barevné zahradní cesty. To bylo vzato v úvahu při zařizování posloupnosti prostorů.

Detail zářijové Šedé zahrady, trvalkové astry a bílá čínská astra 'Mammoth' v popředí.

Živé ploty, které které tvoří pozadí záhonů a vytvářejí rozdělení částí jsou z větší části vrby, dorůstající a udržované ve výšce sedmi metrů. Ale v případě zlaté zahrady, jejíž forma je větší a svobodnější než u ostatních, není žádný konečný živý plot, ale výsadba větších zlatých cesmín, jenž jsou omezeny a regulovány, aby byly udrženy na požadované hranici. Tato absence pravidelně řezaného živého plotu dodává celku dojem větší svobody a lepší soudržnosti s keři. V případě Šedé zahrady je živý plot tvořen tamaryškem (Tamarix gallica), jehož měkoučká šedozelená barva je v nádherné harmonii s ostatním šedým listovím. Je vidět na plánu, že Zlatou zahradu obklopuje dvojitý živý plot. Ten musí být ze zlaté cesmíny na jedné straně a z tamaryšku na straně druhé. U vstupů a oddělení, kde trasa prochází, je keřům dovoleno vyrůst výše, a jsou nakonec vytvarovány k vytvoření klenby, či oblouků v průběhu cesty.

Juky a šedé olistění.

V Zlaté a Zelené zahradě keře, které tvoří hlavní část výsadby, se výsledek zobrazí po několika letech růstu. Je nejlepší mít je takto od počátku. Pokud mají vyplnil prostor, je vhodné několik kusů zasadil na místo, kde by měl nakonec stát jeden jediný. Učinit tak s tím úmyslem že nadbytečné jedince bude třeba odstranit později. Jsem pevně přesvědčena o vhodnost takové výsadby, tato úprava má takto být provedena než určené rostliny dorostou prostoru jenž je do té doby naplněn dočasnými rostlinami. Z nich, v Zlaté zahradě, je nejužitečnější pupalka Oenothera lamarckiana, divizna Verbascum olympicum a V. phlomoides, více než janovec. Plán ukazuje že zlaté cesmíny jsou pěstovány s žlutokvětými letničkami, jako je několik druhů kopretiny Chrysanthemum coronarium a jednoduchým a poloplným, krásnoočkem Coreopsis drummondi, a také s větším množstvím aksamitníků, bledými primulemi, těmi citronové barvy. Jemné vysoké žluté hledíky budou také neocenitelné. Květy temně oranžové barvy, například oranžové aksamitníky, tak vynikající pro jejich vlastní použití, jsou zde nevhodné, mimo ty světle žluté a středně žluté, ty jsou vhodné. V takové zahradě bude nejlepší mít, vedle cesty buď úplné olemování zakrslými varietami zimostrázu se žlutopestrými listy vysokými od osmnácti palců do 60 cm výšky, nebo smíšenými výsadbami z těchto rostlin a drobných keřů žlutopestrých brslenů seřezávaných do 60 cm výšky. Okraj cesty by měl být udržován jako pravidelně stříhaná linie.

• 
  Část plánu Zlaté zahrady.
• 
  Oranžová zahrada.
• 
  Šedá zahrada.
• 
  Modrá zahrada.
• 
  Zelená zahrada.

Různost intenzity barev a stupeň variability kříženců je tak velká, že je má cenu jít do zahradnické školky vybírat ze všech těchto žlutopestrých rostlin. Nestačí říci zahradníkovi, aby je opatřil. Mělo by být zájmem majitele zahrady při výběru rostlin vykonat pouť do všech dobrých školek v dosahu, nebo dokonce do některých poněkud mimo dosah. Není to dobré zahradničení pokud není ochotno žádné takové oběti. Všechno dobré zahradničení je odměna za dobře řízené a dlouhodobé úsilí. Pokud se v Zlaté zahradě, cesty setkávají a stáčí kolem kruhu, může zde být nějaký ornament zdůrazněný ornamentálními slunečními hodinami, kamennou vázou na květinami, nebo nádrží se žlutými lekníny. Jsou-li zde sluneční hodiny, mohou tam být nějaké nápisy z reliéfů, ale neměly by zde být jejich písmena pozlacená, přestože je to zlatá zahrada a barva či textura s pozlacením by jinak byla zcela na místě. Pokud je zde nádrž, neměla by zde být zlatá rybka, její barva je zcela špatná. Nikdy neubližujte zahradě kvůli lákavým slovům. Slovo „zlatá“ u rostliny je samo o sobě samozřejmě nesmysl, žádné rostoucí listy nebo květy nemají nejmenší podobnost k barvě zlata. Ale slovo může být používáno, protože přešlo do jazyka se společně uznávaným významem.

Vždy jsem cítila určité váhání při používání volně rostoucích trvalkových slunečnic. A to proto, že druhy s rozšiřujícími kořeny je obtížné udržet pod kontrolou, a jejich roční přírůstky mezi jiné trvalkami mohou vést k narušení a poškození jejich sousedů. Pak, v tolika zanedbaných zahrad zplaněly, přežívající, když ostatní rostliny byly zadušeny divokým porostem, a tak napůl nevědomě, jsou považovány za příliš levné a nedůstojné k tomu aby byly využívány. Mám za to, že tento můj vlastní dojem není ojedinělý. Často, když jsem se měla dělat plány květinových výsadeb na záhonech, byla jsem byl požádána, abych nepoužívala žádnou z těchto slunečnic, protože „jsou tak obyčejné“. Ale nic není „obyčejné“ ve původním smyslu či nevhodného, ​​je-li to správně používáno, a zdá se mi, že zlatá zahrada je to pravé místo, kde mohou být tyto jasné podzimní květiny být použity velmi vhodně. Proto jsem použila slunečnici Helianthus rigidus a jeho vysoko rostoucí odrůdu 'Miss Mellish' i když bych doporučila zbarvení docela jiné než tento hluboký odstín, použila bych světlejší žluté slunečnice H. latiflorus. Jsou lepší, zejména hlavní světlé formy těchto slunečnic a jedna známá jako varieta H. orgyalis, popsaná na str 69.

Přední pohled na záhon s šedým olistěním.

Zlaté plochy v místech, kde cesta přichází ze severu, jsou samozřejmě osázeny listnatými dřevinami, aby mohly dobře vyniknout zlaté cesmíny na pozadí, nebo zlaté vrby a napomoci efektům v zimním období. V některých místech v plánu slovo „zlato“ bylo vynecháno, ale žlutolistá nebo žlutopestrá forma keřů je vždy rozhodující. Zde je elegantní střiholistý bez Sambucus nigra 'Aurea', je stejně vhodný jako ten obyčejný.

Šedá zahrada je vidět v celé své kráse, odsud přes oranžové záhony prolnuté a nasycené silným červeným a žlutým zbarvením. „D“ na plánu znamená jiřina, ostatní jména rostlin jsou zapsána celá. Přirozeným účinkem těchto sytých a bohatých barev je touha po doplňkové barvě, stojící krytý oblouk tisu náhle obrátí pohled do šedé zahrady, tento efekt je překvapivě docela světlý a osvěžující. Člověk někdy netuší jak živě a jasně může působit nestařec, šanta (Nepeta) vedle šedofialové levandule. Dokonce šeď-purpur bělotrn vypadá, že má více pozitivní barvu než je očekáváno. Nachové plaménky skupiny 'Jackmanii' vypadají jedinečně, zatímco šedá a modravá zeleň před nimi vyhlíží podivně chladně.

Plán ukazuje šedobílé okraje lemované starčekem, čistcem a svatolínou (Santolina). Jsou tam skupiny s levandulemi, velkými kvetoucími plaménky, (C. v plánu) umístěnými tak, že mohou být vedeny nad nimi a částečně přes ně, nachází se zde také monumentální formy juk, Y.gloriosa a varieta Y.recurva. Zbarvení květin je nachové, růžové a bílé. Kromě juk, další bílé květy patří liliím Lilium longiflorum a Lilium candidum, jasné bílému řebříčku Achillea 'The Pearl' a šedobílé mraky šateru Gypsophila paniculata. Růžové květy patří Suttonově zářivce (Godetia) Double Rose, vyseté v místě příhodně již brzy v květnu, krásné jasné růžové slézové růže 'Pink Beauty' a světle růžové 'Double Soapwort'. Plamének a bílé hrachory jsou zasazeny, aby mohly být vyvedeny k pokrytí šateru, když odkvétá a tvoří se hnědé plodenství. Jakmile ztratí svou šedou barvu, kvetoucí vrcholek je uříznout, plamének a hrachor jej přerůstají. Když šater silně roste v květnu, jejich výhony jsou omezeny a podepřeny tuhými větvemi. Trochu později je opora úplně skryta, ale zůstává zde jako pevná struktura. Je oporou, když vrchol šateru je snížen a další rostliny jej pokrývají.

