Úmluva o zvláštních misích

info Údaje o textu
Titulek:	Úmluva o zvláštních misích
Původní znění:	Vyhláška MZV 40/1987 Sb.
Zdroj:	www.lexdata.cz
Licence:	Bez licence

Preambule

Státy, které jsou stranami této Úmluvy,

připomínajíce, že zvláštním misím bylo vždy poskytováno zvláštní zacházení,

majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Spojených národů, týkající se svrchované rovnosti států, udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a rozvoje přátelských vztahů a spolupráce mezi státy,

připomínajíce, že důležitost otázky zvláštních misí byla oznámena v průběhu konference Spojených národů o diplomatických stycích a imunitách a v rezoluci I, přijaté konferencí 10. dubna 1961,

berouce v úvahu, že konference Spojených národů o diplomatických stycích a imunitách přijala Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích, která byla otevřena k podpisu 18. dubna 1961,

berouce v úvahu, že konference Spojených národů o konzulárních stycích přijala Vídeňskou úmluvu o konzulárních stycích, která byla otevřena k podpisu 24. dubna 1963,

věříce, že mezinárodní úmluva o zvláštních misích doplní tyto dvě úmluvy a přispěje k rozvoji přátelských vztahů mezi národy, bez ohledu na jejich ústavní a společenské zřízení,

uvědomujíce si, že účelem výsad a imunit týkajících se zvláštních misí není prospěch jednotlivce, nýbrž zajištění účinného výkonu funkcí zvláštních misí jako misí zastupujících stát,

potvrzujíce, že pravidla obyčejového mezinárodního práva nadále řídí otázky, které nejsou upraveny ustanoveními této úmluvy,

se dohodly na tomto:

Článek 1

Použití výrazů

Pro účely této Úmluvy:

„zvláštní mise“ je dočasná mise, zastupující stát, která je vyslána jedním státem do druhého státu s jeho souhlasem za účelem jednání s ním o určitých otázkách, nebo k provedení určitého úkolu ve vztahu k tomuto druhému státu;
„stálá diplomatická mise“ je diplomatická mise ve smyslu Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích;
„konzulární úřad“ je generální konzulát, konzulát, vícekonzulát, nebo konzulární jednatelství;
„vedoucí zvláštní mise“ je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;
„zástupce vysílajícího státu ve zvláštní misi“ je každá osoba, jíž vysílající stát udělil tuto funkci;
„členy zvláštní mise“ jsou vedoucí zvláštní mise, zástupci vysílajícího státu ve zvláštní misi a členové personálu zvláštní mise;
„personál zvláštní mise“ jsou členové diplomatického personálu, administrativního a technického personálu a služebního personálu zvláštní mise;
„členy diplomatického personálu“ jsou členové personálu zvláštní mise, kteří mají diplomatický statut pro účely zvláštní mise;
„členy administrativního a technického personálu“ jsou členové personálu zvláštní mise, kteří jsou zaměstnáni v administrativní a technické službě zvláštní mise;
„členy služebního personálu“ jsou členové personálu zvláštní mise, zaměstnání misí jako pracovníci v domácnosti nebo pro podobné úkoly;
„soukromý personál“ jsou osoby zaměstnané výlučně v soukromých službách členů zvláštní mise.

Článek 2

Vyslání zvláštní mise

Stát může vyslat zvláštní misi do jiného státu se souhlasem tohoto státu, který byl získán předem diplomatickou cestou nebo jiným dohodnutým nebo vzájemně přijatelným způsobem.

Článek 3

Funkce zvláštní mise

Funkce zvláštní mise se určí vzájemným souhlasem vysílajícího a přijímajícího státu.

Článek 4

Vyslání téže zvláštní mise do dvou nebo více států

Stát, který si přeje vyslat tutéž zvláštní misi do dvou nebo více států, uvědomí o tom každý z přijímajících států, když žádá o souhlas tohoto státu.

Článek 5

Vyslání společné zvláštní mise dvěma nebo více státy

Dva nebo více států, které si přejí vyslat společnou zvláštní misi do jiného státu, uvědomí o tom přijímající stát, když žádají o souhlas tohoto státu.

Článek 6

Vyslání zvláštních misí dvěma nebo více státy za účelem jednání o otázkách společného zájmu

Dva nebo více států mohou každý současně vyslat zvláštní misi do jiného státu, se souhlasem tohoto státu, získaným v souladu s článkem 2, aby společně v dohodě všech těchto států jednaly o otázkách společného zájmu.

