Výbor z Květů zla/Fantastická rytina

Ta divná příšera nic nemá na svém těle,
jen jakýs diadem ční na kostlivém čele
jak čapka bláznova a hrozný na pohled.
Ni ostruha, ni bič — kůň přece pádí v před;
i kůň jest příšera, jak Zjevení nám píše;
jak epileptik on své nozdry dme, an dýše.
Tak jízda bez cíle a jako bezděčná
je v prostor nese dál a do nekonečna
i přes lid neznámý — kůň v prach jej zašlapává,
an jezdec mečem svým, jenž plane, nad ním mává.
On jede jako král, jenž přehlíží svou zem,
tím velkým bez hranic a chladným hřbitovem,
kde leží ve světle, jež slunce hasnouc lije,
ves národ antické i nové historie.