jevo, že může i má míti důvěru k němu co k příteli, jenž chová lásku k němu téměř otcovskou — o čemž paní Bathoryová nemohla pochybovati, vědouc již, co doktor Antekirtt chtěl učiniti pro ni i syna jejího!
Tak jako syn její i jako Borik, jenž měl též za povinnost svoji, náhled svůj pronésti, nechtěla z mysli své vymýtiti veškerou naději, a štěstí zavládlo opět po delší době ve skromné jizbě v ulici Marinelle.
Ano, Petr Bathory byl tak šťasten, že i příští neděli spatřil Sávu Toronthalovu ve chrámu Františkánů. Tvář mladé dívky, jež měla obyčejně výraz smutný, zazářila též blahem, když uzřela Petra a viděla, že ve zracích jeho plá zákmit naděje. Mluvili spolu pohledem a rozuměli si na vzájem. A když se Sava vrátila do domu otce svého, přinesla si v srdci svém poprvé blaživou naději, kterouž četla ve zracích milovaného muže.
Doktora Antekirtta však Petr Bathory již nespatřil. Očekával, že jej doktor pozve snad znova na palubu yachty. Několik dní však uplynulo, aniž dostal od něho dopis nějaký.
„Dle všeho,“ soudil, „chce si doktor Antekirtt zaopatřiti dříve bližších zpráv o rodině Toronthalově. Sám snad odebral se za účelem tím do Dubrovníku nebo vyslal sem své důvěrníky! Možná, že si přeje též seznati Sávu! Není také nemožno, že se setkal již s otcem jejím … Avšak jediné řádka, jediné slovo od něho by mne potěšilo a upokojilo, zvláště když by slovo to znělo: Přijďte!“
Leč vyzvání to nepřicházelo. Paní Bathoryová dovedla jen stěží ukojiti netrpělivost svého syna. Počal již opět důvěry pozbývati, a nyní bylo na ní, aby jej povzbudila, ač sama byla znepokojena. Doktor Antekirtt musil věděti, že dům jich jest mu vždy otevřen i bez zájmu, jaký v něm láska Petrova vzbudila, nemělo jej přátelství, které dříve již rodině té osvědčil, puditi, aby se hleděl v nejkratší době opět s ní setkati?
Konečně Petr, když byl s nepokojem vyčkával a dny i hodiny čítal, nemohl déle již trapnou nejistotu snésti: — musil doktora Antekirtta opět spatřiti a s ním promluviti. Neodolatelnou silou puzen byl k přístavu gružskému. Doufal, že doktor Antekirtt zajisté pochopí netrpělivost jeho a omluví jeho příchod, byť snad i předčasný.
Dne 7. června o osmé hodině ranní opustil Petr Bathory příbytek svůj, aniž matce o úmyslu svém něco sdělil. Spěchal ke Gruži tak rychle, že Pointe Pescade sotva by mu byl stačil, kdyby sám nebyl rychlé chůzi zvyklým. Ocitnuv se na nábřeží, právě naproti místu, kdež „Savarena“ při poslední návštěvě jeho kotvila, stanul.