Článek 7

Neexistence diplomatických nebo konzulárních styků

Pro vyslání nebo přijetí zvláštní mise není nutná existence diplomatických nebo konzulárních styků.

Článek 8

Jmenování členů zvláštní mise

S výhradou ustanovení článků 10, 11 a 12 vysílající stát může volně jmenovat členy zvláštní misí poté, co přijímajícímu státu poskytl všechny nezbytné informace týkající se početnosti a složení zvláštní mis, zvláště jména funkce osob, které zamýšlí jmenovat. Přijímající stát může odmítnout přijetí zvláštní mise, jejíž početnost nepovažuje za přiměřenou se zřetelem k okolnostem a podmínkám v přijímajícím státě a k potřebám příslušné mise. Bez udání důvodů může rovněž odmítnout přijetí kterékoli osoby jako člena zvláštní mise.

Článek 9

Složení zvláštní mise

Zvláštní mise se skládá z jednoho nebo více zástupců vysílajícího státu, z nichž vysílající stát může jmenovat vedoucího. Může též zahrnovat diplomatický personál, administrativní a technický personál a služební personál.
Jestliže členové stálé diplomatické mise nebo konzulárního úřadu v přijímajícím státě jsou začleněni do zvláštní mise, podrží si své výsady a imunity, které mají jako členové své stálé diplomatické mise nebo konzulárního úřadu, vedle výsad a imunit poskytovaných podle této Úmluvy.

Článek 10

Občanství členů zvláštní mise

Zástupci vysílajícího státu ve zvláštní misi a členové jejího diplomatického personálu v zásadě mají být občany vysílajícího státu.
Občané přijímajícího státu nemohou být jmenováni do zvláštní mise leda se souhlasem tohoto státu, jenž může být kdykoli odvolán.
Přijímající stát si může vyhradit právo stanovené v odst. 2 tohoto článku vůči občanům třetího státu, kteří zároveň nejsou občany vysílajícího státu.

Článek 11

Notifikace

Ministerstvo zahraničních věcí přijímajícího státu nebo jiný takový orgán, který byl dohodnut, bude uvědoměno o:
1. složení zvláštní mise a o jakýchkoli pozdějších změnách v tomto složení;
2. příjezdu a konečném odjezdu členů mise a ukončení jejich funkcí v misi;
3. příjezdu a konečném odjezdu jakékoli osoby doprovázející členy mise;
4. najímání a propouštění osob, které jsou trvale usídleny v přijímajícím státě jako členů mise nebo jako soukromého personálu;
5. jmenování vedoucího zvláštní mise nebo pokud nikdo není vedoucím, zástupce uvedeného v odst. 1 článku 14 nebo kohokoli, kdo je zastupuje;
6. umístění místností, používaných zvláštní misí a soukromých obydlí, která požívají nedotknutelnosti podle článků 30, 36 a 39, stejně jako jiné informace, které mohou být nezbytné k identifikaci takových místností a obydlí.
Pokud to není nemožné, oznámení o příjezdu a konečném odjezdu musí být dáno předem.

Článek 12

Osoby prohlášené non grata nebo za nepřijatelné

Přijímající stát může kdykoli, aniž by byl povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, oznámit vysílajícímu státu, že kterýkoli zástupce vysílajícího státu ve zvláštní misi nebo kterýkoli člen jejího diplomatického personálu je persona non grata, anebo že kterýkoli jiný člen personálu mise je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle okolností buď tuto osobu odvolá, anebo ukončí její funkci v misi. Osoba může být prohlášena za non grata nebo za nepřijatelnou ještě než vstoupila na území přijímajícího státu.
Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene v rozumné době vyhovět své povinnosti podle odst. 1 tohoto článku, přijímající stát může odmítnout uznat dotyčnou osobu za člena zvláštní mise.

Článek 13

Počátek funkcí zvláštní mise

Funkce zvláštní mise začínají, jakmile mise vstoupí do ústřední styku s ministerstvem zahraničních věcí nebo s jiným takovým orgánem přijímajícího státu, který byl dohodnut.
Počátek funkcí zvláštní mise nezávisí na jejím představení stálou diplomatickou misí vysílajícího státu, nebo na předložení pověřovacích listin nebo plných mocí.

