To ovšem nelíbilo se Sarkanymu. Musil konečně podrobiti se sice společenskému mravu, avšak mezi ním a Silasem Toronthalem došlo proto k mnohým rozhovorům.
Hovor taký končil bankéř obyčejně slovy:
„Já nemohu tu nic činiti. Odbude-li se však svatba před pěti měsíci, nemáte příčiny býti znepokojen!“
Oba mužové tito nepochybně dobře si rozuměli. Sarkany, uznávaje důvod Silasa Toronthala, netajil proto přece hněv svůj, který vedl často mezi oběma k velice bouřlivým výstupům.
Oba však od tajemné události před smrtí paní Toronthalové, když tato nalezena totiž v noci na prahu domu, byli stále znepokojeni. Ano Sarkanymu napadlo, že umírající žena zamýšlela hoditi snad do skřínky poštovní list, jehož adresu chtěla zatajiti.
Bankéř, jemuž Sarkany obavu tuto sdělil, věřil tomu skorem též.
„Je-li tomu tak,“ pravil Sarkany, „tedy nás list ten velice ohrožuje. Vaše choť podporovala vždy Savu proti mně, hájila i mého soka — kdož ví, zda v okamžiku smrti nenabyla síly a odvahy, kteréž dříve nebyla schopna, k tomu, aby prozradila naše tajemství. V případu tom měli bychom býti stále na stráži a měli bychom opustiti město, kdež vy a já můžeme více ztratili nežli získali.“
„Kdyby list její,“ odvětil bankéř, „byl nám hrozil nebezpečím, bylo by se toto již za několik dní stalo skutkem. Avšak, jak jest viděti, nic se nezměnilo, ač uplynula doba již dosti dlouhá.“
Sarkany nevěděl, co by měl na důvod ten odpověděti. Týkal-li se list paní Toronthalové jejich skutků minulých a záměrů budoucích, neměl dosud aspoň žádných následků.
Kdyby mělo hroziti jim však později nebezpečí, bylo by vždy ještě dosti času jednati.
Záměrům jich měla naskytnouti se skutečně překážka as čtrnáct dní po smrti paní Toronthalové, jiná však, nežli jaké se nadíti mohli.
Od smrti choti bankéřovy žila Sava vždy v ústraní, neopouštějíc nikdy skorem svou komnatu. Nejedla ani u jediného stolu s panem Toronthalem, jenž nepřál si ostatně s ní se setkati, poněvadž společnost její uváděla jej do rozpaků. Ponechával jí proto plnou vůli a žil sám v jiné části domu.
Sarkany mnohokráte káral bankéře pro toto jednání. Neměl dosud sám nikdy příležitosti setkati se s mladou dívkou. To neodpovídalo jeho záměrům. Ač nemohlo se mluviti o svatbě až teprve po několika měsících, nechtěl, aby Sava uvykla myšlence, že snad od sňatku toho bylo upuštěno.