Jižní strana domu porostlého vinnou révou.

Elymus je modrozelená ječmenice písečná, zahradní forma pěkné modrolisté, která roste na našich písečných kopcích, dunách na březích moře. Mydlice Saponaria officinalis se často na mnoha místech nachází ve volné přírodě. Z nestařce (Ageratum) jsou používány dvě formy jasně barevných trpasličích druhů pro vytvoření barevné hmoty v místech v popředí a vysoký A. mexicanum pro pozadí záhonu, kde vypadá jako rozptýlený fialkový mrak. Šanta (Nepeta) je zde zastoupena dobrým zahradním druhem, šantou kočičí (N. Mussini). Její normální čas kvetení je červen, ale nyní už je ostříhaná, po odstranění prvních květů v polovině měsíce, načež ihned znovu kvete. Nyní, pomocí šedých rostlin, zlatá zahrada vyhlíží uspořádáním barev extrémně jasná a slunná. Několik minut naplňuje pohled žlutá barva, a potom zahradu míjíme k modré zahradě, kde znovu udeří do očí potěšení z barev. Záře a čistota barvy je téměř neuvěřitelná. Jistě žádné modré květiny nebyly předtím samy o sobě více modré!

Tento dojem je naplňující. Pro tento jediný účel jsou všechny modré květiny použity, pouze s vyjímkou máčky Eryngium a plaménku Clematis davidiana. Ostatní jsou všechny úplně čistě modré, tyto dvě jsou však šeďomodré. Není zde žádná fialovomodrá, jako nejmodřejší zvonky a vlčí boby, to by nebylo přijatelné. S modrou je několik bílých a bledě žlutých květin, pěnově bílé Clematis recta, nádherná stračka Delphinium formosum, bílá trvalka vlčí bob s mandlově měkce bílým tužebníkem jilmovým, další barevnou květinou. Potom mléčně bílý vlčí bob, v její blízkosti rostou modrolisté rostliny, routa a juka. Potom je tam jemně citrónový vlčí bob 'Somerset' a úplně žluté vysoké žluté hledíky, rozptýlená bledě žlutá měkce ochlupené žluťucha Thalictrum a sytě žluté lilie Lilium szovitzianum, s bílým hrachorem a bílé slézová růže v pozadí. Bíle pruhovaná kukuřice pokrývá prostor vlevo prázdný po stračce (Delphinium), když její období květu skončí a květy olověnce Plumbago capense opadnou. Jedna skupina těchto je pěstovaná přes modravé plaménky Clematis recta, který odkvétá v třetím týdnu července. Juky velkých i malých druhů, jsou také použitelné v modré zahradě, stejně jako bílé lilie, L candidum a L.longiflorum. Listoví obou je šedomodré a jasné zelené barvy, kromě toho jsou zde příležitostné skupiny stříbřité máčky Eryngium giganteum. V přední hraně jsou dvě nejlepší hosty Funkia grandiflora, s listy jasně žlutozelenými a F. sieboldi, jejíž listy jsou šedozelené. Pestrý podběl jsou cennou rostlinou, kde je její žlutavě bílé výrazné zbarvení příhodné a já najdu dobré použití pestrolistých forem pěkné trávy zblochan vodní Glyceria maxima (zde Poa aquatica). Ač toto je rostlina jejíž řádné místo je v mokré půdě, snadno se přizpůsobí pro růst v záhonu, ale je dobře ji pěstovat ve stínu, nebo polostínu. Ladí dobře barevně s podběly, jako zahradní rostlina je stejného druhu jako stará dobrá chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), ale je o mnoho lepší. Velká bílá-pruhovaná japonská tráva, ozdobnice čínská Eulalia japonica striata(dnes Miscanthus sinensis) (označena „E U“ na plánu), je vysázena za stračkami v rozích, a ve skupinách před kukuřicí. Z modré zahrady, směrem k východu, přicházíme na zelenou zahradu. Převládají keře jasného a hluboce zeleného zbarvení s lesklým povrchem listů. Zde jsou zelené aukuby a skimmie, s listnatci Ruscus racemosus, krásnými rostlinami „alexandrian laurel“ (podle věrohodných zdrojů http://www.gardenvisit.com/garden_design/planting_design_guide/gertrude_jekyll_plants je míněna děreň hroznatá Danae racemosa, ačkoliv pod názvem lze dohledat i domba Calophyllum inophyllum) nebo vavřínem (Laurus nobilis), a více lesklým listovím paznehtníků, host, kopytníků. Mezi liliemi Lilium candidum a L.longiflorum a kosatci Iris foetidissima potom působí lehce jako pírko bledě zelená kapraď samec, papratka samice a pěkná kapradině podobná čechřice (Myrrhis odorata) v Anglii starobylá zahradní bylina. V rozích jsou znovu ozdobnice (Miscanthus sinensis), ale tyto rostliny jsou variety 'Zebrina' s listy napříč žlutě pruhovanými. V zelené zahradě je méně květin a téměř všechno jsou bílé zvonky Campanula macrantha, C. alba a C.persicifolia, lilie, tulipány, náprstníky, hledíky, pivoňky a čemeřice. Právě s trochou květů pro každé období doprovázející obecně převládající záměr ukázky lesklého a kapradinového listoví. Trochu bledě žlutých květů lze vidět v popředí v květnu a červnu, u kvetoucího čípku Uvularia a škornice Epimedium. Ale zelená zahrada, pro řádný vývoj, by měla být velmi rozlehlá.

• 
  Vinná réva na zdi domu.
• 
  Vinná réva a fíky nad dveřmi Houbového domu.
• 
  Plamének C.montana na rohu dvorku.
• 
  Plamének nad oknem dílny.

Kapitola XII. - Popínavé rostliny

Když někdo navštěvuje místo, kde jsou popínavé rostliny nebo nějaké keře vhodné k použití jako popínavé rostliny, upevněny jako obvykle na dům nebo zdi, kolem všech čtyř stran, bez jakéhokoliv pokusu o uspořádání, přináší to mnohdy někomu pocit lítosti pro ztracenou příležitost nebo nesprávně použití. Popínavé rostliny bývají ve velkém počtu parků vysázeny bez myšlenky nebo nápadu. Nezřídka jdouce podél cesty, si povšimnu krásných popínavek, pokud jsou často vidět nedaleko cesty k venkovské zahradě, některé z nich mohou dobře posloužit jako lekce v lepší výsadbě. Základem je naučit se větší jednoduchosti, která vnáší do kompozice více jednoty a vyvarovat se přílišného množství detailů. Některé z chalup mají pod oknem starý keř kdoulovce japonského Pyrus japonica(dnes Chaenomeles japonica). pokud je pravidelně a správně řezán, celá koruna nádherně rozkvétá časně na jaře. Zbytek chalupy bývá skryt ve staré vinné révě. Možná na všech zdích jsou tyto rostliny většinou krásné, ale já vždy myslím, že je většinou harmonický s domky nebo malými domy o velikosti a druhu chalupy. Avšak zdá se být nejméně příhodná na zdech domů klasického typu. Ovšem, takové domy jsou často lepší bez nějakých rostlin na zdech. Stále jsou zde příležitosti, kde ušlechtilé leštěné listoví magnólie vyhlíží vynikající na větších plochách a jednoduše střižená myrta na ještě menších zdech.

Plamének C. montana vedený jako závěs.

To je, jako všechny další důvody pro plánování zahrady, otázka znalosti a dobrého vkusu. Druh jaké zdi nebo domu a jejích sousedních forem vzít v úvahu a pečlivě vybrat z většiny vhodných rostlin. V mém vlastním domě, který je dům vyhlížející jako velká chalupy, převládají zdi jenž porůstá réva a fíky na jižní a západní straně. Na stinné severní čelní stěně dvorku mezi dvěma křídly roste plamének Clematis montana na dvou chladných stranách, a nad nimi znovu réva. V jednom rohu na teplejší straně domu, kde výška pod okapem není velká, jsou pěstovány čínské růže, a rozmarýn, který je vhodnou výsadbou u paty zdi, kde se napřimuje. Barva čínské růže a zeleň rozmarýnu mne vždy naplňuje nadšením, neboť je většinou rozkošnou kombinací. Ve vzpomínce na chalupu je vhodným příkladem už citovaný kdoulovec pod dlouhým oknem do obývacího pokoje. Já si pamatuji další chalupu, jenž měla verandu krytou zlatými koulemi zákuly Kerria japonica a čínské růže porůstaly větší část nízkých zdí jenž byly tvořeny z poloviny trámy a omítkou. Růžové růže byly milé a zvláště ty, které kvetly proti stříbrošedému kmeni starého dubu, nebo ty které spočívaly na teple bílé omítce. Mělo by být pamatováno, že ze všech růží je růžová čínská růže jednou ze stále kvetoucích. Oproti jiným se její první květy ukazují již v květnu a na chráněných místech kvete až do vánoc.

