V přírodě/LXII.
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| V přírodě Vítězslav Hálek |
||
| ◄ LXI. | LXII. | LXIII. ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | LXII. |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Vítězslav Hálek |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | [1] |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Kdos unaven a světa syt,
za svět se rouhat nechci tobě;
jen ještě svěř mi ruku svou,
než počne kopat o tvém hrobě.
A pojďme spolu k ptáčeti,
když z jara počne život hravý -
přes moře právě přilítlo,
a už si v keři domov staví.
Už letí pro mech do lesa,
a v polích hledá měkké vlásky,
od rána snáší s klopotem,
a večer zná jen mluvu lásky.
A hnízdo sotva do pola,
už našlo k písním také družku,
a kropenatá vajíčka
má doma přes noc za vejslužku.
A pak už jako na hodech,
za písní píseň beze mdloby -
to vše nemá-li mluvy dost:
jdi, stel si lůžko mezi hroby.
