sklonil hlavu jako pod tíží, kterou neviditelná ruka na něj skládala, a pravil: „Jak se ti zlíbí, Bože můj…“
Tu zdálo se mu, že cítí jakés ulehčení; kráčel dále po své cestě a za chvilku byl na spuštěném mostě. Lidé jeho sbíhali se na dvoře, kde se neočekávaně zjevil, a vítali jej; odevzdal jim koně a bral se po schodech vzhůru do síně.
Sotva že tam vešel, otevřely se dvéře, a páže Thorgerdino zjevilo se na prahu.
„Paní moje churaví,“ pravilo; „spala, a zvuk rohu, vítající vás do hradu, probudil ji. Táže se, proč jste se, pane můj, dnes tak záhy z lovu vrátil.“
„Churavím též,“ odpověděl Amis a klesl do křesla. Chvějící se jeho hlas a bledá tvář nasvědčovaly úplně jeho slovům.
„Spěchám, bych paní svou o tom zpravil,“ pravilo páže a zmizelo. Amis hově si zůstal v křesle sedět, a brzy zjevilo se páže znova. Mělo křišťálovou číš v ruce.
„Paní moje posílá vám posilnění,“ pravilo, přistupujíc k Amisovi; „radí vám lázeň, kterou vám sama připravuje.“
Amis byl mile překvapen starostlivostí jindy tak chladné a lhostejné Thorgerdy. Přijal číš a pravil:
„Děkuji tvé paní a poslechnu její rady.“
Vypil několik kapek chlazeného, aromatickými bylinami připraveného vína a zvedl se s křesla. Páže vedlo jej cestou, otvírajíc