Plamének Clematis montana na dvoře uličnicky přerůstá přes zeď směrem k východu a prchá nahoru přes okraj střechy. Alespoň to tak zdá být, že je to výtržnost, divokost jeho růstu, ale je ve skutečnosti takto pěstován a omezován. Přirozeně vyrůstajících a přepadající fábory a girlandy a jeho dlouhé lanoví obtížené květy jsou zde vedeny záměrně. V jednom bodu probíhá přes kaliny (zřejmě Viburnum opulus) a jednu ze zdí s nimi společně sdílí. Potom se obrací vlevo a je pěstován v girlandě podél dubového trámu a omítnuté zdi. Ale toto je pouze jeden způsob použití této milé pnoucí rostliny. Místo v patě nějakého rozedraného starého stromu, nebo sešlé jabloně, nebo větvené trnky, drsného houští ostružin a jiných divokých keřů, dokáže brzy naplnit nebo pokrýt půvabným porostem a štědrostí květů. Oplétá vysokou cesmínu, nebo obléká starý živý plot, kde trny slábnou a keře jsou již děravé, nebo pokrývá nevzhledné boudy či nějaký druh přístavby. Všechny plaménky dávají přednost vápenité půdě, ale Clematis montana na ní netrvá a v mých kompozicích vyrůstá v písečné půdě. Na konci května rozkvétá a nejlepší je brzy počátkem června. Když květiny odvétají a bílé okvětní lístky se nepatrně scvrkají vypouští sladkou vanilkovou vůni.

Plamének C. flammula a tavolník na zdi.

Vůni nelze vždy cítit kolem květin, ale je nesena vzduchem vanoucím přes kvetoucí záhony. Je to věc, která často udiví majitele zahrad v druhém červnovém týdnu. Další z těchto plaménků, stejně jako zahradní druh C. montana, mají velmi blízko k volně žijících druhům a jsou dobré pro podobné účely, jako je plamének C. flammula, kvetoucí v září. Velmi lehce tvarovaný, nabývá formy kvetoucích oblaků. Obrázky ukazují, že lze použít různé způsoby, na chatě, na dubovém plotě a stěně v kombinaci s lehoučkým olistěním tavolníku Spirea lindleyana. Nemyslím si, že existuje vhodnější náhoda v mé zahradě, která by byla příznivější, než šťastný růst těchto dvou rostlin dohromady.

Stěna je otočena trochu na sever a trochu západ, a každý rok je radost vidět nejen krásy kterou představuje forma, ale i půvab z barev, květů plaménků a teple bílého květenství tavolníků. Ty mají listy spíše bledě zelené jako papratka samice, jsou elegantní kapradinovité formy, lehce zkroucené a stočené též podobně jako kapradiny. Ale tyto plaménky mají mnoho jiných použití, pro loubí, oblouky a pergoly, stejně jako má mnoho různých podob divoké zahradničení (rozuměj tvorba přírodní zahrady).

Podslunečník Abutilon vitifolium.

Keř pro použití na zeď, který je hodně opomíjen ačkoliv je zdrojem krásy, je podslunečník Abutilon vitifolium. V našich severních krajích a vnitrozemí nemusí být vytrvalý, ale roste dobře kdekoliv jižně od Londýna. Květy mívá každý dva a půl palce v průměru, vyrůstají ve velkých, volných soukvětích, jejich lehce levandulová barva dokonale ladí s šedavým olistěním.

Neexistuje žádná hezčí a čistší modrá, než je nově vypěstovaná povíjnice Ipomea rubro-coerulea (také pěstovaná pod názvyIpomea tricolor, Ipomoea purpurea apod.), mezi veřejností známá jako 'Heavenly Blue' si skutečně zaslouží své jméno. Musí být chráněna v teple na počátku roku a vysazena v červnu u teplé zdi. Zde ji mám v úzkém záhonu na úpatí stěny směrované na jihozápad, kde pomocí několika krátkých tyček, stoupá do spodních větví révy. Víno je jedním z druhu Chasselas (starobylé stolní a moštové odrůdy révy vinné Vitis vinifera), s listy dosti bledě zelenými, téměř žlutozelenými, barvou, která tvoří nejlepší možnou kombinaci s čisté modrou povíjnicí. Pro mé oči je to nejpříjemnější svátek barev v roce.

Povíjnice nachová 'Heavenly blue' a vinná réva.

Lilek Solanum crispum, s fialovými květy v hojných svazcích, je jedním z nejlepších keřů na zeď. Další z jemných rostlin, které jsou krásné pro tvarování na stěny a volné tvary, přerůstající přes jiné porosty na stěnách je lilek jasmínovitý Solanum jasminoides. Jeho bílé květenství se objevují uprostřed léta a přetrvávají až do konce podzimu. Ve dvou zahradách v mém okolí to jsou pozoruhodně krásné, v jednom případě na slunné stěně chráněného dvora, který poskytuje značný prostor, ve druhém případě naproti vysoké jižní stěně, kde z terasy nad ní, jsou květiny viděny na pozadí mlhavých lesů ve středním plánu a čisté šedomodré barvě vzdálených kopců. Na stejném místě je svým růstem pozoruhodný myrtovník citronový Backhousia citriodora, která vděčí za svou bujnou zeleň svým kořenům a výhony krytými pod ochranou přístřešku. Má nekonečné možnosti využití v místech, kde jsou otevřené verandy. Právě takové umístění, naproti vchodu, umožní vanout vonícímu vzduchu do oken pokojů nad ním. Tyto poznámky mohou jen dotknout štědřejšímu využívání některých z mnoha popínavých dřevin a rostlin. Jeden z mnoha zahradních úprav, které jsem vroucně toužila mít a nikdy nemohla, je trocha skalnatého svahu, jenž by bylo částečně místem pokrytým sutí tvořící stráň a částečně sesunutou a vystupující skalní hmotou, pro nejlepší využití těchto rostlin.

Tam by bylo místo pro zimní žlutý jasmín, pro růži z Jericha popínající se na keřích, i plaménky vyvedené na opoře tak, jak bylo popsáno, a pro původní plaménky C. vitalba, krásné jak květy tak i plody, u keřů, jako je zlatice Forsythia suspensa a Desmodium penduliflorum (dnes známá jako Lespedeza thunbergii) které mohou zakořenit vysoko a ze svých větví spouští kaskády květů dolů. Je to místo i pro růže Rosa wichuraiana, tykve a divokou révu. Svah by měl být nejlépe čtvrt míle dlouhý, aby se dal osázet s perfektní lehkostí, jedním druhem ve dvou nebo více kombinacích, v právě takových rozměrech a tvarech skupin aby mohly být vytvořeny nejkrásnější obrázky, a právě takové seskupení, které ukážou ten nejlepší výsledek. Viděla jsem dlouhé úzké holé břehy holých křídových břehů, rok za rokem bez snahy rozptýlit jejich prázdnotu a monotónnost, pozorovala jsem je s pocitem vnitřní lítosti nad promarněnou příležitostí, přemýšlela, jak krásné by mohly být s výsadbou dvou společných rostlin, jako plamének C. vitalba a Red Spur Valerian (zřejmě Centranthus ruber, mavuň červená). Ale takové příklady jsou bez konce.

• 
  Lilek Solanum jasminoides.
• 
  Plamének Clematis flammula na rohu stavení.
• 
  Plamének C. flammula na stavení.
• 
  Backhousia citriodora.

KAPITOLA XIII - Seskupování rostlin v květináčích

V italských zahradách lze běžně vidět množství rostlin v květináčích stojících v různých částech zahrady, obvykle ve spojení s dlážděnými terasami a schody. Především jde o druhy větších hrnkových rostlin, pomerančovníků, citroníků, oleandrů, které ​​ve svých obrovských a často bohatě zdobených kameninových nádobách tvoří důležitou součást zahradního designu těchto zahrad. V našich klimatických podmínkách podobné hrnkové rostliny nemůžeme mít, pokud nevlastníme oranžerii nebo podobnou prostornou bezmrazou místnost k jejich umístění v zimě. Ale dobré seskupení menších rostlin v květináčích je formou ozdoby, která by mohla najít větší využití v našich zahradách, a to zejména tam, kde jsou vydlážděné prostory v blízkosti domu, nebo v souvislosti s nádrží nebo kašnou, které nabízí dostupný zdroj vody pro každodenní zalévání. Mám takový prostor v chladném dvoře, který má téměř čtvercový tvar. Střední kruh je betonový, a všechny další stupně jsou dlážděné, od úrovně nejmělčího schodu výše. Na stranách tohoto zvýšeného schodu jsou seskupeny pokojové rostliny tak, že je volné místo uprostřed, kde je dřevěná lavička a dobrý přístup ke dveřím nalevo.

Hrnkové rostliny právě umístěné.