Článek 14

Oprávnění jednat za zvláštní misi

Vedoucí zvláštní mise, nebo pokud vysílající stát nejmenoval vedoucího, jeden ze zástupců vysílajícího státu jím určený je oprávněn jednat za zvláštní misi a zasílat písemnosti přijímajícímu státu. Přijímající stát zasílá písemnosti týkající se zvláštní mise vedoucímu mise, nebo pokud nikdo není vedoucím, zástupci uvedenému výše, buď přímo nebo prostřednictvím stálé diplomatické mise.
Nicméně člen zvláštní mise může být zmocněn vysílajícím státem vedoucím zvláštní mise nebo není-li nikdo vedoucím, zástupcem uvedeným v odst. 1 tohoto článku, aby buď zastupovat vedoucího zvláštní mise nebo shora uvedeného zástupce, nebo aby vykonával určité akty za misi.

Článek 15

Orgán přijímajícího státu, se kterým je udržován úřední styk

Veškerý úřední styk s přijímajícím státem, kterým vysílající stát zvláštní misi pověřil, bude udržován s ministerstvem zahraničního věcí nebo jeho prostřednictvím nebo s jiným takovým orgánem přijímajícího státu, který byl dohodnut.

Článek 16

Pravidla týkající se pořadí

Tam, kde se na území přijímajícího státu nebo třetího státu setkají dvě nebo více zvláštních misí, pořadí mezi misemi se určuje, pokud o tom není zvláštní dohoda, podle abecedního pořadí názvů států, užívaných podle protokolu státu, na jehož území se mise setkávají.
Pořadí mezi dvěma nebo více zvláštními misemi, které se setkávají při slavnostní nebo formální příležitosti, se řídí podle protokolu platného v přijímajícím státě.
Pořadí mezi členy téže zvláštní mise je takové, jaké je notifikováno přijímajícímu státu nebo třetímu státu, na jehož území se dvě nebo více zvláštních misí nachází.

Článek 17

Sídlo zvláštních misí

Zvláštní mise má své sídlo v místě, dohodnutém zúčastněnými státy.
Pokud není taková dohoda, zvláštní mise má sídlo v místě, kde je umístěno ministerstvo zahraničních věcí přijímajícího státu.
Jestliže zvláštní mise vykonává své funkce na různých místech, zúčastněné státy se mohou dohodnout, že bude mít více než jedno sídlo, z nichž jedno mohou vybrat za hlavní sídlo.

Článek 18

Setkání zvláštních misí na území třetího státu

Zvláštní mise ze dvou nebo více států se mohou setkat na území třetího státu pouze s výslovným souhlasem tohoto státu, jemuž zůstává právo jej zrušit.
Třetí stát může při vyslovení svého souhlasu stanovit podmínky, které musí vysílající státy dodržovat.
Třetí stát na sebe vezme ve vztahu k vysílajícím státům práva a povinnosti přijímajícího státu v rozsahu, který určí při udělení svého souhlasu.

Článek 19

Práva zvláštní mise používat vlajku a státní znak vysílajícího státu

Zvláštní mise mu právo používat vlajku a státní znak vysílajícího státu na místnostech používaných misí a na jejích dopravních prostředcích, když jsou používány k úředním účelům.
Při výkonu práva poskytovaného tímto článkem bude brán ohled na zákona, předpisy a zvyklosti přijímajícího státu.

Článek 20

Konec funkcí zvláštní mise

Funkce zvláštní mise končí mimo jiné:
1. dohodou zúčastněných států;
2. dokončením úkolu zvláštní mise;
3. uplynutím lhůty, určené pro zvláštní misi, ledaže je výsledně prodloužena; (d) oznámením vysílajícího státu, že zvláštní misi ukončuje nebo odvolává;
4. oznámením přijímajícího státu, že považuje zvláštní misi za skončenou.
Přerušení diplomatických nebo konzulárních styků mezi vysílajícím a přijímajícím státem nemá samo o sobě za následek ukončení zvláštní mise, která existuje v době tohoto přerušení.

Článek 21

Postavení hlavy státu a osob vysokého postavení

Hlava vysílajícího státu, když vede zvláštní misi, požívá v přijímajícím státě nebo ve třetím státě usnadnění, výsad a imunit, které mezinárodní právo poskytuje hlavě státu při oficielní návštěvě.
Šéf vlády, ministr zahraničních věcí a ostatní osoby vysokého postavení požívají v přijímajícím státě nebo ve třetím státě, zúčastnili se zvláštní mise vysílajícího státu, vedle toho co poskytuje tato Úmluva i usnadnění, výsad a imunit, poskytovaných podle mezinárodního práva.

Článek 22

Všeobecná usnadnění

Vysílající stát poskytne zvláštní misi usnadnění, která se vyžadují pro výkon jejich funkcí vzhledem k povaze a úkolu zvláštní mise.

Článek 23

Místnosti a ubytování

Přijímající stát pomůže zvláštní misi, pokud o to požádá, při obstarání nezbytných místností a při opatření vhodných ubytování pro její členy.

