Výbor z písní a ballad/Ženich

Minule v máji ženich šel k nám
   a velkou svou lásku na lokte měřil,
já řekla, k mužům záští že mám,
   a ďas ho vem, on mi to věřil, on věřil,
   ďas ho vem, on mi to věřil!

On řek', že v očích na sta mám střel,
   že láska v rov by jej sklála;
já řekla, aby si pro Jeany mřel,
   a pán Bůh mi odpusť, já lhala, já lhala,
   pán Bůh mi odpusť, já lhala.

Bohatý statek, bohatší strýc,
   hned svatba, kdyby se líbil, —
já na vše jako bych nedbala nic,
   ač jiný méně mi slíbil, mi slíbil,
   ač jiný méně mi slíbil.

Co ďábel nechtěl, za dvanáct dní
   došel k mé sestřence Bessy,
ta černá straka! — vodil se s ní;
   ó, potkat jen sama ji kdesi, ó, kdesi,
   ó, potkat jen sama ji kdesi!

S neděle cestu do města mám,
   zármutkem slepá a hluchá,
a kdože tam nebyl nežli on sám,
   mně zdálo se, že vidím ducha, ba ducha,
   zdálo se, že vidím ducha.

Já jenom pro lidi pohledla naň,
   — musíme vésti si skromně, —
můj ženich klopýtnul, hoří mu skráň,
   a řekl, že blázen je do mě, je do mě,
   řekl, že blázen je do mě.

Já na svou sestřenku ptala se hned,
   sluch-li jí slouží v tom času,
s její-li nožkou švec-li to sveď —
   klel, Bože, jako sto ďasů, sto ďasů,
   klel, Bože, jako sto ďasů!

Bych si ho vzala, prosil, co moh',
   že vyrvu srdce mu z nitra; —
tak aby neumřel, ubohý hoch,
   snad bude svatba už zítra, už zítra,
   snad bude svatba už zítra.