Selské písně a české znělky/XII.

    To bylo v horách. Příval strhal pole.
U jednoho, kde zbyla holá skála,
stál starý sedlák, tvář se kámen zdála,
jak zkoušel půdu bodcem svojí hole.

    Rozhléd se nahoru a po údole:
ani ten mezník voda nenechala!
A mlčel; — šedá hlava zakývala,
a pevně kráčel domů po výmole.

    Co dělat? — Chalupa je na spadnutí
a prodloužena, věřitelé krutí,
děti jsou malé, nevěsta nic nedbá,
syn rozmařilec, na všem jako kletba.
„Co vnuk můž’ za to?“ — Setřel s čela chmůru
a ještě večer vez tam země fůru.