Článek 24

Osvobození místností zvláštní mise od zdanění

V rozsahu slučitelném s povahou a trváním funkcí vykonávaných zvláštní misí, vysílající stát a členové zvláštní mise jednající za misi jsou osvobozeni od všech celostátních, oblastních nebo místních daní a dávek vztahujících se na místnosti zaujímané zvláštní misí, mimo ty, které představují úhradu za prokázané zvláštní služby.
Osvobození od zdanění, uvedené v tomto článku se nevztahuje na takové daně a dávky, které podle práva přijímajícího státu platí osoby, které jsou ve smluvním styku s vysílajícím státem nebo členem zvláštní mise.

Článek 25

Nedotknutelnost místností

Místnosti, kde je zvláštní mise v souladu s touto Úmluvou umístěna, jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich nesmějí vstoupit, leda se souhlasem vedoucího zvláštní mise nebo, je-li to vhodné, vedoucího stálé diplomatické mise vysílajícího státu, akreditované v přijímajícím státě. Takový souhlas může být předpokládán v případě ohně nebo jiné pohromy, která vážně ohrozí veřejnou bezpečnost, a to pouze v případě, že nebylo možno získat výslovný souhlas vedoucího zvláštní mise, nebo, kde je to vhodné, vedoucího stálé mise.
Přijímající stát má zvláštní povinnost podniknout všechna vhodná opatření k ochraně místností zvláštní mise před jakýmkoli vniknutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli rušení klidu mise nebo újmě na její důstojnosti.
Místnosti zvláštní mise, jejich zařízení, ostatní majetek používaný pro činnost zvláštní mise a její dopravní prostředky nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení nebo exekuce.

Článek 26

Nedotknutelnost archivů a dokumentů

Archivy a dokumenty zvláštní mise jsou nedotknutelné kdykoliv a kdekoliv se nalézají. Je-li to nezbytné, mají být opatřeny viditelným vnějším označením.

Článek 27

Svoboda pohybu

S výhradou zákonů a nařízení týkajících se oblastí, do nichž je přístup zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, přijímající stát zajistí všem členům zvláštní mise takovou svobodu pohybu a cestování na svém území, jaká je nutná k výkonu funkcí zvláštní mise.

Článek 28

Svoboda spojení

Přijímající stát povolí a bude chránit volné spojení zvláštní mise ke všem úředním účelům. Při spojení s vládou vysílajícího státu, jeho diplomatickými misemi, konzulárními úřadu a jinými zvláštními misemi nebo se součástmi téže mise, ať jsou kdekoli, může zvláštní mise použít všech vhodných prostředků včetně kurýrů a kódovaných a šifrovaných zpráv. Radiostanici však může zvláštní mise zřídit a používat pouze se souhlasem přijímajícího státu.
Úřední korespondence zvláštní mise je nedotknutelná. Pod úřední korespondencí se rozumí veškerá korespondence mající vztah ke zvláštní misi a k jejím funkcím.
Kde je to účelné, zvláštní mise použije spojovacích prostředků, včetně pošty a kurýra, stálé diplomatické mise vysílajícího státu.
Pošta zvláštní mise nemůže být otevřena ani zadržena.
Zásilky představující poštu zvláštní mise musí být opatřeny zřetelným vnějším označením jejich povahy a mohou obsahovat pouze dokumenty nebo předměty určené k úřednímu použití zvláštní mise.
Kurýr zvláštní mise, který bude vybaven úředním dokumentem označujícím jeho postavení a počet zásilek představujících poštu, bude chráněn přijímajícím státem při výkonu svých funkcí. Požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být žádným způsobem zatčen ani zadržen.
Vysílající stát nebo zvláštní mise mohou určovat kurýry zvláštní mise ad hoc. V takových případech bude rovněž použito ustanovení odst. 6 tohoto článku s tím, že imunity v něm uvedené se přestanou aplikovat, jakmile kurýr ad hoc odevzdal na místo určení svěřenou mu poštu zvláštní mise.
Pošta zvláštní mise může být svěřena kapitánu lodi nebo civilního letadla, které mají přistát v dovoleném místě. Kapitán bude vybaven úředním dokumentem označujícím počet zásilek představujících poštu, avšak nebude považován za kurýra zvláštní mise. Po dohodě s kompetentními orgány může zvláštní mise poslat jednoho ze svých členů, aby přímo a volně převzal poštu od kapitána lodi nebo letadla.