První věcí, je zajištění kvalitní zeleně. Na každé straně mám tři podlouhlé italské terakotové hrnce plné hosty Funkia grandiftora stojící na nižším stupni. Slouží ke skrytí běžných květináčů, které jsou umístěné za nimi, obrázek ukazuje, jak celek vypadá den nebo dva poté, co byl poprvé uspořádán, brzy v červnu, když plamének Clematis montana ještě byl v plném květu. Dále nad okrasnými květináči jsou obyčejné, také s hostami. Na vnitřní straně skupin, vedle domu, jsou květináče s aspidistrou, a proti zdi, s kapradí samcem. je tam dále mnoho kapradin a host pro vyplnění prostoru mezi kvetoucími rostlinami. Z nich nejvýznamnější jsou lilie L.longiflorum, L.candidum a L.speciosum, a hortenzie, ale mám také nádoby s mečíky 'Colvillei The Bride', zvonky Campanula persicifolia a C. pyramidalis a bílými a růžovými vilci šplhavými (Cobaea scandens) a zvonky zahradními. Posledně jmenované jsou vyjmuty ze země a nahrnkovány jen těsně předtím, než začínají nakvétat.

Hrnkové rostliny v tmavém dvorku. Hosty, lilie, kapradiny, aspidistra.

Jsou zde jen zřídka více než dva druhy kvetoucích rostlin umístěných současně vedle sebe, dva nebo tři druhy rostlin s krásnými listy jsou samy o sobě nádherné na pohled, často zde není nic, mimo lilií, a sotva lze toužit mít více. K dispozici je dostatek výplně ze zelených rostlin, takže nejsou vidět žádné květináče. Pokud je místo osluněné, vybrané rostliny by mohly být z velké části pelargonie, dva roky staré rostliny ve vhodné velikosti květináče, na místě které vyhovuje spíše kapradinám, které mají rády stín a hostám, jejichž listy jsou často popáleny sluncem, a také by zde mohla být velkolistá bergenie. Také zde by mohly být lilie, hortenzie a dosny a dobré skladované půvabné Francoa ramosa.

Francoa ramosa.

Pelargonie (Geranium) by měly být velmi pečlivě tříděny podle barvy, v jedné části schématu bílé a měkce růžové, v jiné se růžově červené, a jinde lososově červené, nyní tak početné a hezké. Poslední dvě skupiny mohou upraveny podle stupně tónu barev do čistě šarlatové, z nichž nejlépe známou a nejkrásnější barvou je 'Paul Crampel'. Barva je čistá a úžasná, ale nikoliv krutá. Neumím si představit žádné jiné slovo, které tak dobře popisuje některé červené odstíny tvrdé kvality, která dává potíže spíše než uspokojení u očí citlivých na barvu. 'Henry Jacoby' je pro mě jedna z krutě červených a nemá místo mezi mými květinami. Nemám touhu znevažovat rostlinu, která je tak obecně používaná, oblíbená, ale cítím jistotu, že její popularita je dobré řešení vzhledem k tomu, že hlavní zahradnická veřejnost má sklony spíše přijmout to, co jí je předloženo, než aby se obtěžovala hledat něco lepšího. Přestože barva této pelargónie je velmi živá, celý záhon z ní má neohrabaný vzhled v očekávaném malebném účinku. S velkou radostí přidávám do skupin 'Omphale', světlé lososově růžovou 'Mrs. Laurence', o odstín hlubší, 'Mrs.Cannell', lososově šarlatovou podobné kvality barvy plamenku Phlox 'Coquelicot' a upravuji je podle stupňů čistoty k pěkné červené 'Paul Crampel'. Záhony, nebo skupiny nebo okraje záhonů osázené těmito, nebo barevně rovnocennými odrůdami, mohou být srovnávány se záhony 'Henry Jacoby' co do pozoruhodného stupně živých barev, jasu, krásy a zajímavosti. Zbarvení by mohlo být a je skutečně milejší, jasnější a laskavější pro oči. Kdybych měla více síly, navštívila bych školky, abych viděla všechny ty skvělé pelargónie, které jsou nyní pěstovány a seskupila je do barevných kombinací tak, jak by mohly být s jistotou doporučeny. Ale takto, musím spoléhat na doporučení mých přátel ze zahradnického obchodu, když mám příležitost, abych vytvořila takové kombinace květů, které si z nich vybírám.

Francoa ramosa u nádrže.

Volně stojící vázy jsou umístěny na podstavcích, takže je celá váza a obsah vyhříván působení slunečního záření. To jsou podmínky speciálně vhodná pro muškáty, Neznám žádný užitečnější kultivar, než je 'King of Denmark'. Květy jsou ve velkých hroznech, poloplné, s vynikající měkce lososově růžovou barvou. Listy jsou pevné a dobře zbarvené, celá rostlina je masivní a hezká. Pro takové a jiné venkovní použití v nádobách je nejlepší, když silné dvouleté rostliny mohou být uchovávány. Mezi muškáty jsou některé ostře purpurově-růžové a lituji, když je vidím v mnoha zahradách, protože pro moji je určitě nikdy nemohu považovat za přijatelné. Při navrhování zahrady, kde jsou označeny prostory, je dobré pamatovat na vhodné působení letních květin v mírně zvýšených záhonech s kamennými okraji. Takové záhony mi často připadají šťastnější úpravou ve spojení se schody a zpevněnými plochami a úpravami, ve kterých se vyskytují kašny. Letní květy, jako lilie, muškáty a dosny, lze často vidět v těchto záhonech a nikde je nelze vidět lépe prospívat. Vzhledem k charakteru mého domu, jenž vypadá spíše jako chata, mám velmi omezený prostor pro takové záhony, jsou nade vše nejlepší druhy se malými zdmi a obrubníky z lisovaného štěrku, ale já mít jeden olemovaný nízkým místním pískovcem, kde je čtvercovitá dlažba se stejným kamenem schody spojující plochu s nádrží a nižším stupněm zahrady. Zde pelargonie a dosny žijí v přepychu na chráněném místě a plném slunci.

Francoa ramosa je rostlina pro mnoho použití. Olistění, i když sporé co do množství, je zajímavé a hezké. Dlouhé květní výhonky vyrážejí s jakýmsi určujícím charakterem, jako by rostlina věděla, co se od ní očekává a měla v úmyslu naplnit svou obvyklou povinnost a účel, a sice být elegantní a krásnou ozdobou. V pozdějším létě se květy stávají natolik těžkými, že je nebezpečí při jejich hmotnosti, prohnutí se ve slabém větru a zkroucení celých částí rostliny. Měla by být proto podepřena krátkými kousky lískových tyčí svázaných v polovině k podepření stvolu. Je obvyklé ve školkách, a někdy dokonce k vidění i v soukromých zahradách, že jsou tyto květiny vyvázány ve vzpřímené poloze vzhůru. To by nikdy nemělo být, neboť to nejen nutí rostlinu do podoby, která je zcela v rozporu s její povahu, ale okrádá ji o její přirozenou grácii a cennou individualitu.

Použití hortenzií v květináčích je nekonečné, dobře kvetoucí rostliny dají život a zájem mnoha nezajímavým rohům. Hortenzie kvete dlouhou dobu a je stejně hezká na slunci i ve stínu. Pokud modrá barva, kterou může mít přirozeně v některých půdách je žádoucí, může jí být dosaženo smícháním pougded slate se železnými pilinami v kompostu. Kamenec je další známý účinný prostředek k navození modré barvy hortenzií.

• 
  Pelargonie a dosny v záhonu ohraničeném kamenným okrajem.
• 
  Hosta, Hortenzie a lilie v stinném dvorku.
• 
  Hosta a lilie.

Ale já mám velkou důvěru v břidlici, protože ty nejmodřejší z hortenzií, jaké jsem kdy viděla, pocházely ze zahrady na břidlicovité půdě. Pouze několik z mnoha rostlin, které lze s výhodou použít v květináčích bylo pojmenováno, ale v každém případě by bylo dobře mít na paměti, že je nejlepší omezit počet druhů, které lze vidět současně a provést dobré úpravy půdy v období před olistěním. Mám několik doporučení ohledně hrnkových květin, které mi přišly na mysl jako nejlepší a nejvhodnější. Například červené a bílé fuchsie typu 'Mme.Cornellisson' by neměly být zapomenuty, také ty pěkné čínské astry typu Kometa a Pštrosí pero, jenž jsou významnými hrnkovými rostlinami, protože, stejně jako zvonky zahradní, snesou přenášení z otevřeného terénu těsně před květem a ještě i v plném květu.

