Vybouřené smutky/Žluté květy
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Vybouřené smutky Antonín Sova |
||
| ◄ Agonie | Žluté květy | Meditace ► |
Role smrti ve tmách žloutnou,
kraj se chvěje smutků loutnou.
Kdosi šel a utrh’ květ,
tisk’ jej na horečný ret.
Starci ještě na mezích
víno pijí po doušcích,
měsíc sklouzá po jich vlasu,
v prsů svislém svadlém masu.
Ještě chvíli posedět -
na něco se zahledět -
ještě se jim v pole nechce.
Žluté květy šumí lehce. -
Nechce se jim umřít. Nechce.