Článek 29

Osobní nedotknutelnost

Osoby zástupců vysílajícího státu ve zvláštní misi a členů jejího diplomatického personálu jsou nedotknutelné. Nesmějí být žádným způsobem zatčeni ani zadrženi. Přijímající stát s nimi bude jednat s náležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby zabránil jakémukoli útoku proti jejich osobě, svobodě a důstojnosti.

Článek 30

Nedotknutelnost soukromého obydlí

Soukromé obydlí zástupců vysílajícího státu ve zvláštní misi a členů jejího diplomatického personálu požívá stejné nedotknutelnosti a ochrany, jako místnosti zvláštní mise.
Jejich písemnosti, korespondence a s výjimkou ustanovení odst. 4 článku 31 i jejich majetek požívají rovněž nedotknutelnosti.

Článek 31

Vynětí z jurisdikce

Zástupci vysílajícího státu ve zvláštní misi a členové jejího diplomatického personálu jsou vyňati z trestní jurisdikce přijímajícího státu.
Jsou rovněž vyňati z občanskoprávní a správní jurisdikce přijímajícího státu s výjimkou případů:
1. věcné žaloby, týkající se soukromé nemovitosti na území přijímajícího státu, ledaže ji dotyčná osoba vlastní v zastoupení vysílajícího státu pro účely mise;
2. žaloby, týkající se dědictví, v níž je dotyčná osoba vykonavatelem poslední vůle, správcem dědictví, dědicem ze zákona nebo dědicem ze závěti jako soukromá osoba a nikoli jménem vysílajícího státu;
3. žaloby týkající se jakéhokoli povolání nebo obchodní činnosti, vykonávané dotyčnou osobou v přijímajícím státě vedle jejich úředních funkcí;
4. žaloby o náhradu škody z nehody zaviněné vozidlem použitým mimo úřední funkce dotyčné osoby.
Zástupce vysílajícího státu ve zvláštní misi a členové jejího diplomatického personálu nejsou povinni vypovídat jako svědci.
Vůči zástupci vysílajícího státu ve zvláštní misi nebo vůči členům jejího diplomatického personálu nelze uplatnit exekuční opatření vyjma v případech spadajících pod pododstavce a), b), c) a d) odst. 2 tohoto článku a jestliže exekuce může být provedena, aniž by byla porušena nedotknutelnost jeho osoby nebo jeho obydlí.
Vynětí zástupce vysílajícího státu ve zvláštní misi a členů jejího diplomatické personálu z jurisdikce neznamená jejich vynětí z jurisdikce vysílajícího státu.

Článek 32

Vynětí ze zákonodárství o sociálním zabezpečení

S výhradou ustanovení odst. 3 tohoto článku, zástupce vysílajícího státu ve zvláštní misi a členové jejího diplomatického personálu jsou vyňati z předpisů o sociálním zabezpečení, která mohou platit v přijímajícím státě pokud jde o služby vykonané pro vysílající stát.
Vynětí stanovené v odst. 1 tohoto článku se rovněž vztahuje na osoby, zaměstnané výlučně zástupcem vysílajícího státu ve zvláštní mis, nebo členem jejího diplomatického personálu za podmínky:
1. že tyto osoby nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nejsou trvale usídleny;
2. že se na ně vztahují ustanovení o sociálním zabezpečení, jež mohou platit ve vysílajícím státě nebo ve třetím státě.
Zástupce vysílajícího státu ve zvláštní misi a členové jejího diplomatického personálu, kteří zaměstnávají osoby, na něž se vynětí stanovené v odst. 2 tohoto článku nevztahuje, jsou povinni plnit závazky, které ukládají zaměstnavatelům předpisy o sociálním zabezpečení přijímajícího státu.
Vynětí stanovené v odst. 1 a 2 tohoto článku nebrání dobrovolné účasti na sociálním zabezpečení přijímajícího státu, pokud je taková účast tímto státem dovolena.
Ustanovení tohoto článku se nedotýkají dvoustranných nebo mnohostranných dohod o sociálním zabezpečení dříve uzavřených a nebrání ve sjednání takových dohod v budoucnu.

Článek 33

Vynětí z daní a dávek

Zástupci vysílajícího státu ve zvláštní misi a členové jejího diplomatického personálu jsou osvobozeni ode všech daní a dávek, osobních nebo věcných celostátních, oblastních nebo místních s výjimkou:

nepřímých daní, jež jsou obvykle obsaženy v ceně zboží nebo služeb;
daní a dávek ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu, ledaže je dotyčná osoba vlastní v zastoupení vysílajícího státu pro účely mise;
pozůstalostních, nástupnických nebo dědických poplatků vybíraných přijímajícím státem s výhradou ustanovení článku 44;
daní a dávek ze soukromých příjmů, které mají svůj pramen na území přijímajícího státu, a kapitálových daní z investic vložených do obchodních podniků v přijímajícím státě;
poplatků vybíraných za zvláštní služby skutečně prokázané;
registračních, soudních, hypotečních a kolkovacích poplatků s výhradou ustanovení článku 24.