Rostliny pěstované v květináčích jsou přirozeně posuzovány, které z nich jsou nejvíce vhodné pro velké nádoby. Z nich nejvýznamnější jsou vytrvalé rostliny z přirozeně keřovitých rostlin, některé z pomerančovníků a jiných citrusů, oleandry, granátové jablka, vavříny, myrta, durmany, Backhousia citriodora a trpasličí palmy, také ale hortenzie, Tournefortia argentea a kalokvět (Agapanthus). Poslední je samozřejmě cibulovina, ale pro velké, tuhé listy kalokvětu a množství dlouhodobě trvalých květů je jednou z nejlepších rostlin pro velké nádoby. Většina z nich potřebuje zazimování v oranžerii nebo jiné mrazuvzdorné budově. Další dřevité rostliny pro velké nádoby jsou některé z odolnějších druhů rozrazilů, jako Veronica traversi (dnes Veronica brachysiphon, nebo Hebe brachysiphon), Veronica speciosa (dnes Hebe speciosa) a Veronica hulkeana (dnes Heliohebe hulkeana), Olearia Haastii a 0.Gunni. Dřevité pivoňky, ačkoli jsou takto zřídka používány, jsou hrnkové rostliny a ačkoliv nekvetou jsou příliš dlouho, jejich krása je činí žádoucími. Měly by určitě být pěstovány v místech, kde práce nejsou omezeny a kde je vhodné místo k manipulaci s těmito rostlinami mimo, péči o ně a jejich umístění v mimo sezónu.

Lilie Lilium auratum.

Pro stejný druh použití vlčího bobu stromového, jak bílého, tak žlutého, by byla vynikající. Hosta sieboldi je také hezká v nádobě, zatímco létem naplněné Carinas (zřejmě růže 'Carina') jsou obdivuhodné a staré pelargonie jako tvoří vždy přijatelné keříky. Nikdy jsem neviděla paznehtník (Acanthus) použitý tímto způsobem, ale nevidím důvod proti takovému použití. Menší bambus, jako je Bambus tesselatas (dnes Indocalamus tesselatus) s hezkými listy, je velmi dobrý v nádobách. V hovoru o rostlinách vhodných pro nádoby, je třeba se rovněž zmínit o větší velikosti terakotových květináčů, ale paznehtník by nikdy neměl být vysazen v kamenině, jako kořeny, které zůstávají po mnoho let nerušeny mohou být ztlustlé a mít drásající sílu, která rozlomí cokoliv slabšího než železu odolné dřevo.

Je vzácné vidět, kdekoliv v Anglii, nádoby na rostliny nabarvené příjemnou barvou. V téměř každé zahradě jsou natřené silnou syrové zelené s černými obručemi, takže jakákoliv zelená, která není tak zářivá a ostrá by byla mnohem lepší. Tato záležitost barvení všech těchto zahradních doplňků jako je třeba barvené doplňky si zaslouží větší pozornost než je jí běžně věnováno. Dveře v zahradní zdi, mřížoví, dřevěné zábradlí, branky a lavičky, to vše a všechny ostatní výrobky ze dřeva, které stojí v zahradě a jsou vidět mezi květy, by neměly, pokud jsou nabarveny zeleně, být tak zelené, aby jejich odstín soutěžil se zelenými listy.

Hortenzie v nádobě.

V případě nádob zejména, je to rostlina, kterou je třeba zvažovat, nikoliv nádoba. Na světlých, ostře zelených barvách dřevěných konstrukcí barva listů vypadá nudná a neefektivní. Bylo by žádoucí, v případě osamocených nádob s rostlinami, studovat přesné barvy, které by byly nejvhodnější pro květiny a zeleň. Ale je potřebné, aby se zabránilo chaotickému vzhledu, zbarvit všechny nádoby v jedné zahradě stejnou barvou. Měl by být vybrán odstín, jenž je sám o sobě klidný a nenápadnější než poslední z listů kteréhokoliv příkladu. Navíc není žádný důvod pro malování černých obvodů květináče, je mnohem lepší natřít jej celý. Dobrá klidná zelená může vytvořena s černou, chromovou č.1, nebo bílou olověnou dost bílou k smísení, aby dala požadovanou hloubku nebo světlost. Hezká barva laku je hodně používána ve Francii, blíží se malachitové zeleni obchodníků s barvami. Není to jasná barva malachitu, jak jej známe z leštěného kamene, ale bledá, neprůhledná modrozelená blížící se tyrkysovým odstínům. Ve světlém, čistém prostředí Francie, a ve spojení s vyšším typem francouzské architektury a také v dalších jižních zemích, barva vypadá dobře, i když není vhodná k určitému odstínu listoví, je o něco tišší, střízlivější a spíše vhodnější pro Anglii. Jinde jsem psala o žalostném účinku způsobeném oslňující bílou barvou v zahrad a krajině, ještě horším, když je doplněna modrou, která klade důraz na ošklivost obyčejného skleníku nebo zimní zahrady. To může být zmírněno, pokud nevzhledné konstrukce nemohou být ukryty, přidáním do bílé značnou dávky černé a umbry pálené, dokud barva nenabude odstínu klidné teplé šedé, jenž je z nějakého podivného důvodu známá domácím malířům jako barva Portlandského kamene.

Schody s hortenzií.

KAPITOLA XIV - Některé malebné kompozice zahrad

Je-li oko naučeno vnímat malebné efekty, je často zasaženo něčím, nějakou kombinací seskupením, osvětlením a barvami, které dávají znát, že splňují požadavky jednoty a krásy, a v umělcově oku vytváří obraz. Takové jsou dojmy, které se umělec - zahradník pokouší vytvářet v každé části zahrady. Mnoho z těchto dobrých nápadů se nepodaří, některé jsou docela dobré, několik je odměnou za úspěch, který byl očekáván. Pokud tomu tak je, tak je to pravděpodobně způsobeno nikoliv nějakou příčinou, která byla přehlížena, ale že náhodou byl změněn záměr, jako je pozice Slunce ve vztahu k nějakému předpokládanému objektu, nebo k barvě v kompozici. Pak jsou některé dny v létě, kdy se kvalita světla zdá, že může tvořit účinek mimořádné krásy. Nikdy jsem nebyla schopna zjistit, jak se světlo při těchto příležitostech liší od běžných jemných letních dnů, ale když k tomu v těchto dnech dojde, já je poznám a jsem naplněna radostí.

V případě mé vlastní zahrady, tak dalece jak vědomý záměr povolí, je zaměřena na něco opravdu jednoduchého a prostého s vyhnutím se komplikovanosti, obvykle jedné nebo velmi omezenému počtu kvetoucích věcí ve stejný čas, ale ta jedna, nebo těch několik věcí, musí být pečlivě umístěny tak, aby nerušily ale potěšily oko a přinesly klid mysli. V mnoha případech bylo cílem ukázat nějaké nádherné barevné kombinace bez ohledu na jiné okolnosti, které působí proti vytváření ambicióznějších obrazů. Může to být skupina v záhonu keřů, nebo kombinace záhonu na okraji cesty a popínavých rostlin, nebo některé, pečlivě navržené skupiny rostlin ve skalce. Mám malé růže, kterým říkám Fairy Rose. Ty ke mně přišly z vesnické zahrady, a nikdy jsem je jinde neviděla. Keř roste asi stopu do výšky a má červenavě růžové květy s barvou prohlubující se ke středu. Ve charakteru květu je něco mezi krásnými 'Blush Boursault' v celé své kráse a malými 'De Meaux'. Jsou palec a půl široké (palec = 25,4 milimetru) a krásné ve své formě, zejména ve fázi napůl otevřeného poupěte.

Úzký jižní trávník.

Pro přání radovat se z té krásy až do krajnosti, a mít ji pohodlně na dohled, jsem ji přinesla blíž a dala jsem ji na zvýšený kamenný podstavec a pod ni umístila jasnou světlou lila violu a pás řebříčku Achillea umbelata. Stálo to za námahu. Další kombinace, která mi dává velkou radost, je růžová Pompon Rose Mignonette s šantou a bělavými listy, jako čistec nebo pelyněk Artemisia steleriana. Možná jsem to zmínila již dříve, ale je to tak krásná kombinace, že si zaslouží opakování. V záhonu křovin na okraji cesty je pěkná výsadba za udatnou lesní tvořená žluťuchou Thalictrum purpureum. Na konci dlouhé skupiny květin může být vhodně umístěn i keř tisu předsazený v pravém úhlu k délce záhonu. Za plotem je kamenná zeď s obloukem, skrze který vede cesta jenž prochází před záhonem. Za kamenným obloukem a částečně porůstající tisy jsou porosty plaménku C. flammula, jenž je poset mnoha květy. Na konci záhonu jsou světlé sírově zbarvené slézové růže. Jak formou tak barvou je to nádherný obrázek, s bohatstvím květů plaménku připomínajícími pěnu na temných bohatých tisech. Rovné přímé větve slézové růže svou jasnou barvou a růstem ladí s vzpřímenými liniemi na stranách podloubí, které se ukazují matně ve stínu. To je jen málo z případů na to z kompozic v mé zahradě, které se náhodně vyskytují nebo jsou záměrně uspořádány.

