Přeskočit na obsah

Anglické listy/Edinburgh

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Edinburgh
Autor: Karel Čapek
Zdroj: ČAPEK, Karel. Cestopisy I.
Městská jnihovna v Praze (PDF)
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Edinburgh

A nyní na sever, na sever! Ubíhá hrabství za hrabstvím, v některém krávy leží, v některém stojí, někde se pasou ovce, jinde koně a jinde jenom vrány. Zjeví se šedé moře, skály a mokřiny, přestávají živé ploty a místo nich táhnou se kamenné zídky. Kamenné zídky, kamenné vsi, kamenná města; za řekou Tweed je kamenná země.

Mr. Bone měl bezmála pravdu, když prohlásil Edinburgh za nejpěknější město na světě. Je pěkné, kamenně šedé a divné; tam, kde jinde teče řeka, běží železnice, na jedné straně je staré město, na druhé straně nové, třídy široké jako nikde, v každém průhledu socha nebo kostel; a ve starém městě hrozně vysoké domy, což není nikde v Anglii, a prádlo na bidélkách plápolající nad ulicemi jako vlajky všech národů to také dole v Anglii není, a umazané, ryšavé děti na ulicích, to také dole v Anglii není; a kováři, truhláři i všelijací strejci, to také v Anglii není, a divné uličky, wynds nebo closes, to také v Anglii není, a tlusté rozcuchané babky, to také v Anglii není; tady se zase začíná lid, jako v Neapoli nebo jako u nás. To vám je zvláštní, tady ty staré domy mají komíny v průčelí, jaksi místo věží, jak jsem to nakreslil. To není nikde na světě než v Edinburku. A město leží na kopcích; běžíš někam, a najednou máš pod nohama hlubokou zelenou propast s pěknou řekou dole; jdeš, a zničehonic běží ti nad hlavou jiná ulice po mostě, jako v Janově; jdeš, a přijdeš na čistě kruhové náměstí, jako v Paříži. Pořád se máš čemu divit. Vlezeš do Parliamentu, a tam běhají celá hejna advokátů v paručkách se dvěma ocásky vzadu, jako před nějakými sty léty. Běžíš se podívati na hrad, co tak malebně stojí na kolmé skále, a přijde ti do cesty celá kapela dudáků a kumpanie highlanderů; ti mají nohavice z kostkovaných plédů a čepici s pentličkami, ale dudáci mají sukénky červené a černé a na nich takové pytlíky z koziny, a hudou na dudách mečivou a rozčilující píseň za doprovodu celé kapely bubeníků. Paličky lítají nad hlavami bubeníků, točí se, vyskakují v divném a divošském tanci; a dudáci mečí válečnou píseň a pochodují po hradní esplanádě s nahými koleny drobnými krůčky baletek. A bum a bum, paličky se točí rychleji, kříží se, vzlétají, a najednou je z toho smuteční pochod, dudáci piští nekonečnou a táhlou melodii, highlandři stojí v pozoru, za nimi hrad skotských králů, a ještě dále za nimi celé krvavé a strašné dějiny této země. A bum a bum, paličky tančí nad hlavami divoký a umný tanec – tady ještě hudba zůstala podívanou jako v pravěku; a dudáci se nadnášejí, jako by v hřebčí netrpělivosti tančili do boje.

Jiná země a jiní lidé. Je to provincie, ale monumentální; země chudší, ale křepká; brunátný a hranatý typ lidí, ale děvčata hezčí než dole v Anglii, krásné usmrkané děti, život rozložitý a chlapský přes všechen kalvinismus. Namouduši, tady se mi dobře zalíbilo; i dám vám ještě z radosti jako příseček kousek moře u Leith a Newhaven, moře studeného a ocelového, a modré škeble na památku a pozdrav rybářských bárek; a ještě vám přidám celé starobylé a malebné městečko Stirling s hradem skotských králů; stojíte-li u starého kanónu na výspě hradu, máte v rukou klíc ke skotským horám; což abychom se tam podívali?

Před hradem běhá baletka s bodákem a v kostkovaném kiltu; deset kroků k bráně, deset zpátky, pozor, paráda, k noze zbraň; baletka potřese sukénkou a tančí nazpátek. Na jihu bojiště Roberta Brucea, na severu modré hory; a dole na zelené louce se kroutí řeka Forth, tak jako se nekroutí žádná řeka na světě; i nakreslil jsem ji, aby každý viděl, že je to řeka krásná a potěšující.