Článek 34

Osvobození od osobních služeb

Přijímající stát osvobodí zástupce vysílajícího státu ve zvláštní misi a členy jejího diplomatické personálu ode všech osobních služeb, od všech veřejných služeb jakéhokoli druhu, jakož i od všech vojenských povinností, jako jsou povinnosti spojené s rekvizicemi, vojenskými příspěvky a ubytovací povinností.

Článek 35

Osvobození od celních poplatků

V souladu se zákony a předpisy, jež může vydat přijímající stát dovolí dovézt a poskytne osvobození od všech celních dávek, daní a s tím souvisejících poplatků jiných, než poplatků za skladování, odvoz a podobné služby:
1. u předmětů určených pro úřední potřebu zvláštní mise;
2. u předmětů určených k osobní potřebě zástupce vysílajícího státu ve zvláštní misi a členů jejího diplomatického personálu.
Osobní zavazadla zástupce vysílajícího státu ve zvláštní misi a členů jejího diplomatického personálu nepodléhá celní prohlídce, ledaže jsou vážné důvody k domněnce, že obsahuje předměty, na něž se nevztahuje osvobození uvedené v odst. 1 tohoto článku, nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákon nebo upraven karanténními předpisy přijímajícího státu. V takovém případě prohlídka bude provedena pouze v přítomnosti dotyčné osoby nebo jejího zmocněného zástupce.

Článek 36

Administrativní a technický personál

Členové administrativního a technického personálu zvláštní mise požívají výsad a imunit uvedených v článcích 29 a 34 s tou výjimkou, že vynětí z občanskoprávní a správní jurisdikce přijímajícího státu, uvedené v odst. 2 článku 31 se nevztahuje na činnost vykonávanou mimo rámec jejich povinností. Požívají rovněž výsad, uvedených v odst. 1 článku 35, pokud jde o předměty, dovezené v době jejich prvního vstupu na území přijímajícího státu.

Článek 37

Služební personál

Členové služebního personálu zvláštní mise požívají vynětí z jurisdikce přijímajícího státu pokud jde o činnost vykonávanou v rámci jejich povinností, osvobození od daní a dávek z odměně, kterou dostávají z důvodů svého zaměstnání a vynětí ze zákonodárství o sociálním zabezpečení, jak je stanoveno v čl. 32.

Článek 38

Soukromý personál

Soukromý personál členů zvláštní mise je osvobozen od daní a dávek z odměny, kterou dostává z důvodů svého zaměstnání. Ve všech ostatních ohledech požívá výsad a imunit v rozsahu, povoleném přijímajícím státem. Avšak přijímající stát musí vykonávat svou jurisdikci nad těmito osobami takovým způsobem, aby nedošlo k nevhodnému zasahování do výkonu funkcí zvláštní mise.

Článek 39

Rodinní příslušníci

Rodinní příslušníci zástupců vysílajícího státu ve zvláštní misi a členů jejího diplomatického personálu, jestliže je doprovázejí, požívají výsad imunit uvedených v článcích 29 až 35, pokud nejsou občany přijímajícího státu ani v něm nejsou trvale usídleni.
Rodinní příslušníci členů administrativního a technického personálu zvláštní mise, jestliže je doprovázejí, požívají výsad a imunit uvedených v článku 36 za předpokladu, že nejsou občany přijímajícího státu ani v něm nejsou trvale usídleni.

Článek 40

Občané přijímajícího státu a osoby trvale usídlené v přijímajícím státě

Kromě jiných výsad a imunit, které mohou být poskytnuty přijímajícím státem, zástupci vysílajícího státu ve zvláštní misi a členové jejího diplomatického personálu, kteří jsou příslušníky přijímajícího státu nebo jsou v něm trvale usídleni, požívají vynětí z jurisdikce a nedotknutelnost pouze pokud jde o úřední činnost při výkonu jejich funkcí.
Ostatní členové zvláštní mise a soukromý personál, kteří jsou příslušníky nebo trvale usídleni v přijímajícím státě, požívají výsady a imunity toliko v rozsahu poskytovaném jim tímto státem. Avšak přijímající stát musí vykonávat svou jurisdikci nad těmito osobami takovým způsobem, aby nedošlo k nevhodnému zasahování do výkonu funkcí zvláštní mise.

