V zimním slunci/Píseň (4)
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| V zimním slunci Josef Václav Sládek |
||
| ◄ Své ženě | Píseň (4) | Své dceři ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Píseň |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Josef Václav Sládek |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Google Books (jen z USA) |
| Vydáno: | In: Spisy básnické: Souborné vydání ve dvou dílech. Praha, J. Otto 1907. s. 268. |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Zasvitlo slunko na luh i les
a zlatí pole i lada,
mně také jeho záře dnes
tak hluboko do duše padá.
Všude je takový nebeský klid,
vše kvete, plesá a jásá,
mé srdce, mé srdce, nač tesklivo být,
tvá též je všecka ta krása!
A byť to bylo jen krátký mžik,
jen úsměv, o němž se snilo, —
ó slunce, ó kráso, i za sen měj dík,
v němž chvilku blaze se žilo!
