Sluncem a stínem/Když tichá noc se na zem sklání
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Sluncem a stínem Josef Václav Sládek |
||
| ◄ Do dáli, do daleka | Když tichá noc se na zem sklání | Vy oči dávno zavřené ► |
Když tichá noc se na zem sklání
a první hvězda vychází,
tu z jasnošera vystupují
v mou duši zašlé obrazy.
Jak mlhy jdou, když luhem táhnou,
ti hosté tiší, bezděční,
ten na hlavě má gloriolu
a jiný věnec smuteční.
A na jich vážné tváře line
hvězd dalekých se sněžný jas —
Vy dávno zašlé upomínky,
co vracíte se ke mně zas?
I cítím, jak se zrak mi kalí.
Teď mizí v blankyt daleký —
a jest mi, jak by lépe bylo
už s nimi tam být navěky.
