Sluncem a stínem/Zas květy pučí na stromech
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Sluncem a stínem Josef Václav Sládek |
||
| ◄ Buď svatý mír v tvých prsou | Zas květy pučí na stromech | Buď vítáno mi nastokrát ► |
Zas květy pučí na stromech
a v sadu pějou ptáci
a v dáli v skalných průlomech
zpěv kukačky se ztrácí.
Ó srdce, vzbuď se v důvěře,
tys spalo čas tak dlouhý —
slyš, jaro klepá na dvéře
a je tak plnou touhy.
Pln touhy je ten smavý hled,
klín plný květné zdoby,
Jsem jaro! volá, nesu květ
i na zapadlé hroby.
A viz, jak též na květech mých
se rosná slza třpytí, —
a koho nedojal můj smích,
ten není hoden žití!