Článek 41

Zřeknutí se imunity

Vysílající stát se může zříci vynětí z jurisdikce svých zástupců ve zvláštní misi, členů jejího diplomatického personálu a ostatních osob, požívajících vynětí podle článků 36 až 40.
Zřeknutí musí být vždy výslovné.
Zahájí-li řízení kterákoli osoba uvedená v odst. 1 tohoto článku, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce pokud jde o protipohledávky přímo související s hlavní žalobou.
O zřeknutí se imunity ve věcech civilních nebo administrativních se nemá za to, že zahrnuje zřeknutí se imunity vzhledem k výkonu rozsudku, pro nějž je nutné zvláštní zřeknutí se.

Článek 42

Průjezd územím třetího státu

Jestliže zástupce vysílajícího státu ve zvláštní misi nebo člen jejího diplomatického personálu projíždí územím nebo je na území třetího státu, aby se ujal svých funkcí nebo se vrací do vysílajícího státu, třetí stát mu poskytne nedotknutelnost a takové jiné imunity, jaké mohou být požadovány k zajištění jeho průjezdu nebo návratu. Totéž platí pro členy jeho rodiny požívající výsad a imunit, kteří doprovázejí osoby uvedené v tomto odstavci, ať již cestují s nimi nebo odděleně, aby se k nim připojily, nebo se vracejí do své země.
Za okolností, obdobných těm, které jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto článku, třetí státy nebudou bránit členům administrativního a technického nebo služebního personálu zvláštní mise nebo členům jejich rodin průjezdu svým územím.
Třetí státy poskytnou úřední korespondenci a jiným úředním sdělením, procházejícím jejich územím, včetně sdělení kódovaných nebo šifrovaných, stejnou volnost a ochranu, jakou je povinen podle této Úmluvy poskytovat přijímající stát. S výjimkou ustanovení odst. 4 tohoto článku poskytnou kurýrům a zavazadlům zvláštní mise při příjezdu stejnou nedotknutelnost a ochranu jako je povinen podle této Úmluvy poskytovat přijímající stát.
Třetí stát je povinen dodržet své závazky vůči osobám uvedeným v odst. 1, 2 a 3 tohoto článku pouze pokud je informován předem ať už v žádosti o víza nebo sdělení o průjezdu těchto osob jako členů zvláštní mise, jako členů jejich rodin nebo jako kurýrů, a nevznesl proti tomu žádnou námitku.
Povinnosti třetích států podle odst. 1, 2 a 3 tohoto článku se také vztahují na osoby uvedené v těchto odstavcích a na úřední sdělení a poštu zvláštní mise, jestliže použití území třetího státu je způsobeno vyšší mocí.

Článek 43

Trvání výsad a imunit

Každý člen zvláštní mise požívá výsad a imunit, k nímž je oprávněn od okamžiku, kdy vstoupí na území přijímajícího státu za účelem výkonu svých funkcí ve zvláštní misi nebo jestliže již je na jeho území, od okamžiku, kdy je jeho jmenování oznámeno ministerstvu zahraničních věcí nebo jinému takovému orgánu přijímajícího státu, který byl dohodnut.
Když skončí funkce člena zvláštní mise, jeho výsady a imunity obvykle skončí v okamžiku, kdy opustí území přijímajícího státu nebo po uplynutí rozumné doby, ve které tak má učinit, avšak potrvají až do této doby i v případě ozbrojeného konflikty, Imunita však trvá, pokud jde o činy, které tento člen vykoná, při plnění svých funkcí.
V případě smrti člena zvláštní mise požívají členové jeho rodiny i nadále výsad a imunit, k nimž jsou oprávněni, až do uplynutí rozumné doby, ve které mají opustit území přijímajícího státu.

Článek 44

Majetek člena zvláštní mise nebo rodinného příslušníka v případě smrti

Zemře-li člen zvláštní mise nebo jeho rodinný příslušník, který ho doprovází, přijímající stát, jestliže zemřelý není jeho příslušníkem, povolí odvezení jeho movitého majetku s výjimkou majetku nabytého na jeho území, jehož vývoz byl zakázán v době jeho smrti.
Pozůstalostní, nástupnické a dědické poplatky nebudou vybírány z movitého majetku, který byl v přijímajícím státě pouze v důsledku přítomnosti zemřelého jako člena zvláštní mise nebo jako rodinného příslušníka člena mise.

