byl uložen týž úkol jako jemu. Bylo by se tak stalo zajisté, kdyby Marokánka, když odeslala telegrafickou depeši, nebyla opustila Dubrovník a nebyla se odebrala na místo předem smluvené, kam i Sarkany měl přijíti.
Pointe Pescade nemusil se tudíž obávati žádných překážek a vykonával svůj úkol s důvtipem a chytrostí mu přirozenou.
Petr Bathory netušil zajisté, že byl tak bedlivě střežen, tím méně, že při tom Pointe Pescade vystřídal Marokánku. Po rozmluvě s doktorem Antekirttem a po vyznání, jež mu učinil, nabyl více důvěry sama v sebe. Proč byl by nyní ještě skrýval své matce, o čem na „Savareně“ hovořil? Nečetla to dávno již ve zracích i v duši jeho? Nepoznala též změnu, jaká se s ním udála, neprohlédla, že bol a zoufalství nahrazeny byly blahem a nadějí?
Petr Bathory vyznal se tudíž ze všeho své matce, řekl jí, kterou dívku miluje i že k vůli ní odmítl místo mu nabízené a že hodlá setrvati v Dubrovníku. Málo dbal již bohatství dívky a odporu bankéře. Nedal mu doktor Antekirtt na jevo, že může doufati?
„Proto tedy jsi tolik trpěl, synu můj!“ odvětila mu na vyznání toto paní Bathoryová. „Nechť Bůh ti přispěje a obdaří aspoň štěstím, jehož se nám dosud nedostávalo!“
Paní Bathoryová žila velice odloučeně ve svém příbytku. Opouštěla jej toliko, když se starým sluhou svým šla na mši, čehož nikdy nepomíjí katoličky maďarské. O rodině Toronthalově nikdy mluviti neslyšela. Pohled její neutkvěl nikdy ani na domu bankéřově, kolem něhož kráčeti musila, ubírala-li se do chrámu Spasitele, jenž souvisí s klášterem Františkánů a nalézá se téměř při vchodu do třídy Stradonské. Neznala tudíž ni dcery bývalého bankéře terstského.
Petr musil vylíčiti ji matce proto dokonale; vyprávěl, jak ji poprvé uzřel i o tom, že není pochybnosti, že dívka náklonnost jeho, sdílí. A veškeré podrobnosti ty vyprávěl hlasem vřelým a chvějícím se, tak že matka jeho znovu přesvědčila se, jak něžnou a citlivou jest duše Petrova.
Avšak, když sdělil jí tento, jaké jsou poměry rodiny Toronthalovy, když jí pravil, že dcera tato jest jednou z nejbohatších dědiček dubrovnických, tu nemohla zatajiti své znepokojení. Svolí bankéř vůbec někdy, aby jediná dcera jeho stala se ženou muže beze jmění, ne-li vůbec bez budoucnosti?
Petr neuznával za vhodné zmíniti se dále o chladnosti a hrdé pýše, s jakou Silas Toronthal se dosud k němu choval. Opakoval pouze slova doktora Antekirtta. Týž, jak matce sdělil, dal mu na