Támhle je místo, v blízkosti mého domu, kde cesta vede dolů skrze lískoví na další zahrady. Pokud procházíme kratší cestou, ta která končí břízami s vysokými postříbřenými kmeny je očividně žádoucí zdůraznit místo, kde se cesty kříží, proto jsou na místě čtyři čtvercové kamenné desky, jako místo pro postavení čtyř hortenzií v nádobách. Těsně před stromem je dřevěná lavička a mělké široké šlapáky ze stejného kamene. Strom a lavička jsou obklopeny ze tří stran pravoúhlými výsadbami tisu. Jemné šedé zbarvení drsné spodní kůry břízy a její stříbřitý horní kmen jemně promlouvá na temném sametovém větvoví rozložitých tisů a množství listů ostatních stromů kolem. Růžové květy a zářivě zelené listoví hortenzií je také nádherné proti jejich temné zeleni. Je to jen jeden jednoduchý obrázek, který dokáže potěšit po dobu tří měsíců pozdního léta a časného podzimu. Dále tato cesta, která vede na pravé straně v několika yardů ke schodům vystupujícím do dlážděného dvora na severní straně domu, vlevo dole prochází lískovím cesta jak je znázorněno na druhém obrázku. Bříza a lavička jsou hned vpravo, mimo obrázek. Stojí trochu níže od zastíněné chodníku v lískoví a při pohledu zpět, jsou hortenzie vidět v jiné souvislosti, se schody a domem za nimi ve stínu a slunce svítí přes jejich světle zelené listy. Sedíce na lavičce, očí se procházejí mezi růžovými květy hortenzie, vidí krátkou přímou cestu od živého plotu ze zimostrázu doprava a doleva a na druhém konci jedna nádoba s bledě modrou hortenzií ve stínu na opakujícím se pozadí tisů obklopující břízy.

Hrnkové hortenzie a odpočívadlo u břízy.

Na jižní straně domu je úzký záhon plný rozmarýnu, s čínskou růží a révou, jak je znázorněno na obrázku naproti p. 106. Je zde úzký pruh trávníku, na pozadí lesa, je vyšší než přízemí domu. Mělké schody k ní vedou středem, vpravo a vlevo je nízká suchá zídka. Na horní hraně je keř šípkové růže, jenž je v plném květu na obr. 48. V úzkém záhonu níže je výsadba nízko rostoucí kyhanky (Andromeda), leukotoe (Leucothoe axillaris), malého keře, který je milý po celý rok a v zimě se krásně zbarvuje červeně. Krásná bílá lilie nemůže být pěstována v horké písčité půdě mé zahrady. I když je její místo stále dobře připraveno s jílem a vápencem, které miluje, okolní půda by ji okrádala o jeho potřebnou výživu a byla by ukázala bídný odlesk své krásy snad jeden rok a už nikdy se znovu neobjevila. Jediným způsobem, jak ji zde pěstovat, je mít ji vysazenou v květináčích nebo nádobách zapuštěných v zemi. Již několik let jsem si přála úspěšně pěstovat tyto krásné lilie v dolním záhonu jako pozadí kyhanky před růžovými keři. Neměla jsem květináče dostatečně hluboké, nebo s dostatečně širokým dnem, ale byla schopna s jistou vynalézavostí použít krátkou, širokou, neglazovanou část vypouštěcího potrubí, měřící stopu na délku a zhruba stejně na šířku, a slepila jsem umělé dno z kusů střešní tašky a střepů květináče, takže zbylo místo pro drenáž. Pak jsem vložila každou nádobu s třemi cibulemi do kompostu, což, jak jsem věděla, je potěší. Když byly dorostly poloviny hrnce zapustila jsem je v dírách v zemi v různých vzdálenostech mezi kyhankami, a za pár týdnů mi řada lilií byla odměnou. Další lilie (Lilium longiflorum) je následuje o měsíc později, těsně za hranicí lesa mezi trsy kapradi samce, a květináči Francoa je vpravo a vlevo na mělkých schodech. Během posledního roku nebo dvou jsem nějakých hezkých úspěchů dosáhla zhruba stejným postupem, a není natolik důležité, aby byly nazývány zahradními obrázky, ale okouzlující a zajímavé, či zábavné, jednoduše proto, že jsou v zahradě v blízkosti otevřených dveří do obývacího pokoje, a protože mne učí dávat pozor na žádoucí věci, které přijdou samy o sobě. Sazenice divokých plaménků (Clematis vitalba) se objevily mezi šípky vlevo. Byly to však příliš silné rostliny abych je nechala růst nad nimi bez povšimnutí, takže jsem ji vyvázala směrem ke schodům a vyvedla jeden nebo dva výhony, aby rostly podél schodu, aby nepřekážely sukním návštěvníků, nebo kočkám, a to tak, že jsem položila mezi výhony a na ně kusy kamene jenž skrylo listoví. Ve stejné době, v prasklině kamene těsně pod horním schodem vyrostla sazenice z vysoké Campanula pyramidalis. Druhý rok vyrazil její vysoký květ a kvetl, dokud nebyl zničen na počátku podzimu vichřicí, v níž vítr se zkroutil korunu a horní část kořene. Ale trochu kořene zůstalo a nyní je opět solidní a slibný trs, který snad pokvete nadcházející sezónu.

Hrnkové hortenzie a chodník v lískoví.

Blízko za zvonky se rozrůstá listoví mateřídoušky které se sem vloudilo z trávníku a šíří se široce přes kámen. Naštěstí jsem ji zachránila při úklidu, který ji ohrožoval. Tak se teď dobře usadila přes kámen a pořád mne těší jeho světle růžové květy a než mne povinné projetí sekačky okrade o jiné malé malé květiny - jestřábník (Hieracium), vítod obecný (Polygala vulgaris) a svízel syřišťový (Galium verum) - květiny kvetoucí tak statečně v intervaly mezi nemilosrdnými, ale nepostradatelnými pokosy trávníku.

KAPITOLA XV - Krásná ovocná zahrada

Existuje celá škála možných krásných úprav v pěstování ovoce, které se jen zřídka provádí. Až dosud bylo jen málo učiněno, aby se ovocný sad stal místem krásy. Zjišťujeme, že se téměř vychloubá svou nevzhledností, svými bíle natřenými sady, domy a vinicemi, dráty a pletivy. Nelze popřít, že všechno toto je nezbytné a že je to obvyklý a nejpoužívanější způsob práce jehož účelem není vytváření okrasy. Ale v návrhu nové zahrady nebo při přestavbě staré, v poměrně velkém měřítku, nemusí být obtížné uspořádat vše co je nezbytně ošklivé tak, aby bylo uchováno odděleně, a zakryto živým plotem, nebo obezděno kolem, aby nehyzdilo okolí. Kromě této přísné užitkové části ovocné zahrady mám na mysli obezděnou zahradu asi jeden akr a půl, delší než širší, položenou tak, jak je uvedeno v plánu. Viděla jsem ve velkých místech, právě takové zděné prostory, ve skutečnosti ale bez účelu. Zeď byla pokryta tvarovanými ovocnými stromy - broskvemi, rozšířenými jejich hojnými fanoušky, hruškami, tvořícími dlouhé rovné linie, a odolnými druhy révy, nabízejícími nejlepší ukázky ovocnářského umění.

Vedle stěny je prostor pro šest stop široký pás umožňující přístup k ovocným stromům, jejich prořezávání, tvarování a úpravě kořenů a také čtrnáct stop velký okraj rostlin, pouze okrasných, a cesta osm stop široká. Uprostřed všech čtyřech stran vysokých zdí je klenutý vchod odpovídající velikostí travnaté cestě mezi ovocnými stromy uprostřed. Pokud stěny tvoří nějaké symetrické budovy na vnější straně, je v každém případě mnohem lepší pokud zahrada může využívat všech. Jedna může být domek, s nižším rozšířením na pohled, jedna napůl zahloubený podzemní sklad ovoce s kulatým skladem nad ní, třetí barvírna, a čtvrtá čajovna. Prostor uprostřed je vždy trávník, ve středu s morušemi, dvěma cestami napříč, dvojitě olemovanými ovocnými stromy, až po vavříny, které jsou na koncích plánu. V téměř jakékoli části mořem vyhřátého jihu Anglie, pod padesátou první rovnoběžky, která prochází horní části Sussexu, by řady ovocných stromů mohly běžně tvořit fíky, jinde pak keře hrušek a jablek.

Bílé lilie.