Článek 45

Usnadnění opuštění území přijímajícího státu a odvezení archivů zvláštní mise

Přijímající stát musí i v případě ozbrojeného konfliktu usnadnit osobám které požívají výsad i imunit a nejsou občany přijímajícího státu a rodinným příslušníkům takovýchto osob, bez ohledu na jejich státní občanství co možno nejdříve odjezd. Zejména musí v případě potřeby dát k jejich dispozici nezbytné dopravní prostředky pro ně a pro jejich majetek.
Přijímající stát musí poskytnout vysílajícímu státu náležitosti pro odvezení archivů zvláštní mise z území přijímajícího státu.

Článek 46

Následky skončení funkcí zvláštní mise

Když funkce zvláštní mise skončí, přijímající stát musí respektovat a chránit místnosti zvláštní mise tak dlouho, dokud jí jsou přiděleny, stejně jako majetek archivy zvláštní mise. Vysílající stát musí majetek a archivy v přiměřené době odvézt.
V případě, když mezi vysílajícím a přijímajícím státem neexistují diplomatické nebo konzulární styky anebo jsou tyto styky přerušeny a jestliže funkce zvláštní mise skončily, vysílající stát může i v případě ozbrojeného konfliktu svěřit opatřování majetku a archivů zvláštní mise třetímu státu, který je přijatelný státu přijímajícímu.

Článek 47

Respektování zákonů a nařízení přijímajícího státu a užívání místností zvláštní mise

Bez újmy na svých výsadách a imunitách, všechny osoby, které těchto výsad a imunit požívají, mají podle této Úmluvy povinnost dodržovat zákony a nařízení přijímajícího státu. Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí tohoto státu.
Místností zvláštní mise nesmí být užíváno způsobem, neslučitelným s funkcemi zvláštní mise, jak jsou stanoveny v této Úmluvě, jinými pravidly obecného mezinárodního práva, nebo jinými zvláštními dohodami platnými mezi vysílajícím a přijímajícím státem.

Článek 48

Zaměstnání nebo obchodní činnost

Zástupci vysílajícího státu ve zvláštní misi a členové jejího diplomatického personálu nebudou v přijímajícím státě vykonávat pro osobní prospěch žádné zaměstnání nebo obchodní činnost.

Článek 49

Nediskriminace

Při použití ustanovení této Úmluvy nebude mezi státy činěna žádná diskriminace.
Za diskriminaci se však nepovažuje:
1. když přijímající stát aplikuje některá z ustanovení této Úmluvy omezeně v důsledku omezené aplikace tohoto ustanovení vůči jeho zvláštní misi ve vysílajícím státě;
2. když státy mezi sebou na základě obyčeje nebo dohody modifikují rozsah náležitostí, výsad a imunit svých zvláštních misí, ačkoli taková modifikace nebyla dohodnuta s jinými státy, za podmínky, že není neslučitelná s předmětem a účelem této Úmluvy a nedotýká se požívání práv nebo výkonu povinností třetích států.

Článek 50

Podpis

Tato Úmluva bude otevřena do 31. prosince 1970 v sídle Organizace spojených národů v New Yorku k podpisu všem členským státům Organizace spojených národů nebo některé odborné organizace nebo Mezinárodní agentury pro atomovou energii nebo účastníkům Statutu Mezinárodního soudního dvora a kterémukoli jinému státu, který bude pozván Valným shromážděním Organizace spojených národů, aby se stal stranou Úmluvy.

Článek 51

Ratifikace

Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Článek 52

Přístup

Tato Úmluva bude otevřena k přístupu kterémukoli státu, jenž náleží do kterékoli kategorie uvedené v článku 50. Listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Článek 53

Vstup v platnost

Tato Úmluva vstoupí v platnost 30. dne po datu uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Pro každý stát, který ratifikuje Úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí Úmluva v platnost třicátý den po uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

Článek 54

Oznámení depozitáře

Generální tajemník Organizace spojených národů bude informovat všechny státy náležející do některé z kategorií uvedených v článku 50:

o podpisech této Úmluvy a o uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu v souladu s články 50, 51 a 52;
o datu, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost v souladu s článkem 53.

Článek 55

Autentické texty

Originál této Úmluvy, jehož čínský, anglický, francouzský, ruský a španělský text mají stejnou platnost, bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který zašle její ověřené kopie všem státům, náležejícím do některé ze čtyř kategorií uvedených v článku 50.

Na důkaz čehož níže podepsaní, byvše k tomu řádně zmocněni svými vládami, podepsali tuto Úmluvu, otevřenou k podpisu v New Yorku dne 8. prosince 1969.