Pokud je půda vápenitá, tím lépe pro fíky, moruše, révu a opravdu téměř všechny druhy ovoce. Rohové skupiny v trávníku jsou osázeny jukami, magnóliemi a hortenziemi. Záhony kolem dokola jsou pro malé keře a rostliny určitého habitu či důležitosti. Prostory jsou příliš dlouhé pro běžné květinové záhony. Měly by zde být vhodné keře Magnolia stellata v každém rohu, juky, Kniphofia uvaria, odolné fuchsie a pivoňky, pryšce Euphorbia Wulfenii, slézové růže, jiřiny a hortenzie, astry, kosatce a krásná Olearia Gunni a 0. Haastii, strom vličího bobu stromového, zlatice, weigela, menší keře tavolníků, hebe, tamaryšky, velkokvěté plaménky, keřové druhy zahradních růží, hosty a tak dále. Určitě by moje ovocná zahrada byla nejen místem krásy, příjemným na pohled a příjemným pro přemýšlení, ale i oáza klidu k odpočinku přerušovaného jen málo a v jeho vlastním zájmu, v červenci, srpnu a září pěkné místo, ve lze kterém putovat a najít sladké ovoce v množství, že je možné jej sbírat a jíst přímo ze stromu. Zde je radost z hledání a pojídání ovoce daleko větší, než pokud je vybráno zahradníkem a předloženo a vystaveno na misce v pokoji domu. Je ten pocit snad ozvěnou vzdálených dnů barbarství, kdy muži lovili pro jídlo a radovali se, když jej nalezli, nebo je to spíš básnická radost mít přímý styk s laskavým darem rostliny viděným a pociťovaným přes všechny smysly? Při vložení ruky mezi listy fíkovníku, vnímáme, že jsou trochu drsné, na horní ploše, a přesto měkké na spodní straně, si uvědomíte jejich příjemnou slabou vůni, uvidíte praskliny na ojíněném plodu a zežloutnutou stopku, což jsou dva náznaky zralosti, někdy už i kapičky medové vlhkosti v oku, a pak pohybujeme plodem samotným, ​​pohyb, který musí být jemný, protože slabá jemná pokožka může být snadno pohmožděna a roztrhána, zároveň pozorujeme mírné šedavé zbarvení květy s přechody k fialové a zelené, a konečně cítíte požitek z nádherné dužniny, s vědomím, že je to jeden z nejzdravějších druhů ovoce. Určitě to všechno stojí péči o zahradu! Tak, jak chutné jsou sluncem vyhřívané meruňky a broskve, a později v roce, hrušky 'Jargonelle', či zralé moruše v září, které jsou vždy nejlepší, pokud se jedí přímo ze stromu. A jak je příjemná procházka kolem širokých travnatých cestách, soustružených ovocnými stromy s květy v chomáčích, které lze přirovnat ke skvělým květům juky a hmotností ke květu hortenzií, a pak nádherné mnohokvěty, viděné s důstojností mohutných vavřínů a nesrovnatelnou krásu každé jejich větvičky a listu.

Schody, jejich použití a vztah k okolí.

Krásná ovocná zahrada by samozřejmě vedla k sadu, což není místo tak často zahrnuté do okrasné zahrady, jak by si zasloužilo. Co je krásnější, než rozkvétající stromy v sadu, v dubnu a květnu, s trávou pod silnými, mladými kmeny, v zahradě s petrklíči a narcisy? Ve starém sadu s malebnými řadami starých větví jabloní a houpajícími a pružnými horními větvemi, nejlépe viděnými v zimě, kdy může být jejich ladné linie pohybu a úžasný smysl pro rovnováhu zcela doceněn. Ale i mladý sad má svou krásu čerstvého, mladého života a bohatství květu a štědrou sklizeň.

Pak, pokud sad prostorem pozvolna sousedí s blízkou květinovou zahradou s ještě nějakým prostorem mezi oběma, je dobré, aby to do volného prostoru byly vysázeno ovoce divočejšího charakteru, široce rozšířené mišpule a kdoule, některé z nejvíce půvabných malých britských stromů, jako jeřáby, blumy, myrobalány, pláňata a jejich příbuzní, pro plody ke sklizni nikomu jinému než ptákům a také pro pohled botaniků. Krásné dřeviny s květy jako má horský jasan, divoké třešně, trnky a ve velkoplodé hlohy, ptáčnice, jeřáb muk, cesmíny a muchovník. Toto vše by mohlo být vzájemně seskupeno s velkými keři volně rostoucích růží a divokými druhy plaménků a zimolezů. A právě skrze ně by měla vést stinná cesta zastřešená větvemi lísek (Corylus avelana),nebo lískových ořechů (Corylus maxima), dávajícími bohatou podzimní sklizeň.

KAPITOLA XVI. - Výsadba pro zimní barvy

Hodně veselé pozitivní barvy, než jsou dány květinami nebo listy, mohou být v zimě získány pomocí dobře vybraných mladých dřevin s barevnou kůrou. Z těchto je nejužitečnější červená svída a některé vrby. Vhodnost výsadby stromů a keřů s výrazně zbarvenou borkou není zcela nový objev. Před půl stoletím lord Somers, u hradu Eastnor u Malvern tuto metodu použil k „zbarvení svých lesů“, jak to nazval. Učinil tuto úpravu právě tímto způsobem.

Krásná ovocná zahrada.

Vrba Salix alba 'Cardinalis' má jasně červenou borku a Salix britzensis (Salix alba 'Britzensis' ) oranžovou a vrba Golden Osier (Salix alba var. vitellina) má proutí jasně žluté. Letorosty mají nejlepší barevnou borku, takže když jsou použity pro zbarvení, je obvyklé řezat dřeviny každou zimu. Kromě toho velké množství mladých výhonů, které po řezu silně vyrazí, přirozeně zvyšuje sílu barevného efektu. Ale v případě, že jsou dřeviny vysazeny na poměrně rozsáhlé ploše, je lépe, aby pravidelný zimní řez byl omezen na dřeviny u vnějšího okraje, a byl ponechán vysoký poměr těch, které stojí dva roky nebo více let, aby mohly tvořit pozadí a některé pak nemají být řezány vůbec nikdy aby mohly růst ke své plné velikosti a ukázat pak svůj přirozený habitus.

Bude také dobře vyhnout se výsadbě tříděné výhradně podle druhu, ale včlenit do skupin pečlivě pastelové barvy. Například červené vrby s ostře purpurovou borkou, a nechat je srůstat s americkými vrbami s černými kmeny. Taková skupina by neměla být příliš velká, a měla by být v blízkosti cesty, protože nejlépe vynikne. Z důvodu zbarvení kůry, by bylo nejlépe snížit je řezem všechny každý rok. A to přesto ve větších výsadbě je žádoucí, aby stromy byly různého věku, neboť efekt může vyvolat spíše dojem pouhého pole plodin místo přehledné zahradní kompozice.

Některé ze zahradních růží, jak z volně rostoucích, tak z keřových druhů, mají jemně barevnou kůru, takže je lze použít v podstatě stejným způsobem. Jsou speciálně dobré v členitém terénu, jako jsou svahy staré cesty upravené na na zahradu, nebo svažující se suť lomu. Z volně rostoucích druhů, jsou nejvhodněji pestře zbarvené růže Rosa ferruginea, jejíž listy jsou červené, stejně jako u odrůd na kmínku Rosa rubrifolia ze zahradnických školek, a u odrůdy růží 'Boursault', odvozené od Rosa alpina. Mezi nejlepší keřové druhy růží jenž poskytují rudé zbarvení borky, patří Rosa lucida.

Vody Great Reedmace, jsou běžně, ale nesprávně, nazývány „Bulrush“ (česky orobinec) pro nápadné plodenství rostlin, které si tyto podržují téměř celou zimu a skupiny běžného rákosu Arundo phragmites (dnes Phragmites australis) stojící přes celou zimu jako světlé a teple zbarvené porosty, které jsou příjemné na pohled a vzbuzují dojem bezpečného útočiště vodního ptactva.

Některé keře mají nápadně zelenou kůru, jako brslen Euonymus, ale jejich přirozený habitus je až příliš rozptýlený, než aby se výrazněji prokázala výhoda tohoto zbarvení. Zkoušela jsem rostlinu leycesterie krásná Leycesteria formosa ve výsadbách pro zimní zbarvení v některých zahradách, ale odvažuji se poněkud cítit pochybnosti o úspěchu, neboť i když borka na polodřevnatém kmínku je jasně zelená, rostlina si obvykle podržuje zbytky listoví a květenství až do ledna, nebo ještě déle. Po mrazících mají však zbytky listoví a květenství vzhled šedé hadry na podlahu, a jsou zřetelně nevzhledné. Nejjasnější účinek zelené borky u rostlin je zřejmě u borůvky, rostliny, která je na rašelinných nebo písčitých půdách jedním z nejvhodnějších zimních podrostů.

Bylo by výrazně ku prospěchu vzhledu na mnoha místech, pokud by některé části krajiny byly osázeny stálezelenými dřevinami vysloveně pro zimní efekt. Pro některé oblasti na okraji zahrad, mezi nimi a lesy, by to bylo velmi žádoucí. Pokud by toto bylo dobře a s citem pro věc provedeno, ošklivost zimní krajiny by zmizela, protože téměř všechny pěstované věci, by pro tento účel mohly být těmi nejlepšími, neboť dokonce i v létě, mnohé olistěné keře a rostliny nemusí udělat nic víc než toto. V létě je také dobré vidět tuto zeleň vysázenou mezi ostatními mezi volně rostoucími růžemi, jasmíny, plaménky, zimolezy a zlaticemi a dalšími, úplně stejně lahodící oku jako okouzlující příklady krásy květin.

Místo pro zimní chodník by mělo být chráněno ze severu a východu. Mám takové místo ve své mysli, někde za domácí zahradou, částečně zalesněné starými křovinami, tam je údolí vystupující až do kopce zalesněného borovicemi. Cesta prochází vzhůru po úbočí diagonálně, s velmi jemným sklonem. V dolní části, jenž je chladnější, by bylo místo pro pěnišníky a kalmie, s porosty skimnie a libavky. V blízkosti cesty, na méně slunné straně, budou čemeřice Lent Hellebores a v zimě nádherně zelené škornice (Epimedium). Na plném slunci kyhanka Andromeda japonica, a na zastíněnější straně Andromeda floribunda.

Oba tyto odolné a poměrně křehké, dřevité keře patří do skupiny s nazývané správně Pieris (dnes čeleď vřesovcovité Ericaceae) a tvoří husté keře čtyři nebo více stop vysoké. U jejich nohou může být nízko rostoucí kyhanka (Andromeda) ve skupině s leukothoe (Leucothoe) jenž má výhony více podobné charakteru vrby. Tyto obě nízké dřeviny tvoří hezký přízemní koberec do jedné až dvou stop výšky, jsou krásné ve všech ročních obdobích. Jejich listy bývají v zimě barevné či mramorované s červenými odstíny. Části chladnější strany by také mohla mít okraje z jeleního jazyka a osladiče, obou zimních kapradin. Pak tam, kde cesta stoupá do více osluněných míst by mohly cisty ve všechny mírné zimní dny vydávat svoji silnou vůni a růst zde nízké pěnišníky. Za cisty bude bílý janovec, s jemně zelenými větvičkami v zimě. Zde by byly i kvetoucí keře, zavalitý nažloutle rozkvétající vilín (Hamamelis) a jasně žlutý jasmín Jasminum nudiflorum. Za nimi skupiny jalovců. Všechno kolem pokryto kobercem vřesu, a nahoře jedlový les. Pak, po uklidňující zeleni v dolní části by vynikaly krásné barvy vzdálené zimní krajiny, silně příjemné, pro šedé a fialové odstíny z holých bezlistých lesů, krásu, kterou krajina v létě nemůže ukázat. Za jasného počasí větší vzdálenosti mají odstíny mimořádné čistoty, zatímco obvykle vzdálené krajiny halí lehká mlha, ukrývající v sobě další druh krásného tajemství.

Bobkovišeň (Prunus laurocerasus) je obecně vnímána spíše jako zahradní výplň, vhodná ke všem druhům spíše obyčejných použití. Je prodávána levně, rychle roste a je užitečná jako pozadí k provedeným kompozicím. Její lepší využití, s výjimkou vzácných případů je opomíjeno. Vysázená jako tenký pruh dřevin, nikdy nestříhaných, roste ve tvarech malých stromů, které nabývají zvláštních podob a tvarů kmene a větví, často pozoruhodně malebných.

KAPITOLA XVII. - Formy výsadby

Pokud jsem v předchozích kapitolách hovořila spíše o záležitostech barev, nedělala jsem tak proto, že bych podceňovala stejně významné vlastnosti jako jsou forma, nebo proporce, ale myslím, že otázka barev, pokud jde o jejich pečlivější použití, je buď častěji zanedbávána, nebo má méně zastánců. Stejně jako ve všech věcech týkajících se designu v zahradnictví, je dobré umístění rostlin v detailu věcí znalosti umění. Tvarování každé skupiny rostlin, aby měly co nejlepší efekt, by mělo být nejen přesně a konečně určeno, ale mělo by být provedeno s naprostou znalostí a zkušeností, vnímáno jako kresba. Kompozice musí být ve vztahu k tomu, co je v okolí, nebo k celé formě skupiny nebo záhonu, jakkoliv přirozené vlastnosti místa, mohou být. Jsem si až příliš dobře vědoma, že mnohé z těchto pokynů nemusí vzbuzovat jakékoliv konkrétní představy, nicméně troufám si trvat na své pravdě. Navíc, obracím se touto knihou na ty, kteří sympatizují s mými zahradnickými názory, mezi nimiž, jak vím, je mnoho těch, kteří, nebyli schopni sami studiem a dlouhou praxí ukázat, v terénních úpravách a v zahradní architektuře kvalitu známou umělcům jako kresba - u které je důležitý správný pohyb linky a forma a skupina může přinejmenším rozpoznat jeho hodnoty vlastně jeho důležitost, když je přítomna, a co ne, v její nepřítomnosti, zjištění co je bez života, bez ducha, nebo rozumného zdůvodnění.

I znalosti v nějakém oboru výtvarného umění nemusí nutně znamenat schopnost upravit vhodně pozemek. Poznala jsem, velmi blízce, po dobu poloviny svého života, malíře, krajináře, jehož prezentace přírodních krás bylo nejrafinovanější a nejpoetičtější kvality, opravdového milovníka květin a nádhery vegetace. Ovšem přesto byl zcela neschopný osobně naaranžovat zahradu, ačkoli je více než obvyklé, že umělec dokáže, téměř intuitivně, umístit dobře rostliny. Není proto možné očekávat, že stačí koupit dobré rostliny a pouze říct zahradníkovi s průměrnými schopnostmi, aby je zasadil do skupin, jak se nyní často děje s těmi nejlepšími záměry. Je nemožné, aby zahradník věděl, co je zamýšleno. Ve všech případech, které spadají pod můj dozor, pokud byly tyto neupřesněné pokyny vydány, rostliny byly vysázeny do pevných skupin (zřejmě skupiny podle jednotlivých druhů - poznámka překladatele). Docela nedávno jsem narazila na takový příklad v zahradě jednoho přítele, který není v žádném případě bez smyslu pro krásu.

Divoká vřesovištní zahrada: Nahoře původní výsadba. Dole výsadba po opravě.

Tento můj přítel vlastnil svažitý prostor na okraji hřiště, kde si přál mít divokou zahradu vřesu. Vhodnější místo snad ani nemůže být, protože půda je lehká a písčitá a prostor leží na výsluní. Pozemek byl upraven v hřebenech a údolích, ale bez jakéhokoliv podobnosti k přirozené formě, zatímco s polovinou práce, by mohl být upraven do tvaru malých prohlubní, hřebenů a výstupků ve správných liniích a proporcích. Našla jsem místo vysazené tak jak ukazuje horní náčrt, cesty toporně lemované jedním druhem vřesu na jedné straně a jiným druhem na straně druhé. Pozadí výsadby v pravoúhlých blocích, v popředí keře Veronica(pravděpodobně rostliny které jsou nyní označoványHebe), přesné a pravidelné byly i vzdálenosti rozestupů, a mezi nimi stejný počet vřesů ve stejné vzdálenosti, dost toporně vysázených. Některé ze skupin na zadní straně jsou violky (zřejmě šlo o V. witrockiana „macešky“) - tedy rostliny zcela nevhodné pro toto místo. Přesto, jen s výjimkou těchto violek, všechny tyto rostliny lze umístit tak, aby celek vypadal poměrně jednoduše a přirozeně, jak je uvedeno na spodní plánu. Pak jemným vysetím jemnější vřesovištní trávy, tak aby byla zapojena cesta, která musí být kosena a chytrým vysázením divokého tymiánu a šalvěje, původní ožanky lesní Teucrium scorodonia, běžné na okolních vřesovištích, by byla kompozice propojena tak, aby byl výsledkem žádoucí dojem přirozené volné výsadby. Tato výsadba však nyní vzbuzuje spíše dojem, že musí být uměle vytvořena.

Na výsadbách anebo probírkách stromů bude také záviset celý dobrý konečný účinek, smysl autora pro formu a dobré seskupení. Pokud tyto vlastnosti jsou zajištěny, výsledkem bude po letech báseň, jsou-li zanedbány, nebude celek ničím víc než vysázenými rostlinami. Nedovedu si představit nic zajímavějšího, než je navržení a částečná výsadba velkých rozloh přírodního mladého lesa v kopcovitého terénu s vodou pod ním. Avšak nyní, takto se musím spokojit s mým malým deseti akrovým lesem, avšak přesto jsem opravdu ráda, i za tento malý prostor ošetřováním s uctivou vděčností a laskavou péčí.